Byla nebyla jedna malá holčička... - TT pohádky
Byla nebyla jedna malá holčička, která milovala pohádky :D
Už jako malá jsem vždycky milovala pohádky...
Tři oříšky pro Popelku, O Jasněnce a létajícím ševci, Nebojsa, Kouzelný měšec...na těch jsem vyrůstala a na spoustě dalších.
A i dnes si udělám čas a podívám se na pohádku.
Zrovna v sobotu jsem se dívala na pohádku Nejkrásnější hádanka. :D
Samozřejmě můj pohled na ně je trošku jiný a občas si nemůžu pomoct a nad něčím se ironicky ušklíbnu, ale to neznamená, že bych se na ni už příště nepodívala.
Přece jenom, nic víc vás nezbaví starostí a nezapomenete při tom na okolní svět, jako právě při pohádce.
Vždycky sedím s očima přilepenýma k obrazovce, na tváři úsměv a nezajímá mě nic jiného, než to jak pohádka dopadne.
...dokonce jsem i jako malá napsala vlastní pohádku...asi v sedmi nebo osmi letech :D
Berte to pouze jenom pro zasmání.
Beránek Kudrlinka a beruška Alenka
Alenka byla ošklivá a proto neměla žádné kamarády ale jednoho měla beránka kudrlinku. Ten jí poradil aby se: učesala nabarvyla si tečky a šla se projít. Když vyšly z domečku všichni užasli Alenka byla překrásná. Nedaleko bydlel král Karel třetí a měl sina Krasonína. Když se král dozvěděl o Alenčiny kráse zavolal si jí. Když Alenku uviděl řekl si: To by byla manželka pro mého syna. Tak se Alenka a Krasonín vzali a žili spolu na zámku a měli spolu malou holčičku. Alenka si vzpomněla na Kudrlinku tak si ho zavolala a žil s nima společně v zámku a hrál si s jejich dcerou. A žily všichni štastně až navěky.
(Pouze přepsáno. O chybách a vynechaných znamínkách vím, ale nehodlám je přepisovat. :D )
A co si myslím o pohádkách? Myslím, že je všichni potřebujeme, aby nám rozsvítili naše už tak jednotvárné životy. Aby nám na tvářích vykouzlily úsměvy a abychom se pak s radostí mohli dívat na naše děti, jak se dívají na prince zachraňující princezny a na vodníky v rybnících, na víly a na všechno v co dospělí nevěří.
Ale to, že na ně nevěří, neznamená, že neexistují...protože existují v děstských hlavách.
Jedno vím jistě.
Vždycky v sobě budu chtít aspoň kousek malého dítěte, které věří na pohádky..
jazís ňuňu pohádka ^^ a já jsem pohádky.. no nevím,byla jsem trochu hyperaktivní dítě ale snění mám ráda :]
OdpovědětVymazatzajimavý článek :)
OdpovědětVymazatJo, taky mám pohádky moc ráda. Když jsem chodila v 6letech do první, napsala jsem asi 50 stránkovou knížku na počítači. "Příběhy Gigi A Marušky". Bylo to na motivy mě a mojí kamarádky, předtím nejlepší. A jinak to byli dvě myšky. A byla to taková blbost. Jště to někde mám, ale to bych asi nenašla. A až budu velká chci být spisovatelka a psát knížky pro děti.
OdpovědětVymazat