22.Přiložte dalšího upíra | Staří vojáci nikdy neumírají
Ron se opatrně protáhl předními dveřmi domu a potichu se začal plížit skrz dům, přičemž doufal, že si nikdo nevšiml jeho nepřítomnosti. "Říkal jsem si, kdy se vrátíš," ozval se tmavým pokojem hlas jeho otce. "Ahoj, tati." "Mluvils s Harrym?" "Jo," přitakal Ron. "Nemůžete mě z toho vynechat, jsou to mí nejlepší kamarádi."