Pisálkovo doupě

Harry ztěžka oddechoval, skrytý za kamenem. Voldemort se mu vysmíval a snažil se ho odtamtud dostat řečmi jako, že by na něho byl otec určitě hrdý, kdyby viděl, jak se jeho syn schovává jako zbabělec. Neskutečně ho to štvalo, ale věděl, že by jeho otec nechtěl, aby hloupě umřel jen kvůli takovéhle pobídce. Harry se musel soustředit. To přenášedlo, co ho sem přeneslo, bylo moc daleko a Voldemort se smrtijedy stoprocentně nedovolí, aby dolétlo až k němu. Musel si udělat vlastní.

Harry a Hermiona se vrátili ze schůze a odpočívali v kanceláři, zatímco probírali příručku, kterou chtěli nechat vytisknout. "Co dalšího by tam mělo být?" mumlal si pro sebe Harry. "Máme uniformy, zbraně, techniky šermu." "Nestarej se o to," odvětila ledabyle Hermiona. "Není to tvoje práce."

"Mohl bych se podívat na Váš nůž, pane?" zeptal se zdvořile velitel týmu. "Samozřejmě," přikývl Harry a podal mu ho rukojetí napřed. "To je velice zajímavý nůž," poznamenal velitel týmu. "Nevadilo by Vám říct mi, co se tu stalo?" "Ale vůbec ne," odpověděl už celkem klidně Harry. "Byl jsem ve svém pokoji a ti tři muži sem vrazili. Chvíli bojoval s tím prvním a pak prolétl oknem. Ten druhý muž mě popadnul a bohužel jsem ho musel pořezat a ten třetí vyběhnul ze dveří."

"Takže, kdo je ten tvůj přítel v šedém obleku?" zeptala se Hermiona, zatímco trojice přicházela ke Smythovu autu. "Zajímavý chlapík," řekl Harry konverzačním tónem. "Během mrknutí oka se z nedůležitého byrokrata stane tvým nejlepším přítelem. Když jsem si toho všimnul, tak jsem si nejdřív myslel, že k tomu používá magii."

"Spojte mě s Francouzi a Dány," zakřičel Pretoriánský prefekt, jakmile vešel do místnosti. "Řekněte jim, že se chci podělit o informace o Blackovi. Pokud by to šlo, zařiďte to jako konferenční hovor." "Ano, pane," zavolalo několik hlasů a okamžitě naházeli do krbů hrsti letaxu. "Máme je, pane." "Dobře." Pretoriánský prefekt si sedl a podíval se na dva muže v plamenech. "Potřebuju nějaké informace a jsem ochotný také nějaké poskytnout."