Černá...

Ano, přidávám tu povídku.

Ne, do sedmi jsem to nestihla :D

Dopsala jsem to před chvílí.

Tady je, doufám že se bude líbit.

---

Přes slzy skoro nevidí na cestu, ale to jí nezabrání v tom, aby dál stoupala do schodů.

Proč? Proč jí to udělal?

Běží ji hlavou otázky a přitom pořád rychle stoupá po točitých shodech.

Tam nahoře jí čeká její záchrana. Hned potom se setká se svojí láskou.

Vyběhne až na vršek schodů a rozrazí dubové dveře, které vedou do kruhové místnosti.

Přejde ke dveřím přesně naproti ní.

Pomalu je otevře a vejde na malou kamennou plošinku držící na stěně věže.

Hned v ten okamžik jí vítr foukne vlasy přes obličej.

Odrhne je rukou a zastrčí za ucho.

Ušklíbne se nad jejich barvou.

Černé...

Nemusí se dívat do zrcadla, aby pochopila, že i její oči budou černé.

Rozhlédne se po okolí.

Temné rozbouřené moře, veliké vlny rozbíjející se o útesy pod ní, zářící kulatý měsíc vedle ní, roztrhané bílé mraky, prudký vítr foukající okolo.

A uprostřed toho všeho, stála ona.

Na věži děsivého hrádku stojícího přesně na okraji útesu.

Černé vlasy jí vlají okolo, černé oči září smutkem, v dlouhých černých šatech a v zakrvácené ruce drží stříbrnou dýku pokrytou krví...

Až teď si uvědomí, že jí pořád drží v ruce.

Donutí se otevřít křečovitě sevřené prsty a odhodí zbraň na zem.

Při pohledu na ní se jí začínají vracet vzpomínky na to, co jí přivedlo sem.

Její láska se Samuelem...

...hádka s otcem, že si nevezme toho, koho jí přidělí...

...jejich slib s Samuelem...

...hádka Samuela a jejího otce...

...otec opět domlouvající něčí vraždu..

...stejný najemný vrah vraždící její lásku …

...umírající Samuel...

...láska, bolest, zděšení, zloba...

...hádka s jejím otcem...

...její blonďaté vlasy a modré oči měnící svoji barvu...

...dýka nořící se do otcova těla...

...ona stojící nad jeho tělem, zděšená tím, co se stalo a tím, co udělala.

Je to její vina.

Kdyby otce poslechla a vzala si toho, koho chtěl, mohli se se Samuelem scházet tajně.

Nebo spolu mohli utéct.

Ale určitě neměla donutit Samuela , aby si šel promluvit s otcem.

To to celé zhoršilo.

Neměla dovolit otci, aby nechal opět někoho zabít.

Nikdy s tím nesouhlasila, ale nic s tím neudělala.

Teď už je na to pozdě.

Podívá se dolů na moře.

Tohle jí osvobodí z její viny, tohle jí osvobí z tohohle světa a ona se setká se svým Samuelem, se svou matkou...

Matka...

Spáchala sebevraždu, skočila přesně z toho místa, kde teď stála ona.

"Vypadá to, že se historie bude opakovat," proběhne jí hlavou

Rozpaží ruce, udělá pomalý krok dopředu, začne se plynule předklánět...

...převáží se a začne padat dolů.

"Třeba mi Samuel odpustí...třeba, až ho zase uvidím, tak se na mě nebude zlobit...třeba..."

Běhají ji hlavou podobné myšlenky, až se objeví jedna zarážející.

"Ale co ten vrah? Unikne bez trestu..."

Po té myšlence, se jí v hlavě objeví desítky dalších a začnou se jí proplétat hlavou

"Nesmím umřít, musím ho nejdřív pomstít."

Proběhne jí hlavou a hned v ten okamžik se rozhodne.

Začne přivolávat svojí magii a soustředit se na přeměnu.

Její ruce se pokryjí černým peřím, její nohy pokryje černá kůže, stejně tak i zbytek jejího těla, protáhne se jí obličej a za chvilku vzduchem padá majestátní černý pegas.

Natáhne křídla, srovná se a pád vyrovná několik metrů nad mořem.

Letí několik metrů nad hladinou, aby si mohla prohlédnout svojí novou barvu.

Nakonec párkrát máchne křídly, což jí vynese vysoko nad oblaky.

Nakloní se a začne v kruzích létat nad hradem, protože ho pravděpodobně vidí naposledy.

Nediví se svojí barvě, bylo jí jasné, že stejně jako se jí změnily vlasy a oči, se změní její sněhobílé peří na černé.

To pomsta ji přebarvila křídla.

A černá...

černá je barva smrti, kterou pomsta přináší...