EG CW - 1.díl

Původně se mělo jednat o kapitolovou povídku, ale nakonec jsem se nikdy nedostala dál, tak přesouvám do jednorázovek.

---

Prostranstvím se rozlehnou tóny pomalé hudby, které se nesou od zatemněného pódia přes celou místnost zaplněnou lidmi čekajícími na vystoupení, které má během chvilky začít.

Prostředek pódia osvětlí světlo a v něm se objeví mladík ve věku asi patnácti let.

Stojí k publiku zády, ale i tak je poznat, že má na sobě volnější černé kalhoty a černou košili, která má na lopatkách stříbrně napsané EG CW.

Z repráků se ozve prudká rána bubnu a než si někdo stihne všimnout jak, stojí k ním mladík čelem.

Ale nikdo mu nevidí do tváře.

Všichni můžou vidět jenom stříbrnou masku, kterou má přes celý obličej a tmavě černé vlasy po ramena, ve kterých se sem tam mihnou proužky krvavě červené.

Začne se ozývat rychlejší hudba a mladík se do ní začne pohybovat.

Ne, on se nehýbe se do hudby. On hudbou žije.

Tempo písně se pomalu zrychluje a stejně tak pohyby tanečníka.

Jeho pohyby přesně kopírují hudbu.

Při vrcholení písně celé publikum zadržuje dech a s úžasem se dívá na dechberoucí vystoupení mladíka.

Píseň začne zase zpomalovat a s ní se zpomalují i tanečníkovi pohyby.

Ve chvíli, kdy je píseň skoro u konce, tanečník se začne pomalu otáčet zády k nim.

A přesně ve chvíli, kdy dokončí poslední pohyb, hudba utichne.

Sálem se ještě chvíli nese ticho, ale pak všichni začnou postupně tleskat a křičet nadšením.

Když se k nim tanečník otočí a ukloní se jim, nadšení otřásá celou místností.

Mladík se ještě jednou ukloní a pak ladnou chůzí zmizí v zákulisí.

***

"A výhercem naší taneční soutěže se stává," moderátor se dramaticky odmlčí, vytáhne obálku, otevře ji, nahlédne do ní a usměje se.

"Výhercem se jako vždy stává náš tajemný tanečník EG CW. Pojď prosím sem," křikne nadšeně do mikrofonu.

Celou místností zazní výkřik nějaké fanynky, ke které se postupně přidávají další, až se nakonec rozkřičí celá místnost.

A i když by se zdálo, že to nejde, ve chvíli, kdy mladík vstoupí na pódium, rozkřičí se ještě víc.

Dojde k moderátorovi, potřese mu rukou a převezme malou zlatou sošku tanečníka a zvedne ji do vzduchu, což samozřejmě přinese další vlnu křiku.

"Takže jsi opět vyhrál. Jaký to je pocit?" zeptá se modetátor a v tu chvíli celé publikum ztichne očekává odpověď.

"No jako vždy nepřekonatelný. Pokaždé je to úplně nové. Radost úplně přehluší nervozitu a nejistotu. Tohle je prostě pocit, který jen tak nepoznáte," křiknul do mikrofonu.

"To věřím. A i když vím jaká bude odpověď, musím se zeptat. Prozradíte nám dnes vaše pravé jméno, nebo aspoň odhalíte tvář?" zeptal se zvědavě moderátor.

"Zklamu vás, ale ani dnes vám je neprozradím. Ale můžu vám slíbit, že pokud vyhraju celostátní soutěž, hodlám tam odhalit jak svoji tvář, tak svoje jméno," usmál se na všechny mladík.

"Vážně? No tak to je úžasné. Budu se těšit," řekl moderátor, anposledy mu potřásl rukou a pak mladík opět, po zamávání fanouškům, zmizel v zákulisí.

"takže všichni jste slyšeli. Hlasujte pro něj a on nám ukáže svoji tvář. Taky se tak těšíte jako já..." mluvil dál moderátor, ale výherce ho už pak neslyšel.

Pouze popadl svoji tašku, strčil do ní cenu, vytáhl z ní klíčky a odešl zadním vchodem, tak aby si ho nikdo nevšiml.

Nasedl na motorku, nastartoval a odjel pryč.

Teď ho zase pár dnů nikdo neuvidí, přesně do té doby než bude další taneční soutěž.