3.díl | Sulfia More

Tak přidávám slibovaný dílek SM :D

Prostě jsem se nějak rozepsala no :D

---

Jedenáct .... dvanáct

Kvikálkovské hodiny, zrovna odbily půlnoc, ale nikdo je neslyší, všichni spí, až na jednoho mladíka sedícího na okně, koukajícího na hvězdy. Jeho smaragdové oči jsou naplněné slzami, které ale netečou ven. Je to čtrnáct dní, co vyhrál turnaj a co zemřel Cedrik a jemu se od té doby zdá pořád stejný sen.

Objeví se na hřbitově, kde zase vidí smrt Cedrika, pak se udělá tma a objeví se obličej Voldemorta, který pořád opakuje: "A takhle pozabíjím všechny, ale začnu s těmi, které máš rád … tvoji přátelé zemřou jako první!!" a ušklíbne se. Pak se udělá znovu tma, ale tentokrát se objeví někdo jiný. Jeho rodiče, Cedrik, Ron, Hermiona, Weasleovi, Sirius, Brumbál a všichni opakují to samé: "To tys nás zabil! To kvůli tobě jsme mrtví! A teď my zabijeme tebe!" V tu chvíli se všichni krutě zasmějí , vytáhnou hůlky a vyšlou na něj kouzla.

Pak se, Harry, vždycky celý propocený probudí a snaží se znovu usnout. Ale dnes už se nesnaží znova usnout, ne, dneska už ví, že to nemá cenu, tak jenom sedí a okně a prohlíží si Kvikálkov za tmy.

"Přestaň přemýšlet nad jeho smrtí. Jak se stalo, stalo se, teď už s tím nic neuděláš," ozvalo se za Harrym, ten rychle otočil hlavou po zvuku a strnul. Stál tam muž, jeho dlouhé černé vlasy mu spadaly do modrých očí, které se na něho smutně dívaly.

"Vykašli se na minulost, tu už nezměníš, ale můžeš si dát pozor, aby se to znovu neopakovalo i v budoucnosti a pak už nebudeš muset sedět na svém okně a přemýšlet nad jejich smrtí, jasný? " Harry se usmál, přikývnul a zároveň si slíbil, že přestane truchlit nad Cedrikovou smrtí a pomstí ho.

"Kdo to vlastně je? Jak se sem dostal?" uvědomil si Harry najednou a seskočil z okna do pokoje.

"Kdo jsi? Jak jsi se sem dostal? Co chceš? Kdo tě poslal? "

"Jmenuju se Christopher Brian Vulope, můžeš mi říkat Chrisi a přišel jsem ti nabídnout výuku na naší škole," snažil se Harryho Chris s pobaveným úsměvem uklidnit.

"Jaké škole?"

"Na Ruselské akademii. Ty, Harry, máš zvláštní schopnosti a na naší akademii tě naučíme ty schopnoti ovládnout a používat."

"Jaké schopnosti?"

"To ti, bohužel, nemůžu říct, ale jedno ti řeknu, s jejich pomocí nebude problém Voldemorta porazit."

"Ale co moji kamarádi?? Budou se po mě shánět."

"Toho se nemusíš bát Harry. Naše škola je v jiné dimenzi a zatímco tam proběhnou čtyři roky výuky, tady neuběhne ani sekunda. Takže se v podstatě vrátíš ve stejnou dobu, jako odejdeš, chápeš?"

"Jo, trochu jo. Ale pořád nevím jestli bych měl přijmout."

"Nemusíš se rozhodnou hned. Přijdu zítra v šest hodin ráno a budu chtít tvoji odpověď. Zatím sbohem," a s tím Chris zmizel.

" Jak to udělal?? Vždyť je tu ochrana moji mamky, přes to by se neměl dostat?" nechápal Harry.

Ale nakonec to nechal být a zase si sednul na okno a přemýšlel o nabídce, kterou dostal.

Celý den o tom přemýšlel, ale vlastně mu bylo jasné, že přijme, tohle byla nabídka, která se neodmítá.

"Ale co když pracuje pro Voldemorta?? Co když lže?" napadlo ho najednou.

"Hmm, nějak to udělám."

A víc se tím nezabýval a radši myslel na práci, kterou mu teta Petůnie zadala. Takhle přežil celý den. Večer po práci byl tak unavený, že na to úplně zapomenul a klidně usnul.

Probudila ho noční můra už ve čtyři ráno, snažil se znovu usnout, ale po hodině marného snažení a převalování v posteli, to vzdal, vstal, osprchoval se, sednul na postel a čekal na Chrise

Ale až s odbytím šesté hodiny se ozvalo:

"Tak jak ses rozhodl?" zeptal se Chris.

"Jak to děláte? Sem se nedá přemístit," Nechápal pořád Harry.

"To je jedna ze schopností, které budeš ovládat, jestli moji nabídku přijmeš."

"Ale kde můžu vzít jistotu, že to myslíte vážně? Že si teď nevymýšlíte a pak mě nedovedete k Voldemortovi? Hmm?" bylo vidět, že i Chris se nad tím zamyslel a musel mu dát za pravdu a začal přemýšlet o tom, jak mu to dokázat. Po chvilce mu tvář rozsvítila nápadem.

"Takže za prvý: musel bych mít znamení zla, abych mohl sloužit Voldymu, " s těmi slovy si vyhrnul levý růkav a ukázala se neposkvrněná kůže, "A to nemám. Za druhý: nebavil bych se tady s tebou, ale prostě bych tě unesl, ne?? Za třetí: neříkal bych Voldymu jménem. Ještě něco?"

"Ne, to stačí. Tak v tom případě přijímám," usmál se Harry po krátkém přemýšlení nad Chrisovou odpovědí "Co si mám vzít s sebou?? A jak se tam vlastně dostaneme?"

"Přemístím se s tebou. A s sebou si vezmi jenom hůlku a jestli máš koště, tak můžeš i to. Zbytek nepotřebuješ," řekl Chris. Tak se Harry jenom zamyslel, vstal a začal se hrabat ve skříni, ze které po chvíli vytáhl koště, pak přešel ke stolu a vytáhl z něj hůlku.

"Tak můžeme," usmál se na Chrise. S tím k němu Chris přišel, chytnul ho za ruku a přemístil se s ním.

Nevšimnul si cípu neviditelného pláště, který Harrymu vykukoval z kapsy.