4.díl | Sulfia More

Ano, přidávám ho už dnes.

Zrovna píšu další kapitolku, takže dnes už asi nic nepřidám :P

"Vítej v Ruselské akademii, Harry," usmál se na Harryho Chris, ale Harry ho nevnímal, viděl jenom tu obrovskou budovu, před kterou se přemístili. Nebyla tak velká jako Bradavice, ale o to víc vypadala jako zámek stvořený z dobra. Bradavice byly vytvořeny dobrem i zlem, ale tato budova všude do okolí vyzařovala dobro a lásku. Po chvíli, kdy se Harry vzpamatoval, se začal rozhlížet po okolí.

Stáli na cestičce vedoucí k zámku, která byla vysypaná drobnými bílými kamínky. Jinak byla všude okolo tráva, stromy, keře, květiny, lesíky a v dálce se lesklo jezero. Všude okolo poletovali ptáci a motýli. Pobíhali tam jednorožci a tak krásní tvorové, až mu z toho přebíhal mráz po zádech.
To celé bylo ohrazeno nízkým bílým plotem, který se před nimi měnil v pozlacenou bránu, na které byli vyobrazeni dva andělé s meči v ruce, na každém křídle jeden. Stáli otočeni čelem k příchozím a usmívali se na ně .
A uprostřed toho všeho stál zámek. Třípatrový bílý zámek s rudě červenou střechou, čtyřmi vežičkami a obrovskou červenou bránou. Na špičce každé věže a na vrcholu brány se ve větru třepotaly vlajky, červené se svislým bílým pruhem uprostřed, uvnitř kterého se prolétal jasně červený fénix.
A to všechno bylo ozářené právě vycházejícím sluncem. Harry úžasem vydechl, vypadalo to tam jako v ráji.
"Ty vlajky, co jsou zač?" zeptal se Harry.
"To je vlajka naší akademie, pár následujících let se s podobnými vlajkami budeš setkávat docela často," odpověděl a nechal Harryho, aby se rozhlížel.
Přitom pomalu přicházeli k bráně. Ve chvíli, kdy došli před ní, dva andělé sklonily hlavy na znak úklony, ustoupily na stranu a tím se brána otevřela. Andělé počkaly dokud nebyla brána úplně otevřená a potom pokynuly rukou dovnitř.
"Pojď," řekl Chris se smíchem, když viděl, že se Harry nehýbe a pořád se jen nevěřícně dívá na bránu.
S tím se konečně Harry rozešel a teprve když došli několik metrů za bránu, oba andělé zvedly hlavy a bránu zase zavřely.
"Je to ochrana školy. Kdyby byla škola napadena, andělé obživnou a budou nás chránit jako první," vysvětloval Harrymu.
Mezitím došli ke vchodu do školy. Vešli otevřenou červenou bránou a ocitli se v přepychové vstupní hale. Podlaha byla pokrytá mramorem, zdi zářily sněhově bílou barvou, uprostřed podlahy byl erb školy a naproti vchodu visely čtyři pruhy látky, bílá, žlutá, červená a světle modrá.
Harry se po chvíli rozhlížení otočil na Chrise a chtěl se zeptat na ty barevné pruhy.
"Potom," zavrtěl hlavou Chris, jakmile uviděl, že se chce Harry na něco zeptat a vyrazil napříč místností do velikých dveří, umístěných pod látkami.
Vešli do místnosti podobné Velké síni v Bradavicích, jenom o něco menší a nebyly tady čtyři kolejní stoly, ale jeden menší stůl uprostřed. U stolu sedělo deset osob v jeho věku a zbývaly už jenom dvě prázdné židle.
"Tvoji spolužáci," kývnul Chris hlavou ke stolu.
Společně se k němu rozešli, Chris si sednul na prázdnou židli v čele stolu a Harry zamířil k druhé prázdné židli, sednul si a až potom se rozhlédnul po ostatních.
Nikoho z nich neznal, až na toho naproti němu.
"Malfoy?" zeptal se překvapeně, přece jenom jeho tady nečekal.
"Pottere, mělo mi být jasné, že tu budeš," odpověděl mu znechuceně blonďák.
"Ticho, to si nechte na potom. Je půl sedmé, kolem sedmi se sem začnou trousit studenti a v tu dobu bych ocenil, kdybychom už byly pryč, ano? Takže se všichni rychle nasnídejte a já vás pak zavedu do věže. Otázky? Ne? Tak jezte," řekl Chris a sám si na talíř naložil vydatnou snídani a začal jíst.
Harry se ušklíbl a sám si na talíř nandal pořádnou porci a začal snídat.
Po čtvrt hodině už všichni po boku Chrise odcházeli do vstupní síně.
Tam se ještě na chvíli zastavili.
"Po schodech se dostanete do učeben, ředitelny a kabinetů profesorů," ukázal Chris na schodiště po pravé straně síně, "chodbou vpravo se dostanete do věže. Zbytek vám řeknu zítra. Pojďte," s tím se otočil, vešel do chodby a provedl je několika chodbami. Nakonec se zastavili před velikými dubovými dveřmi.
"Tohle je věž vašeho ročníku," řekl, otevřel dveře a vešel do veliké společenské místnosti. Bylo v ní spousta křesel a křesílek, veliký bílý koberec, bíle vymalované stěny, krb a schodiště.
"Vaše společenská místnost,"oznámil jim to, co bylo každému jasné, " Po schodech v prvním patře jsou ložnice dívek, v druhém patře ložnice chlapců. Všechny ložnice se přizpůsobí vaším přáním. Koupelna je u každého pokoje vlastní. Na vrcholku věže je něco podobného jako společenská místnost, jenom místo zdí, tam jsou okna, " pokračoval v popisu a chvíli je nechal, aby se rozhlíželi.
"Do poledne máte čas na to, abyste se seznámili. V poledne se vám v místnosti nahoře objeví obědy. Tam taky v půl jedné přijdu a vysvětlím vám všechno ohledně školy. Nějaké dotazy?" zeptal se, ale když se nikdo na nic nezeptal, usmál se, přikývnul a odešel.
"Tak si tady posedáme a představíme se, ne?" řekl nejistě hnědovlasý kluk, kterého Harry neznal.
Všichni to vzali jako dobrý nápad a sedli si.
"Takže, já se jmenuju Aeris Cimigacure a žiju v Japonsku s matkou. Oba jsme kouzelníci. A chodím na japonskou Akademii magie," začal se jako první představovat ten kluk. Delší hnědé vlasy měl svázané v copu a jeho tmavě hnědé oči si prohlíželi ostatní v místnosti.
"No, já jsem Sandra, Sandra Juice Laroke a jsem z Austrálie, kde bydlím s rodiči, kteří jsou oba mudlové. Chodím na Australskou školu kouzel," představila se tentokrát dívka s dlouhými hnědými vlasy a stejně hnědýma očima.
"Ehm, my jsme dvojčata," začala mluvit další dívka sedící na opěradle křesla, ve kterém seděla pravděpodobně její sestra, " Já jsem Rachel Olivia Ferris," řekla a ukázala na dívku v křesle, "a tohle je moje sestra Anna Jane Ferris. Žijeme v Americe. Naše matka je čarodějka a otec mudla.
Chodíme na Bostonskou akademii kouzel," řekla dívka. Byly skoro k nerozeznání, jediný rozdíl mezi nimi byl ten, že Anna měla hnědé vlasy dlouhé po lopatky, naproti tomu její sestra Rachel měla vlasy dlouhé po ramena.
"Já jsem Peter Oliver Toth . Jsem z Holandska a jako malý jsem byl adoptovaný do mudlovské rodiny. Chodím do Evropské školy magie a kouzel," představil se tentokrát blonďatý kluk s hnědýma očima.
"Jsem Alexandra Ivet Puštik," začala blondýnka s modrýma očima, "Jsem z Ruska, žiju se svým otcem kouzelníkem a učím se doma."
"Draco Lucius Malfoy," začal mluvit blonďák a když viděl zajíknutí u dvojčat, ušklíbl se a přikývnul, "Ano, syn Luciuse Malfoye, nejvěrnějšího poskoka Pána zla. Jen pro váš klidný spánek, s otcem nesouhlasím a nechci se přidat na stranu Pána zla, ale pochybuji, že by mě přijali na stranu "dobra", takže..," nechal větu vyznít do prázdna a pak teprve pokračoval, "Pro ty, kteří mě neznají, pocházím z Anglie. Mám matku i otce kouzelníky a navštěvuji Bradavickou školu čar a kouzel."
Chvíli bylo ticho, ale pak začala mluvit další blondýnka, ale tentokrát s azurově modrýma očima.
"Já jsem Isabela Amanda Rulope a jsem z Itálie, kde bydlím se svými mudlovkými rodiči. Chodím do Evropské školy magie a kouzel."
"Thomas Eddie Lessinder, jsem z Irska. Matka je mudla a otec je kouzelník. Chodím do Bradavic," představil se tentokrát nakrátko ostříhaný hnědovlasý kluk s hnědýma očima.
"Clarissa Lunet von Perak," skočila Harrymu do řeči hnědovlasá dívka s čokoládovýma očima, "S rodiči kouzelníky bydlíme ve Francii. Učím se doma."
"A já jsem Harry James Potter," začal jako poslední Harry a smutně se pousmál nad tím, jak většina vydechla úžasem nad jeho jménem, "Jsem z Anglie a rodiče mi zabil Voldemort, když mi byl rok. Teď žiju u opatrovníků. Chodím do Bradavic."
Potom se místností rozhostilo trapné ticho, ale nakonec se Harry odhodlal a zeptal se.
"Jak to, že tady všichni umíte tak dobře anglicky?"
Po téhle otázce všichni ztuhli a podívali se na něj.
"Ale já mluvil japonsky," ozval se nakonec Aeris.
"A já mluvila italsky," přidala se nechápavě Isabela.
"No, já mluvila rusky a předpokládám, že Clarissa mluvila francouzsky a Thomas holandsky," poznamenala chytře Alex.
Nakonec Harry pokrčil rameny.
"Asi nám nezbyde nic jiného než se potom zeptat Chrise," řekl a pak se podíval po ostatních, "Nepůjdeme se podívat do ložnic?"
Nečekal co odpoví, přešel ke schodišti a vystoupal do druhého patra
Procházel zahnutou chodbičkou, až došel ke dveřím s cedulkou, na které bylo napsané Harry.
Vešel do pokoje a vydechnul překvapením.
Tmavě modré stěny nahoře a dole ohraničené stříbrnou čárou, strop vymalovaný ještě temnější modrou, skoro až černou byl pokrytý stříbrnými hvězdami, podlahu zakrýval huňatý bílý koberec se sbřírnými odlesky.
Na druhé straně byla o zeď opřená veliká postel s tmavě modrými nebesy. Stěnu vlevo zabírala skřín a dveře, které, jak Harry předpokládal, vedly do koupelny. Na pravé straně byl ke stěně přiražený pracovní stůl ze tmavého dřeva, nad ním bylo veliké okno směřující k jezeru a uprostřed pokoje stálo tmavě modré křeslo.
Když se Harry vzpamatoval, přešel ke dveřím do koupelny a otevřel je.
Byla celá obkládaná modrými kachličkami, ale umyvadlo, sprchový kout i vana už byly bílé.
Nic z toho se nedalo srovnávat s tím, co měl Harry u Dursleyů nebo dokonce ani v Bradavicích.
Ze zamyšlení ho vytrhl nadšený výkřik z patra pod ním. Pousmál se nad tím a přešel ke skříni.
Vevnitř byla spousta oblečení, jak mudlovského tak kouzelnického.
Zavřel skřín a podíval se na hodinky. Jedenáct hodin.
Pokrčil rameny a protože neměl nic lepšího na práci, přešel do místnosti na vršku věže.
Byla to místnost ve velikosti té společenské dole, jenomže tahle měla místo zdí průhledná okna. Kousek zdi byl jenom v místech, kde byly dveře.
Uprostřed místnosti byl veliký kruhový dubový stůl a kolem něho dvanáct židlí.
Harry prošel místností a sedl si tak, aby měl krásný výhled ven a viděl na dveře a na stůl. Otočil se k oknům a prohlížel si zahrady. Co ho překvapilo, bylo, že tam zahlédl i stáje. Nepředpokládal, že by se jednorožci nebo pegasové na noc ukládali do stájí, ale rozhodl se že se potom někoho zeptá.
Odtrhnul pohled od zahrad a otočil se ke dveřím, protože slyšel, jak se otevřely.
"Nečekal jsem že tady budeš, Draco," řekl nově příchozímu a dal si záležet na vyslovení jména na důkaz toho, že je ochoten přijmout blonďáka za svého přítele, ale stejně ostražitě sledoval, jak si Malfoy sedá vedle něho.
"Život je plný překvapení, Harry," udžel si svůj klid Draco a odpověděl mu podobně.
Potom už byli zticha a jak v místnosti přibývali lidé ticho se prohlubovalo, ale nikomu nevadilo. Buď se kochali výhledem nebo přemýšleli, proč jsou tam.
Přesně v poledne se před nimi objevilo jídlo, každý si nabral a v tichosti jedl.
V půl jedné všechno jídlo zmizelo, otevřely se dveře a vešel Chris. Rozhlédl se po místnosti a pak přešel k prázdné židli a posadil se.
"Asi by jste rádi věděli, proč jste tady," začal a když se mu dostalo kladných odpovědí tak pokračoval, "Všichni máte určité schopnosti, které normální kouzelník nemá. Byly vám dány ještě v kolébce. Je to určitý druh magie a ona pozná, kdo si ji zaslouží a kdo ne. Ten, kdo jí získá, se stane nejsilnějším bojovníkem světla," vysvětloval dál Chris, ale tady se zarazil.
"Nejsilnějším bojovníkem světla a to ....