7.díl | Sulfia More

Tak jsem to dopsala ještě dneska :D

---

Byla bílá, ale něco bylo jinak. Mezi chomáči bílé mlhy, byly i černé...

"Černobílá? Proč, jsou proboha černobílá?" běhalo Harrymu hlavou.

Rozhlédnul se po lidech v kruhu, ale viděl u nich stejné překvapení jako u něj.

Čekal, že se začne snášet dolů, křídla mu zmizí a pak se na to někoho zeptá, ale jaké bylo jeho překvapení, když se místo toho ještě vznesl o kus výš a z kamene se začal linout hlas.

Ten, v jehož moci je porazit pána zla,

je tu dnes s námi.

Má na výběr: život, štěstí, osud, láska

nebo se oddá nenávisti, zradě, pomstě, či dokonce smrti?

Chytrý vybírá život a pohrdá smrtí

Hloupý vybírá smrt a pohrdá životem.

Ale pouze ten, jež má sílu, kterou Pán zla nemá,

si vybere vše, co je mu nabízené.

Teď probudím jeho schopnosti,

a jeho křídla se objeví v plné moci.

Osud Pána zla se blíží ke konci,

protože on je od teď stvořením dne i noci

Mezitím, co kámen odříkával, harryho křídla začaly měnit barvu. Ve chvíli, kdy kámen dořekl poslední slovo, křídla už v měsíčním světle zářily tmavě modrou barvou.

Po celé mýtině vládlo ticho, nikdo se neodvážil říct ani slovo a všichni čekali, co bude dál.

Nic dalšího se ale už nedělo a po nekonečně dlouhé chvíli se Harry začal snášet dolů a když dopadl, křídla, jako u všech, zmizeli.

Mýtinou se pořád rozhléhalo nepříjemné ticho.

"Sakra, co to bylo?" křikl Peter na celou mýtinu a až tenhle zvuk všechny vytrhl ze zírání na Harryho.

Nikdo mu neodpověděl, ale všichni si začli ve skupinkách šeptat.

Harry se jenom rozhlédnul po okolí a sešel z kamene dolů na mramorovou plošinu.

V tu chvíli se proud světla dopadající na kámen seskupil do zářící koule světla, která se vnořila do kamene moudrosti.

Harry se na to jenom chvíli díval, ale pak se snažil zaslechnou něco z hovorů okolo.

"..demon. Proboha. Ještě jsem nikdy žádného neviděl."

"Já je viděl v nějaké knize, ale takhle naživo je to mnohem zajímavější."

"Myslíte, že nám něco udělá? Přece jenom je to i démon..."

Hned po tomhle přestal Harry poslouchat a začal se zabývat vlastními myšlenkami a ani si neuvědomoval si, že pořád stojí na plošině, nebo občasné pohledy všech okolo.

"Démon? Já jsem démon? Ale tak jaktože jsem tady, v andělské škole? Jak? Bože...démon?" běhalo Harrymu hlavou a ani si nevšiml osoby přicházející k plošině.

"TICHO!" ozvalo se najednou hlasitě vedle něj, až nadskočil.

Otočil se a zaměřil pohled na osobu stojící vedle něj. Byl to vysoký starší muž. Měl na sobě honosný bílý hábit, hnědé vlasy měl rozpuštěné na ramenou a už na pohled byla znát jeho veliká magická moc.

"Pro ty, kdo mě neznají jsem Harold Piseburg, momentální ředitel této školy," představil se nováčkům a potom se rozhlédl po všech okolo.

"Jak všichni víte, nebo předpokládáte, tohle není u zažazování normální. Ale jak vidíte, vyjímky se občas stávají. Dokážu si představit, co vám teď probíhá hlavami a můžu vás ujistit, že tady Harry není démon,"řekl a odmlčel se, aby dal svým slovům větší důraz.

"Jenom ho démon poznamenal. Hádám, že Voldemort, když se ho snažil zabít, tak mu nechtěně předal své démonské schopnosti a tím z Harryho udělal andemona," řekl a zastavil se pohledem na Harrym.

"Andemon je anděl, do kterého nějaký démon vložil své schopnosti. Nemusíte se Harryho bát, neublíží vám, je to anděl stejně jako vy všichni, jenom má něco navíc. Doufám, že se k němu budete chovat stejně jako k ostatním a nebudete ho vynechávat z vašich každodenních radostí," řekl a rozhlédnul se.

"Přece jenom Harry je na tom teď ještě hůř něž vy ostatní. On nejen, že bude muset objevit všechny andělské schopnosti a naučit se je ovládat, on současně bude muset dělat to samé i s démonskými schopnostmi," opět se odmlčel, jakoby ses snažil vymyslet, co říct dál.

"Tak doufám, že to chápete a zachováte se správně," řekl nakonec.

Mýtinou se opět ozvalo zvonění zvonu, který ale tentokrát odbíjel jednu hodinu ráno.

"Oh, to už je pozdě, všichni do postelí," křikl ředitel a zatleskal.

S tím se všichni rozešli ke škole. Harry seběhl k přátelům a doufal, že se s ním budou bavit, jako normálně.

"Harry, ty prostě musíš mít vždycky něco speciálního, co?" zeptal se ho se smíchem Thomas a poplácal ho po zádech

"Už to tak vypadá. Náš Harry prostě nezvládá být normální," přidala se k nim Alex.

"A nenazývá se to náhodou syndrom superhrdinů?" zeptal se Draco.

"Takže za chvilky tady bude lítat a vykřikovat, že spasí celý svět svými mohutnými silami a že my ubozí andělé bychom mu měli ležet u nohou?" smála se Anna.

To už rozesmálo všechny, tak se všichni se smíchem vydali zpět do školy. Kousek za lesem se k nim přidal Chris.

"Čemu se smějete?" zeptal se nechápavě, ale pak to nechal být, "No to je jedno. Zítra od sedmi bude v Hlavní síni snídaně, je jedno kdy na ni půjdete, ale v osm vás budu čekat v horní místnosti ve věži. Dovysvětlím vám tam zbytek ohledně učení. Jasné?" zeptal se a když všichni přikývli, tak odešel s přáním dobré noci.

Mezitím přišli až ke škole, vešli dovnitř a zamířili ke věži.

"Taky tomuhle nemůžete uvěřit?" zeptala se do ticha Clarissa.

"Je to jako sen, co? Andělé, démoni, škola...," přidal se Aeris.

Dorazili do věže a zarazili se před schodištěm.

"No, tak se půjdeme vyspat a ráno uvidíme, jestli to byl sen nebo nebyl," řekl chytře Harry.

Chvilku bylo ticho, ale pak si všichni popřáli dobrou noc a zmizeli ve svých pokojích.