1. Sbohem | Přej si něco

Na auto, co odjíždělo z King's Cross, se sneslo tíživé ticho.

"Nech mě vystoupit," nařídil potichu Harry.

"Co?!" začal se vztekat Vernon. "Jak si dovoluješ říkat mi, co mám dělat?!"

"Dám ti na výběr," podíval se Harry na strýce ledově. "Buď mě teď necháš vystoupit, nebo řeknu mým přátelům, že se ke mně chováš špatně a že by tě měli navštívit."

"Fajn," zavrčel Vernon naštvaně, "ale nečekej, že se můžeš vrátit zpátky."

"Neboj." Harry vystoupil na chodník a vzal si s sebou jen svoji sovu. "Co ale čekám je, že teď vezmeš tetu a Dudleyho někam na jídlo a dáte si na čas."

"Pořád mi budeš říkat, co mám dělat?" začal Vernon ztrácet kontrolu nad svým hněvem.

"Tady," podal Harry Vernonovi tisícovku. "Užijte si."

"Kdes to vzal?" zeptal se šokovaně Vernon.

"Sbohem, strýčku," zamával Harry jeho zkoprnělým příbuzným. "Doufám, že už se neuvidíme."

Dursleovi se neobtěžovali odpovědět a hned bez ohlédnutí odjeli.

Harry se smutně usmál a otevřel klec s Hedvikou.

"Vezmi to Hermioně," řekl Harry a přidělal Hedvice k noze dopis, "a zůstaň s ní, dokud si pro tebe nepřijdu."

Hedvika smutně zahoukala, naposledy ho klovla do ucha a potom odletěla doručit zprávu.

Harry sledoval jak jeho milovaná sova odlétá a potom se obrátil na cestu do kouzelnického světa.

Před tím než vstoupil do Děravého kotle se zhluboka nadechl a potom rychle prošel lokálem až k průchodu do Příčné ulice. Na vteřinku se tam zastavil. Bál se, že by někdo mohl zakřičet "Chlapec-který-přežil!" a zničit mu tím léto.

Po chvíli ticha, poklepal na správné cihly a prošel průchodem do kouzelnického světa. Pospíšil si ke Gringottům a hned se obrátil na nejbližšího skřeta.

"Ano?" shlédl na něj skřet.

"Potřebuju zahraniční přístup ke svému účtu," řekl Harry rychle, "a budu potřebovat jak mudlovské peníze, tak galeony."

"Klíč, prosím," požádal skřet a natáhl k němu ruku. "Moment."

Skřet několik minut prohledával truhlu vedle jeho stolu a nakonec vytáhl malý váček. "Tenhle měšec bude vybírat peníze přímo z Vašeho účtu a pokud na něj třikrát poklepete, tak se změní na mudlovskou peněženku, která Vám dovolí vybrat příslušnou mudlovskou měnu. Bude to vše?"

"Taky potřebuju, aby byly pohyby na mém účtu tajné," podíval se na něj Harry tvrdě. "Nechci aby kdokoli jiný věděl o mých výdajích."

"Samozřejmě, že ne!" řekl skřet uraženě. "Zakládáme si na důvěrnosti."

"Dobře," přikývl Harry spokojeně, "protože se obávám, že jinak bych byl donucen zrušit svoje účty a učinit prohlášení do Denního Věštce, že už skřetům nevěřím ve správě mých peněz."

"Chápu," zamračil se skřet. "Můžete být ujištěn, že nikdo jiný než vy nebude mít informace o Vašem účtu."

"Děkuji," přikývl zdvořile Harry. "Tak pokud ještě něco nepotřebujete, půjdu."

"Nic, pane Pottere," řekl skřet s kamennou tváří. "Nemyslím, že je ještě třeba něco probrat."

Harry přemohl touhu se ušklíbnout, otočil se a pomalu vyšel ven. Poprvé snad bude mít příjemné léto.

Od Gringottů se Harry vydal do malého obchůdku s názvem: "Váš prastarý cestovatelský obchůdek", který se specializoval na kouzelnické pobyty v zahraničí.

Když vešel, uslyšel Harry slabé zacinkání zvonku

"Jak můžu pomoct?" přišel k němu stařík. "Plánuješ cestu do zahraničí?"

"Možná," pokrčil Harry rameny. "Chtěl bych prostě cestovat kolem s tím, že uvidím, kde skončím?"

"Ach," usmál se chápavě stařík. "Zrovna jsi dostudoval a chceš jít hledat sám sebe?"

"Něco takového," přikývl Harry s úsměvem.

"Tak mám něco přesně pro tebe," odpověděl stařík nadšeně. "Můj vylepšený turistický batoh má všechno, co si mladý cestovatel může přát. Velké kožené přihrádky, skládací konstrukce, očarovaný, aby byl lehký jako pírko a přitom pojal o mnoho víc, než mu dovoluje jeho velikost."

"Vážně?" řekl Harry zaujatě. "Co dál?"

"K tomu je přenosný vařič, nádobí, stan, spacák a mnohem víc," mluvil zapáleně stařík. "Cokoliv co potřebuješ k cestování kdekoliv na světě, od tropů až po Mount Everest, tenhle batoh má."

"Wow," řekl ohromeně Harry. "Co dalšího byste mi doporučoval?"

"Ještě pár věcí, mladíku. Ten batoh má všechny základní věci, ale je tu pár dalších věcí, co bych doporučoval," řekl stařík a sjel pohledem Harryho roztrhané oblečení. "Hodilo by se nové oblečení. Něco, co ti pomůže s jazyky. A neškodila by příručka."

"Dobře," pokrčil Harry rameny. "Dejte mi to nejlepší, co doporučujete. Jen si pospěšte, chci být pryč co nejdřív."

"Samozřejmě, mladíku." Prodavač na stůl vyndal několik předmětů. "Tyhle brýle ti umožní přečíst jakýkoli jazyk. Tenhle stříbrný kroužek patří do jednoho ucha a převede ti jakýkoli jazyk do angličtiny. Ten prsten patří na ruku s kterou píšeš a můžeš díky němu psát jakoukoli řečí. A nakonec tahle stříbrná tyčinka patří do jazyka a umožní ti mluvit jakýmkoli jazykem. Při častém užívání těch věcí se naučíš jazyky, které budeš používat."

"Wow," řekl Harry ohromeně. "Co dál?"

"Tahle kniha," ukázal stařík na knihu nadepsanou "Vše, co potřebuješ vědět na cestě kolem světa", "je plná užitečných věcí a…jako první ti doporučuju přečíst si varování na začátku ohledně magie nezletilých. Tak…a tohle oblečení se automaticky přizpůsobí klimatu, kde jsi. Má to samočistící a samoopravující kouzla a podle přání mění barvu a vzhled."

"Je tu ještě jedna věc. Neměl byste něco, co by mi umožnilo lépe zapadnout?"

"Chceš se ponořit do různých kultur, hm?" přikývl majitel obchůdku. "Zrovna něco takového mám. Tenhle náramek kolem tebe vytvoří silné pole a umožní ti zůstat nepozorovaným. Teda dokud někoho nenapadneš nebo neuděláš něco hrozně divného."

"Děkuju," usmál se Harry. "Nevíte, kde bych sehnal přenášedlo do jiné země?"

"Posbírej si svoje věci a já ho budu mít za moment hotové."

"Děkuju."

"Nemáš zač, mladíku," podal mu muž malý kámen.

"Díky, kolik Vám dlužím."

"Nech to být, Harry," usmál se stařík jeho šokovanému výrazu, "Ber to jako dík za to, že se o nás všechny staráš a omluvu za to, že všichni věří těm pomluvám. To přenášedlo nejde vystopovat a vezme tě do Holandska asi někdy…" Harry zmizel. "…teď. Doufám, že najdeš to, co hledáš, mladíku."

***

Naprostý chaos. Tak by se dala nazvat situace, která nastala, když do Zobí ulice přijeli Dursleovi bez Harryho.

Během několika minut začal Brumbál s několika členy Řádu vyslýchat Dursleovi.

"Dursleovi tvrdí, že ho vysadili už v Londýně, profesore," nahlásil jeden ze členů řediteli. "Tvrdí, že s nimi nechtěl zůstat a rozhodl se prostě odejít."

"Našel jsem v autě něco, co patřilo Harrymu," přiběhl Remus a mával nějakou brožurkou.

"Díky, Remusi." Ředitel si od něho brožurku vzal. "Hádám, že je nejlepší chvíle popovídat si s jeho přáteli."

Ředitel se objevil před malým předměstským domkem a zazvonil na zvonek.

"Ano?" otevřela mladá žena dveře. "Co si přejete?"

"Zdravím," usmál se Brumbál. "Jsem ředitel na škole, kde Vaše dcera studuje, a rád bych si s ní promluvil."

"Samozřejmě," přikývla žena. "Pojďte dovnitř."

"Moc rád."

"Profesore Brumbále," křikla na něj ze schodů dívka s hustými vlasy, "jsem ráda, že jste dostal můj dopis. Ale nečekala jsem, že přijdete tak brzo."

"Obávám se, že nevím o jakém dopisu mluvíte, slečno Grangerová," usmál se mile Brumbál. "Co se stalo?"

"Přišel mi od Harryho divný dopis a myslela jsem, že byste o tom měl vědět," řekla ustaraně ta inteligentní čarodějka. "A doufala jsem, že zkontrolujete, jestli je Harry v pořádku."

"Obávám se, že mám špatné zprávy. Harry ze strýcova auta vystoupil už někde v Londýně a už několik hodin je nezvěstný."

"Nemyslíte, že ho zajali, že ne?"

"Můžu Vás ujistit, že nemám žádné informace, které by k tomuto závěru vedly," řekl ředitel a vytáhnul brožurku, co mu dal Remus Lupin. "Tohle je bohužel jediné vodítko co máme. Našli jsme to v autě jeho strýce."

"Můžu se podívat, profesore?" vzala si od něj brožurku. "Tohle vypadá jako obyčejný leták, co rozdávají v mudlovské části King's Cross."

"Proč si myslíte, že si ho Harry nechal?"

"No, tahle charita pomáhá umírajícím dětem a…ale ne," zbledla čarodějka. "Harry si myslí, že umře."

"Co tím myslíte, slečno Grangerová?" dožadoval se odpovědi ředitel. "Proč si to myslíte?"

"Tohle patří nadaci "Přej si něco"*. Pomáhají smrtelně nemocným dětem," zamávala Hermiona brožurkou. "Harry musel zjistit něco, kvůli čemu si myslí, že mu nezbývá moc času na život."

"Chápu," řekl ředitel sklesle. "Proto se nevrátil do Zobí ulice?"

"Chce si užít čas, co mu zbývá," snažila se Hermiona zadržet slzy. "Ne, být s lidmi, co nenávidí."

"Děkuji, moc jste mi pomohla," usmál se na ní ředitel a s tichým "pop" zmizel.

Po Brumbálově odchodu, Hermiona vyběhla do svého pokoje a znovu si přečetla krátký dopis, co ji přinesla Hedvika. Přitiskla si ho na prsa a rozbrečela se, přičemž doufala v brzký návrat svého kamaráda.

Hermiono,

postarej se o Hedviku. Chci si před smrtí ještě chvíli užít.

Harry.

----------

* Přej si něco = Make a Wish - http://en.wikipedia.org/wiki/Make-A-Wish_Foundation