1.Harryho ruční dělo | Staří vojáci nikdy neumírají

"Co to děláš, kluku?" zeptal se Vernon s podtónem opravdové zvědavosti.

"Musím zabít pár lidí," Harryho oči se nebezpečně zaleskly. "Učím se jak."

"Jaký druh lidí?" zamrkal Vernon, "normální, nebo z toho tvého spolku?"

"Z mého spolku," odfrkl si Harry.

"Počkej tu." Vernon odešel z místnosti a vrátil se o pár minut později s malou dřevěnou truhličkou. "Tady, kluku, vem si to."

"Co to je?" zeptal se Harry, zatímco truhličku opatrně otvíral.

"Zbraň, co měl tvůj děda ve válce," odpověděl Vernon potichu. "A ještě předtím všude po světě."

"Proč ji máš?" podíval se na něj Harry s nemalou dávkou zvědavosti.

"Tvůj děda mi ji dal, abych ji dal svému synovi, když jsem si bral tvou tetu," usmál se Vernon při vzpomínce.

"Co…" Harry shlédnul na velký revolver v jeho ruce. "Tak proč to dáváš mně?"

"Tvůj děda byl důstojník v armádě," ignoroval Vernon otázku. "A měl po válce na starost nějakou důležitou práci se Speciálními jednotkami. A v 50. letech konečně odešel do výslužby. Nechal si svou starou zbraň a než zemřel, dal ji Petunii. Chtěl jsem ji dát Dudleymu, ale…ale myslím, že ty ji využiješ líp."

"Děkuju," řekl ohromeně Harry. Předtím mu jeho "rodina" nikdy nedala nic, co by stálo za zmínku. "Ale…ale proč?"

"Petunie by vyváděla, kdyby věděla, že ji ještě pořád mám, o to víc, kdybych ji dal Dudleymu," pokrčil rameny Vernon. "Jak jsem řekl. Myslím, že ty pro ni najdeš lepší využití."

"Já…děkuju."

"Neděkuj, dokud ti neřeknu i zbytek," ušklíbl se zlověstně Vernon. "Nesnáším ty zrůdy. Nedokážu snést myšlenku, jak se vyhýbají pořádné práci tím jejich máváním hůlkou. Ty říkáš, že jdeš ty zrůdy zabíjet, tak to beru …jen nenechej žít nikoho, koho jsi mohl zabít. Zabij je všechny, pokud budeš moct."

"Cože?" rozšířili se Harrymu úlekem oči.

"Nečekám, že zabiješ tvé přátele," ušklíbl se krutě Vernon. "Ale ty, proti kterým bojuješ. Neukaž jim jedinou známku lítosti. Nenech přežít ani jednoho, kterého jsi mohl zabít. Pokud se budeš cítit líp, řekni si, že díky tomu už nikdy nikomu neublíží."

"Já…"

"Přemýšlej o tom kluku," otočil se k odchodu Vernon. "Dneska nemusíš pracovat. Zahrada počká a já chci, aby sis pořádně rozmyslel, co jsem ti právě řekl."

Harry strávil zbytek dne tím, že si pořád dokola opakoval strýčkova slova. Na jednu stranu nechtěl být zabiják a na tu druhou…si byl jistý, že proti Voldemortovi nevyhraje s pomocí lechtacích kouzel.

Když se rozhodl, Harry vyšel z pokoje a došel dolů, kde našel strýčka.

"Strýčku Vernone," snažil se upoutat jeho pozornost.

"Radši bys měl být poslušný, kluku," odtrhl obtloustlý muž zrak od televize.

"Udělám to," přikývl Harry. "Ale potřebuju, abys mi dovolil pár věcí."

"Jako třeba?" Vernon se na něj podezřele zadíval.

"Budu potřebovat nějaké knihy," začal Harry, "a možná si budu muset uvařit jeden nebo dva lektvary."

"A to ti pomůže zabít víc z těch zrůd?" zeptal se dychtivě Vernon.

"Ano," přikývl Harry. "Budu jich moct zabít víc než normálně."

"Tak máš moje svolení," přikývl Vernon. "Už nemusíš dělat práci na zahradě. Chci aby ses plně věnoval tomuhle."

"Děkuju." Harry se otočil a začal vycházet schody nahoru.

"Možná bys měl začít trénovat s Dudleym," křiknul na něj Vernon. "Naučit se trochu boxovat by ti mohlo pomoct."

"Díky, strýčku," usmál se Harry ledově. "Naučím se, co jen budu moct."

Harry se vrátil do pokoje a několik dalších minut psal dopis do Krucánků a Kaňourů tak, aby nepřipoutal moc pozornosti. Měl podezření, že mu Brumbál sleduje poštu, ale i kdyby to tak nebylo, nechtěl riskovat.

Komukoliv, kdo to čte,

nedávno jsem slyšel podivného mudlu zmínit zbraň, nebo možná zbruň. Doufal jsem, že byste mi mohl prodat nějakou knihu o tomto tématu. Obzvlášť by mě zajímaly knihy se zaklínadly ohledně téhle podivné věci, i když pochybuji, že by na tom nějaký kouzelník ztrácel čas.

S pozdravem

Harry James Potter

Harry se na dopis spokojeně podíval. S trochou štěstí ani nebudou vědět, o čem mluví.

"Mám pro tebe dopis," otevřel Harry klec a chvíli Hedviku hladil. "Doručíš ho pro mě?"

"Hoo," pokývla Hedvika hlavou a nabídla mu nohu.

"Je to do Krucánků a Kaňourů v Příčné ulici," přivázal Harry dopis. "Hezky se proleť."

Hedvika se vrátila asi o hodinu později s podivným balíčkem přivázaným k noze.

"Děkuju," převzal Harry balíček. "Už jsem se o tebe začínal bát."

Hedvika se na něj rozzlobeně podívala.

"Pro normální sovu by byly rychlé dvě hodiny," usmál se Harry, "ale ty jsi mimořádně chytrá sova a nemyslel jsem si, že by tě nějaký balíček zpomalil.

Hedvika vypadala jakoby na chvíli zvažovala jeho slova, potom pokývala hlavou a vrátila se na bidýlko.

Harry roztrhl obálku, která byla připevněná k balíčku a začal číst.

Pane Pottere,

měl jste pravdu ve Vašem předpokladu, že toho o zbruňi moc nevíme. Připojil jsem jedinou knihu, kterou jsem tu měl a prosím Vás, aby jste za ni ani neplatil. Ta knížka vypadá, že u mě ležela už dlouho a po prozkoumání jsem zjistil, že ji napsal moták a jako taková je bezcenná.

Zbytek dopisu pokračoval podobně a Harry ho odhodil stranou. Konečně našel způsob, jak se chránit, bez toho, aby ho vyhodili ze školy a nehodlal ji promrhat.

Moderní zbraně

Seržant-Major Nigel Smythe, Britský voják v důchodu.

Harry knížku otevřel a byl ohromený jeho štěstím. První kapitola se jmenovala "Jednoduché lektvary k údržbě". Rychlý pohled ho ujistil, že většinu lektvarů by zvládnul i prvák s troškem ingrediencí.

Během příštího týdne Harry uvařil různé lektvary. První byl jednoduchý čistící lektvar, který odstraňoval spálený olej a nečistoty. Druhý zpevňoval konstrukci zbraně a třetí obnovil Harryho munici, aby vypadala jako nová. Čtvrtý zajišťoval, aby svoji zbraň nikdy neztratil.

Harry opatrně podepřel knihu a ujistil se, že zbraň je nenabitá, tak jak kniha doporučovala, aby pokaždé udělal. Potom několik minut podle obrázků v knize procvičoval střílení na imaginární nepřátele.

"Mám pro tebe překvapení, Tome," ušklíbl se Harry. "Velké překvapení."

"Otevři, kluku!" křičel za dveřmi Vernon. "Vypadá to, že nějaké zrůdy jsou u domu naproti."

"Co mají na sobě?" Harry začal nabíjet zbraň.

"Černé pláště a bílé masky," shlížel Vernon na jeho nebezpečného synovce.

"Jen se ujišťuju." Harry si hodil do kapsy hrst nábojů. "Možná se na večeři zpozdím."

"Něco ti schovám," usmál se Vernon sadisticky. "Pošli je k čertu."

"Zůstaň tady." Harry si strčil zbraň za pas a rozešel se ke dveřím. "Tady budeš v bezpečí. Myslím."

Harry se vyplížil ven předními dveřmi a hned si všimnul, jak si jeho strážce z Řádu šeptem sháněl pomoc.

Harry ho ignoroval a zaměřil se na skupinku ubližující lidem naproti přes ulici a skoro omdlel úlevou. Zaprvé byli jen tři a zadruhé vypadali jako nováčci. Vypadalo to jako skupina nových rekrutů, co sem náhodou přišla. A Harry se chtěl ujistit, že takovou fatální chybu nepřežijí.

"Co to tu máme?" všimnul si ho jeden smrtijed, když přišel blíž. "Dalšího mud…"

Harry zvednul zbraň a provrtal mu kulkou krk. Zbylí dva smrtijedi zůstali zírat na jejich krví pokrytého společníka se stejným výrazem hrůzy. Tohle se stát nemělo, lidé s nimi neměli bojovat, nikdo neměl být zraněný…no, nikdo důležitý.

Třetí smrtijed vytáhl hůlku a rychle po sobě vyslal dvě kletby. Harry mu je oplatil kulkou do hrudníku.

"Radši přesně, než rychle," ušklíbl se Harry a sledoval, jak smrtijed shlédl na krvavou díru ve svém těle.

"Ó bo…" Harryho třetí kulka muži roztříštila čelist a čtvrtá mu prolétla hned pod levým okem.

Poslední smrtijed třesoucí rukou zvednul hůlku a zemřel Harryho pátou kulkou, co mu rozervala srdce.

Od začátku do konce boj skončil za méně než šest sekund.

"Sakra!" Harry se otočil se zvednutou zbraní v ruce, aby se postaral i o muže za ním "ŘÁD! PATŘÍM K ŘÁDU!"

Harry si strčil pistoli zpátky za pas a zatnul pěsti, aby se mu přestali třást ruce.

"Kdy přijde pomoc?" zeptal se Harry potom, co uklidnil svůj žaludek.

"B..Brzo," muž ze sebe sundal neviditelný plášť a dál zíral na smrtijedy. "Co jsi jim to udělal?

"To samé, co by oni udělali mně," odpověděl Harry pevným hlasem. "Jen jsem to tak neprotahoval."

"Sakra," zopakoval muž. "Já…"

"Jsi v pořádku, Harry?" zavolal Brumbál. Řád dorazil.

"Jsem v pohodě," přikývl Harry.

"Co se stalo těm smrtijedům?" zíral šokovaně Brumbál na rozstřílená těla.

"Zabil jsem je," řekl krátce Harry. "Ale nemyslím, že by tu byli kvůli mně."

"Jak jsi to mohl udělat, Harry?" řekl Brumbál, zatímco jednomu smrtijedovi sundal masku. "Byli to jen děti. Ne o moc starší, než ty. Proč jsi je nemohl nechat naživu?"

"Proč bych je měl nechat naživu?" podíval se Harry na těla bez známky lítosti. "Udělali by mi to samé."

"Kdybychom je zajali, možná by se změnili," vysvětloval Brumbál. "I kdyby utekli, možná bychom je mohli navrátit do světla."

"Je mi to jedno," začal se ozývat Harryho vztek "Já se starám o ostatní."

"Jaké ostatní?" vyzvídal ředitel

"Ty, co zachráním," zavrčel Harry. "Ať se Vám to líbí nebo ne, tihle čtyři už nikdy nikomu neublíží."

"Nemůžeš jen tak zabíjet lidi," zkoušel ředitel svůj milý dědečkovský hlas. "Jsou i jiné způsoby, jak se s nimi vypořádat."

"Jako třeba?" namítal Harry. "Čekat až si uvědomí svoje chyby? Doufat, že se stane zázrak, který všechno zlepší a zachrání nás?"

Jásot jednoho z diváku, přitáhl Harryho pozornost k davu, co se kolem nich vytvořil, a to včetně ministra a reportérů.

"Harry," začal zlehka ředitel. "Musíš ovládat svůj vztek. Pamatuji si jiného rozzlobeného mladíka, co přišel před pár lety do Bradavic …Nechci, abys skončil stejně."

"Skončili jsme." Harry už to nehodlal dál snášet. "Už se s vámi nebudu bavit, staříku. My dva jsme skončili."

"Ještě jsme nedomluvili, Harry." Ředitel se pořád snažil držet si svoji vyrovnanost.

"Můžu mít vaší pozornost?" zakřičel Harry, přičemž ignoroval ředitele. "Chci provést prohlášení."

Reportéři a ministerští úředníci se k němu nahrnuli. Reportéři vytáhli brka a Popletal si mu hrdě stoupnul za rameno.

"Dnes jsem zabil několik lidí," začal Harry, "ale protože to byli smrtijedi, no…řekněme, že kvůli nim rozhodně nepřijdu o spánek. Bojuju s Voldemortem už od chvíle, co jsem poznal kouzelnický svět a pokud jde o mě, tohle je jen jeden z dlouhé řady bojů."

"Pane Pottere," mával jeden z reportérů rukou, aby si ho všimnul, "jaké teď máte plány?"

"Můj plán," usmál se Harry, "je opustit kouzelnický svět. Poslední rok mi dostatečně ukázal, co si o mně myslíte…Chlapec, který touží po pozornosti. Tak, jste mi říkali, ne? Teď si může kouzelnický svět pro mě za mě klidně shnít. Dokud mě Voldemort nechá na pokoji, nemám důvod proti němu bojovat…Jestli chcete moji pomoc, budete si za ni trochu zaplatit."

"To nemůžete myslet vážně," prohlásil jeden z vyděšených reportérů, "Nemůžete nás takhle opustit."

"Proč ne?" pokrčil rameny Harry. "Vy jste mě všichni opustili. Dokud mě Voldemort nechá na pokoji, já nechám na pokoji jeho. Rád bych dodal, že je v jeho zájmu, aby nechal mudly na pokoji."

"Proč by měl?" držel se reportér své profesionality.

"Je jich víc a jsou lepší v zabíjení," zasmál se Harry. "Pokud nevěříte, najděte si Projekt Manhattan"*

"Co je Projekt Manhattan?"

"Dělejte svoji práci," usmál se Harry, "já ji za Vás dělat nebudu."

"Poslední otázka, pane Pottere," polkl reportér, "Proč myslíte, že bychom Vám měli za Vaši pomoc platit?"

"Byl bych stejně spokojený, kdyby jste to neudělali a nechali mě na pokoji. Ale abych odpověděl. Proč bych, sakra, pro vás měl riskovat můj život jen tak pro nic za nic? Dělal jsem to v minulosti a vy jste mě jen uráželi. Mám toho plný zuby. Bystrozoři riskují životy a taky je za to platí. Nejsem na tom podobně, jako oni?"

Harry se zhluboka nadechnul a podíval se po shromážděných lidech. "Takže zabijte si kolik kouzelníků chcete, nechejte mudly na pokoji a pokud budete chtít moji pomoc…zaplaťte mi."

Harry zakroutil hlavou a otočil se k odchodu. Potřeboval si sbalit.

"To nemůžeš udělat, Harry," chytil ho ředitel za rameno. "Nemůžu tě tímhle nechat odsoudit desítky lidí ke smrti."

"Učil jsem se od vás," vysmál se mu Harry, "Kolik lidí tohle léto zachránil Řád?"

"Já…"

"Nikoho." Harry shodil jeho ruku a pokračoval v cestě.

"Nemůžeš tohle lidem udělat," nemohl Brumbál pochopit, kde se všechno pokazilo.

"Myslíte?" Harry vytáhl svoji hůlku.

"Já to vím, Harry" uklidnil se ředitel.

"Sledujte." Harry v rukách rozlomil svoji hůlku a její kusy hodil na zem.

"Co jsi to udělal?" zíral Brumbál vyděšeně na zbytky hůlky.

Ignorujíc Brumbála, Harry odešel do domu. Ta falešná hůlka, byla ten nejlepší galeon, který kdy utratil.

"Co si myslíš, že děláš?" zrudnul Vernon, "Přestaneš bojovat? Necháš je žít?"

"Neposlouchal jsi?" usmál se krutě Harry. "Řekl jsem, že budu bojovat jen za peníze."

"Takže necháš ty zrůdy, aby ti platili za zabíjení jiných zrůd?" přikývnul pomalu Vernon. "Myslím…myslím, že bych na tebe mohl být pyšný, Harry."

"Děkuju, strýčku. Půjdu…Možná jste tu v bezpečí, ale…"

"Ale možná bude lepší zajet se podívat do zahraničí," přikývnul Vernon. "Sbohem, kluku, nemyslím, že bychom se ještě někdy potkali."

"Budu se ti snažit posílat výstřižky z novin, pokaždé když zabiju další, "usmál se Harry. "Ale asi to budou noviny z mého spolku."

"Cením si toho, kluku, "přikývl Vernon, "A rád si je přečtu, i když to budou…tvoje noviny."

Harry přikývl a vyběhl schody ke svému pokoji.

První věc, co po návratu udělal, byla, že si vyčistil a nabil zbraň. Knížka zdůrazňovala, aby po střelbě hned vyčistil zbraň a Harry nevěděl o zbraních tolik, aby si dovolil několik hodin počkat. Harry si dal načas, aby si v pokoji nic nezapomněl a po chvíli přemýšlení vzal i knížky, co jeho bratrance nikdy nečetl. Byla by jich škoda.

Dotáhnul svůj těžký kufr za sebou dolů po schodech a vyšel na ulici. Nějakou chvíli sledoval Ministra kouzel v obklíčení reportérů, co se snažili zjistit, co přesně provedl, že vyhnal zachránce kouzelnického světa. Otočil hlavu a pár sekund sledoval, jak se řád shromáždil kolem Brumbála, jako kuřátka kolem slepice.

Potřásl hlavou a táhnul kufr dál ulicí. Nehodlal tam zůstat ani o chvíli déle.

"Ahoj, Harry." Rita si všimla návratu mladého hrdiny a nehodlala promarnit svou šanci získat nejlepší článek. "Odpověděl bys mi na pár otázek?"

"Pro jaké noviny?" Ani se na ní nepodíval. Způsoby už mu mohly být ukradené.

"Pořád Jinotaj," odpověděla Rita rychle.

"Mám pár podmínek," přikývl Harry. "Pošlete to jen do Jinotaje. Pokud ho budou chtít i ostatní, budou muset přes Láskorádovi.Ve vašem článku bude přesně to, co jsem řekl. Jediná odchylka a už Vám po zítřku nezbude tolik času. A nakonec jedno nadlehčovací kouzlo na můj kufr."

"Nadlehčovací kouzlo?"

"Je těžký a mně se s ním nechce tahat," odpověděl Harry rychle. "No?"

"Ano," přikývla Rita, "samozřejmě. Souhlasím s podmínkami."

"Dobře," usmál se Harry. "Máte čas, dokud se nerozhodnu přivolat si Záchranný autobus…..ehm…budu k tomu potřebovat Vaši hůlku."

"Proč?"

"Jsem si jistý, že tak schopná reportérka si to zvládne zjistit," ušklíbl se Harry. "První otázka."

"Můžeme nejdřív dojít za roh?" ohlédla se Rita nervózně. "Radši bych se nedělila s ostatními."

"Jak chcete," přikývl Harry. "To nadlehčovací kouzlo…"

"Samozřejmě," použila Rita dané kouzlo na jeho kufr. "Můžu se zeptat, jaké máš teď plány?"

"Teď?" Harry se na chvíli odmlčel. "Najdu si klidné místo, kde budu v ústraní žít."

"Říkal jsi, že chceš za bojování plat?" Rita měla vytáhnutý pergamen na který zuřivě psala. "Kolik?"

"To záleží na ministru," usmál se Harry. "Nemůžu to udělat, dokud mi to nepovolí a s tím i pár věcí."

"Jako co?" leskly se Ritě nadšením oči. Milovala lidem dělat problémy a byla si jistá, že Harryho odpověď ministru problémy nadělá.

"No…Hlavně výjimka z omezení nezletilých pro mě a kohokoliv, koho vyberu, imunita proti obžalování mě a kohokoliv, koho vyberu, a přístup do ministerských archivů a zdrojů."

"Proč imunita proti obžalování?" zvedla Rita hlavu od poznámek.

"Ministerstvo mě chtělo loni potrestat za sebeobranu," mávnul Harry rukou k parku. "Bránil jsem sebe a mého bratrance před několika mozkomory a byl jsem za to obžalován a souzen. Teď už nevěřím ministerstvu a ztratil jsem víru i ve všechny ostatní…Přivolejte Záchranný autobus, prosím."

"Hned." Rita mávla hůlkou a autobus se před nimi s ránou objevil. "Jednu poslední otázku. Co řekneš lidem, co tvrdí, že ses vykašlal na kouzelnický svět, když tě potřebuje?"

Harry se uprostřed schodů zastavil. "Oni se na mě vykašlali první."

----

*Projekt Manhattan = krycí název pro utajený americký vývoj atomových bomb za 2.sv.války.

Jejich poznatky byly použity k sestrojení bomb, které byly shozeny na Hirošimu a Nagasaki.