2.Pluk | Staří vojáci nikdy neumírají

"Kam to bude?" podíval se na něj znuděně Stan, když nastoupil.

"Děravý Kotel," zazíval Harry a podal mu pár mincí. "Vzbuďte mě, až tam budeme."

Harry prošel autobusem až dozadu a uvelebil se na jedné z postelí. Zítřek měl být hodně zajímavý den.

"Jsme tady, pane," zavolal Stan, aby probudil toho strašidelného cestujícího.

"Díky," postavil se Harry a bez ohlédnutí vystoupil.

Když vešel, všechny rozhovory utichly a všechny oči se upřely na jeho jizvu.

"Ahoj, Tome," ignoroval je všechny Harry. "Jak se dnes máš?"

"Jde to," usmál se hostinský. "Jako obvykle?"

"Ano, prosím," přikývl s úsměvem Harry. "A mohl bys mi přinést nějaké jídlo? Ještě jsem dnes nejedl."

"Hned," přikývl Tom. "Přinesu ho, jakmile ho dodělám. Co by sis dal?"

"Cokoliv doporučuješ," usmál se Harry. "Vím, že mi dáš jen to nejlepší."

"Ano, pane," narovnal se profesionálně Tom. "Tady máte klíč, pane."

"Díky, Tome," vzal si od něho Harry s úsměvem klíč. "Jsi nejlepší."

Harry vyšel schody nahoru do svého pokoje a vytáhl kus pergamenu. Nepochyboval o tom, že ministr přijme a dá mu cokoliv, o co požádá. Ale taky věděl, že musí vědět víc, aby své doteď nedomyšlené sny, mohl dovést ke skutečnosti.

Pane Smythi,

nedávno jsem četl Vaši knihu a doufal jsem, že byste mi mohl doporučit více podobných knih, zaměřených na používaní kouzel k vylepšení zbraní.

S pozdravem

Harry James Potter

Harry si znovu dopis přečetl. S trochou štěstí mu ten muž pošle seznam knih, nebo místo, kde by mohl trénovat.

Dal dopis Hedvice a potom si sedl do křesla, aby si znovu přečetl některé kapitoly. Měl pocit, že ty informace v blízké době využije a chtěl, aby se je co nejvíc naučil.

"Pane Pottere," zaklepal Tom na dveře. "Mám tu Vaši večeři."

"Díky, Tome," otevřel Harry dveře. "Pojď dál."

"Udělal jsem toho hodně," zvednul Tom víko a odhalil teplou večeří pod ním. "Doufám, že ti to nevadí, ale vždycky vypadáš tak hubeně a…no…"

"To je v pořádku, Tome," usmál se Harry. "Cením si toho. Sním kolik budu moct."

"Můžu se na něco zeptat?" usmál se Tom nervózně. "Předtím sem někdo přišel a říkal, že chceš odejít z kouzelnického světa."

"Zvažuju to," přikývl Harry. "Po loňském roce…no, prostě už jsem unavený ze všech těch pomluv."

"Opravdu nás necháš napospas Ty-Víš-Komu?"

"Řekl jsem tisku, že nebudu bojovat, dokud mi nezaplatí," zvedl Harry na obranu ruce. "Převážně ministerstvo a taky mi musí povolit několik věcí. Jestli mám v téhle válce bojovat, budu to dělat po svém."

"Tolik ti jde o peníze?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Nezajímám se jen o peníze, ale taky nemůžu bojovat sám. Budu potřebovat peníze na zdroje a abych zaplatil účty. To je přece fér, ne? Bystrozoři nedělají svoji práci zadarmo a normální lidé nepůjdou jen tak bojovat."

"Hádám, že to je pravda," pomalu přikývl Tom.

"Jediné, co jsem se snažil Popletalovi říct bylo, že pokud chce moji pomoc, budu to dělat po svém. Jen jsem to udělal jedinou cestou, kterou jsem myslel, že pochopí politik."

"Takže nás neopouštíš?" ujišťoval se Tom.

"Dokud mě Popletal nedonutí," usmál se Harry. "Mám vás rád a budu vás bránit, pokud mě ministr nechá."

"Děkuju," oddechl si Tom. "Teď, když mě omluvíš, musím jít dolů a uklidnit pár lidí."

"Nashledanou, Tome," usmál se Harry. "Dobře jsme si popovídali."

Tom za sebou zavřel dveře a Harry začal jíst. Uprostřed jeho jídla ho přerušil návrat jeho sovy.

"Ahoj, Hedviko," pohladil ji Harry. "Jak se má moje oblíbená sova?"

Hedvika natáhla nohu, aby mu ukázala přivázaný dopis.

"Co to máš?" Harry si o d ní vzal dopis a dal ji pamlsek.

Pane Pottere,

právě teď jsem v budově Plukového Sdružení, je to soukromý klub dva bloky od Děravého Kotle. Můžeme se sejít hned teď, nebo kdykoliv jindy příštích pět dní. Budu čekat na Vaši odpověď, nebo návštěvu.

S pozdravem

Seržant-Major Smythe, Britský voják v důchodu

Harry se šokovaně díval na dopis ve své ruce. Ani v nejdivočejších snech si nepředstavoval takovouhle odpověď. Hodil na sebe kabát, zastrčil zbraň za opasek a seběhl po schodech dolů.

"Bystrozoři dostávají plat a mají podporu ministerstva…" Tom byl uprostřed řeči, když vešel Harry.

"Na chvíli jdu ven, Tome," křikl Harry přes rameno. "Mám teď důležitou schůzku."

"Dám ti na večeři ohřívací kouzlo," zavolal za ním ještě Tom.

"Promiňte, pane," zastavil Harry prvního muže, co potkal. "Asi nevíte, kde je budova Plukového Sdružení, že?"

"Dolů ulicí a tam nalevo," ukazoval mu muž. "Dá se to lehko přejít, tak dávej pozor."

"Děkuju." Harry proběhl ulicí dolů a skoro budovu minul. Lapajíc po dechu Harry přišel k obyčejným dveřím a zaklepal.

"Ano?" Dveře zavrzaly a objevil se pár podezřívajících očí. "Co chcete?"

"Mám schůzku se Seržant-Majorem Smythem," snažil se Harry udržet lhostejný výraz. "Nerad bych ho nechal čekat."

"Pojďte dál," otevřel stařík dveře.

"Děkuju." Harryho dýchání se vrátilo k normálu.

"Pojďte se mnou," mávnul na něj muž rukou. "Seržant-Major Smythe je v kuřáckém salónku."

Stařík vedl Harryho přes několik tlustých rudých koberců a dolů halou s rytým mahagonovým obložením a konečně došli před nevýrazné dveře s mosazným štítkem, na kterých bylo napsané "Kuřácký salónek".

"Seržant-Majore Smythi," promluvil stařík, jakmile otevřel dveře. "Máte tu návštěvu."

"Pošlete ho sem," ozval se hluboký hlas. "A přineste mi láhev Laphroaig."*

"Hned, Seržant-Majore," přikývl muž.

"Pojďte dál, pane Pottere," mávnul na něho Seržant-Major Smythe. "A sedněte si."

"Děkuju," sednul si Harry. "Musím přiznat, že jsem nečekal tak rychlou odpověď."

"A já nečekal, že přijdete," zasmál se Seržant-Major. "Proč jste chtěl vědět víc o zbraních?"

"Protože jsem dnes zabil čtyři smrtijedy," řekl na rovinu Harry. "A nemyslím si, že by to bylo tak jednoduché bez zbraně mého dědečka."

"Chcete vědět o zbraních víc, abyste jich pozabíjel víc?"

"Chci vědět o zbraních víc, abych je mohl zabít všechny," opřel se klidně Harry. "Účastním se téhle války už od doby, kdy mi byl jeden rok a už v ní nechci být déle, než budu muset."

"Chápu," přikývl Seržant-Major Smythe. "Hodláte to vše zvládnout sám?"

"Pokud budu muset," odpověděl s přikývnutím Harry. "Několik přátel mi před pár týdny pomohlo. Hádám, že by se rádi zapojili i teď."

"Děti?"

"Ti jediní, co mám," zamračil se Harry. "Většina dospělých nechce pomoct a těm, co chtějí pomoct, nevěřím."

"Proč ne?" Seržant-Major Smythe v obraně zvedl ruce, "Nehádám se, jen se ptám."

"Protože pracují pro jednoho z těch dvou," zvedl Harry dva prsty. "Albuse Brumbála, nebo ministra Popletala. Popletalovi bych nevěřil ani nos mezi očima. Požádat ho o pomoc je horší, než žádnou nemít."

"Vaše Whisky, pane," vrátil se stařík s láhví a několika broušenými sklenicemi. Vše položil na stůl a odešel.

"A Brumbál?" zeptal se Seržant-Major potichu.

"Je tak zaslepený tím jeho "vyšším dobrem", že se nestará o obyčejné lidi," odfrkl si Harry. "Samozřejmě pokud to nejsou smrtijedi, co se snaží "zpytovat" své svědomí."

"Vzít partu netrénovaných dětí do boje je stejné, jako je vést na smrt," usmál se smutně Smythe.

"Nikoho jiného nemám," zakroutil Harry hlavou. "Přál bych si, abych měl, ale není tu nikdo jiný, kdo by mi pomohl."

"Rozhlédni se kolem," mávnul muž rukou. "Víš, kde teď jsme?"

"V soukromém klubu," přikývl Harry. "Proč?"

"V soukromém klubu pro motáky," opravil ho Smythe. "Motáky, co opustili rodinu, aby sloužili impériu. Motáky, co roky sloužili v armádě."

"Proč jich je tolik?" začal se Harry usmívat.

"Byl zvyk posílat syny bez magie do armády, aby se jich rodiny zbavili," usmál se Smythe. "Byl to způsob, jak se zbavit nechtěným synů a kouzelnický svět toho jen využil."

"Pořád to dělají?"

"Ne," zakroutil muž hlavou. "Armáda i impérium se zmenšily a smrtijedi se snaží zabít všechny motáky…Nemáme čistou krev, to nevíš?" ušklíbl se muž.

"Nic ve zlém," usmál se Harry. "Ale vážně si myslíte, že parta starých vojáků může udělat takový rozdíl?"

"Ty bojuješ s Voldemortem," usmál se poddůstojník. "Pro nás to nic není, nanejvýš jako malé povstání. Umíme bojovat a víme, jak zabít."

"A víte o kouzelnickém světě," usmál se na oplátku Harry. "Řekl jsem jim, že nebudu bojovat, dokud mě nebudou platit a nesplní mi pár podmínek. Budou se mnou ostatní chtít bojovat?"

"Ochotni bojovat a plnit rozkazy," přikývl Smythe.

"Proč by poslouchali moje rozkazy?" mrkl překvapeně Harry. "Jsem ještě dítě."

"Jsou zvyklí, že důstojníci jsou trénované děti. Jen to nech na mně."

"Opravdu se přidají?" Harry tomu pořád nemohl uvěřit. "Když můžou zůstat tady a užívat si důchod?"

"Je mi skoro sto let," usmál se muž chladně. "Odešel jsem do výslužby v 50.letech a to jsem měl štěstí, že jsem vydržel tak dlouho. Mám dvě vnoučata a jednu pravnučku, co s tebou chodí do školy. Přišel jsi sem a nabídl mi, abych se vrátil do armády. Navíc mě necháš střílet na muže, co chtějí ublížit moji malé sladké pravnučce. A ty čekáš, že odmítnu? Zaplatil bych ti za tu šanci. Kdokoliv tady by ti zaplatil."

"Můžete mi říct, kde sehnat trénink?" usmál se slabě Harry. "Napsal jsem Vám, abych se naučil líp střílet."

"Jakou máš zbraň?" naklonil se k němu muž.

"Nevím," přiznal Harry. "Ukážu Vám ji, pokud chcete."

"Dobře," přikývl Smythe.

"Chvilku." Harry vytáhl zbraň a vyndal z ní náboje. "Ve Vaší knize je, že ji mám ostatním podávat jenom nenabitou," vysvětloval Harry a položil zbraň na stolek.

"Naopak jsem rád, že jsi opatrný," přikývl Smythe s úsměvem. "Je to Webley Mk VI .455. Říkal jsi, že byla tvého dědy?"

"Ano," přikývl Harry. "Strýček řekl, že děda byl v armádě jak před a tak po válce a že po válce pracoval pro něco jako Speciální jednotky."

"U Statečných Junáků**," zadržoval muž smích. "Znáš jeho jméno a postavení?"

"Strýček říkal, že byl major. A jeho jméno muselo být Evans, jako mojí matky."

"Evans?" přikývl voják. "Možná jsem takového důstojníka znal. Pomůže ti mít ho v rodině."

"Proč?" zeptal se Harry zmateně.

"Krev je důležitá," ušklíbl se Smythe. "Někteří muži budou radši, když budou vědět, že tvůj děda byl jeden z nás."

"Je tu něco, co bych mohl připravit?" Harry ty muže nehodlal zklamat. "Jsem si jistý, že ministr přijme moje požadavky a nemyslím, že mu to bude trvat dlouho."

"Vezmeme to od začátku," stoupnul si Seržant-Major Smythe a otevřel dveře. "O'Henry, Jones, McLain. Sem!"

"Co potřebuješ, Smythi?" Muž s jizvou přes nos se na Harryho zvědavě zadíval.

"Co byste dali za to vrátit se do armády?" ušklíbl se Smythe.

"No…," začal jeden z mužů, "už jsem obětoval svoji levou ruku, tak co chceš?"

"Dám vám všem možnost znovu nastoupit," usmál se Smythe. "Vytváříme pluk a tady tenhle mladý gentleman byl tak hodný, že mi nabídl funkci Seržant-Majora pluku."

"Jdeme do toho," odpověděl rychle třetí muž. "Cokoliv je lepší, než strávit zbytek života v téhle díře. Dejte mi cíl a slibuju, že nebudete zklamaní."

"Zavolal jsem vás, protože jste všichni poddůstojníci ve výslužbě a všichni ví, že dobří seržanti vytváří dobrou jednotku. Pan Potter mi dal volnou ruku v přijímání mužů a já se rozhodl, že chci, abyste mi pomohli věci rozběhnout."

"Budeme mít svoje předchozí postavení?" zeptal se jeden z mužů vážně.

"To se ještě rozhodne. Pan Potter ještě pořád vyjednává s vládou, ale očekávám, že nám toho brzo řekne víc. Jen jsem vás chtěl předem připravit na situaci."

"Děkuju, pane Pottere." Jeden z mužů měl v očích slzy. "Nebudete toho litovat."

"Já vím," usmál se na něj Harry. "Jste ti nejlepší, co naše impérium má. To já mám to štěstí, že vám můžu velet."

"Na pluk," zvedl Smythe jeho sklenku.

"Na pluk," zopakovali po něm ostatní a připili si.

"Chci, abyste tu zprávu roznesli. Všichni musí být připravení, až pan Potter bude chtít začít."

"Tak mi řekněte, pane Pottere." Seržant-major Smythe počkal až všichni odejdou."Jaké teď máte plány?"

"Teď?" vydechl Harry. "Nevím. Všechno bylo tak jasné a teď to jde vše hrozně rychle."

"Musíte mít plán, pane," zadíval se Smythe Harrymu do očí. "To je Vaše práce. Vy plánujete a motivujete muže. Já beru rozkazy a věci uskutečňuji."

"Dobře," zadíval se Harry do zdi. "Vojáci pochodují na přehlídkách, že?"

"Ano."

"Proč se k nim nepřidat?" usmál se Harry. "Bude jednodušší nosit zbraně, nebo ne?"

"Ne…ale něco jiného," přikývl Smythe. "Možná nás nechají vstoupit zpět do armády, pokud jim řekneme, že jsme jen jednotka na slavnosti."

"Dobře," přikývl Harry. "taky mě napadlo sehnat si nějaké pěkné uniformy. Mohli bychom dát muže na místa, kde je velká možnost útoku. S hezkými unifomami by byli jako okrasa a nikdo by si jich nevšiml, ne?"

"Ale všimli by si jich. Chvíli by trvalo, než by si na ně zvykli. Ale je to dobrý nápad. Nějaké další?"

"Vaše kniha zmiňovala, že trénovaný odstřelovač se může trefit i ze 700 metrů. Mohli bychom dát muže na střechy? Potom, kdyby proběhl útok, by byli mimo dohled a přesto by mohli smrtijedy střílet."

"Takže chcete, anychom vedli obrannou válku?"

"Ze začátku," přiznal Harry. "Myslím, že to chvíli potrvá, než jim to budeme moct vrátit."

"Souhlasím," přikývl Smythe. "Myslím…"

Na stolku přistála nádherná sova.

"…že máte poštu," dokončil muž s úsměvem.

"Ministr Popletal se mnou chce mluvit. Chce vědět, co má dělat, abych se vrátil do kouzelnického světa."

"Kdy se chce setkat?" ušklíbl se Smythe. Práce s tím klukem ho bude bavit.

"Hned teď," přečetl Harry poslední řádek dopisu. "Chce veřejné shromážděnív Děravém Kotli."

"Napište mu, že tam budete za patnáct minut," poradil mu Smythe. "S Vaším svolením bych rád šel s Vámi. A možná by nebyl špatný nápad vzít ještě pár dalších."

"Dobře," přikývl Harry. "Nějaké nápady, jak to mám vyřešit?"

"S Vaším svolením, pane," usmál se Smythe, "jim zahrajeme jedno velké představení. Vejdete dovnitř a já a….řekněme McLain, půjdeme za Vámi. Celé shromáždění znuděně prosedíte a my se postaráme o ostatní věci."

"To zní dobře," přikývl Harry. "Děkuju."

"Ano, pane," vstal Smythe. "McLain, sem!"

"Volal jste?"

"Půjdeme s panem Potterem na jednání," usmál se Smythe. "Nemělo by to být těžké. Pan Potter má ty břídili v hrsti a s trochou štěstí to proběhne bez problémů."

"Tak proč jdeme taky?"

"Je jednodušší vyjednávat, když za někým stojí dva zle vypadající rváči…no, když jsou jeho," ušklíbl se Smythe. "Pan Potter tvrdí, že nynější ministr je nicka."

"Bezpáteřní idiot," přikývl McLain. "Jdu do toho, bude legrace."

--------------------------------

* Laphroaig = skotská whisky

** Původně Sport And Social - akronym pro Special Air Service, což jsou britské speciální jednotky. Ve zbytku příběhu už je používán pouze tenhle akronym, tak jsem přišla se Statečnými Junáky, protože mají stejná začáteční písmena a dle mého názoru se to k nim hodí.

- Děkuji za osvětlení tohoto akronymu Ianovi :)