3.Střelci 95 | Staří vojáci nikdy neumírají

"Ahoj, Harry," postavil se ministr, přičemž se všechny oči otočily na Chlapce-který-přežil.

"Jsem tu, abychom tu vyřešili to dřívější nedorozumění a abych zjistil, co mám udělat pro to, aby ses vrátil do kouzelnického světa."

"Děkuju, ministře." Harry ignoroval nabízenou ruku a bez pobízení si sednul. "I když by mě zajímalo, jak to hodláte udělat."

"No," řekl Popletal s křečovitým úsměvem a sedl si. "Řekl jsi, že bys měl rád vyjímku ze zákazu kouzlení nezletilých?"

"Mimo jiné," přikývl Harry.

"No, máš ho mít," usmál se Popletal, jakoby mu právě podával korunovační klenoty. "Ale bojím se, že ti nemůžu dát dost peněz…"

"Proč ne?" ozvalo se z davu. "Bystrozorům platíte a to neudělali ani půlku toho co Harry."

Popletal se nervózně rozhlédl po souhlasícím davu.

"Myslím tím, že ti nemůžu zaplatit za to, že se vrátíš," usmál se Popletal ještě víc. "Ale rád ti budu platit za boj s Ty-víš-kým."

"Kolik?" zamračil se Smythe na ministra. "Mladý pan Potter už několikrát riskoval svůj život a bude potřebovat financování, aby v tom mohl pokračovat."

"Myslím, že tohle bude víc než velkorysé." Popletal vytáhl kus pergamenu, napsal na něj sumu a posunul ho přes stůl.

"Myslím, že tohle bude realističtější." Připsal Smythe několik nul a posunul pergamen zpátky.

"To je skandální!" vybuchl Popletal.

"Máte pravdu," přikývl Smythe, "také nemůžu uvěřit, že riskuje svůj život za tak malou částku, ale nemyslím, že můžeme určit částku za bezpečnost kouzelnického světa."

K Popletalovým uším se dolehlo souhlasné mumlání davu, načež se křečovitě usmál. "Tak proč ti nedat o něco víc. A ty nám pak řekneš něco o svých plánech?"

"Děkuju, ministře," usmál se Harry. "Plánuju dát dohromady malou skupinu, co bude bránit kouzelnický svět a taky bych rád založil malou školu, kde by se učily obranné taktiky na obranu rodiny."

"To je všechno?" zamrkal Popletal.

"Pro začátek," přikývl Harry. "Doufám, že toho bude i víc, ale jak jsem řekl…naše finance jsou omezené."

"Potom trvám na tom, že ti dám víc," připsal Popletal další nulu a zvedl pergamen, aby ho všichni viděli. "Bezpečnost lidí je pro mě víc než zlato."

"Vadilo by Vám sepsat Markýzovu smlouvu*, pane ministře?" usmál se široce Smythe, "aby se na ní mohli reportéři podívat?"

"Co?" vzhlédnul Popletal šokovaně.

"Nečekáte, že bude Harry bojovat proti smrtijedům bez legální ochrany?" rozhlédl se Smythe okolo. "Nakonec i pro bystrozory je nezbytné mít povolení pro tyto věci, aby mohli bránit občany."

"Ano, dobře," rozhlédl se Popletal nervózně.

"A tady McLain byl tak hodný, že už vše potřebné zařídil," podal mu Smythe dlouhý svitek pergamenu. "Stačí se podepsat na konci.Vám a tisku bude poté zaslána kopie."

"Samozřejmě," usmál se Popletal křečovitě, když se věci začaly vyvíjet mimo jeho plán. "Jak jsem mohl zapomenout."

"To se stává i těm nejlepším," usmál se Harry. "Už od Vás chci jen jednu věc."

"Ano?" zeptal se odevzdaně Popletal.

"Chtěl bych, abyste napsal dopis řediteli úřadu, co jedná s mudlovskou vládou," usmál se Harry. "Dopis, co zmiňuje, že mám Vaši důvěru a podporu v mém projektu."

"Samozřejmě," řekl zmateně Popletal. Nechápal, proč chce takovou věc. "Ale proč?"

"Jen něco s mudly," mávnul Harry rukou. "Nic, čím bych Vás chtěl obírat o Váš drahocenný čas, ministře."

"Samozřejmě." Popletal rychle napsal dopis a podal ho Harrymu. "Jen jsem byl zvědavý. Přeji hodně štěstí a hezký lov."

"Děkuju, pane ministře," usmál se Harry. "Určitě ještě máte hodně práce a nerad bych Vás zdržoval."

"Nashledanou, Harry," vstal ministr a potřásl Harryho nataženou rukou. "Jsem rád, že jsme vyřešili naše malé nedorozumění."

"To i já, pane ministře."

"To šlo dobře," zamumlal Harry. "Zajímalo by mě proč."

"Neřekl jste předtím někomu svůj pohled na věc?" rozhlédl se Smythe po místnosti. "Měl jste větší podporu, než Popletal čekal a taky si myslel, že blafujete. Tedy do chvíle, kdy viděl Vaši reakci na jeho první nabídku."

"Máme ještě čas setkat se s vládou?" usmál se Harry a zamával davu.

"Dnes ne," zakroutil Smythe hlavou. "Dejte mi ten dopis a já zajistím, aby to bylo na zítra zařízené."

"Dobře," přikývl Harry. "Potřebujete ještě něco?"

"Ne, pane," zatřásl Smythe hlavou. "Dnes už ne."

"V tom případě si jdu dojíst večeři a spát," zívnul Harry. "Uvidíme se zítra."

"Dobrou noc," řekl Smythe a kývnul na dva muže, aby s ním odešli. "Bylo mi ctí Vás dnes poznat, pane Pottere."

"Potěšení na mé straně," usmál se Harry. Poprvé od doby, co slyšel věštbu, byl spokojený se směrem, kterým se věci vyvíjely.

xxx

Harryho probralo klepaní na dveře.

"Ano?" Harry si nasadil brýle a vstal z postele.

"To jsem já," ozval se Tom. "Někdo za tebou přišel."

"Kdo to je?" zeptal se Harry, zatímco si natahoval kalhoty.

"Muži, co tu s tebou byli včera," odpověděl hostinský. "Mám jim říct, že tu nejsi"

"Ne," zavolal Harry. Řekni jim, že za chvíli budu dole."

"Dobře," zavolal Tom zpátky.

Za pár minut sešel Harry dolů a zamával na vojáky.

"Dobré ráno, pane Pottere," usmál se McLain. "Dal byste si snídani?"

"Všichni ostatní už jedli?" rozhlédl se Harry po ostatních, jak souhlasně přikyvují, "tak se nejdřív postaráme o práci."

"Domluvil jsem Vám setkání s Dafné Blakovou," podíval se Smythe do poznámek. "To ona na mudlovské vládě řídí kontakty s kouzelnickým ministerstvem."

"Dobře," přikývl Harry. "Na kdy je to domluvené?"

"Kdykoliv chcete," usmál se Smythe. "Popletal jim nedává z nějakého důvodu moc práce. Jeden by skoro řekl, že jim chce, co nejvíc zabránit v získávání informací."

"Jak překvapující," ušklíbl se Harry. "Tak pojďme."

"Máme venku auto, pane." Jones otevřel dveře a přidržel je Harrymu. "Doveze nás na místo."

"Díky," pokývl Harry hlavou a vyšel ven, kde zůstal zírat na zbrusu nový Rolls Royce Phantom II. "Kde jste ho vzali?"

"Bude lepší, když to nebudete vědět," ušklíbl se Smythe. "Nebojte se, že by ho někdo hledal."

"Dobře," pokrčil rameny Harry, "nebudu se ptát."

"Pojďme," řekl Smythe a otevřel Harrymu dveře. "Až po Vás, pane."

"Děkuju," řekl Harry a nastoupil.

"Posuňte se trochu, pane," sedl si Smythe vedle Harryho. "Sedl bych si dopředu, ale vzhledem k tomu, že je to auto moje…"

"Samozřejmě," přikývl Harry. "Tak je to tady."

"Vypadá to tak," přikývl Smythe. "Ale moc se neradujte, dokud se všechno nevyřeší. Do té doby se může stát cokoliv."

"Vždy je lepší se moc neradovat," přikývl Harry. "Většinou vás jen osud připravuje k pádu."

"To je většinou první věc, co se nový důstojník naučí až v boji. Jsem rád, že nemusíme ztrácet muže, abyste to pochopil."

"Jak chcete vést setkání?" zeptal se McLain zepředu.

"Navrhuju vyložit karty na stůl. Zjistil jsem si něco o paní Blakové. Je mudlorozená a Bradavice vystudovala v 50. letech. Rok poté opustila kouzelnický svět a vstoupila do vlády."

"Víte, proč opustila kouzelnický svět?"

"Hodně mudlorozených odejde rok nebo dva po vystudování," odpověděl Smythe. "Zjistí, že v kouzelnickém světě není tolik pracovních míst a uvědomí si, jak moc netolerantní k nim všichni jsou při pohovorech."

"A vrátí se domů," přikývl Harry. "To dává smysl."

"Ministerstvo musí dotovat malé školy pro žáky, co se rozhodli, že kouzelnický svět neopustí. Musí sedm let studovat, jak se učit magii a pak další tři roky studovat matematiku a vědy, aby ve skutečném světě přežili. O to víc, pokud chtějí jít na vysokou."

"Nikdy jsem nevěděl…" zakroutil Harry hlavou. "Ale hádám, že to dává smysl."

"Prostě je bez podpory vhodí do našeho podivného světa," přikývl Smythe. "Je překvapující, že v kouzelnickém světě vůbec někdo zůstane. Většina z nich si vezme někoho z kouzelníků, nebo jsou tak vyjímeční, že si práci najdou i tak."

"Jako tvoje sladká pravnučka," dodal McLain se smíchem. "Pořád se s ní vychloubáš."

"A to jsi ani nikdy neřekl, že víš, že je čarodějka," dodal Jones. "Nebo něco o tvém životě. A to jen proto, že jsi zbabělec."

"Nám už jsi ten příběh vyprávěl dvakrát a to jen od doby, co byla přijatá do Bradavic," zakroutil McLain hlavou. "Jednou ji to budeš muset říct."

"Pracuju na tom," hájil se Smythe. "Jenom na to vždycky zapomenu, když vidím tu její slaďounkou tvářičku. Jsem na ní vždy tak hrdý, že na to zapomenu."

"I přísní Seržant-Majoři vyměknou, když vidí svoje sladké pravnučky?" zakroutil Harry pobaveně hlavou. "Ničíte mi iluze. Po tom všem jste jen člověk."

"Neříkejte to ostatním," smál se Smythe. "Pořád mi věří, že umím chodit po vodě."

"Jsme tady, pane," řekl McLain, jakmile auto sjelo k obrubníku.

"Všichni se tvařte vážně," řekl Smythe. "Tohle je důležité setkání."

Muži vystoupili, vešli do budovy a zamířili k recepci.

"Máte domluvenou schůzku?" zeptala se žena otráveně.

"Pan Potter přišel za paní Blakovou," odpověděl Jones.

"Dobře, jděte dovnitř," řekla ženě a mávla rukou ke dveřím.

"Pane Pottere," řekla paní Blaková, prošla kolem Harryho a potřásla Smythovi rukou. "Jsem ráda, že jste přišel. Posaďte se."

"Asi se moc s kouzelnickým světem nesetkáváte, že?" usmál se zeširoka Smythe. "Já nejsem Harry Potter."

"Tak," zarazila se žena a podívala se na McLaina a Jonese, "kdo je Harry Potter?"

"Hádám, že to budu já," začervenal se Harry.

"Ty?" vypadlo ze ženy šokovaně. "Ale jsi tak mladý. Slyšela jsem, že Harry Potter porazil posledního pána zla."

"Párkrát jsem se s ním utkal, ale ještě jsem ho neporazil,"pokrčil rameny Harry. "Ale to, že se vrátil zpátky je součástí věci, kterou s Vámi chceme probrat."

"Vrátil se?" řekla žena vyděšeně. "Jak to že mi to nikdo neřekl?"

"Hádám," ušklíbl se Harry, "že to bude kvůli tomu, že Popletal je idiot a snaží se udržet si místo. Před nedávnemministerstvo přiznalo, že se vrátil. Po tom, co napadl Ministerstvo."

"Chápu," přikývla Dafné. "Ale jak jsi poprvé porazil…Sakra, jak že se to jmenoval? No, to je jedno. Nemohl ti být víc než rok, nebo dva."

"Odrazilo se ode mě vraždící kouzlo a trefilo ho," vysvětlil Harry. "Nevím, jak se to stalo."

"To dává smysl," přikývla žena. "Tak proč se mnou potřebuješ mluvit?"

"Kvůli nějakým důvodům, které bych radši nevysvětloval, to musím být já, kdo zabije Voldemorta." Dafné se na tváři objevil zmatený výraz. "To je jméno, co si Tom Raddle vybral jako pán zla."

"Chápu," přikývla Dafné. "Pokračuj."

"Donutil jsem Popletala, aby mi dal dost velký rozpočet a povolení, abych dělal věci po svém. Nebyl z toho nadšený," ušklíbl se Harry. "Potřebuju Vaši pomoc, aby se mí muži směli vrátit do armády.

"Co?" Tohle rozhodně nebyla věc, kterou by čekala. "Počkejte chvíli. Mám pocit, že tohle musí slyšet ještě pár dalších lidí."

"Pokud myslíte," pokrčil Harry rameny, "tak nemám námitky."

"Priscillo?" zavolala na sekretářku. "Sežen generála Montblanca a někoho z kanceláře na konci chodby."

"Co jim mám k tomu říct?"

"Řekněte jim, že to je něco, co by mělo mít na starost moje oddělení," odpověděla Blaková. "Ale doteď to nemohlo dělat."

"Dobře," řekla zmatená sekretářka a po chvíli se vrátila se dvěma naprosto rozdílními muži. Jeden byl v uniformě a druhý ve zmačkaném šedém obleku.

"Volala jsi nás, Dafné?" zeptal se ospale muž v šedém obleku.

"Ano, děkuji, že jste přišli," usmála se Dafné. "Můžeš jít, Priscillo."

Skupinka počkala, až se za ní zavřou dveře a Dafné ještě pomocí hůlky použila několik utajovacích a zamykacích kouzel.

"Pan Potter si potřebuje o něčem promluvit. A myslím, že byste je měli vyslechnout."

Harry strávil příštích pět hodin vysvětlováním věcí ohledně kouzelnického světa a válce. Muži potichu poslouchali a potom se začali ptát na otázky. Ptali se na detaily ohledně důležitých věcí a několika méně významných lidí. Ptali se na strukturu ministerstva a na důležitost čisté krve. Harry brzy zjistil, že na spoustu jejich otázek nezná odpovědi a musel se uchýlit k odpovědi "Nevím", nebo ještě hůř "Myslím…"."

"Omlouvám se, že toho nevím víc." Harry se cítil, jakoby ho něco přejelo. "Ale vyrůstal jsem u mudlů a poznal jsem kouzelnický svět až díky škole."

"Izolované prostředí," přikývl muž v šedém obleku, co zapomněl zmínit svoje jméno. "Znáte někoho, kdo by nám naše otázky mohl zodpovědět?"

"Ano. Proč?"

"Jen bych to rád věděl," usmál se muž ve zmačkaném obleku. "Co myslíte, Generále?"

"Spíš bych teď rád věděl, co hodlá dělat. Potom uvidíme, jestli zrealizujeme jeho plán, nebo jestli musíme vytvořit nový."

"Chci vytvořit pluk," promluvil sebevědomě Harry, čímž překvapil i sám sebe. "Původně jsem se jen chtěl naučit co nejvíc o zbraních, abych jich mohl zabít, co nejvíc…abych jich mohl zabít, co nejvíc, předtím než mě zabijí, nebo budu mít štěstí a dojdou mi lidi k zabíjení."

"A teď?" zeptal se muž v šedém obleku.

"Teď bych chtěl shromáždit pluk, abych s ním mohl bojovat. Vím, že to nezvládnu sám, ale myslím, že jsem naše muže, co mi můžou pomoct."

"Jaké muže?" Muž v šedém obleku se usmál a Harry se cítil, jako by byli nejlepší přátelé.

"Umíte kouzlit?" zeptal se Harry na rovinu.

"Co?" Muž v pomačkaném obleku tohle nečekal. "Proč se ptáš?"

"Protože se pořád měníte. Když jste přišel, ani jsem si vás nevšimnul, ale teď jste můj nejlepší přítel a mám pocit, že Vám můžu věřit."

"Ne, neumím kouzlit," zakroutil muž hlavou. "Většina lidí si toho ani nevšimne… Co dělám? Uklidním tvoji mysl. Výsledek práce a dovednosti, ne kouzel."

"Dobře," usmál se Harry. "Jak jsem říkal. Jsou tři hlavní skupiny."

"Brumbál, ministerstvo, Voldemort," přikývl muž. "Pokračuj, prosím."

"Byl jsem členem Brumbálovy skupiny, ale kvůli nedávným událostem jsem od něho odešel. Mohl jsem se přidat k ministerstvu, ale to by byl v podstatě pokus o sebevraždu."

"A Voldemort je nepřítel," přikývl generál, "takže jsi přišel k nám."

"Ano," přikývl Harry. "Potřebuju Vaši pomoc, aby to bylo oficiální. Zvládnu to i bez Vás, ale nebude to tak efektivní, jako kdybych měl Vaši podporu."

"Takže říkáš, že chceš vytvořit pluk?"

"Šel jsem za Seržant-Majorem, abych zjistil víc o mém revolveru," odpověděl Harry. "A on mi řekl, že jsou tu stovky motáckých ex-vojáků, co by zabíjeli za šanci vrátit se do armády."

"Staří muži?"

"V tomhle se kouzelnický svět liší od mudlovského. Jak starý je podle Vás Smythe?"

"Padesát? Možná šedesát."

"Skoro sto, pane," usmál se Smythe. "Mám dost magie, abych žil dlouhý život, i když nestačí na kouzla. Bojoval jsem v každé válce od první světové až po můj odchod po tom, co Korea sepsala mírovou smlouvu."

"A takových mužů je víc?" zeptal se ohromeně generál.

"Někteří z nich bojovali se Zulu," odpověděl Smythe. "A před pár lety jsme přišli o muže, co bojoval u Waterloo."

"Proboha," kroutil generál hlavou. "Celá jednotka plná takových vojáků? Co byste chtěli?"

"Jen to co řekl pan Potter. Být oficiálně přijati jako jednotka Jejího Veličenstva."

"To je vše?"

"To je vše," přikývl Smythe. "I když bych si nestěžoval, pokud byste věděl, jak se dostat k nějakému starému a zapomenutému vybavení."

"O kterém jste jen náhodou zjistili, kde je," přikývl chápavě generál. "Myslím, že to by šlo."

"Jak to chcete dostat přes vedení?" přerušil je muž v šedém obleku. "Nechci nikomu kazit radost, ale tohle budeme muset promyslet."

"Mysleli jsme, že byste nás prohlásili za jednotku na přehlídky," promluvil Harry. "Parta staříků, co můžou pochodovat v uniformách, aby ukázali jaké byly války v minulosti."

"To by šlo," přikývl muž v šedém obleku. "Dobrý nápad."

"Děkuju," přikývl Harry. "Jediný problém je, že jsem na takovou společnost moc mladý."

"Parta staříků a mladík, co je má vést," ušklíbl se generál. "Nebylo by to tak divné, kdyby tam

bylo těch mladíků víc. Mohlo by to vypadat jako škola pro mladé důstojníky, stejně jako jednotka na přehlídky."

"Smythi?" zeptal se Harry na jeho názor.

"To by šlo, pane," přikývl Smythe. "Budeme střídat jednotky, co učí generálovy mladší důstojníky a ty, co loví povstalce."

"Dobře," přikývl Harry. "Souhlasíte s tím, generále?"

"Zní to dobře, pane Pottere…"

"Majore Pottere," skočil mu do řeči Jones. "Jestli se do toho chceme pustit, musíme panu Potterovi dát postavení."

"Není na majora trochu mladý?" zapetal se generál.

"Pan Potter viděl víc bitev proti nepříteli, než kdokoli jiný. Až na pár vyjímek," promluvil McLain. "Trochu jsme si ho proklepli a jsme víc než ohromení tím, co jsme našli."

"Zabil čtyři z nich tu noc, co za mnou přišel," přidal se i Smythe. "Naprosto v klidu je zabil a potom ke mně přišel na skleničku. Vůbec nic to s ním neudělalo."

"Mladý důstojník pod mým oddělením," přikývl muž v šedém obleku. "Trochu mladý, ale vzhledem k tomu, že jeho složka je a bude zapečetěná."

"To by mohlo jít," přikývl generál. "Chcete, abych pomohl s tréninkem, aby to fungovalo?"

"Pokud to nebude překážet tomu, co právě dělám. Lidé umírají. Kouzelníci i mudlové."

"Myslíme na dlouhou dobu dopředu," umál se generál. "Tahle válka nebude navždy, dávám tomu maximálně pár let. Potom, řekněme, že možná máme další místa, kde bychom mohli využít Vaši jednotku. A jsme ochotní strávit několik let jejím vylepšováním."

"Udělám to," přikývl Harry. "Něco dalšího?"

"Pár věcí," přikývl generál. "Vybavení a tak."

"Martini-Enfield**," ušklíbl se Smythe. "Většina mužů se nevyzná v nových zbraních a navíc to pomůže nováčkům zvyknout si nosit něco těžkého."

"To zní dobře," ozval se muž v šedém obleku. "Chcete ještě něco dodat, než se pustíme do detailů, Majore Pottere?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Děkuji."

Skupina strávila několik dalších hodin řešením každého detailu ohledně Harryho jednotky. Od uniform až po jejich organizaci a vybavení.

"Musíme se ještě sejít." Generál vstal a zívnul. "Ale pro teď je to asi vše."

"Máte mě, jak zkontaktovat?" řekl Harry a snažil se probrat ospalé oči.

"Nějak to uděláme," přikývl muž v šedém obleku. "Nechám Vám přinést nějaké papíry a počkám na Váš podpis. Měly by přijít během dnešního večera."

"Počkám na ně," usmál se unaveně Harry. "A uvidím, co můžu udělat ohledně těch informací o kouzelnickém světě."

"Cením si toho, pane Pottere," přikývl muž v šedém obleku.

"Udělám to rád," přikývl Harry. "Hezký zbytek dne, pánové."

Harry a jeho muži vyšli z budovy a nastoupili do auta.

"Kam to bude?" zeptal se s úšklebkem McLain, jakmile si sednul na místo řidiče.

"Nejdřív k Děravému Kotli. Rád bych zjistil pár věcí a jsem si jistý, že mi s tím Tom pomůže."

"Dobře, pane." McLain nemohl uvěřit, že se to děje. Ubíjející nuda, která začala už od doby, co odešel z armády, přestala. Vracel se do boje.

Auto se zařadilo na silnici a v ten moment se na Harryho Smythe zvědavě zadíval.

"Jestli nevadí, že se ptám," začal Smythe. "Co potřebujete zjistit?"

"Chci zjistit, jestli bych mohl sehnat někoho z kouzelnického světa, aby nám udělal uniformy. Rád bych na nich měl nějaká kouzla, aby byly pohodlnější a odolnější.

"To je trochu citlivé téma,. Dávejte na to pozor."

"Proč?"

"Důstojníci si vybavení a oblečení platí sami. Nešlo by to kvůli mužům, co si to nemohou dovolit. Ovlivnilo by to morálku," povzdechl si Smythe. "Jak jsem řekl, někteří muži jsou ze staré školy a mají jiný pohled na svět."

"Uvidíme," pokrčil rameny Harry.

"Jsme tady, pane." Jones vystoupil a otevřel Harrymu dveře.

"Děku…"

V tu chvíli Jones skočil směrem na zdánlivě prázdné místo a o sekundu později McLain držel v ruce nebezpečně vypadající nůž.

"Někoho jsme chytili, pane," upevnil Jones svůj stisk. "Co máme dělat?"

"Počkejte," řekl Harry, přešel k nim a po chvilce hledání neviditelné osobě sundal kapuci . "Nechte ji jít…Ahoj, Tonksová."

"Nazdárek, Harry." Růžovovlasá bystrozorka se červenala. "Příště dávej bacha, kam ty ruce strkáš."

"Co tu děláš, Tonks?" povzdechl si Harry.

"Hledám tě," usmála se. "Myslela jsem, že bych tě mohla hlídat. Hádám, že jsem se spletla, co?"

"Sundej si ten plášť," zakroutil pobaveně hlavou Harry. "Nechceme, aby tě viděl nějaký mudla."

"Ulice je začarovaná, aby si nikdo nevšiml ničeho divného," usmála se Tonks. "S tolika kouzelníky, co chodí tam a zpátky do Kotle."

"Chápu," přikývl Harry.

"Jak jste si mě všimli?" zamračila se Tonksová. "Ani jsem nezakopla nebo tak."

"Cítil jsem tvůj parfém," pokrčil rameny Jones. "A nikdo v okolí nebyl."

"Oh, to dává smysl."

"Nashle, Tonks," řekl Harry a nastoupil zpátky do auta.

"Kam jedeš, Harry?"

Harry jen zakroutil hlavou a naznačil mužům, ať taky nastoupí.

"Harry?"

"Bez urážky," zavolal Harry, jakmile auto nastartovalo. "Ale pro teď to bude tajemství."

"Její jméno je Tonks?" zeptal se Smythe.

"Příjmení. Nesnáší svoje jméno."

"Asi nebude Blacková, že?" zeptal se McLain s úsměvem. "Vypadala jako Blacková."

"Vypadá, jak chce. Je metamorfomág," usmál se Harry. "Ale ano, po matce je Blacková."

"Je to pravnučka Thea," dodal Jones. "Jsem si tím jistý."

"Jak by jeden z nás mohl mít v rodokmenu Blackovou?" zakroutil McLain hlavou. "Obzvlášť díky manželství. Znáš Blacky."

"Její otec je mudla," promluvil Harry. "A proto její matku vydědili."

"To to vysvětluje," přikývl Jones. "Děkuji, pane."

"Říkala, že tě chce hlídat," ušklíbl se Smythe. "Tak nechápu, proč jsi ji nevzal s sebou."

"Patří pod Brumbála," pokrčil rameny Harry. "Mám ji rád, ale nevěřím ji natolik, abych ji vzal s sebou."

"Ah," přikývli muži s pochopením.

"Pošlete někoho zkontrolovat uniformy. Nemůžu tam jít sám, ale někdo jiný může. Rád bych, aby si je zítra muži mohli odnést."

"Postarám se o to," přikývl McLain. "Ještě něco, Majore?"

Auto dojelo k Plukovému sdružení. Všichni vystoupili a došli ke dveřím.

"Zase jste si přivedl hosta, Seržant-Majore?," pokývl muž u dveří na Harryho.

"Ne," zakroutil Smythe hlavou. "Přivedl jsem velitele pluku, aby dohlédl na zápis."

"Co?" řekl muž šokovaně. "Takže je to pravda?"

"Dnes jsem měli schůzku s vládou," potvrdil Smythe. "Brzo by měli poslat někoho s papíry."

"Bůh Vám žehnej, pane," potřásl muž Harrymu rukou. "Bůh Vám žehnej." ***

"Pak tedy očekávám, že se zapíšete," přikývl Harry. "Budu rád, pokud budete jedním z nás."

"Shromáždi všechny v sále," rozkázal Smythe. "Chci, aby viděli, jak pan Potter podepisuje papíry. A myslím, že pan Potter tam bude chtít být i kvůli přísaze."

Muži se shromáždili a sledovali Harryho s naději, že to on jim uskuteční jejich sny.

"Je tady," zavolal dveřník, jakmile zpozoroval mladého poručíka s papíry.

"Major Potter?" zasalutoval mladík. "Je mi ctí, Vám přinést pověření a povolení shromáždit pluk."

"Děkuji." Harry si od něho převzal stoh papírů a v rychlosti si je prohlédl.

"Dovolte mi být prvním, kdo Vám pogratuluje," přikývl mladík. "Hodně štěstí."

Muži se shlukli okolo, aby viděli, jak Harry papíry podepisuje.

"Řada začíná před tímto stolem," zavolal Smythe. "Pojďte sem připsat svoje jméno a potom přísahejte panu Potterovi svoji věrnost."

Muži se horlivě vyrovnali a Harry strávil zbytek noci přijímám slibů jeho nové rodiny.

"Dobře. Zítr…Dnes máte všichni volno. Stravte ten čas se svými rodinami, pokud je máte. A vítejte k Střelcům 95.

Z davu se ozval se nadšený křik. Byli doma.

---

Autor:

Jestli přemýšlíte nad autem, tak bylo zničeno během plynového útoku r.1939…tedy oficiálně :D

---

* Letter of Marquis - nebyla jsem si jistá, jestli nemyslí Letter of Marque, ale nakonec jsem to k němu nevztáhla, protože pokud se nepletu tak ten se týká pouze námořnictva. Ale hádám, že to bude na stejném principu.

Letter of Marque (and reprisal) = Vládní povolení, aby určená soba mohla přepadat a zajmout nepřátelské lodě a předvést viníky je před soud.

**Martini-Enfield = druh zbraně

*** Nebyla jsem si úplně jistá, jestli by kouzelník řekl Bůh, ale vzhledem k tomu, že to jsou motáci a věta "Merlin Vám žehnej" zní divně, tak jsem to nechala takhle :)