2. Dobrodružství začíná | Přej si něco

Harryho ruka okamžitě vystřelila k hůlce. Byl na místě.

"Vítej v Amsterdamu, mladíku," pozdravil ho muž v podivné uniformě.

Harry pomalu stáhl ruku z hůlky a podíval se na blonďáka v uniformě. "Zdravím."

"Papíry?" Muž k němu vyčkávavě natáhl ruku.

"Uh, jen moment," zastavil se nervózně Harry. Nevěděl, co dělat. "Vím, že je tu někde mám.

"Nemusíte spěchat," řekl muž a v jeho hlase byl slyšet chlad, načež si začal Harryho podezřívavě prohlížet.

"Vteřinku." Harry sáhnul do svého nového batohu a snažil se vymyslet, jak se z téhle situace dostat. Na chvilku se jeho prsty otřely o malou koženou knížku. Vytáhl jí a tupě se na ní zadíval, zatímco se snažil přijít na to, co to je.

"Děkuji, pane." Muž opatrně knížku převzal a prohlédl jí. "Oh, omlouvám se, pane Blacku. Neuvědomil jsem si, že jste se zarazil kvůli studu, a ne kvůli něčemu jinému."

"Ano…no…já…" vykoktal Harry.

"Nemusíte nic říkat." Muž orazítkoval několik stránek. "Vím, jaké to je mít divné jméno a nikdo nemusí vědět víc než Vaše příjmení."

"Děkuju," řekl Harry zmateně a vzal si pas zpátky. "Asi neznáte nějaký hezký hotel, kde bych mohl přespat?"

"Venku jděte doleva a pokračujte asi dva bloky po cestě dolů. Nemůžete to přejít."

"Děkuju," kývl děkovně Harry na muže. "Přeji hezký den."

"Vám taky, pane Blacku," zazubil se na něho naposled strážce.

Jakmile byl ze strážcova dohledu, Harry bleskově vytáhl malou knížku, kterou brali jako jeho pas, a otevřel ji, aby zjistil, co strážce tak zaujalo. Dalo mu chvíli zkoumání než to našel v kolonce na jméno.

Podle té se totiž jmenoval "Tichoslav Strašlivý zvaný Black". Podle všeho se zdálo, že prodavač z Příčné věděl až moc a rozhodně měl podivný smysl pro humor.

Trvalo mu jen 5 minut, než našel hotel a sehnal si pokoj. Přesel k posteli a chtěl si schrupnout, ale předtím si ještě vzpomněl na prodavačovu radu o varování v knize. Vytáhl knihu, našel správnou stranu a začal číst.

Varovaní pro rodiče s nezletilými dětmi:

Není moc známo, že sledovací kouzla různých ministerstev kouzelnického světa na hůlkách nezletilých kouzelníků fungují pouze v zemi původu. To znamená, že pokud bylo kouzlo sesláno v Anglii, tak Vaše dítě může bez zábran kouzlit po celém světě s vyjímkou Anglie. Tento problém je dále rozvíjen Ignotovým kouzlem, které může být použito k odstranění sledovacích kouzel na hůlce. Tento problém se ale dá vyřešit, tedy pokud se Vaše dítě nenaučí a nesešle Dolovo kouzlo. Poté by hůlka Vašeho dítěte mohla být pravidelně kontrolována, abyste se ujistili, že sledovací kouzla fungují. Nicméně pokud by Vaše dítě použilo na svoji hůlku Ignotovo a následně Dolovo kouzlo, tak nebude možnost s přesností určit, jestli ministerské kouzla pořád fungují. Dolovo kouzlo totiž zapříčiní, že i nesledovaná hůlka se nepravdivě označí jako hůlka sledovaná, a zabrání seslání jakýkoliv nových sledovacích kouzel.

Pouze pro informační účely jsou správné pohyby hůlkou a inkantace pro Ignotovo a Dolovo kouzlo přiloženy níže. Můžete si taky všimnout, že na začátku každé kapitoly o zemi je přiložen seznam zakázaných a nelegálních kouzel v dané zemi. A to spolu se seznamem užitečných kouzel. Také pouze pro informační účely.

Harry překvapeně zamrkal a na jeho tváři se objevil úšklebek, když si uvědomil, proč po něm prodejce chtěl, aby si to přečetl. Ještě neuběhl ani den jeho prázdnin a věci se už začaly zlepšovat.

Vrátil knížku do batohu a na několik hodin se natáhl. Koneckonců i sociálně deprivované dítě vychovávané v přístěnku ví, že Amsterdam se nejlépe prozkoumává v noci.

***

V Rudé čtvrti* byl Harry ohromený vůněmi, světly a lidmi.

Nakukujíc do jednoho z oken, se Harry naučil o anatomii člověka víc, než ho učili v té krátké přednášce na základní škole, a jeho 20 minutová procházka ho naučila o světě víc, než se naučil za celý život.

S červenajícím se obličejem a točící se hlavou se Harry rychle vrátil zpátky do relativně bezpečného hotelového pokoje a rozhodl se, že bude nejlepší procházet se za světla.

Druhé ráno se vzbudil brzy a hned sešel do haly.

"Dobré ráno," pozdravil dvojici Švédek.

"Ahoj," zazubili se na něj obě. "Poprvé v Amsterdamu?"

"Ano, to je…všechno je tak…"

"Je to tady dost úžasné, že?" souhlasila sexy Švédka číslo dvě. "Už jsme tu byly několikrát, ale stejně nás to občas ohromí."

"Jestli jste tu už tolikrát byly, tak mi určitě poradíte, co nesmím vynechat," zeptal se Harry prsaté dvojice.

"Proč si nezajdete do nějaké kavárny a nedáte si pár brownies," navrhla sexy Švédka číslo jedna s mrknutím.

"Díky," usmál se Harry. "Mohl bych si dát něco sladkého," řekl zamyšleně.

Zamával na rozloučenou jeho dvěma novým kamarádkám a přešel ulici k jedné známé Amsterdamské kavárně.

"Dobré ráno," popřál mu číšník. "Co Vám můžu přinést?"

"Pár dívek mi doporučilo vyzkoušet vaše brownies."

"Dobře," řekl číšník nadšeně. "Něco k pití?"

"Mohl bych dostat čaj s mlékem?" zeptal se Harry a po přikývnutí pokračoval: "Přidejte do čaje mléko, ale nemíchejte."

"Sedněte si a za minutku to bude hotové."

Harry se rozhlédl a sedl si k jednomu rohovému stolu. Po chvíli k němu číšník přišel s tácem, na kterém byl veliký hrnek čaje a talíř plný brownies.

"Dobrou chuť," usmál se na něho číšník a vrátil se za kasu.

Harry si nejdřív váhavě kousnul do buchty. Byl překvapený, jak byla dobrá - čokoládová s náznakem něčeho, co nemohl rozeznat. Jakmile spolknul první doušek čaje, ucítil jak se mu celým tělem rozlévá podivný klid. To bylo poprvé, co si pamatoval, že by se cítil tak klidně. Byl jako normální člověk, jako by všechny jeho problémy zmizely.

Po několika hodinách a několika hrncích čaje se Harry zvednul a odešel z kavárny, aby si našel nějakou dobrou restauraci na druhé straně ulice, kde by si mohl dát oběd.

Jakmile si Harry našel stůl, jeho klidný den byl přerušen zvuky přemístění čtyř osob.

Myslíc, že ho Řád našel a že jeho prázdniny skončily, se Harry podíval z okna. K jeho překvapení tam ale nebyli členové Řádu, ale čtyři postavy v černých pláštích s bílými maskami.

Harry okamžitě vstal a byl na cestě do kuchyně dřív, než většina lidí stihla aspoň mrknout.

"Máte nějaký olej?" zeptal se Harry a chytil zmateného kuchtíka zepředu za košili.

"Támhle," řekl nervózně kuchtík, přičemž sledoval toho pomateného muže. "Můžete si ho vzít kolik chcete."

Vzal dvě velké láhve a vrátil se zpátky ke vchodu do restaurace, kde stála skupinka smrtijedů.

"Víme, že jsi tady, Pottere," křikla jedna z maskovaných postav."Pojď ven a těm mudlům se nic nestane."

Harry se otráveně zamračil a hodil po skupince dvě láhve oleje, načež na ně poslal několik kosti tříštících kouzel.

"Támhle je, chyťte ho," křiknul pravděpodobně velitel smrtijedů, když si všimnul zdroje kouzla.

Několik smrtijedů se pokusilo splnit jeho rozkaz, ale uklouzly na louži oleje, který tam hodil Harry.

Harry dál sesílal útočná kouzla a během pár sekund už ani jeden smrtijed nestál.

Po přivolání jejich hůlek, se k nim opatrně přiblížil a na jakýkoliv pohyb reagoval několika omračovacími kouzly. Došel k veliteli skupinky a sundal mu plášť a masku.

"Enervate," usmál se Harry ošklivě na velitele smrtijedů. "Co přesně jste tady chtěli?"

"Nic neřeknu," zavrčel smrtijed. "Znám svoje práva, nemůžete mě do ničeho nutit."

"To není tak úplně pravda," ušklíbl se Harry. "Já totiž nejsem zaměstnanec jakéhokoli kouzelnického ministerstva."

"A?"

"A proto, než dorazí kdokoliv z holandského ministerstva, si s Vámi můžu pohrát."

"T-to byste neudělal," řekl smrtijed vyděšeně. "Patříte k těm hodným."

"Ne, jsem jen chlapík na dovolené," odporoval Harry. "Tak…chcete vidět kolik zvládnu přelámat kostí, než Vás předám ministerstvu, nebo budete mluvit?"

"Chtěli jsme zajmout Harryho Pottera."

"Jak jste věděli, že tu je?"

"Jeden z následovníků Pána Zla na něj v Bradavicích seslal sledovací kouzlo, aby zjistil, kde bydlí před prázdniny. Hádám, že ten mudly milující ředitel se neobtěžoval zkontroloval jeho zlatého chlapce."

"Mdloby na tebe." Harry se znechuceně podíval na smrtijeda. Vypadalo to, že Tom verbuje nové členy. A stejně tak to vypadalo, že nenašel nikoho schopného.

"Bystrozoři. Ani hnout!" objevilo se několik kouzelníků v úředních uniformách. "Pomalu položte hůlku na zem a potom dejte ruce nad hlavu."

"Radši bych hůlku na zem nedával," řekl Harry a snažil se nedělat prudké pohyby. "Jeden z těch pitomců by mohl být při vědomí a pokud to tak je, tak bych mu nerad dával svoji hůlku."

"Tak chytněte svoji hůlku za špičku a držte ji nad hlavou," řekla jedna čarodějka se zastrašujícím výrazem, "a pomalu pojďte ke mně."

"Dobře," souhlasil Harry. "Hádám, že byste mi nevěřili, kdybych Vám řekl, že s tím nemám nic společného?"

Harry se po nich nadějně rozhlédl, ale nakonec si povzdychl. "To jsem si myslel."

"Vezmu si Vaši hůlku a potom budu potřebovat Vaši výpověď," řekla žena a předala Harryho hůlku jednomu z kolegů. "Ani hnout."

"Jako socha," dodal Harry a snažil se neušklíbnout.

Čarodějka se po odebrání Harryho hůlky trochu uvolnila. "Tak pane, můžeme se pustit do Vaší výpovědi?"

"Samozřejmě," přikývl Harry a potom ještě nadějně dodal: "Asi bych Vám nemohl dát svoji výpověď při jídle?"

"Pokud nebudete u nich," ukázal žena na smrtijedy, "tak si pro mě za mě stůjte na hlavě, pane…?"

"Black," řekl Harry s okouzlujícím úsměvem. "Můžu dát dolu ruce? Začíná mě chytat křeč."

"Můžete," přikývla žena. "Jsem bystrozorka Annie Van Der Mijer. Můžete mi říct, co se tu stalo?"

"No, právě jsem obědval, když se objevili." ukázal Harry na smrtijedy. "Doběhl jsem do kuchyně a sehnal nějaký olej a použil jsem ho a pár dalších kouzel k tomu, abych tu skupinku porazil."

"Měl jste nějakou pomoc?" zeptala se rychle bystrozorka Van Der Mijer.

"Ne," zakroutil Harry hlavou a když uviděl její překvapení ještě dodal: "Tihle tady jsou jedni z nejhorších Voldemortových poskoků a já jsem měl štěstí a moment překvapení."

"Chápu," přikývla žena. "Chcete ještě něco dodat?"

"Ten vůdce říkal něco o sledovacím kouzlu, aby mohli někoho sledovat. A jelikož jsem tak podezřívavý, tak mě napadlo, jestli byste mě nemohla zkontrolovat a pokud bude třeba, mě jich zbavit?"

"Samozřejmě." Žena několikrát zamávala hůlkou. "Měl jste pravdu, ale nevěřím tomu, že by ho umístil nějaký smrtijed."

"Proč ne?"

"Bylo hodně amatérsky seslané. Řekla bych, že ten někdo nemohl ani vyjít ze školy."

"Děkuju," zazubil se spokojeně Harry. "V tom případě to bude jen nějaký vtípek, ale jeden nemůže nikdy dávat dostatečně pozor."

"To souhlasím. Jděte si sednout a pokud ostatní svědci potvrdí Vaši výpověď, tak Vám vrátíme hůlku a budete moci jít."

"Děkuji," pokývl Harry. "Můžu se na něco zeptat?"

"Samozřejmě."

"Jsou tyhle útoky v Holandsku normální?"

"Ne," odmlčela se na chvíli bystrozorka. "Myslím, že to je teprve podruhé za dvacet let. Většinou se pohybují pouze po Anglii."

"Děkuju," usmál se Harry, " S trochou štěstí bude další útok a ž za dalších dvacet let."

"Radši bych, kdyby tu nebyly žádné," pokrčila rameny. "Pokud tady chvíli počkáte, půjdu si na chvíli promluvit s kolegy, než budeme pokračovat."

"Samozřejmě," řekl Harry a sedl si na obrubník.

Žena se na něj naposledy usmála a potom odešla ke skupině bystrozorů mimo jeho doslech. "No?"

"Svědci všichni potvrdili, že se tady objevila skupina mužů v černých pláštích a začali něco křičet v angličtině," řekl jeden z mužů a nahlédl do notesu. "Nato Black vyšel z kavárny a zaútočil na ně. Poté k nim došel a seslal ně nějaké červené kouzlo - pravděpodobně omračovací - načež jsme dorazili my. Podle všeho boj netrval déle než dvě minuty."

"Dobře," zamrkala překvapeně žena. "Něco dalšího?"

Jeden z ostatních bystrozorů vytáhl svůj zápisník. "Každý z útočníkůbyl zasažen několika kouzly Reductor a omračovacími. Vypadá to, že je sejmul dřív, než se na něco zmohli," podíval se na Harryho. "Ať je to kdokoliv, není radno si s ním zahrávat."

Bystrozorka Van Der Mijer vytáhla její vlastní zápisník. "Máme tu muže neznámé národnosti a věku, co sám porazil skupinku čtyř smrtijedů, dřív než vůbec měli šanci seslat kouzlo. I když on sám tvrdí, že to asi byli noví rekruti. Mluví perfektním Haarlemským přízvukem a…"odmlčela se,"…a má nějakou neznámou magickou schopnost, která mi znemožňuje ho popsat. Nějaké nápady na to, kdo to je?"

"Ať je to kdokoliv, je dobrý. Znám většinu holandských bystrozorů, takže hádám, že je to špičkový bystrozor z nějaké cizí země."

"To si nemyslím," zakroutil někdo jiný hlavou. "Můžu na jedné ruce spočítat stejně nadané bystrozory a většině z nich chybí tolik částí těla, že to rozhodně nemůžou být oni."

"A ti ostatní?

"Mají poškozenou mysl z Cruciatu," dopověděl bystrozor. "Ať je to kdokoliv a odkudkoliv, nemám ponětí kdo je."

"Chápu," přikývla Van Der Mijer, "Půjdu s ním ještě probrat tu výpověď. Třeba mu něco uklouzne."

"Nespoléhal bych na to," promluvil chlapík. "Muž jako on nedělá chyby."

"Tak mi držte palce," řekla přes rameno a vydala se za tajemným panem Blackem.

"No?" usmál se na ní Harry.

"Vaše výpověď sedí," přikývla. "Jestli budete chtít můžeme zajít do restaurace na jídlo a tam mi to můžete říct i s detaily."

"Dobře. Kterou byste doporučovala?"

"Kouzelnickou nebo mudlovskou?"

"Je mi to jedno," zazubil se Harry. "Pokud to bude dobré a bude toho hodně."

"Tak to bychom mohli jít do magické části KalverStraat. Mají tam restauraci, která tvrdí, že má cokoliv na co si zákazník vzpomene.

"To zní dobře. Je to daleko?"

"Za rohem."

"Tak pojďme," odpověděl Harry, nadšený z toho že se konečně nají.

Harry šel za velitelkou bystrozorů několika zákruty a zatáčkami a nakonec došli před malou kavárnu uprostřed ulice, která odbočovala z hlavní. "Jsme tady."

"Super," podíval se Harry spokojeně na kavárnu. "Pojďme najít stůl."

"Pojďte za mnou, prosím," přišel k nim číšník. "Budete chtít menu?"

"Ne, děkuji," odmítl Harry muže. "Za chvíli si objednáme, ale můžete nám nejdřív přinést něco k pití?"

"Hned to bude, pane."

"Nevím toho moc o holandském jídle," ušklíbl se Harry. " Co bych si měl objednat?"

"Vždycky jsem měla ráda Limburgské Zuurvlees," řekla po chvíli rozmýšlení.

"Děkuji. A klidně si něco objednejte i pro sebe."

"Děkuji."

Po chvíli si číšník napsal jejich objednávky a zvědavá bystrozorka vytáhal její zápisník.

"Takže, pane Blacku," řekla a odmlčela se, aby si urovnala myšlenky. "Proč si myslíte, že ti smrtijedi byli nováčci?"

"Zkušenost," napil se Harry. "Už jsem setkal s několika členy vnitřního kruhu a každý z nich by na mě kouzlo vyslal rychleji. Voldemort má hodně málo stoupenců, co za něco stojí. Ti čtyři, co jsem potkal, byli k ničemu."

"Chápu," přikývla žena a snažila se skrýt překvapení. "Myslíte, že jich přijde víc?"

"Nevím," řekl a znovu se odmlčel. "Hádám, že tu byli na neoficiální misi, takže je velká možnost, že se je Voldy ani nebude snažit vytáhnout z vězení."

"Proč si to myslíte?"

"Vypadalo to, jako by někoho honili a na oficiálním lovu vždy bývá jeden vysoce postavený smrtijed, aby na ně dohlédl. Pokud by byl cíl důležitý, byl by to člen vnitřního kruhu. Velitel téhle skupinky byl jen nějaký odpadlík. Hádám, že tu byli na vlastní pěst a doufali, že cíl dostanou sami a tak se dostanou do přízně svého pána."

"Chápu," řekla opět žena. Stoprocentně profesionál, pomyslela si pak pro sebe. "Všimla jsem si, že jste začal s poněkud …smrtícími kletbami a do omračovacích jste se pustil až potom?"

"Ano," přikývl Harry. "Další věc, co jsem se naučil. Omráčení se zbavíte lehko, ale zlomená noha Vás udrží na zemi."

"Budu si to pamatovat. Jenom…kdo vlastně jste, pane Blacku?"

"Jsem prostě chlápek na dovolené, co se snaží najít něco, co ztratil."

"A to je co?"

"Život."

---

Dovětky k překladu:

Rudá čtvrť (Red-Light District)- http://www.iamsterdam.cz/nocni-zivot-amsterdam/red-light-district-amsterdam

Brownies: http://www.apetitonline.cz/recepty/14-cokoladove-brownies.html

Kouzlo Reductor: http://harrypotter.wikia.com/wiki/Reductor_Curse

Limburgské Zuurvlees = Limburgské dušené maso? - http://allrecipes.nl/recept/4507/limburgs-zuurvlees---zoervleisj-.aspx

Ignotovo, Dolovo kouzlo v originále Ignotus charm (pravděpodobně Ignotus Peverell - viz Relikvie smrti), Dolus charm

Tichoslav Strašlivý zvaný Black - v originále: Padamus Da Grim Nomed Black

- autor píše že je to podle Padfoot the grim named Black -> Padfoot = Tichošlápek