4.Majoři by se měli ženit | Staří vojáci nikdy neumírají

"Děda je tady," křikla Hermiona na rodiče, jakmile stařík vešel do dveří. "A má na sobě…uniformu?"

"Určitě nám to vysvětlí," usmála se Hermionina matka. Vždycky milovala dědečkovy návštěvy.

"Jakpak se má to nejkrásnější děvče na světě?" Smythe byl oblečený v šedých kalhotách a podivné zelené bundě od uniformy s bílým lemováním a černou podšívkou. "Mám pro tebe nějaké novinky."

"A co to je?" usmála se Hermiona. S dědečkem se vždycky cítila jako malá holka.

"Pojďme dovnitř a potom ti všechno řeknu," usmál se na ně Smythe.

"Ahoj, dědečku," otevřela Hermionina matka dveře. "Jak se máš?"

"Ahoj, Jane, mám se lépe než za posledních 40 let," odpověděl se smíchem. "Teď si pojďte všichni sednout, chci se podělit o novinky."

"Sedněte si," ukázal Hermionin otec na židli. "A řekněte nám, co se děje."

"Přidal jsi se k jedné z těch skupin, co přehrávají války?" zírala Hermiona na uniformu.

"Něco lepšího," zazubil se Smythe. "Jsem zase v armádě."

"Jak?" nechápala Hermiona. "Je ti skoro sto let."

"Založili nový pluk," odpověděl hned stařík. "Plný nás starších a no…je tu něco, co jsem vám měl o své rodině říct už dávno."

"Co?" zeptala se Jane.

"No," usmál se stařík nervózně. "Hermiona není první, kdo chodí do Bradavic."

"Cože?" zírala na něho Hermiona. "Ty jsi chodil do Bradavic?"

"Ne," zakroutil Smythe hlavou. "Ale moje sestra, rodiče i prarodiče chodili."

"Jsi moták? Proč jsi mi to neřekl?"

"Chtěl jsem," pokrčil rameny. "Ale byla zábava pozorovat tě, jak mi vysvětluješ, kam chodíš do školy, a přitom se snažíš nic nevyzradit…Prostě jsem se nechtěl připravit o zábavu."

"Mám nějaké příbuzné kouzelníky?"

"Ne. Bohužel jsme zbyli jen ty a já."

"Oh," přikývla Hermiona zklamaně. "Jestli jsi z kouzelnické rodiny, tak proč jsi v armádě?"

"Byl to způsob, jak se zbavit nechtěných synů. A to jak pro mudlovské tak kouzelnické rodiny."

"Oh." Hermioně se nad tímhle novým objevem zamotala hlava.

"Na druhou stranu to z tebe dělá jediného dědice malé čistokrevné rodiny," pokrčil rameny. "Určitě se ti bude líbit knihovna, je tam i několik knih rodinných kouzel, které ti budou patřit."

"Rodinných kouzel?"

"Spousta starých rodin se na něco specializuje. Nebo to tak aspoň jednou bylo. Naší specializací byl výzkum kouzel. Rodinná kouzla jsou něco, co se nikdy nepředává mimo rodinu."

"Ale proč se vracíš do armády? A jak to že tě vůbec přijali?"

"Spousta mužů jako já sloužilo impériu potom, co je vyhodili z domu," vysvětloval Smythe. "Motáci jsou v podstatě pořád v kontaktu. Máme i vlastní klub, kam můžeme jenom my. Před pár dny k nám nakráčel muž a řekl, že zakládá pluk, aby porazil toho parchanta, co dělá problémy kouzelnickému světu, a všechny nás naverboval"

"Jak s ním chcete bojovat?" ptala se Hermiona, bojíc se o dědečkovo zdraví. "Neumíte kouzlit."

"Velitel jich taky několik zabil i bez magie," zazubil se Smythe. "Jsou spousty způsobů, jak zabít lidi i bez kouzel. Magie je jen další způsob, jak to udělat."

"Oh," řekla Hermiona a něco ji napadlo. "Nemohl by sis promluvit s kamarádem?"

"Pokud mi to velitel povolí," slíbil Smythe. "A když mluvím o veliteli…nemůže být o moc starší než ty…je to hodný muž a myslím, že by byl pro tebe dobrý manžel."

"Co?" zírala na něho Hermiona šokovaně.

"Vyrostla z tebe milá mladá dáma," poplácal ji stařík po hlavě. "A je spousta parchantů, co toho budou chtít využít," dořekl a radši vynechal, že by s radostí zabil každého, kdo by to jen zkusil.

"Nepotřebuji, aby ses staral o můj milostný život," řekla Hermiona šokovaně, překvapená náhlým směrem konverzace.

"Jenom chci, aby sis s ním promluvila," usmál se stařík. "Kdo ví, třeba se ti bude líbit."

"Jenom si promluvit?" přikývla Hermiona.

"Jenom si promluvit," potvrdil Smythe. "A potom si půjdu já promluvit s tvým kamarádem."

"Dobře," přikývla Hermiona a doufala, že Harry ocení oběť, kterou pro něj dělá.

***

Harry strávil celý den u madam Malkinové, která mu brala míry na uniformu, a trvala na tom, že ji udělá ona sama.

"Jaké byste na ni chtěl dát kouzla?" zeptala se, jakmile dokončila poslední úpravu na Harryho první uniformě.

"Nevím," pokrčil Harry rameny. "Co byste doporučovala?"

"Kouzla pro pohodlí," navrhla okamžitě. "Tyhle uniformy jsou z vlny a já jsem tu Vaši podšila hedvábím, aby byla příjemnější. V létě by Vám v tom bylo teplo."

"Dobře," přikývl Harry. "Na tuhle dejte všechny kouzla, o kterých si myslíte, že se budou hodit, a po vyzkoušení je doplníme."

"Co kdybych na ní dala všechny kouzla, co můžu?" usmála se madam Malkinová. "Jste moje největší zakázka, když nepočítám Bradavické hábity, a pokud moje matka říká pravdu, tak toho bude brzo ještě víc. Ráda bych pro Vás udělala něco na oplátku."

"Dobře," přikývl Harry. "Děkuji."

"Vaše boty by tady měly být za chvíli." Madam Malkinová na uniformu seslala poslední kouzlo a podala ji Harrymu. "Spolu s ostatními koženými věcmi. Pokryté dračí kůží a perfektně naleštěné."

"Děkuji," řekl Harry. Nemohl uvěřit, že věci šly tak rychle.

"Ne, to já děkuji," odporovala madam Malkinová, "za ochranu nás všech a za všechnu tu práci, co jste mi dnes zadal."

"Vaše boty jsou tady, majore," řekl jeden z mužů, držíc v rukou velký balík. "A někdo za Vámi přišel."

"Kdo?" vzhlédnul Harry.

"Tvrdí, že je tu kvůli Vašemu meči, pane."

"Dobře," přikývl Harry. "Pošlete ho sem."

"Ano, pane," přikývl muž v uniformě a odešel.

"Zkuste si tu uniformu, prosím," požádala ho madam Malkinová. "Chtěla bych vidět, jak vypadá na těle."

"Dobře." Harry vešel do kabinky a začal si oblékat uniformu.

"Majore Pottere?" vešel do obchodu malý mužík s obrovskou knihou v náručí.

"Vteřinku," odpověděl Harry. "Hned tam budu."

"Nemusíte spěchat."

"Proč jste za mnou přišel?" zeptal se Harry, jakmile vyšel z kabinky.

"Vaši muži mě sem zavolali kvůli výrobě Vašeho meče. Myslel jsem, že bychom se mohli dohodnout na modelu meče," řekl muž a otevřel knihu. "Tady si můžete vybrat."

"Tenhle," ukázal Harry na jeden z mečů. "Můžete ho očarovat?"

"Model 1796 lehká šavle, kavalerie*," přikývl muž. "Výborná volba, pane. Ale bohužel ji nemůžeme očarovat. Ale můžeme Vám poskytnout seznam schválených kouzelníků, co Vám určitě rádi pomůžou."

"Dobře," přikývl Harry, "To zní výborně."

"Ještě jedna věc, majore." Odmlčel se muž. "Budete tenhle meč chtít pro všechny vaše důstojníky? Nebo máte nějaké představy, co by měli a neměly ty meče mít?"

"Ani ne," zakroutil hlavou Harry. "Cokoliv, dokud to nebude přezdobené."

"Děkuji, pane," řekl muž a zvedl knihu. "Váš meč bude hotový co nejdřív.

"Dobře," přikývl Harry. "Děkuji."

"Seržant-Major se vrátil, pane," vešel McLain do místnosti. "A má pro Vás překvapení."

"Vážně?" podíval se na něj Harry. "Hádám, že se mi to nebude líbit, co?"

"Viděl jsem ji přicházet," zazubil se McLain. "Je moc hezké překvapení."

"Super," povzdechl si Harry. "Asi se z toho nevyvlíknu, že?"

"Aby si Smythe myslel, že se Vám nelíbí jeho sladká pravnučka?" Mclain si tohle užíval rozhodně víc, než by měl.

"Pošli mi je sem."

"Ano, pane," přikývl McLain a odešel s úšklebkem z místnosti. Došel ze schodů dolů až k Smythovi a jeho sladké pravnučce.

"No?" zeptal se Smythe se zvednutým obočím. "Co říkal?"

"Major chce, abyste šli nahoru," usmál se McLain. "A musím dodat, že je mi ctí konečně potkat tvoji sladkou pravnučku, o které pořád tak mluvíš."

"Mluví o mně?" zeptala se Hermiona, vykolejená dědečkovým rozpačitým výrazem.

"Pořád," přikývl McLain. "Vždycky to je 'moje sladká pravnučka je to nejchytřejší děvče na světě' nebo 'moje sladká pravnučka je ta nejkrásnější na světě' a jeden čas to dokonce bylo…."

"Už to pochopila," skočil mu do řeči Smythe. "A nechceme nechat majora čekat."

"Bavte se," řekl McLain a koutkem oka sledoval, jak se všude vyplácejí sázky.

"Díky," řekl Smythe a chytil Hermionu za ruku. "Pojď, zlatíčko."

"Nezapomeň," řekla Hermiona, když šli po schodech. "Po tomhle pomůžeš mému kamarádovi."

"Pamatuju." Smythe zaklepal na dveře Harryho kanceláře.

"Dále," křiknul Harry. "Rád Vás poznávám…Hermiono?"

"Harry?" zírala Hermiona na Harryho uniformu. "Co tady děláš? Proč nejsi u příbuzných?"

"Vy se znáte?" zeptal se překvapeně Smythe. Nemohl přijít na to, jestli je to dobře, nebo ne.

"Ano," přikývl Harry, "je to moje nejlepší kamarádka. Chodíme spolu do školy."

"Oh," vydechl. Začínalo se to blížit k 'dobře'. "Tak já vás tu nechám."

"Proč nejsi u příbuzných, Harry?" podívala se na něj zmateně Hermiona. "A proč máš na sobě uniformu?"

"Copak nečteš noviny?" usmál se Harry. "Úplně by stačily ty dnešní."

"Ne," zakroutila Hermiona hlavou. "Co se děje?"

"Sousední dům napadli čtyři smrtijedi," řekl Harry a přinutil Hermionu sednout si.

"Byl někdo zraněný?" zeptala se vyděšeně.

"Čtyři smrtijedi," přikývl Harry. "Zabil jsem je."

"Oh, Harry," podívala se na něj smutně.

"A pak se objevil Brumbál," pokračoval Harry. "A křičel na mě, že už nebudou mít šanci se změnit, když jsou mrtví, a nakonec mě přirovnal k Voldemortovi."

"Co?" nevěřila Hermiona vlastním uším. "To opravdu řekl?"

"Jo," přikývl Harry. "Řekl jsem mu, že mě víc zajímají jejich oběti. Byli tam bystrozoři, reportéři a dokonce i Popletal. Trošku jsem kvůli Brumbálovi ztratil nervy."

"Co jsi udělal?"

"Řekl jsem, že se mají před Voldym ochránit sami," zasmál se Harry. "Byli úplně mimo, když jsem jim řekl, že i kdyby je Voldy přemohl, bude mi to jedno. Řekl jsem jim, že za to jak mě loni pomlouvali, mi teď za boj s Voldemortem musí platit.

"Co na to Brumbál?"

"Řekl, že nemůžu odejít," odfrkl si Harry. "Tak jsem vytáhnul jednu z těch falešných hůlek, co jsme loni sehnali, a zlomil ji. Měla jsi vidět jeho výraz," smál se Harry.

"Harry," řekla Hermiona pohoršeně. "Jak jsi mohl něco takového udělat?"

"Prostě mě naštval," zakroutil hlavou. "Tak jsem odešel do Děravého Kotle, kde jsem si sehnal pokoj. A po pár schůzkách ze mě byl velitel pluku plného staříků."

"Pořád to nechápu. Kde jsi potkal mého dědu?"

"Četl jsem jeho knihu," řekl Harry a podal zmiňovanou věc Hermioně. "Zabil jsem ty čtyři pistolí mého dědy a potom jsem Smythovi napsal, abych zjistil víc. A najednou jste přede mnou stáli vy dva."

"Hermiono?" řekl Harry, přičemž se od ucha k uchu usmíval. "Jen chci, abys věděla, že tě moc rád vidím. Bál jsem se, že přivede někoho nesnesitelnýho."

"Oh," zarazila se Hermiona. "Chápu. Stará dobrá Hermiona, ne nějaká ženština, se kterou by ses musel vypořádat."

"Co se děje?" podíval se na ní Harry znepokojeně. "Stalo se něco?"

"Jenom to vypadá, že si nikdo neuvědomuje, že jsem taky holka," zamračila se Hermiona. "To nic. Jak ses do toho zapletl?"

"Uvědomuju si, že jsi holka," ignoroval její snahu o změnu téma. "A to dost přitažlivá, jestli můžu dodat. Vadí ti ještě něco?"

"He?" vzhlédla Hermiona.

"A radši tady budu mít přitažlivou holku, jako jsi ty, než někoho jiného," usmál se Harry. "To je jeden z důvodů, proč jsem se rozešel s Cho. Nemohla vydržet vevdle tak krásné čarodějky, jako jsi ty, a začala žárlit."

"Harry?" zeptala se Hermiona potichu. "Ty mě máš rád?"

"Jo," přikývl. "A Rona, Ginny a všechny ostatní.

"Tak jsem to nemyslela," zamračila se.

"Já vím," přikývl. "A odpověď je 'Nevím'. Ale vím, že miluju myšlenku, že jsem do tebe zamilovaný."

"Co tím myslíš?" zamrkala překvapeně.

"Ze všech čarodějek v Bradavicích jsi ty ta jediná, která by měla ráda mě a ne Chlapce-který-přežil. Už od začátku jsi moje kamarádka. Kdybych chtěl s někým chodit, byla bys to buď ty, nebo nějaká mudla, která nikdy neslyšela o kouzelnickém světě."

"Takže ti nic jiného nezbývá?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Jsi přitažlivá a jsem s tebou rád."

"Ale nemiluješ mě?"

"Ale nevím jistě, co je to láska," opravil ji Harry. "Z toho co vím, mi to, že bych se do tebe zamiloval na první pohled, přijde jako pohádka…Můžu se plést, ale podle mě by láska měla být založená na pevných základech, a ne záležet na šanci, že zahlédneš tu správnou osobu."

"Chápu," přikývla Hermiona. "Ale co Ron na Vánočním plese?"

"To byla zdravá dávka touhy," odfrkl si. "Jestli se tomuhle říká láska na první pohled, tak do tebe byla zamilovaná polovina školy."

"Harry," začervenala se Hermiona "Děkuju."

"Není zač, Hermiono," usmál se. "Ale pokud by ti to nevadilo, tak bych s tebou rád uzavřel dohodu."

"Jakou dohodu?" zeptala se podezřívavě.

"Právě jsem zjistil, že se musím účastnit nějakých…společenských akcí," zamračil se Harry. "Je to jedna z mých povinností jako důstojníka.Tak jsem myslel…no, jestli by jsi tam se mnou nechodila? Radši bych chodil s tebou. Tak bych si aspoň měl s kým povídat a měl bych případnou výmluvu pro odmítnutí."

"Oh, Harry," zasmála se Hermiona. "Samozřejmě, že tě budu bránit před těmi potvorami, co tě budou chtít jen využít. Harry Potter, bojuje s Temnými pány, ale utíká před Temnými dámami."

"To není vtipný," hádal se Harry. "Mají takové rčení. 'Poručíci se nesmí ženit, kapitáni se můžou ženit, majoři by se měli ženit a podplukovníci se musí ženit'. Jsem major, jenom pomysli na to, co by se stalo kdyby na to přišli v 'Mladé čarodějce'."

"Neboj se," snažila se Hermiona potlačit smích. "Jsem si jistá, že se o tebe tvoji muži postarají."

"Oni by jim to spíš hned všechno vyzvonili," zamumlal ponuře Harry. "Pár z nich už naznačovalo, že bych si měl najít ženu."

"Děláš, jako by neměli nic lepšího na práci, než probírat tvůj milostný život," začala se smát Hermiona. "Za chvíli si podle tebe budou kupovat 'Mladou čarodějku', aby měli nejnovější zprávy."

"Můžeme tohle přeskočit?" červenal se Harry.

"To je v pohodě, Harry," přidala se Hermiona. "Budu tě ochraňovat i před těmi staříky. Nemusíš se obávat jejich ďábelských plánů."

"Vážně ti to přijde tolik vtipný?" ušklíbl se Harry. "Mám ti snad připomenout, proč tu jsi?"

"Proč máš zelenou uniformu?" změnila téma. "Myslela jsem, že jsou červené."

"Je to střelecký pluk. Tvrdí se, že musí mít zelenou, aby splynuli a mohli dělat svoji práci."

"Tak proto," přikývla. "To dává smysl."

"No, to je ten oficiální důvod. Ten neoficiální je, že vysoce postavení pak můžou předstírat, že ti staří podivíni patří k jiné armádě."

--------------------

* Model 1796 lehká šavle, kavalérie