3. Po špičkách mezi tulipány | Přej si něco

"Oh," podívala se na něj chápavě Van der Mijer. "Hodně jste toho viděl a teď se od toho chcete dostat?"

"Nikdy jsem neměl dovolenou," zíral Harry do prázdna. "Celý život jsem neměl šanci si odpočinout. Jenom chci možnost dělat věci, co jsem předtím nemohl. Myslím, že aspoň tohle málo zasloužím."

"Máte pravdu, pane Blacku," řekla žena, přičemž Harry nadskočil překvapením. Úplně na ni zapomněl. "A doufám, že zbytek Vaší dovolené bude klidnější než dnešek."

"Děkuji," řekl Harry a opět se podíval na ženu. "Zpátky k tomu napadnutí. Máte na mě ještě nějaké otázky?"

"Pár," podívala se do zápisníku. "Jako profesionál. Jak byste doporučoval, abychom se chovali při další možné aktivitě smrtijedů v Holandsku?"

"Navrhoval bych, abyste si zkontrolovali zabezpečení vašich věznic", řekl Harry a napil se. "Například mi přijde, že jeden z hlavních důvodů pro ten veliký útěk z britského ministerského vězení, Azkabanu, byla jejich důvěra v mozkomory."

"Chápu," řekla bystrozorka Van der Mijer a napsala si do notesu několik poznámek. "Nějaké rady k soubojům?"

"Na co zapomíná hodně profesionálů je, že jsou mnohem lépe trénovaní než smrtijedi. Problémem je, že smrtižrouti s plešounem v čele mají dost děsivou pověst a lidé pak jednoduše zapomínají, jak moc jsou neschopní," usmál se Harry smutně. "Ale nikdy nezapomínejte, že jsou nebezpeční a nezapomínejte na opatrnost, jenom protože si myslíte, že jsou k ničemu."

"Děkuji. Chtěl byste ještě něco dodat?"

"Ještě jednu věc," odložil Harry jeho vidličku a pronikavě se na ženu zadíval. "Souboj berte vždycky vážně a ani na moment nenechte opadnout svoji pozornost. Můj…Můj dobrý přítel umřel, protože na to zapomněl."

"Děkuji za pomoc," usmála se na něj žena. "Budu si to pamatovat."

"Dobře," přikývl Harry smutně. "Nic mě neudělá šťastnějším, než skutečnost, že se někdo poučil z mých zkušeností. Můžu potom předstírat, že i za tím vším zlem je něco dobrého."

Bystrozorka Van der Mijer se na chvíli zarazila, nejistá jak na to odpovědět. "Jaké máte další plány na zbytek vaší dovolené, pane Blacku?"

"No," donutil se Harry k úsměvu. "Chtěl jsem navštívit nějaká muzea a možná zajít na nějaká proslulá holandská tulipánová pole. A potom budu pokračovat někam dál."

"Nevadilo by Vám, napsat mi na sebe kontakt?" zeptala se rychle bystrozorka. "Vedoucí našeho oddělení by se s Vámi určitě ráda setkala."

"Dobře," přikývl Harry a napsal jeho hotel a číslo pokoje na ubrousek. "Tady bydlím zatímco jsem v Holandsku. Nemám ponětí, kde budu bydlet potom."

"Děkuju, to určitě bude stačit," řekla a stoupla si. "Nechte mě zaplatit i za Vás. To je to nejmenší, co pro Vás moje oddělení může udělat za Vaši dnešní pomoc."

"Děkuji," stoupl si Harry. "Kdybyste se mnou chtěla ještě dnes mluvit, tak budu po zbytek dne navštěvovat muzea a měl bych se do hotelu vrátit okolo sedmé nebo osmé."

"Děkuji za Váš čas, pane Blacku," podala mu bystrozorka ruku. "Ještě se s Vámi spojíme."

"Kdykoliv bystrozorko Van der Mijer," potřásl ji Harry rukou. "Vždy rád pomůžu."

Harry a Van der Mijer se rozloučili a Harry se vydal za dalším dobrodružstvím, aby si vytvořil obrovskou zásobu dobrých vzpomínek.

Stačila krátká zastávka v Rembrandtově muzeu a Harryho nadšení každým krokem rostlo.

I když to nerad přiznával, Harry vždycky miloval umění. Vypadalo to, že je to jediná práce, která by čerpala ze všech těch traumat, kterými si životě prošel.

Umění vždycky bylo jedno z těch pár potěšení v jeho životě a když byl jako malý zamčený v přístěnku, zavíral oči a představoval si ty divy, které malíři zvládli vytvořit jen pomocí jejich fantazie a trošky barvy.

Harry se při průchodu muzeem donutil pospíchat a během jeho návštěvy jenom žasl nad rozmanitostí všech děl, které tu viděl.

Harry ten den navštívil přes tucet muzeí a viděl stovky děl od Rembrandta až po Van Gougha a byl hluboce zklamaný, že mu pravděpodobně jeho spor s Voldemortem v budoucnu znemožní další návštěvu.

Při příchodu do hotelu si Harry v hlavě porovnal obrazy v Bradavicích s těmi, co dnes viděl.

"Amatéři," zamumlal si pro sebe. Oproti tomu, co dnes viděl v Amsterdamských muzeích, byla většina opěvovaných obrazů kouzelnického světa nic víc než patlanice s trochou magie.

***

Dva bystrozoři, kteří ho potají celý den sledovali, skoro měli infarkt, když jejich mikrofony zachytily ten podivný komentář. Vyměnili si překvapený pohled a přemístili se zpátky do jejich kanceláře.

Po jejich návratu je obklopila velká skupina zvědavých lidí s velitelem, kteří byli víc než jen trochu ochotní dozvědět se o panu Blackovi víc.

"Petersi, Jansene, chci rychlé hlášení o tom, jak šlo sledování pana Blacka."

"Co chcete vědět první, Wielande?" zeptal se pomalu bystrozor Peters.

"Jak strávil den?"

"Pan Black celý den navštěvoval různá umělecká muzea po městě," odpověděl Peters.

"Všimnul si, že ho sledujete?"

"Neviděli jsme nic, co by to naznačovalo…až na tu věc na konci dne," odmlčel se bystrozor a snažil se urovnat si myšlenky.

"Co se stalo, Marku?" snažil se z něj dostat odpověď velitel.

"Na konci dne pan Black potřásl hlavou, ušklíbl se a zamumlal 'Amatéři'," řekl muž potichu. "Nevím, jestli jsme to měli slyšet, ale na základě našich dohadů o jeho minulosti a schopnostech, věříme tomu, že o nás věděl."

"Nějaké další náznaky?"

"To je jediné, čím jsme si jistí," přidal se Jansen. "Ale několikrát se během dne zadíval do výloh. Předtím jsme si mysleli, že se dívá na zboží, ale teď si tím nejsem jistý…"

"Co tím myslíte?"

"Možná nás sledoval v odrazech skla a taky si myslím, že o nás mohl vědět už od úplného začátku."

"Nedělejte si s tím starosti," promnul si Wieland oči. "Vím, že není možné, aby si Vás všiml obyčejný podezřelý. Věděli jsme, že je dobrý a teď aspoň víme, jak moc dobrý je."

"Stejně mě štve, že si nás všimnul a že jsme si vůbec nevšimli, že nás sleduje."

"Není ostuda nechat se přemoct někým lepším," politoval Wieland své dva podřízené. "A už vůbec není ostuda, že na vás přišel někdo tak dobrý jako je Black."

***

Druhý den se Harry probudil s dobrou náladou. Jeho návštěvy uměleckých muzeí poskytovaly jeho podvědomí podklady ke snům, které byly mnohem lepší než jeho obvyklé noční můry.

Rychle se oblékl a odešel z hotelu, načež prošel spletištěm ulic, které ochraňovaly kouzelnickou část Kalverstraat.

Jak se Harry procházel ulicí, na jeho smysly zaútočily spousty podivných vůní, zvuků. Vzdal se původního plánu, že vše najde bez pomoci, a vešel do nejbližšího obchodu, aby našel někoho, kdo by mu pomohl vyznat se v kouzelnickém Holandsku.

"Můžu Vám pomoci?" zeptala se jedna z prodavaček, jakmile vešel dovnitř.

"Ano," přikývl Harry vděčně. "Mohla byste mi říct, kde bych našel nějaké přenášedlo na tulipánová pole na severu Holandska a zase zpátky?"

"O dvoje dveře nahoru je obchod jménem 'Květinové toulky'. Stačí když prodavači řeknete, co potřebujete a on Vám zajistí takové přenášedlo, jaké budete chtít," usmála se žena. "Ale když jste tady, neměl byste zájem o foťák? Potom byste ze svého výletu mohl mít pár hezkých fotek."

"Proč ne?" přikývl Harry s úsměvem. Přece jenom bylo by slušné něco si tu koupit, potom co mu ta žena pomohla. Navíc s penězi problém neměl. "Co byste mi doporučila?"

"To záleží na tom, co od něho potřebujete. Máme tu modely od 10 guldenů nahoru*," usmála se mile. "Proč mi nepopíšete, co od foťáku potřebujete a já Vám řeknu, který by byl ten pravý. Nebo mi můžete říct částku a já Vám ukážu ty, které pod tu částku spadají."

"Děkuju," řekl Harry a na chvíli se zamyslel. "Chtěl bych hodně odolný foťák. Dost často se zapletu do nějakých problémů a nerad bych ho pořád měnil."

"Ještě něco?"

"Spolehlivý," přikývl Harry, "a malý. Nechci nic, co by zabíralo moc místa. A bylo by fajn, kdyby si vytvářel vlastní film, nebo film vůbec nepotřeboval."

"Myslím, že mám něco přesně pro Vás," usmála se žena. "Ale bojím se, že je trochu dražší," dodala se zamračením.

"Ukažte mi ho."

Žena se usmála a sundala jeden foťák z police. "Jak můžete vidět, je velmi malý - jen 8 x 10 centimetrů a je velmi odolný. Může fungovat v jakémkoli prostředí, od vrcholků hor po dno moře."

"Wow," řekl Harry ohromeně. "Něco dalšího?"

"Má kouzla na vnitřní přeměnu, která mění každý tvrdý materiál vložený do tohohle okénka v použitelný film a další, která z filmu vypracovává fotky, které vytiskne pomocí této štěrbiny na straně."

"Je spolehlivý?"

"Na fyzické poškození má sebeopravující kouzla a na magické poškození má 300 let záruky."

"Vezmu si ho," vytáhl Harry peněženku a vytáhl místní peníze. "Děkuji."

"Bylo mi potěšením, pane," usmála se na něj naposledy dívka od pultu. "Užijte si výlet a ať Vám foťák dlouho slouží."

"Děkuju," řekl ještě Harry na odchodu.

Najít obchod, o kterém dívka mluvila, mu zabralo jen pár minut a jakmile vešel dovnitř, byl okouzlený velikostí a kvalitou květinové výzdoby.

"Haló?" křiknul ve zdánlivě prázdném obchodě. "Je tu někdo?"

"Ano?" objevil se za pultem zmatený mužík. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Chtěl bych přenášedlo na tulipánová pole," odpověděl Harry, "a bylo mi řečeno, že bych ho mohl sehnat tady."

"Ano, samozřejmě," přikývl muž. "Budete chtít průvodce?"

"Ne, jenom jsem se chtěl pár hodinek kochat, tak bych potřeboval jedno přenášedlo na cestu tam a jedno na cestu zpátky."

"Okamžik," zmizel muž zase za pultem, "tady máte," řekl a objevil se dvěma podivnými kovovými tulipány. "Když vezmete ten červený a řeknete 'Tulipán' přenese Vás tam a když vezmete ten zelený a řeknete 'Kalverstraat' tak se vrátíte zpátky."

"Děkuju," řekl Harry a zaplatil, načež vyšel z obchodu ven. "Tulipán."

Harry ucítil známé táhnutí za pupík a klopýtl při dopadu na horu s dechberoucím výhledem na několik tulipánových polí.

Harry předpokládal, že by si ostatní lidé mohli myslet, že je to divné, aby v jeho věku trávil čas navštěvováním muzeí a focením tulipánů, ale věřil tomu, že potom všem, co v životě viděl, měl nárok na trochu výstřednosti.

Navíc to nebylo tak, že by podobné věci mohl odkládat na dobu, kdy bude starší jako jeho ostatní spolužáci. Ne když jeho osudem bylo utkat se s Pánem Zla.

Strávil neurčitou dobu jenom tím, že stál na kopci a pozoroval tu krásu před ním, načež se rozhodl jít dolů a podívat se na květiny zblízka.

Několik minut se jenom procházel po polích, než si všiml záblesku pohybu. Po chvíli důkládného zkoumání okolí, si ulehčeně vydehl, když našel původce pohybu - podivného tvora skotačícího uvnitř jednoho z tulipánů.

Pobaveně se usmál na dovádějícího tvora a několikrát si ho vyfotil svým novým foťákem.

Naposledy se rozhlédnul a s povzdechem aktivoval druhé přenášedlo, které ho vrátilo do Amsterdamu.

"Dobrý večer, pane Blacku," pozdravili Harryho po návratu okamžitě dva muži s odznaky.

"Zdravím," řekl Harry ostražitě, "co pro vás můžu udělat tentokrát?"

"Velitelka oddělení by se s Vámi ráda setkala," odpověděl jeden z nich.

"Kdy?"

"Teď, pokud možno," odpověděl muž rychle. "Ale pokud se Vám to nehodí, tak hádám, že se můžeme domluvit na jindy."

"Teď to bude fajn," přikývl Harry. "Pojďme."

Jeden z mužů přikývl a vytáhl odznak. "Můj odznak je začarovaný jako přenášedlo na naše oddělení. Stačí když se ho dotknete a můžeme se přenést."

"Dobře," řekl Harry a přiložil ruku na přenášedlo, čímž ho zaktivoval.

"Vítejte, pane Blacku," pozdravila ho po přenosu hrozivě vypadající žena v bystrozorské uniformě. "Jsem velitelka bystrozorského oddělení, Sanne Vermeerová. Jsem ráda, že jste přijal mé pozvání."

"Je to slušnost," přikývl Harry. "O čem jste to se mnou chtěla mluvit?"

"Prošla jsem si hlášení o vašem boji se smrtijedy a ráda bych Vám za celou zemi poděkovala za Vaši pomoc a za životy, které jste zachránil zneškodněním smrtijedů předtím než stihli někomu ublížit."

"Nemusíte mi děkovat," mávnul Harry rukou. "To by udělal každý."

"S tím nesouhlasím. Ale hlavně s tím nesouhlasí ministr," řekla Vermeerová tvrdším hlasem. "Takže na uznání Vašich služeb naši zemi a životů, co jste zachránil, je mi ctí Vám předat 'Řád lva'."

"Děkuji," řekl překvapeně Harry. "Nikdy jsem...Já…Děkuju."

"Chápu," usmála se na něj Vermeerová a přišpendlila mu řád. "Muži jako Vy to nedělají pro uznání."

"Tohle mě při tom útoku vůbec nenapadlo. Myslel jsem, že jdou po mně a že by bylo lepší se jich zbavit, než utíkat."

"Ale i kdyby jste věděl, že tam nejsou kvůli Vám. Utekl byste, nebo byste šel ochránit nevinné životy?" zeptala se velitelka mírně.

"Chránil bych je. Ale jak už jsem řekl, to není nic zvláštního," hádal se Harry. "Udělal by to každý."

"Vidím, že Vás nepřesvědčím," zasmála se Vermeerová, "tak změním téma. Jaké teď máte plány?"

"Myslel jsem, že bych se podíval do Paříže," pokrčil rameny Harry. "Vždycky jsem chtěl vidět Eiffelovku. A potom…půjdu asi rovnou za nosem."

"Dobře, děkuji, že jste mi sdělil Vaše plány," přikývla spokojeně velitelka hlavou. "Teď když mě omluvíte, tak mám schůzku a hádám, že vy se budete chtít vrátit do hotelu."

"Tak dobrou noc, velitelko bystrozorského oddělení, Sanne Vermeerová," usmál se Harry, "ať jsou Vaše sny hezčí než moje."

"Dobrou noc, pane Blacku," odpověděla žena smutně, "a ještě jednou děkuju za všechny, co jste zachránil."

-----------

* Gulden = měna v Holandsku -> 10 guldenů je přibližně 120 Kč,-