4. Vítejte ve Městě světel | Přej si něco

Děkuju Arwence za komentáře. Vždy potěší :)

---

Harry se později ten večer vrátil do svého pokoje v hotelu a okamžitě vytáhl svůj nový foťák, načež stisknul tlačítko na výrobu fotek a několik dalších minut se jimi probíral.

Byl rád, že má několik dobrých fotek toho podivného stvoření, co viděl, a trochu zklamaný, že několik jeho fotek se nepovedlo tak, jak si myslel.

Dal jednu fotku toho tvora do obálky, kterou potom adresoval do Jinotaje a potichu se zasmál, když si představil, jak Luna bude reagovat na některé podivné polohy, které tvor udělá.

Vyřadil jednu fotku, kde nebylo nic jiného než kus trávníku, zbytek fotek opatrně zabalil a šel spát.

Druhý den se vzbudil brzo a sbalil si batoh. Přešel k pultu a usmál se na muže za ním.

"Dobré ráno, pane Blacku. Vyspal jste se dobře?" zeptal se ho slušně mladík za pultem.

"Ano, děkuju," oplatil mu Harry úsměv. "Rozhodl jsem se, že je čas jít dál."

"Chápu, takže se chcete odhlásit?" Mladík vytáhl papíry. "Tady se podepište, prosím."

Harry se podepsal a zaplatil účet. "Mohl byste mi udělat jednu laskavost?"

"Samozřejmě. Co potřebujete?"

"Mohl byste poslat tenhle dopis do Anglie?" zeptal se Harry a po stole mu posunul obálku.

"Samozřejmě," převzal si muž dopis. "Hned to odešlu."

"Děkuju," usmál se na něj naposledy Harry. "Přeju Vám hezký den."

"Vám taky, pane Blacku, a bez zaváhání přijďte kdykoliv, když budete potřebovat někde přespat při Vašich budoucích návštěvách našeho krásného města."

"Určitě." Harry se usmál při myšlence, že by žil dostatečně dlouho, aby se sem mohl vrátit. "Nashledanou."

Harry vyšel ze dveří a během několika minut dorazil na vlakové nádraží. Došel k okénku a koupil si jízdenku do Paříže a rychle nastoupil do čekajícího vlaku.

Zatímco čekal až vlak odjede, se Harry zamyslel. Přál si, aby mohl v Holandku strávit víc času, ale uvědomil si, že díky faktu, že se ho zběsile snažili najít aspoň dvě skupiny lidí, tak by nebylo moc chytré zůstávat dlouho na jednom místě.

Takže s těžkým srdcem Harry opustil Nizozemí.

***

Mezitím, co Harryho vlak odjížděl z nástupiště, dva bystrozoři byli v jeho prázdném hotelovém pokoji a snažili se zjistit, jestli po sobě pan Black nezanechal nějaká vodítka o jeho totožnosti.

"Co to tam máš, Bisselingu?" zeptal se jeden z bystrozorů kolegy.

"Nejsem si jistý, Dubbeldame," mračil se muž na fotku, kterou našel v odpadkovém koši. "Vypadá to jako fotka prázdného trávníku."

"Ukaž mi to," natáhl k němu Dubbeldam ruku. "Podívám se na to."

"Co si o tom myslíš?" zeptal se Bisseling, jakmile mu fotku podal. "Proč by nám to tady pan Black nechával?"

"Nejsem si…" Bystrozorovi se překvapením rozšířili oči a nevěřícně dodal: "To nemůže být pravda."

"Co?"

"Včera jsem měl Blacka sledovat. Vedení si myslelo, že je tu velká možnost napadnutí smrtijedi, a tak mu chtěli poskytnout trochu diskrétní ochrany." Zhluboka se nadechl. "Pan Black den předtím přišel na všechny, co na něj nasadili, a tak mi dali neviditelný plášť."

"Takže?"

"Takže to, co držím, je fotka promáčknuté trávy na místě, kde stojím," podíval se Dubbeldam na svého parťáka. "Říkali, že je dobrý, ale nikdy jsem si nepředstavoval, že může být až tak dobrý."

"Jak můžeš vědět, že nemá kouzelné oko nebo něco takového jako ten britský bystrozor?"

"To jsme zkontrolovali," sednul se Dubbeldam na postel. "a naše skeny taky potvrdili, že nepoužívá žádný druh magického vidění."

"Tak jak věděl, že jsi tam byl?" zeptal se Bisseling. "Jak to mohl vědět?"

"Zkušenost," zašeptal Dubbeldam na odpověď. "Viděl moje stopy nebo mě slyšel dýchat a nechal tady tu fotku jako ponaučení."

"Jaké ponaučení?"

"Že jestli máš někoho sledovat pod neviditelným pláštěm, neměl bys zapomínat, že jsou i jiné příznaky tvé přítomnosti, a že lidé mají i jiné smysly než zrak." Dubbeldam si stoupnul. "Pamatuj si to, i když pochybuju, že ještě někdy narazíš na někoho jako je Black. Ale je lepší si pamatovat, že se všem může poštěstit."

"Budu," řekl Bisseling a zadíval se na fotku. "Odkud myslíš, že ten Black je? Jaké místo z něj udělalo někoho takového?"

"Nevím. Může patřit k Odboru záhad, nebo je z nějakého jiného oddělení, o kterém jsme ani neslyšeli. Vím jen jednu věc," zesílil Dubbeldamův hlas. "Není to žádný druh bystrozora. To už bychom o někom tak dobrém museli slyšet."

***

"Na začátek bych všem rád poděkoval, že přišli na toto setkání Fénixova řádu," rozhlédl se Albus Brumbál po skupině lidí. "Jako vždy rád vidím tolik lidí, co se rozhodlo bojovat proti zlu."

Několik členů Řádu po jeho úvodní řeči ze slušnosti zatleskalo.

"Svolal jsem vás z několika důvodů," pokračoval Albus, jakmile potlesk odezněl. "Nejdřív bych chtěl všechny obeznámit s naším pokrokem v hledání Harryho Pottera a za druhé jsou tu nějaké zvláštní informace objevené jedním naším členem. Kingsley, začni prosím."

Vysoký bystrozor si stoupnul a začal: "Zatím jsme v našem hledání po Chlapci-Který-Přežil nijak nepokročili, ale vyloučili jsme možnost, že by se schovával v jedné z anglických kouzelnických enkláv*. Momentálně si myslíme, že využil svých znalostí mudlovského světa a našel si vhodný úkryt tam."

"Děkuji, Kingsley," přikývl Albus radostně. "Bille?"
"Na Harryho účtu už po nějakou dobu nebyly vybrány žádné částky…" vytratil se zrzkův hlas."

"Co?" zapojil se Brumbál.

"Něco se mi nezdá," odpověděl Bill nesoustředěně, "ale nejsem si jistý, co to je."

"Věřím, že na to včas přijdeš," přikývl Brumbál. "Pokud se nepletu, tak si s námi chtěl ještě něco probrat, Alastore."

"Jen jednu věc," přikývl zjizvený muž. "Před pár dny byli čtyři smrtijedi zapletení do útoku v Holandsku."

"Proč jsme o tom neslyšeli dřív?" zeptal se Pastorek zvědavě.

"Protože ty smrtijedy sundali dřív, než stihli vyslat jediné kouzlo," odpověděl Moody se zlým úšklebkem.

"Holandští bystrozorové mají nějaký štít na sledování magického přepravy?" přemítal Kingsley.

"Ne," rozšířil se Pošukův úšklebek. "Měli tu smůlu, že se objevili před mužem jménem Black, který byl trochu otrávený, že ho ruší při jídle."

"A?" naklonil se k němu zaujatě Brumbál.

"A spoustu jich trefil kosti-tříštícími kouzly. Složil je dřív, než stačili mrknout," zasmál se krutě. "Jeden můj známý na bystrozorském oddělení mi řekl, že ať je ten muž kdokoliv, tak je to profík. Říkal, že Black přišel na každého, koho na něj nasadili."

"Myslíte, že bychom ho mohli naverbovat?" zeptal se nadějně Brumbál.

"To ještě nedokážu říct. Ale pochybuju, že by tu chtěl pracovat, kdyby byl tak dobrý, jak všichni tvrdí. A jestli tak dobrý není, tak je zbytečné na něj plýtvat penězi. Takže v tenhle moment, je podle mě nejlepší počkat na další informace."

***

Harry vystoupil z vlaku a poprvé se nadechl Pařížského vzduchu, načež se spokojeně usmál. Rozhlédl se okolo a rozhodl se, že se před ubytováním trochu rozhlédne po městě. A jeho prvním cílem byla věž, která po generace vévodila Pařížskému panoramatu.

Přivolal si taxíka, řekl řidiči, aby ho vzal k Eiffelově věži, a potom se zabořil do sedadla a užíval si klimatizace.

"Vstávejte." Probral Harryho řidičův hlas. "Jsme tady."

"Děkuju." Harry zaplatil řidiči, vystoupil z taxíku a rozešel se k velkým výtahům, patřícím k věži.

Prohlédnul si davy lidí stojící ve frontách a nakonec přišel k malé pokladně, které si většina lidí nevšímala.

"Jak Vám můžu pomoct?" zeptal se ho muž v budce se zvednutým obočím.

"Chtěl bych se podívat na jednu z vyhlídek," odpověděl Harry s úsměvem.

"Tahle pokladna je pouze pro kouzelnickou sekci," odpověděl muž znuděně. "Stejně si chcete koupit lístek?"

Za předpokladu, že kouzelnická sekce bude méně zalidněná, si Harry koupil lístek. "Co teď?"

"Jděte normálně k výtahům a nastupte. Lístek se postará o zbytek."

"Díky," přikývl Harry slušně a potom se rozešel k jednomu výtahu, přičemž si všimnul, že si lidé vůbec neuvědomovali jeho přítomnosti mezi nimi.

Jakmile nastoupil do jednoho z výtahů, který po chvíli započal svoji cestu na nejvyšší vyhlídku, Harryho nadšení se zvětšilo.

"Ještě chvíli, pane," zastavil ho před odchodem průvodce. "Ještě jsme nedojeli na správné místo."

Dveře se zavřely a bez nějakého znatelného pohybu výtahu se opět otevřely. "Jsme tu, pane."

"Děkuju," přikývl Harry na průvodce. "Hezký den."

"Vám taky," odpověděl průvodce, načež se dveře výtahu opět zavřely.

Harry vystoupil na plošinu a zjistil, že jeho dřívější domněnka, že kouzelnická sekce bude méně přeplněná, byla správná. Po rychlém rozhlédnutí zjistil, že vyhlídka byla zcela prázdná až na jednoho malého muže a jeho o něco větší ženský doprovod.

Zatímco se k nim Harry rozešel, aby se také podíval na ten překrásný výhled, začal slyšet kousky jejich poněkud…podivného rozhovoru.

"Podívej se na ty linie, Pomocnice." Malý mužík ukazoval na jeden z nosníků. "Dokážeš si představit elegantnější způsob, jak postavit tuhle věž?"

Dívka v tichém úžasu jen zakroutila hlavou a dál obdivovala řády nýtů. "Je to opravdu nádherné," souhlasila. "Ale, Profesore, kdy dostaneme my šanci postavit naše vlastní veledílo?"

"Brzy, Pomocnice, brzy. Přijde mi, že ještě nejsme připravení začít takový projekt," odpověděl mužík smutně. "Než se pustíme do stavby podobné nádherné stavby, musíme se naučit všechna tajemství vědy."

"Ano," řekla 'pomocnice' a udělala dramatickou pózu, "ale jednou svět vydechne úžasem nad zázraky, co vytvoříme."

"Ano…" mužík se zarazil, když si všimnul přibližujícího se Harryho. "Vypadá to, že máme návštěvu."

"Dobré odpoledne," přikývl slušně Harry. "Můžu se zeptat, co tu děláte?"

"Co tu děláme, je obdivování designu tohoto inženýrského veledíla. Neděláme to, protože je to naše práce. Ne, naše zaujetí tkví v propojení tajů vědy a kouzel, abychom vytvořili něco dokonalého," odpověděl hrdě. "Kvůli tomu se musíme seznámit s velikány inženýrství jako je ta věž tady."

"Oh?" zadíval se na ně zvědavě Harry.

"Ano," odpověděl muž hrdě. "A díky tomu, že jste neuskočil zděšením, hádám že sdílíte naší vizi kombinování vědy a kouzel."

"Možná," pokrčil Harry rameny, "nebo by to mohlo být tím, že toho nevím dost na to, abych uskočil zděšením."

"Nesmysl," nesouhlasil s ním muž. "Poznám, že jste inteligentní a rafinovaný muž, takže mi dovolte se představit. Jsem profesor Fergus Farnsworth a tohle je moje pomocnice, Pomocnice."

"Zdravím," zamávala Pomocnice."

"A dohromady jsme nejlepší tým kouzelnických inženýrů, který svět kdy viděl," dořekl dramaticky, načež se na něj oba s očekáváním zadívali.

"Já jsem…pan Black a jsem prostě chlápek na dovolené."

"Rád Vás poznávám, pane Blacku," potřásl mu Profesor rukou. "Chtěl byste nám pomoci v naší cestě k objevení tajů života?"

"A co přesně by to zahrnovalo?" zeptal se Harry maličkého Profesora.

"Víte, co je nejtěžší částí mé práce, pane Blacku?" zeptal se Profesor okázale. "Přemýšlení o dalším vynálezu."

"Huh?"

"Vezměte si například můj parou poháněný kartáč na vlasy," pokračoval Profesor. "Byl to zázrak inženýrství a kouzel, ale nikdo ho nepoužívá."

"Vážil devět kilo," dodala ochotně Pomocnice.

"Ano, to je pravda," zamračil se Profesor na svoji asistentku. "Pomocnice a já nemáme problémy s vědou a kouzly, ale zjistili jsme, že máme problémy najít projekt hodný našeho času. A tak Vás, pane Blacku, prosíme o pomoc."

"Aha," přikývl Harry s pochopením. "Ale proč se ptáte mě?"

"Dva důvody, pane Blacku. První je, že jste neutekl nebo jste nám nenadával pro naše 'hloupé' cíle a 'mudlovsky-úchylné' způsoby."

"A druhý?"

"Všiml jsem si, že máte podivné brýle, pane Blacku. Takové, jaké nosí archiváři a lidé…od vlády," usmál se Profesor nervózně. "A že máte poněkud zajímavý náramek, který způsobuje poněkud zajímavý magický efekt, který mi znemožňuje se soustředit na Váš obličej. Náramek, jaký většinou používají kriminálníci a lidé…od vlády."

"Předměty, které jsou také vhodné pro turisty, co se snaží zapadnout v davu," odpověděl Harry upřímně. "Ale pořád nechápu, proč chcete moji pomoc."

Profesor se nervózně kousal do rtu. "Nevěřím, že jste archivář, pane Blacku. A doufám, že nejste kriminálník. Slyšel jsem řeči, že muž Vašeho popisu v Holandsku odvrátil útok tuctu smrtijedů, a doufal jsem, že muž s Vašimi zkušenostmi by věděl o nějakém předmětu, co by se mu v práci hodila."

"Byli to čtyři smrtijedi, ne tucet," zašklebil se Harry. "A pořád si nejsem jistý, jak Vám můžu pomoct."

"Prostě nám řekněte o nějakých problémech se svým vybavením nebo nějaké Vaše potřeby," odpověděl mužík rychle.

"Aha," přikývl Harry. "Chcete, abych vymyslel věci jako…odolnější hůlku a tak."

"Odolnější hůlku?" zopakoval po něm otupěle Profesor.

"Můj přítel si před pár lety zlomil hůlku. Byly z toho samé problémy," řekl Harry a usmál se při vzpomínce na Rona. "Nakonec to ale nebylo tak špatné, když se ji zmocnil někdo jiný."

"Chápu," řekl Profesor pomalu a podíval se na Pomocnici. "A nezlomitelná hůlka by se tomu Vašemu příteli hodila?"

"Vypadá to, že v tomhle nejsem moc dobrý," zakroutil Harry žalostně hlavou. "Ale aspoň jste se mnou neztráceli moc času."

"Vůbec ne, pane Blacku," vyhrkl Profesor. Bál se, že by z něj už nic nedostal. "Váš příběh je dost zajímavý. Úžasný ve své jednoduchosti. Jaké další problémy jste měl s hůlkami?"

"No," poškrábal se Harry na hlavě. "Sebrali mi hůlku a používali ji k věcem, co bych nedopustil. Nějaký druh zabezpečení by byl fajn."

"Ještě něco?" zeptal se Profesor, přičemž si psal zběsile poznámky.

"Nic jiného mě nenapadá," zasmál se Harry a pokrčil rameny. "Ale mohli byste si projít ministerská nařízení ohledně hůlek a přijít na to, jak je všechny obejít."

"Děkuju Vám, za Vaše vynikající návrhy, pane Blacku. A teď když už máme práci za sebou, nedal byste si s námi večeři?"

"S radostí," kývl Harry na své nové přátele. "Co byste doporučovali?"

….Kapitola končí, ale my se ještě na chvíli zamyslíme nad Francií v Harryho knize, 'Vše, co potřebuješ vědět na cestě kolem světa'.

Francie je nádherná země, kde můžete najít spoustu překrásných věcí - od světel Paříže po pláže na Riviéře. V této rozkošné zemi můžete zažít spousty jedinečných zážitků.

Nicméně je tu několik věcí, které byste měli vědět, než zahájíte svůj výlet do Francie. Mezi těmito věcmi je i fakt, že 'Kletba utrpení', kletba podobná Cruciatu, je v rámci hranic Francie zakázaná. Další zakázané kouzlo je 'Maskovací kouzlo', kouzlo které po seslání ztěžuje stopování určitých znaků hůlky, které potřebují bystrozoři při vyšetřování zločinů.

Stručně řečeno ve Francii jsou zakázané spousty kouzel, které jsou z nějakých důvodu ve spoustě jiných zemí dovolené.

Následuje kompletní seznam kouzel zakázaných ve Francii a to spolu s inkantacemi a pohyby hůlkou. Tento seznam obsahuje odkazy k jiným zemím a je pouze pro informační účely.

------------

Enkláva = cizí území nebo jeho část, které je zcela obklopené územím vlastního státu

Tomto případě by se jednalo o území v Anglii, které vlastní jiný stát.

Pomocnice = Henchgirl

Od slova Henchman…nenapadlo mě nic lepšího, co by vysvětlovalo jejich vztah a přitom to v ženským rodě neznělo hrozně divně…skončila jsem u Pomocnice :)

Pokud máte lepší nápad, můžete se podělit :)