5. (kapitola), ve které se potkáváme s neohroženou novinářkou... | Přej si něco

Byl to obzvlášť zamračený den a pošťák zrovna vycházel cestu, aby doručil jeden z těch ojedinělých dopisů do toho domu, který patřil jednomu z těch trochu…neobvyklých lidí na jeho pochůzce. Mužovi, jehož výstřednost soupeřila jedině s tou rodinou zrzků na jedné ze sousedních cest.

Vládní úředník líně přemýšlel, do jakého nesmyslného rozhovoru se ho ten podivín pokusí zatáhnout dnes. Bude to pojednání o možném výskytu 'drobirohých čichavců' nebo teorie, že jeden z ministrů byla chirurgicky upravená opice.

Otráveně si povzdechl, došel posledních pár kroků ke dveřím a zaklepal.

"Ano?" Zmatený muž středního věku okamžitě otevřel dveře. "Je čas si zase koupit krabici skautských sušenek?"

"Ne, pane," donutil se pošťák k úsměvu. "Přišel jsem doručit dopis. Ne, Vám prodat něco k čaji."

"Oh, ano," rozzářily se muži oči pochopením. "Zapomněl jsem, že k tomu ještě nepoužíváte cvičená zvířata, aby to dělaly za vás."

"Ještě ne, pane Láskoráde," procedil pošťák skrz sevřené rty. "Moje práce je trochu složitá na to, abychom ji svěřili zvířeti."

"No, dejte tomu trochu času," odpověděl Xenofilius Láskorád soucitně. "Věřím, že brzo na ten trik přijdete."

"No, opravdu už budu muset jít," řekl pošťák, čímž ukončil rozhovor. "A nezapomeňte, že můžete vždy přijít do města a vyzvednout si poštu tam. Nemusíte vždy čekat až k vám přijdu."

"Nesmysl," mávnul Xenofilius s úsměvem rukou. "Jsem si jistý, že by Vám chyběli ty báječné rozhovory, do kterých se vždy dáme."

"To určitě," souhlasil zklamaně pošťák, potom se otočil k návratu na silnici.

Xenofilius ho při odchodu s úšklebkem pozoroval. Vždy je udrž zmatené. 'Udržuj je zmatené' bylo jeho motto. Udělej to a nikdy si neuvědomí, že se zapomněli zeptat na nějakou důležitou otázku jako třeba 'Co děláte v mé ložnici?' nebo 'Hledáte co k čemu?'.

Potlačil potřebu se zachichotat do chvíle než zavřel dveře, načež se patriarcha rodu Láskorádů zadíval na obálku, aby získal představu o jejím obsahu.

Překvapeně zamrkal na neznámé jméno, načež Xenofilius otevřel dopis a chvíli tupě zíral na fotku.

"Lenko," zašeptal. Odkašlal si, načež zakřičel: "LENKÓÓÓ, honem!"

"Co je, taťko?" zamrkala zmateně dívka. "Je to národní den křičení na tvou dceru?"
"Neexistuje národní den křičení na tvou dceru," našpulil otráveně rty. "Ti zabednění idioti na Ministerstvu loni zamítli náš návrh."

"Já vím. Doufala jsem, že si to rozmysleli a rozhodli se to povolit," odpověděla sladce Lenka. "Jestli to nebylo to, tak o co jde?"

"Podívej se na ty fotky," podal je dívce, "a řekni mi, co si myslíš."

"Oh, taťko," vyskočila radostí Lenka. "Věděla jsem, že jednou najdeme důkaz."

"Já vím a nemůžu se dočkat, až uvidím výrazy lidí, co si to přečtou v zítřejším vydání," dovolil si Xenofilius sdílet dceřino nadšení. "Ale před napsáním článku si o tom Blackovi zjistíme pár věcí."

"Myslela jsem, že jsi říkal, že ověřování údajů by byla ztráta času pro seriózní noviny jako ty naše?" podívala se na něj zmateně Lenka. "Že i bez té otravy s ověřováním detailů jsme pořád lepší než Věštec."

"Lidi to zajímá, má milovaná dcero," rozzářil se Xenofilius. "Lidé budou chtít o tom Blackovi vědět víc. Jak objevil ta stvoření, jaký typ člověka je a tyhle věci."

"Chápu," přikývla Lenka slavnostně. "Vypadá to, že se toho budu muset ještě hodně naučit než budu novinářka tvého kalibru."

"Nesmysl," mávl Xenofilius rukou. "Ty jsi stokrát větší novinářka, než jsem byl v tvém věku já, a proto chci, abys ten článek napsala ty."

"Já?"sepjala Lenka dramaticky ruce. "Ale taťko, je to tak důležitý článek. Neměl bys ho dát tvému nejlepšímu novináři?"

"Dávám ho svému nejlepšímu novináři," položil ji ruce na ramena. "Chci, aby sis promluvila s někým na holandském konzulátu a dostala z nich tolik detailů o panu Blackovi, kolik to půjde. Neboj se, když na něco hned nepřijdeš, hlavní je že náš článek získáme první."

"Hned se do toho pustím," usmála se Lenka. "Díky, taťko."

"Dejte se do toho, Láskorádová," řekl Xenofilius přísně. "Neplatím Vás za flákání."

"Ano, pane. Pane editore Láskoráde. Pane," přikývla Lenka šťastně. "Novinářka Láskorádová se pustí do případu."

"Tak se do toho dejte, Láskorádová," otočil se Xenofilius k odchodu. "Mám tu uzávěrku."

"Tak zatím, taťko." Lenka hodila do krbu plnou hrst letaxu. "Brzo se vrátím."

Nějakou chvíli Lenka jen křičela radostí, když se rychle točila okolo v letaxové síti, dokud konečně nevypadla z krbu v magické části anglické ambasády v Holandsku.

"Jméno?" zeptal se přísně vypadající muž s příjemným výrazem.

"Lenka Láskorádová, novinářka od 'Jinotaje' a mám na Vás pár otázek," odpověděla s nadšeným výrazem.

"Jaký druh otázek, slečno Láskorádová?"

"Oh, počkejte," řekla Lenka se zděšeným výrazem. "Můžeme to vzít od znovu?"

"Dó…bře," řekl muž a podivně se na ní zadíval. "Jméno?"

"Slečna Whiteová, novinářka od Jinotaje," podívala se na něj Lenka povrchně. "A mám na Vás pár otázek."

"Slečna Whiteová?" zeptal se muž se zdvihnutým obočím.

"Navozuje to pocit tajemství," chichotala se Lenka. "a ten povrchní pohled Vás rozhodí, takže spíše zodpovíte otázky bez přemýšlení nad následky. Tak jak se Vám to líbilo? Byla jsem dost tajemná?"

"Jestli chcete," pokrčil muž rameny. "Tudy, prosím."

"Díky mé přísné ale přesto vlídné metodě vyptávání jste se rozhodl, že mi prozradíte nějaké tajné informace, které byste jinak neodhalil?" zeptala se Lenka s nevinným výrazem.

"Pojďte prosím do téhle místnosti," ukázal muž na otevřené dveře. "Někdo za Vámi během chvilky přijde."

"Oh," přikývla Lenka v pochopení. "Zprávy o mé přítomnosti se dostali k nejmenovanému nadřízenému, který se rozhodl, že mi prozradí nějaké přísně tajné informace."

"Něco takového," podíval se na ní divně muž, než zavřel dveře.

Lenka si sedla a pro sebe si zpívala Bradavickou hymnu…v prasečí latině.

Po pátém zopakování se otevřely dveře.

"Slečno Lás…Whiteová?" Do místnosti vešla atraktivní žena v nepopsatelné uniformě. "Jmenuji se Anne Van der Mijer a bylo mi řečeno, že na mě máte pár otázek?"

"Ano," přikývla šťastně Lenka. "Co byste mi o něm mohla říct?"

"Až na to, co jsem zjistila při rozhovoru po tom incidentu, nic moc," přiznala žena s pokrčením ramen. "Co chcete vědět jako první?"

"Proč mi nejdřív neřeknete, jak jste do toho incidentu byla zapojená?" zeptala se klidně Lenka a snažila se, aby ve svém hlase udržela nezájem. Taťka jí vždy říkal, že dobrý novinář schovává svůj zájem, aby si dotazovaný myslel, že rozhovor vede on.

"Byla jsem součástí týmu, co reagoval na výzvu, a když jsme dorazili, tak jsme našli pana Blacka stát nad čtyřmi smrtijedy," usmála se chladně Van der Mijer. "Potvrdili jsme, že je Black sundal dřív, než stihli vyslat jediné kouzlo."

"Neuvědomila jsem si, že je tak moc dobrý." Lenka se musela kousnout do tváře, aby se nezačala smát. "Co o tom muži víte?"

"Nevím, ze které je země, ale je to profík," zakroutila Van der Mijer hlavou. "Měla jsem šanci s ním ještě po výslechu mluvit a dal mi několik dobrých rad, jak se vypořádat se smrtižrouty. 'Sundat je, udržet je tam a nikdy se k nim neobracet zády'."

"Chápu," přikývla Lenka a bojovala, aby se jí v hlase neobjevil zájem. "Nevíte náhodou z čeho se skládala jeho dieta?"

"Nejsem si jistá, ale myslím, že měl nějaké masité jídlo, když jsem s ním jedla," odpověděla žena ledabyle. "Ale proč se mě na to ptáte?"

"Na co?" zeptala se Lenka nevinně a zadívala se na místo meter za ženou.

"Já…To je jedno," podívala se bystrozorka divně na Lenku. "Co dalšího chcete vědět?"

"No," začala Lenka opatrně a snažila se rozhodnout, jestli už je čas na další z jejích 'falešných otázek'. "Pro jaké oddělení myslíte, že pracuje? Bystrozorské, oddělení kouzelných tvorů?"

"Nemyslím si, že je bystrozor," odpověděla Van der Mijer po chvíli přemýšlení. "Bystrozorská oddělení mají málo lidí. Jsem si jistá, že bychom o někom takovém museli slyšet mnohem dřív, než se objevil v Amsterdamu."

"Chápu," přikývla Lenka. "Takže si myslíte, že pracuje pro Oddělení kouzelných tvorů?"

"Nemyslím, že pracuje pro Oddělení kouzelných tvorů," odpověděla rozhodně Van der Mijer. "Kdykoliv jsem se ho zeptala, tak řekl, že není nikdo důležitý, že je jen 'chlápek na dovolené'. Myslím, že by mohl patřit k Oddělení záhad, nebo k nějakému oddělení, o kterém jsme ani neslyšeli."

"Aha," přikývla Lenka šťastně. "Chyběl mu nějaký prst na pravé ruce, nebo mu nějaký přebýval na levé?"

"Ne, to neměl," odpověděla holanďanka, "ani jsem si nevšimla jiných výrazných znaků."

"Nepoznala jste, jestli mluví s přízvukem?"

"Mluvil perfektní holandštinou s Haarlemským přízvukem a později mluvil perfektní švédštinou se Stockholmským přízvukem," usmála se žena napjatě. "A nakonec jeden z mých spolupracovníků potvrdil, že mluví perfektní francouzštinou s Pařížským přízvukem. Kdokoliv ho vytrénoval, udělal úžasnou práci."

"Chápu." Lenka si srovnala svoje poznámky, rozhodnutá, že rozhovor ukončí jednou ze svých krycích otázek. "Mám ještě jednu otázku, než odejdu. Jak dobrý přesně je?"

"Je tak dobrý, až je to děsivé. Bez snahy našel každého, koho jsme na něj nasadili," podívala se Van der Mijer vážně na Lenku. "Kdybych byla zločinec a zjistila, že po mně jde, okamžitě bych se přiznala a doufala, že dostanu hezký dlouhý pobyt ve vězení, kam by za mnou nemohl."

"Děkuju za vás čas," usmála se na ní Lenka. "Teď, když mě omluvíte, musím napsat článek."

Lenčina mysl byla přeplněná myšlenkami, když doma vyklopýtala z krbu. "Taťko."

"Tak co, Lenko?" zeptal se muž, jakmile vešel do místnosti. "Promluvili si s tebou?"

"Ano, taťko, a zjistila jsem pár poněkud šokujících novinek."

"Ano? Zeptal se Xenofilius se zdviženým obočím.

"Vypadá to, že všechny naše teorie byly špatné," odpověděla Lenka rychle. "Mám důvod věřit, že pan Black před focením nebyl na dietě o ničem jiném než tuřínu a kozím sýru. Panu Blackovi nechybí prst na pravé ruce, ani mu žádný nepřebývá na levé." Lenka se zhluboka nadechla. "A navíc nemluví s výrazným Monrovijským přízvukem."

"Aha," našpulil Xenofilius rty. "Vypadá to, že naše teorie o zvláštních požadavcích, které je potřeba splnit, než vidíš drobirohého chropotala, byla špatná."

"Možná jsme jenom hledali na špatném místě," zeptala se Lenka s nevinným výrazem. "Vzpomeň si, že někdy ty nejjednodušší odpovědi jsou správné."

"Je to možné," přiznal Xenofilius. "Ale myslím, že situace bude víc komplikovaná, než vypadá."

"No, pořád máme několik hodin, než budeme muset napsat ten článek," poplácala Lenka svého otce po zádech. "To je spousta času na projití mých poznámek z toho rozhovoru a na zjištění správné odpovědi."

Oba dva se okamžitě dali do práce. Zkoumali každé slovo a postřeh od holandské bystrozorky. Zvažovali každé tvrzení s fakty, které věděli, že jsou pravdivé, až nakonec…"Myslím, že to mám, taťko" zavřela Lenka oči. "A měla jsem pravdu. Je to tak jednoduché, že jsem to málem přehlédla."

"Co to je?" naklonil se k ní Xenofilius, aby zjistil na co jeho dcera přišla.

"O čem víš, že se děje na Oddělení záhad?

"Pár věcí vím. Proč?" zeptal se zaujatě.

"Ale má to být nejstřeženější místo v našem světě," začala se Lenka usmívat, "tak jak můžeš vědět, co se tam děje? A když už jsme u toho, jak je možné, že se tam vloupala skupinka školáků?"

"No…" řekl a rozšířily se mu oči. "Nechceš tvrdit?"

"Přesně," přikývla vítězně Lenka. "Oddělení záhad není nic víc než kamufláž, aby lidi nezvažovali možnost existence skutečného tajemství."

"Jiné oddělení," usmál se Xenofilius souhlasně. "Oddělení tak tajné, že se neobjevila ani jediná známka jeho přítomnosti."

"Až doteď," přikývla Lenka. "Hádám, že tohle nejmenované oddělení objevilo podmínky potřebné k zahlédnutí drobirohého chropotala a poslali toho muže, 'pana Blacka', aby použil nějaké kouzlo, které umožní i ostatním, aby je viděli."

"Možná jsi na něco narazila," pohladil se Xenofilius po bradě. "Ale to pořád nevysvětluje, proč pracoval tak otevřeně a ne v utajení."

"Myslím, že mu budeme muset věřit, že říkal pravdu," řekla Lenka a ukázala na určitou část přepsaného rozhovoru. "Je na dovolené, pravděpodobně po jeho odchodu. Právě proto se moc nestará o utajení."

Drobirohý chropotal nalezen v Holandsku

napsala slečna Whiteová

Jinotaj už dlouho tvrdí, že na světě pořád existují záhady, které nebyly vyřešeny a tvorové, kteří nebyli objeveni. Naše odmítání přijmout obecný pohled na věc bylo důvodem k posměchu mezi médii…

Kdo je Pan Black?

Napsal E. Nigma *

Hodně málo je toho známo o muži, co nám zaslal fotky, které zdobí přední stranu našich novin.

Víme, že je to prohnaný muž vyjímečných schopností, jak o tom svědčí i nedávný incident v Holandsku, kde pan Black zneškodnil čtyři smrtijedy dřív, než stihli vyslat jediné kouzlo…

---------

* E.Nigma -> http://cs.wikipedia.org/wiki/Enigma