5.Malé úmrtí v Příčné | Staří vojáci nikdy neumírají

"Je tu pár věcí, ve kterých bych potřeboval tvoji pomoc," usmál se Harry. "Mám tu několik lidí, co se mě vyptává na otázky o kouzelnickém světě. Otázky, na které neumím odpovědět."

"A chceš, abych ti s tím pomohla?" uklidnila se Hermiona. V tomhle si věřila.

"Taky bych potřeboval někoho, kdo se vyzná ve čistokrevných zvycích," dodal Harry.

"No," zamračila se Hermiona. "Weasleovi ne. Pravděpodobně většinu znají, ale nevypadá to, že by se o ně nějak zajímali."

"Remus by to mohl vědět," navrhl Harry.

"Ne," zakroutila Hermiona hlavou. "Spíš ne. Celý život se straní ostatním."

"Problém je," zamračil se Harry, "že většina lidí, co by tyhle věci věděla, je na druhé straně."

"Co Brumbál?"

"Ten by to sice věděl," přikývl Harry, "ale nevěřím mu. Bojím se, že by toho z těch otázek zjistil až moc."

"Lenka…zapomeň, že jsem ji navrhla," potřásla Hermiona hlavou. "Proč se nepodívat na členy BA? Určitě tam někoho najdeme."

"To by šlo," přikývl Harry. "Ale o to se můžeme postarat i později."

"Co chceš dělat teď?" rozhlédla se Hermiona.

"Proč si prostě neopopovídáme?" navrhl Harry. "Jediná věc, co tu chybí, je Ron. Dal jsem pluku volno a myslím, že si taky nějaké volno zasloužím."

Harry a Hermiona strávili několik dalších hodin povídáním, dokud je nepřerušilo zaklepání na dveře.

"S prominutím, pane," vešel Smythe. "Ale slíbil jsem jí, že ji vezmu za jejím kamarádem."

"Tohle je ten kamarád, o kterém jsem mluvila," usmála se Hermiona na svého pradědečka, "ale děkuju, že jsi na to pamatoval."

"Není zač," usmál se Seržant-Major. "Chtěla bys tedy jít do rodinného trezoru? Jsem si jistý, že Major se rád přidá, pokud budeš chtít."

"Jasně," řekl Harry nadšeně. "Pokud budeš chtít."

"Jestli ti to nevadí," přikývla Hermiona. "Nikdy jsem nebyla dole u trezorů a říkala jsem si, že bych mohla využít šanci, abych porovnala naše trezory, jestli jsou mezi nimi velké rozdíly."

"Dobře," přikývl Harry. "Pojďme."

"S prominutím, pane," usmál se Smythe. "Ale teď by byl správný čas nasadit do Příčné ulice první hlídky."

"V tom případě přiberte pár mužů," přikývl Harry. "A můžeme vyrazit."

"Jenom chvilku, pane," přikývl Smythe.

"O čem to mluvil?" sledovala Hermiona odcházet jejího dědu.

"Chceme dát do Příčné několik hlídek," odpověděl Harry.

"Proč?" zamračila se Hermiona. "Copak si je nechceš udržet všechny pohromadě?"

"Občas ano," přikývl Harry. "Ale když je tam necháme předem, zajistíme si věci jako bezpečí v případě útoku, viditelný znak, že se něco děje a taky je to udrží zaměstnané."

"Udrží je to zaměstnané?" ušklíbla se Hermiona.

"Smythe říká, že zaměstnaný voják je šťastný voják," pokrčil Harry rameny. "Říkal, že je lepší je nechat zbytečně plnit pytle s pískem, než je nechat posedávat s těmi jejich nápady."

"Oh," zamrkala překvapeně Hermiona.

"Jsme připravení, pane," zaklepal Smythe na dveře, "můžeme hned vyrazit."

"Co bych měl dělat?" zeptal se Harry a zkontroloval si zbraň. "Prostě vejít a nechat vás jít za mnou?"

"Přesně tak, pane," usmál se Smythe. "Chtěl jsem navrhnout, že vejdete do ulice a na Vaši cestě do banky se párkrát znuděně rozhlédnete. A až tam dojdeme, navrhnu několik dobrých míst na umístění hlídek a vy potom po cestě zpátky umístíte muže tam, kam budete chtít."

"Dobře," přikývl Harry. "Jsem rád, že aspoň jeden z nás ví, co dělá."

"Jsem rád, že dáte na moje rady," usmál se Smythe. "Jsou důstojníci, kteří se to za celou kariéru nenaučili."

"Tak se do toho dáme," řekl Harry a nabídl Hermioně rámě. "Můžeme?"

"S radostí," přikývla Hermiona.

***

"Ahoj, Harry," usmál se Tom, když viděl Chlapce-který-přežil vejít. "Co to máš za uniformu?"

"Přidal jsem se k armádě," usmál se Harry. "Muži, co ji nosí, pro mě pracují."

"Dobře," přikývl Tom, "tak se ujisti, že všichni vědí, že tady mají pokaždé deset procent slevu."

"Slyšíte to, chlapi?" křikl s úsměvem McLain.

"Díky, Tome," přikývl Harry. "Teď když promineš, tak mám něco na práci v Příčné."

"Tak to tě už nebudu obírat o čas," ukázal Tom svůj bezzubý úsměv.

"Mohl bys mi pohlídat stůl?" usmál se Harry. "Doufám, že budu mít dost času na jeden z tvých obědů až skončím s tou prací na Příčné."

"Až se vrátíš, bude tu na tebe čekat to nejlepší místo," přikývl Tom

"Díky, Tome," usmála se Hermiona.

Harry potom dál skupinku provedl do Příčné a vydal se k bance.

"Mohl bych navrhnout, abyste se trochu víc usmíval, pane?" Smythe šel jen o krok pozadu a mluvil potichu, aby ho neslyšel nikdo jiný. "Takhle vypadáme nebezpečně a vážně. Nebyl by špatný nápad hrát spíše okouzlujícího hrdinu."

"Budu si to pamatovat," zasmál se Harry. "Krásný den, že?" otočil se k Hermioně

"Ani nechci myslet na to, co z toho udělají noviny," ušklíbla se Hermiona. "S tou elegantní uniformou po tobě budou čarodějky šílet."

"Myslel jsem, že jsme se dohodli, že se o tom už nebudeme bavit?" vzdychnul zničeně Harry.

"Ty ses dohodl." Hermionin úšklebek se ještě rozšířil. "Já ne. Já…" Hermionu přerušila skupina osob v černých pláštích, co se objevila na ulici.

"Sakra." Harryho rychle chytnul zbraň a začal ji vytahovat.

"Stožár, pane," připomenul klidně Smythe.

"Správně." Harry vrátil pistol zpátky do pouzdra. "Seržant-Majore, zabijte tyhle smrtijedy…sežeňte vězně nebo dva pro našeho přítele v šedém obleku, ale jen pokud kvůli tomu nikoho neztratíme."

"Ano, pane," přikývl Smythe. "Označte si cíle a čekejte na můj rozkaz."

Muži zvedli svoje pušky a zaměřili.

"Pal." Smythe spokojeně sledoval, jak se skupina smrtijedů zhroutila k zemi.

"Nabít…McLaine, vezměte pár mužů a přiveďte majorovi jeho vězně."

"Máte ho mít, Seržant-Majore." McLain si srovnal svůj bajonet a krutě se ušklíbl. "Jdeme chlapi."

Artur sloužil Pánovi Zla jenom pár měsíců, než za ním přišel jeden ze starších smrtijedů a vybral ho s pár dalšími na speciální prácičku. Měli jít do Příčné ulice a udělat trochu problémy, aby ovečkám ukázali, že je Potter ani Ministerstvo neochrání. Všechno šlo podle plánu, dokud se chlapíkovi před ním nerozprskla hlava a neohodil všechny kousky mozku a lebky. Artur upustil hůlku a začal křičet. Když viděl, jak se k němu blíží skupina staříků s podivnými tyčemi, křičel dál a začal křičet ještě hlasitěji, když viděl, jak ti staříci bajonety probodávají jeho společníky.

"Sklapni, ty zatracenej šmejde," křiknul na něj McLain a vrazil do tváře křičícímu smrtijedovi spodek pušky. "Neměl jsi ani škrábanec, dokud jsem ti nepocuchal tu tvoji tvářičku." Otočíc se za jiným smrtijedem, se McLain usmál a smrtijedovy výkřiky se změnily v nechutné bublání.

"No." Harry sledoval, jak se skupinka smrtijedů rozpadla rychleji, než zabrala Dudleymu snídaně. "To šlo dobře."

"Oh, bože," otočila se Hermiona od toho masakru.

"To je dobrý, Hermiono," hladil ji Harry po zádech. "Je to dobrý."

"Co myslel děda tím stožárem?" Hermiona zavřela oči a zoufale se snažila přijít na jiné myšlenky, než na ty o té krvavé hromadě.

"Předtím mi říkal příběh o partě nových důstojníků," řekl Harry, zatímco pořád sledoval hromadu mrtvých smrtijedů. "Měli vztyčit nový vlajkový stožár. Ti důstojníci strávili celý den diskutováním o tom, jak by měl být vysoký, kolik cementu použít a tak."

"Co se stalo potom?" zeptala se už klidněji Hermiona.

"Promrhali takhle celý den a když se generál vrátil, byl překvapený, že tam nestojí žádný stožár," ušklíbl se Harry. "Zeptal se těch důstojníků, co dělali, a oni mu vysvětlili, že řešili, jak ho postavit a že se k té výstavbě ještě nedostali. Generál zakroutil hlavou a párkrát se zhluboka nadechnul. Nakonec otevřel oči a řekl: 'Chlapci…takhle se stožár nestaví.' Otočil se na seržanta, co tam celý den stál bez povšimnutí a řekl: 'Seržante, Vy a Vaši muži postavíte ten stožár…takhle se pánové staví stožár.' Moje práce je vydat rozkaz, seržantovou prací je rozkaz uskutečnit a prací vojáků je rozkazy plnit."

"Takže děda ti jenom říkal, ať necháš muže dělat jejich práci?" přikývla Hermiona.

"Přesně tak," usmál se Smythe. "Vypadá to, že je všechno zajištěné, pane. Jeden vězeň a zbytek mrtvý."

"Prohledejte ho a seberte mu hůlku," přikývl Harry. "Držte ho, dokud nepřijdeme na způsob, jak mu zabránit v přemístění."

"Ano, pane," přikývl Smythe. "Jeden z mediků má připravené něco přesně pro takovéhle situace."

"A nezapomeňte mi připomenout, abych se zeptal našeho přítele v šedém obleku, jestli chce nějaká kouzla nebo lektvary pravdy," dodal Harry po chvíli přemýšlení. "Mám pocit, že by je mohl využít."

"Dobrý nápad, pane," usmál se zle Smythe. "Hádám, že máte pravdu."

"Je tu ještě něco, co mi hodlá kazit den?" rozhlédl se Harry.

"Vězeň, pane," zazubil se Smythe. Vážně začínal mít toho kluka rád.

"Vezměte ho s sebou," pokrčil Harry rameny. "S trochou štěstí budou mít skřeti něco, kam ho můžeme strčit."

"A taky to všem v ulici umožní se dobře podívat, co jsme mu udělali," zazubil se Smythe. "A to stejné platí i o nechání těl na téhle hromadě."

"To mě nenapadlo," usmál se Harry prohnaně. "Ale hádám, že to bude přesně ten důvod, proč si Vás držím u sebe."

"Máte pravdu, pane," zašklebil se Smythe.

"No," rozhlédl se Harry naposled. "Jestli je to všechno, tak snad už můžeme pokračovat."

"Slyšeli jste, majora," křiknul Smythe. "Zástup po dvou!"

"Zástup po dvou!" zopakovali muži, načež se srovnali.

"Připraveni, pane," rozšířil se Smythův úšklebek.

"Pojďme, Seržant-Majore." Harry opět nabídl Hermioně rámě a rozešli se dál. Hermiona si připadala otupělá, zatímco se podvědomě chytila Harryho. Myslela, že ví, jak vypadá válka po tom boji na Oddělení záhad, ale to jen do toho masakru před pár minutami.

"Kupředu." Smythe si rychle rozhlédl po okolí. "Pochodem vchod."*

Několik prodejců a nakupujících v Příčné ulici šokovaně hleděli na skupinku divně oblečených mužů, co odpochodovala od hromady mrtvých kouzelníků.

"Zatraceně," díval se na muže ze svého obchodu Fortescue. "Viděl jste, co právě udělali?"

"Nedali těm šmejdům ani šanci něco udělat," přikývl jeho jediný zákazník. "Vypadá to, že Potter si nedělal legraci, když řekl, že hodlá něco dělat."

"Jeden den a už pro nás udělal víc než Popletal a Ministerstvo," přikývl Fortescue. "Ti zatracení bystrozoři se ještě ani neukázali."

"Jaké kouzlo myslíte, že dali na ty hole?" Zákazníkův nos se přemýšlením nakrčil.

"No," podrbal se Fortescue na bradě. "Nejsem odborník, ale dal bych do ní hůlkové jádro."

"Pak byste mohl sesílat spousty kouzel," přikývl zákazník. "Ale bylo by to trochu nešikovné. Asi proto je drželi u ramen."

"To by taky vysvětlovalo ten kouř a hluk. Ještě to tak úplně nedoladili, takže to kouří a dělá to hluk, ale musí to mít nějaké výhody, když to používají místo hůlek."

"To určitě má," přikývl zákazník. "Ten Potterův kluk je ostrý jak břitva."

***

"Stát," křikli skřeti, stojící před bankou. "Proč máte tuhle uniformu?"

"Jsem major Harry James Potter, velitel Střelců 95," zamračil se Harry, "a mám ji na sobě, protože to je schválená uniforma Střelců 95."

"Velice se omlouvám, pane," narovnal se skřet. "S ostudou musím přiznat, že jsem si nejdřív myslel, že je máte jen kvůli nějakému podivnému rozmaru."

"Oh," zamrkal překvapeně Harry.

"Můžu oznámit Váš příchod, majore Pottere?" zeptal se skřet s nečitelným výrazem. "Myslím, že se s Vámi bude chtít manažer pobočky a šéf bezpečnosti setkat."

"Můžete," přikývl Harry.

"Děkuju, pane…počkejte, prosím, tady," řekl skřet, načež se všichni vrátili do banky.

"Nikdy jsem neviděla skřeta, aby se choval tak…uctivě," zašeptala Hermiona. "Proč myslíš, že tě tolik respektují?"

"Nemám ponětí," zašeptal Harry zpátky. "Seržant-Majore?"

"Rád bych pomohl," pokrčil Smythe rameny, "ale nemám zdání."

"Promiňte mi to čekání, majore Pottere," vešel do dveří starý skřet. "Jsem Ragnuuk, manažer této pobočky a ve jméně Gringottů bych Vás rád v míru přivítal do naší banky."

"Já…Děkuji." Harry se zhluboka překvapeně nadechl. "Ve jménu Střelců 95."

"Prosím." Skřet ustoupil ze dveří a rukou naznačil, ať vejdou. "Vejděte. Těším se na naší spolupráci."

"Bude tam dost místa pro všechny?" rozhlédl se Harry po mužích.

"Šéf bezpečnosti, Gramdrake, nabídl, že Vašim mužům zapůjčí jeho odpočívárnu," přikývl skřet."

"Děkuji. Doufám, že nevadí, že mám s sebou vězně."

"Vůbec ne," zakroutil Ragnuuk hlavou. "Naše ochranka se Vám o něj postará, zatímco budete našimi hosty."

"Děkuji," řekl Harry a pokynul, aby vězně přivedli dopředu.

"Vy dva," zaklonil se Ragnuuk zpátky do banky. "Vezměte vězně majora Pottera do cely."

"Ano, pane," přikývli skřeti.

"Tudy, majore." Skřet Harryho provedl celou bankou až do velké kanceláře. "Děkuji, že jste mi dovolil se s Vámi setkat…bylo by neslušné zeptat se, kdo je Vaše přítelkyně?"

"Vůbec ne." Harry nechtěl ani pomyslet na to, jak těžký by měl život, kdyby odpověděl jinak. "Tohle je moje kamarádka Hermiona Grangerová."

"Je mi potěšením," uklonil se skřet. "Sedněte si, prosím."

"Děkuji." Harry a Hermiona si sedli.

"Mohla bych se na něco zeptat?" zavrtěla se Hermiona na židli.

"Samozřejmě," přikývl Ragnuuk.

"Bez urážky," řekla Hermiona a zhluboka se nadechla, "ale proč jste tak uctivý? Kdykoliv jindy když jsem přišla ke Gringottovým, tak se skřeti…no…"

"Chovali, jako by zákazníky nemohli ani vystát?" zeptal se Ragnuuk pobaveně.

"Ano," začervenala se Hermiona.

"Jak jste si nepochybně vědomi," usmál se Ragnuuk, "skřeti a kouzelníci spolu dlouho bojovali. Co možná nevíte je, že Gringottovi byli vytvořeni jako výsledek mírové smlouvy, která ukončila jednu z méně významných potyček. Myšlenka byla, že bychom mohli svoji bojovnickou duši usměrnit i do…méně brutální aktivity."

"Takže se z vás stali bankéři," přikývla Hermiona.

"Takže se z nás stali bankéři," přikývl Ragnuuk. "A navzdory našemu nynějšímu povolání je každý skřet v srdci bojovník a je jen správné, že dalším bojovníkům ukazujeme patřičnou úctu."

"Děkuji," přikývl Harry.

"Ne, já děkuji Vám, majore," usmál se Ragnuuk. "Ale jsem si jistý, že jste se nepřišel , abyste mi připomenul moji historii…Co pro Vás můžu udělat?"

"Ráda bych se podívala do svého rodinného trezoru," odpověděla Hermiona. "Nedávno jsem zjistil, že můj děda pochází z kouzelnické rodiny a že jsem jediný potomek té rodiny."

"Jaké je jméno té rodiny?" zeptal se Ragnuuk a opřel se v křesle.

"Smythovi," odpověděla rychle Hermiona.

"Pamatuju si je," přikývl Ragnuuk. "Nebyla to moc velká nebo bohatá rodina, ale byla respektovaná…což je víc, než může tvrdit většina rodin. Nechci Vás urazit, ale určitě můžete dokázat Váš nárok?"

"Jak to můžu udělat?" zeptala se Hermiona a nervózně se kousala do rtu.

"No, můžete přivést člena rodiny, co je zapsaný v evidenci," zvedl skřet jeden prst, "nebo pokud už takový člen není, tak postačí rodinné záznamy a můžete Váš nárok potvrdit takto."

"Můžu přivést dědu," přikývla Hermiona. "Přišel s námi, ale…vy nemáte žádné kouzlo, které by ukázalo, ze které jsem rodiny?"

"Bohužel takové kouzlo neexistuje," pokrčil Ragnuuk rameny. "Nikdo zatím nenašel určité přednosti všech rodin. Například Weasleovi jsou známí svými červenými vlasy, ale to nedělá z každého s červenými vlasy Weasleyho."

"Vypadá to, že v tom jsou mudlové napřed," ušklíbl se Harry. "Hermionin děda je můj Seržant-Major. Měl by být se zbytkem mužů."

"Někdo pro něj dojde," řekl Ragnuuk, načež se k nim zaujatě naklonil. "Co jste mysleli tím, že jsou mudlové napřed?"

"Mají způsob, jak zjistit, ze které jste rodiny," odpověděla Hermiona.

"Myslíte, že byste mohla vymyslet kouzlo, které by to zvládlo?" zeptal se Ragnuuk nadšeně. "Nebo aspoň najít způsob, jak zakrýt, že je to od mudlů?"

"Možná," zamračila se Hermiona. "Nebylo by tak těžké zakrýt fakt, že testy dělají mudlové…Ale nejsem si jistá, jak těžké by bylo vytvořit nové kouzlo."

"Udělejte to, prosím," zářily Ragnuukovi oči. "Potenciální hodnota takového kouzla je…obrovská."

"Dobře," přikývla Hermiona.

"Promiňte mi, že jsem tak odběhl od tématu," začervenal se skřet. "Váš děda a rodinná evidence by tu měli brzo být."

"Děkuji," řekla Hermiona a stiskla Harryu ruku.

"Vadilo by Vám, kdybychom se mezitím pustili do práce?" povzdechl si Harry. "Potřeboval bych zařídit pár věcí."

"Samozřejmě," přikývl skřet.

"Potřeboval bych jednotce založit účet," začal Harry. "Popletal mi podepsal Markýzovu smlouvu."

"A vy budete potřebovat místo, kam ukládat Vaše peníze," přikývl Ragnuuk. "Něco takového lehce zařídíme. Ještě něco?"

"Určitě," zatřásl Harry hlavou. "Ale teď nevím, co to bylo."

"Jestli bych mohl něco navrhnout," zašklebil se krutě Ragnuuk. "Můžete u nás nechat své vězně."

"Co?" dostal ze sebe Harry šokovaně.

"Máme zabezpečené prostory a nepatříme pod Ministerstvo," zašklebil se Ragnuuk ještě víc. "To znamená, že je Popletal nemůže propustit, bez ohledu na to, jak moc ho podplatí."

"To můžeme udělat?" rozšířily se Harrymu oči. "Chtěl jsem držet u mudlů, ale tohle zní lépe."

"Rádi je pro Vás budeme držet za malé procento Vašeho zlata," pokrčil Ragnuuk rameny. "Respekt Vás vezme jen na kus cesty, o zbytek se postará zisk."

"Připravte papíry a pošlete je mým lidem," přikývl Harry. "Budu potřebovat způsob, jak sem bez povšimnutí dostat vězně a pravděpodobně i způsob, jak sem rychle dostat mudly."

"Obojí je bez problémů," přikývl Ragnuuk. "Přenášedlo pro vězně a…hmm."

"Co?" zapojila se Hermiona do rozhovoru.

"Jak často budete potřebovat přístup pro mudly?"

"Docela často," pokrčil Harry rameny. "Možná se pletu, ale hádám, že tam bude velký provoz."

"Můžu v tom případě navrhnout něco jiného?"

"Samozřejmě," přikývl Harry.

"Řekněte mi," zašklebil se Ragnuuk. "Kolik toho víte o letaxu?"

"Nic moc," ušklíbl se Harry. "Hermiono?"

"Byl objeven náhodou a to týmem, co se snažil přijít na oheň, co by hořel sám do sebe, bez přidávání dřeva," řekla Hermiona. "Později…"

"To stačí," zíral na ní překvapeně Ragnuuk. "To je víc než dost. Už chápu, proč ji máte u sebe."

"Má to svoje výhody," řekl Harry a ignoroval Hermionin pobouřený pohled. "Co chcete navrhnout?"

"Naši zaklínači pracovali s týmem z Odboru záhad na vyvinutí nového způsobu cestování," řekl skřet a na chvíli se odmlčel, aby si srovnal myšlenky. "Ještě to není perfektní, ale zajišťuje to oboustranné cestování mezi dvěma propojenými dveřmi.

"Huh?" zamrkal nechápavě Harry.

"Když projdeš dveřmi tady, vyjdeš dveřmi někde jinde," vysvětlila Hermiona. "Nezní to moc všestranně. Můžete propojit několik dveří dohromady?"

"Ještě ne," zakroutil Ragnuuk hlavou. "Jsme teprve na začátcích vývoje, ale už to ukazuje výborné výsledky."

"Proč jste chtěli vynalézt něco, co už obstarává letax?" rozzářily se Hermioně oči.

"Když opomineme ty nepříjmenosti, tak je letax dobrý k přepravě lidí," řekl Ragnuuk a vytáhl zpod stolu tašku, "ale není dobrý na přepravu samotných věcí. Doufáme, že pomocí tohoto systému budeme most přepravovat velké množství zlata mezi různými pobočkami."

"To dává smysl," přikývl Harry. "Jak dlouho by trvalo postavit jednu z těhle…cest?"

"Asi den," odpověděl Ragnuuk. "Řekněte mi, kde je chcete a já se postarám o zbytek."

"Děkuji," přikývl Harry. "Já…"

"Mám ty dokumenty, pane," přerušilo je klepání na dveře. "A s nimi i toho pána."

"Pojďte dál," křiknul Ragnuuk.

"Tady jsou ty dokumenty, pane," položil na Ragnuukův stůl mladě vypadající skřet.

"Děkuji," přikývl rychle Ragnuuk. "Vítejte v mojí kanceláři, Seržant-Majore Smythi."

"Děkuju," přikývl Smythe odměřeně. "Už je to nějaká doba, co jsem byl u Gringottů. Je to trochu zvláštní být tu po tak dlouhé době."

"To chápu," přikývl Ragnuuk. "Jsme tady, abychom zaktualizovali Vaši rodinnou evidenci."

"Ano," přikývl Smythe. "Jsem poslední z rodiny a rád bych připsal svou dceru s jejím manželem, svou vnučku s jejím manželem a konečně moji milovanou pravnučku Hermionu."

"Beru to tak, že Hermiona je jediná s magickými schopnostmi?"zeptal se Ragnuuk.

"Ano, to je," přikývl Smythe. "Mám tady rodné a úmrtní listy."

"Pokud mi je předáte," řekl Ragnuuk a otevřel velkou knihu, "tak hned udělám úpravy a předám mladé dámě její klíč."

"Děkuji," předal mu Smythe požadované dokumenty. "Rád vidím, že ten starý trezor bude někdo využívat."

"Všechno vypadá v pořádku," řekl Ragnuuk a napsal si několik poznámek. "Tady je Váš klíč. Budete potřebovat ještě něco jiného?"

Harry se podíval na své společníky. "Ne, myslím, že je to pro teď vše."

"Dobře," usmál se Ragnuuk. "V tom případě už Vás nebudu obírat o čas. Můžete kdykoliv přijít…klidně si jen popovídat."

"Rád," přikývl Harry. "Vy nás taky můžete kdykoliv navštívit. Z jakéhokoliv důvodu."

"Beru Vás za slovo," usmál se Ragnuuk. "Přeji hezký den."

"Hezký den i Vám."

"Víš, kde jsou podzemní vozíky?" zeptala se Hermiona, jakmile vyšli z místnosti. "My jsme vždycky jen zastavili u pultu a rozměnili pár liber."

"Je to tudy," přikývl Harry a ukázal rukou. "Už je to pár let, ale myslím, že si pořád cestu pamatuju."

"Jděte sami," řekl Smythe s vědoucím úšklebkem. "Já radši zkontroluju ostatní."

"Ty nepůjdeš?" našpulila rty Hermiona. "Myslela jsem, že bys mi mohl říct víc o naší rodině."

"Na to budeme mít spoustu času potom," poplácal Smythe Hermionu po hlavě. "Ale pro teď se musím postarat o věci nahoře."

"Dobře," přikývla Hermiona pomalu. "Pojďme, Harry."

Harry vzal Hermionu k vozíkům a zle se na ní usmál. "Doufám, že máš ráda horskou dráhu."

"Proč?" zamrkala překvapeně Hermiona.

"Protože cesta dolů ke trezorům je ta nejlepší horská dráha, na které jsem kdy byl."

"Oh…počkej. Ty jsi někdy byl na horské dráze?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Proč?"

"Jen tak," uklidnila se Hermiona. "Pojďme."

"Promiňte?" promluvil Harry na jednoho ze skřetů.

"Co chce…promiňte mi, majore," změnil skřet okamžitě tón, jakmile uviděl Harryho uniformu. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Potřebujeme se dostat k pár trezorům," usmál se Harry, "jestli to tedy nevadí."

"Bude mi potěšením," přikývl skřet. "Klíče, prosím."

Harry a Hermiona mu podali klíče a nastoupili do vozíku.

"Nic jiného nepotřebujete?" zamrkala překvapeně Hermiona. "Jak víte, že jsem ten klíč neukradla?"

"Nemůžete klíč používat, pokud k tomu nemáte povolení," usmál se skřet. "Každý účet má hlavní seznam, který zabraní lidem bez povolení klíč používat."

"Je možné se na ten seznam podívat?" zamračil se Harry.

"Samozřejmě," přikývl skřet. "Stačí se zeptat nějakého úředníka u pultu a ukázat mu Váš klíč."

"Děkuju," řekl Harry a položil Hermioně ruku kolem ramen. "Připravená?"

"Vím, o co se snažíš, a nebude to fungovat, Harry," usmála se Hermiona. "Ale hezký pokus."

"Doufám, že aspoň jeden z nás ví, o čem mluvíš," podíval se Harry na Hermionu nechápavě.

"Jdeme na to." Skřet nastartoval vozík. "Nejdřív pojedeme do trezoru Smythů."

"Dobře," usmála se Hermiona. "Věděla jsem, že to nebude tak hrozné, jak jsi říkal, Harrrrrrrrrrry," vykřikla Hermiona, když začal vozík nabírat na rychlosti a chytla se Harryho kolem pasu.

"Říkal jsem ti to," užíval si Harry ten pocit, jak se ho Hermiona držela, co jen mohla.

"Jsme tady." Vozík zpomalil. "Um…zastavili jsme."

"Slyšela jsi to, Hermiono?" pohladil ji Harry po zádech. "Jsme u tvého trezoru."

"Děkuju," řekla pořád napjatá Hermiona. "Nikdy jsem neměla ráda horskou dráhu."

"Bude to v pohodě," řekl Harry a pomohl jí vystoupit. "Po čase si na to zvykneš a kdykoliv budeš chtít, můžu sem jít s tebou."

"Dobře," řekla Hermiona a konečně se ho pustila.

"Pojďme se podívat do tvého trezoru," snažil se jí rozveselit Harry. Cítil se trochu vinný, protože on si tu jízdu užíval. "Tvůj děda říkal, že je plná knížek."

"To je pravda," nadchla se hned Hermiona. "Pojď, Harry."

"Jsem hned za tebou." Harry se divil, jak rychle jí dokázal rozptýlit příslib nových vědomostí.

"Harry, rychle," řekla Hermiona nadšeně. "Je to tu plné knížek a jsou tu stovky pergamenů."

"Wow," vypadlo z Harryho ohromeně. "To je snad víc knížek než v Bradavicích."

"V Bradavicích je víc," zakroutila Hermiona hlavou. "Ale tyhle vypadají lépe. Knihy v Bradavicích jsou od nejjednodušších po těžké…tyhle vypadají všechny na vysokou úroveň a ještě nějaké poznámky k výzkumu kouzel."

"Super." Harry se rozhlížel kolem a všimnul si malé hromádky zlata. "Vypadá to, že máš i nějaké galeony."

"Hmm?" vzhlédla Hermiona od rozečtené knihy. "Říkal jsi něco?"

"Radši si pár knížek vyber," usmál se Harry. "Nemůžeme tu být napořád."

"Ale vůbec nevím, co tu všechno je," kousala se Hermiona nerozhodně do rtu. "Zabere to měsíce, abych se tu aspoň trochu vyznala."

"Radši bych tu ty měsíce nebyl," zakroutil Harry pobaveně hlavou. "Nejenže mám práci, ale navíc ani nemáme jídlo."

"Dej mi pár minut," řekla Hermiona a začala se rychle rozhlížet.

"Dobře," přikývl Harry. "Já si tady zatím stoupnu a počkám na tebe."

Hermiona strávila několik dalších minut poletováním po místnosti a brzo si postavila velkou hromadu knížek.

"Víš, že se sem můžeme kdykoliv vrátit, že jo?" bavil se Harry jejím chováním. "A že ty knížky jsou tady víc v bezpečí, než budou venku?"

"Ano, ale…" Hermiona se ztraceně rozhlédla po knížkách. "Já…to asi bude stačit."

"Dobře," usmál se Harry. "Pomůžu ti je odnést."

"Díky, Harry," usmála se Hermiona.

"Už jste hotovi?" přikývl skřet. "Takže k dalšímu trezoru?"

"Ano, prosím," řekl Harry a zase dal ruku Hermioně kolem ramen. "Budeš v pořádku?"

"Snad," zavřela Hermiona pevně oči. "Můžeme."

K úlevě Hermiony byla cesta k Harryho trezoru milosrdně krátká.

"Nebudeme tam dlouho," otočil se Harry na skřeta. "Chci si jenom vzít trochu zlata a trochu se porozhlédnout."

"Klidně si dejte na čas," usmál se skřet. "Buď budu stát tady s Vámi, nebo budu nahoře čekat na dalšího zákazníka."

"Děkuju," přikývl rychle Harry. "Pojďme, Hermiono."

Oba vešli do trezoru a Hermiona se několik minut rozhlížela. "Je tady jen zlato?"

"Nevím," pokrčil rameny Harry. "To je jedna z věcí, co bych chtěl zjistit."

"Vadilo by ti, kdybych se tu rozhlédla?"

"Doufal jsem, že to uděláš," usmál se Harry. "Máš lepší oči než já."

"Dobře," usmála se Hermiona vděčně za jeho důvěru. Dalo ji to několik minut, než něco našla. "Harry, tady."

"Co to je?" přišel k ní Harry.

"Vypadá to jako nebroušené drahokamy," zvedla jeden z nich Hermiona. "Nenašla jsem nic jiného než tohle a zlato."

"No…vypadá to, že ne všichni mají trezor přeplněný knihami," pokrčil Harry rameny.

"A kdo ví, co je pod vším tím zlatem," dodala Hermiona. "Možná máš pod ním ještě něco lepšího."

"Možná by to jednou stálo za zkoušku," přikývl Harry. "Pojďme."

Cesta nahoru byla mnohem plynulejší než cesta dolů a během pár minut byl Harry zpátky u svých mužů.

"Měl jste hezkou cestu, pane?" zeptal se Smythe s vědoucím úsměvem.

"Byla hodně poučná," přikývl Harry. "Jenom se ještě musím stavit u jednoho z úředníků a můžeme jít."

"Dobře, pane," přikývl Smythe. "Muži budou připravení na Vás odchod."

Harry se rozešel za jedním úředníkem a Hermiona se držela za ním. "Promiňte?"

"Jak Vám můžu pomoct?" naklonil se k nim skřet přes vysoký pult.

"Chtěl bych vidět seznam lidí, co mají přístup k mému účtu." Harry mu po desce posunul klíč.

"Okamžik, pane." Skřetovy ruce na chvíli zmizely pod pultem. "Ještě něco jiného?"

"Chvilku." Harryho oči přejely papír a ztvrdnul mu výraz. "Kdo dal na seznam všechny ty lidi?"

"Jediní lidé, kteří můžou přidávat jména jste vy a…," zadíval se skřet do papírů, "Albus Brumbál."

"Chápu," přikývl Harry. "Je možné odebrat přístup ode všech na seznamu vyjma mě?"

"Ano," přikývl skřet. "Chcete, abych to udělal?"

"Chci," přikývl nazpět Harry. "Nechci, aby se do mého účtu dostal nikdo jiný než já…a ona."

"Cože?" rozšířily se Hermioně oči překvapením.

"Věřím ti," podíval se na ní Harry. "To tě staví před kohokoliv na tom seznamu."

"Chviličku," napsal si skřet na pergamen nějaké poznámky. "Ještě něco?"

"Mohl bych dostat seznam výběrů z účtu a kdo peníze vybral po smrti mých rodičů? A taky bych rád věděl, jestli existuje další klíč."

"Je tu ještě jeden klíč k Vašemu účtu," přikývl skřet. "Chtěl byste ho?"

"Ano," přikývl Harry, "máte ho?"

"Byl vrácen bance po smrti Vašich rodičů." Skřetovy ruce zase zmizely. "Tady je Váš klíč a výkaz z účtu, který jste chtěl."

"Děkuji." Harry si rychle prošel dokument a uklidnil se. "Jsou tu nějaké další informace k účtu, které bych měl vědět?"

"Všechno je v dokumentech, které jsem Vám dal" řekl skřet s podivným úsměvem. "Je hezké vidět kouzelníka, který se stará o svoje finance. Dává mi to naději, že ne všichni jsou tak hloupí, jak bych si myslel. Budete chtít ještě něco?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Přeji hezký den."

"Proč jsi se tak rozzlobil?" zeptala se Hermiona, jakmile odešli od pultu. "Chápu, že se ti nelíbí, že měl někdo přístup ke tvému účtu, ale jak můžeš vědět, že jim ten přístup nedali tvoji rodiče?"

"Vím jistě, že rodiče dali přístup Brumbálovi," přikývl Harry. "Vedle každého jména je datum přidání a to jeho bylo přidáno před jejich smrtí."

"A?"

"A pak jsou tam i další po smrti mých rodičů," zatnul Harry čelist. "Vypadá to, že se Brumbál rozhodl přidat všechny členy Řádu. Jsem spíš naštvaný na ten jeho nápad otevřít můj účet tolika lidem."

"Oh, ale nic nevzali, že ne?" Hermiona se bála, že bude svědkem toho, jak její kamarád ztratí nervy.

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Hádám, že většina z nich ani nevěděla, že mají přístup k mému účtu a i kdyby ano, tak to vypadá, že neměli přístup ke klíči. Kdyby měli, tak vím minimálně o jednom, komu bych ho rozhodně nesvěřil."

"Takže nic nevzali?" ožila Hermiona.

"Ne," zakroutil Harry hlavou a podal ji další klíč. "Dávej na něj pozor, prosím."

"Jsi si jistý, že mi ho chceš dát?" zamrkala Hermiona překvapeně.

"Okradeš mě?" podíval se na ní Harry s nečitelným výrazem.

"Ne," zakroutila Hermiona hlavou. "Samozřejmě, že ne."

"Dáš ho někomu jinému nebo něco takového?

"Ne." Hermiona začínala být z jeho otázek otrávená.

"Věřím ti," přikývl Harry. "Proto ti dávám klíč a proto jsem ti dal přístup k účtu."

"Oh…děkuju." Harryho slova důvěry ji příjemně zahřála u srdce.

"Kam teď, pane?" zazubil se Smyth, potom co sledoval jejich rozhovor.

"Pojďme umístit muže a potom se najíst," odpověděl Harry. "Mám po tom všem hlad jako vlk."

"Dobře, pane," přikývl Smythe.

Harry a jeho skupinka vyšli z banky a Harry si okamžitě všimnul skupinky tří bystrozorů postávajících okolo mrtvých smrtijedů.

"Kam mám umístit muže, pane?" vyzval Smythe mladého důstojníka.

"Postavte je na místa, která jsme předtím probrali," řekl Harry a znovu se podíval na místo jejich potyčky. "Hádám, že já si mezitím promluvím s bystrozory předtím, než začnou přemýšlet."

"Nechtěl bych, aby si ublížili," uchichtnul se McLain. "Půjdu s Vámi, pokud Vám to nevadí, pane."

"Jdu taky," přidala se Hermiona.

"Pojďme," přikývl Harry.

"Jonesi," řekl Smythe, zatímco sledoval, jak se Harryho skupinka přibližuje k bystrozorům. "Major patří k těm důvěřivým…já ne."

"Řeknu mužům, aby si vybrali cíle," přikývl Jones. "Stačí říct a kolem velitele v okruhu 30 metrů nebude stát jediná noha."

"Přesně tohle rád vidím u svých poddůstojníků," přikývl Smythe spokojeně. "Iniciativu."

***

"Můžu vám s něčím pomoct, pánové?" řekl Harry s lhostejným výrazem, když přišel ke skupince bystrozorů.

"Co tu děláš, Pottere?" zíral na něho jeden z bystrozorů.

"Nic důležitého," mávnul Harry rukou. "Máte nějaký důvod, proč jste je ještě neuklidili?"

"Nejdřív musíme zjistit, co se stalo." Byl bystrozorem pět let a rozhodně nenechá nějakýho usmrkance, aby mu říkal, co má dělat. "A do té doby nemůžeme těla uklidit."

"To je všechno?" usmál se Harry. "Objevili se tady a mí muži je zabili…Potřebujete ještě něco?"

"Oni co?"

"Zabili je," zopakoval Harry. "Bude to všechno?"

"Harry Pottere." Už mohl vidět ty titulky. "Zatýkám tě za vraždu urgh…"

McLain bez vyzvání vytáhl nebezpečně vypadající dlouhý nůž a přiložil ho bystrozorovi ke krku. "Stačí říct, pane."

"Myslím, že to nebude nutné," usmál se Harry. "Jsem si jistý, že tím nic nemyslel."

"Jsme tři, Pottere," promluvil jiný bystrozor.

"A budete mrtví v momentě, kdy jen pomyslíte na vytažení hůlky," ušklíbl se McLain. "Že vás vůbec napadlo…"

"Řekl jsem, že to nebude nutné," usmál se na něho klidně Harry. "Jsem si jistý, že jenom neslyšeli o mém novém postavení…že?"

Dva bystrozoři si všimli několika staříků, co na ně mířili podivnými tyčemi, a začali se nervózně potit. "Nedostanou se sem včas, aby ti pomohli, Pottere."

"Nemusí se sem dostat, aby mi pomohli," rozšířil se Harryho úsměv. "Už teď jsou blíž, než byli předtím ke smrtijedům…ale jsem si jistý, že tohle je pouhé nedorozumění."

"Jaké nedorozumění?" První bystrozor si byl moc dobře vědom nože u jeho krku.

"Hádám, že vás nikdo neinformoval o tom, že mám teď povolení zabít všechny smrtijedy v Anglii," řekl Harry a ukázal McLainovi, aby se stáhnul, "takže to vypadá, že jste všichni jenom oběti byrokratického procesu."

"Už to tak vypadá," trhnul sebou první bystrozor. "Omlouvám se za ty potíže…pane Pottere."

"V pořádku," přikývl Harry. "Jak jsem řekl, to vy jste tady oběti."

"No…pokračujte ve své práci." Tichou úmluvou se ti tři rozhodli, že bude nejlepší pokračovat podle Potterova návrhu a nechat věci být.

"Přeji hezký den." Harry nabídnul Hermioně rámě a otočil se k ostatním. "Pojďme na oběd…pojďte McLaine. Platím."

"Máte pravdu, pane," řekl McLain a schoval nůž.

-----------

* Upřímně řečeno, nevím, jak se to píše :D Pochodem vchod, nebo Pochodem v chod? Ráda se nechám poučit :)