7. Je to v krvi | Přej si něco

Harry seděl ve svém hotelovém pokoji a zíral do zdi. Zase někoho zabil a nebyl si jistý, jak by se měl ohledně toho cítit.

"Necítím se provinile," zamumlal si pro sebe Harry. "Umřel by tam buď on nebo já a já bych ještě nerad umíral. Necítím se kvůli tomu vinně, ale stejně tu už nechci zůstávat ani o chvíli déle, než budu muset."

Harry vstal z postele a pobalil si těch pár věcí, co si předtím vytáhl z batohu, a naposled se po pokoji rozhlédl, aby se ujistil, že tu nic nezapomněl. Potom došel k recepci a odhlásil se.

***

"Mám pro Vás další práci, Láskorádová," zadíval se editor Jinotaje na svoji oblíbenou reportérku.

"Lidem se líbil ten Váš článek o panu Blackovi, takže Vám na toto téma přiřazuji další článek."

"Dobře, taťko, eh…Chci říct, šéfe," řekla Lenka a levou rukou zasalutovala. "Novinářka Láskorádová se pustí do nového případu."

"Black v Marseille zabil nějakého muže. Chci vědět všechno o tom, co se tam stalo," řekl editor a zamračil se. "a žádné hrdinské kousky. Mám za zadkem komisaře, ještě kvůli tomu autobusu, co jsi minulý týden vyhodila do povětří."

"Myslela jsem, že jsme novináři. A ne policajti," zamrkala Lenka na otce překvapeně. "Tys měl zase ty léky, taťko?"

"Došli nám všechny Bertíkovy fazolky a ty prášky na sobě mají cukrovou polevu," zadíval se Lenčin otec do země, "A navíc datum spotřeby bylo tak dávno, že jsem si myslel, že to nebude vadit."

"No, další už radši nejez," založila si Lenka ruce v bok. "Víš, že po nich máš šílené nápady."

"Promiň, zlatíčko," začervenal se. "Už se to nestane."

"To je dobrý, taťko."

"A teď už se do toho dejte a koukejte mi sehnat pořádný článek, jasný Láskorádová? Neplatím Vás jen tak pro nic za nic," řekl editor a vyrazil pryč z místnosti. "A kdybys měla čas, mohla bys mi koupit nové bonbony?"

"Dobře, taťko. Reportérka Láskorádová se pustí do práce."

Lenka přešla ke krbu a vhodila do něj hrst letaxu. "Francouzské oddělení bystrozorů."

A po pár minutách čekání.

"Haló," křikla Lenka do ohně. "Je tam někdo?"

"Jmenuju se Pierre-Louis Boulanger," odpověděl za chvíli muž v dokonale padnoucím hábitě. "Tiskový mluvčí bystrozorského oddělení, co pro Vás můžu udělat?"

"Ano, jmenuju se...," odmlčela se Lenka, aby si mohla vymyslet přijatelné jméno, "slečna Informace a doufala jsem, že bych se Vás mohla zeptat na pár věcí ohledně pana Blacka?"

"Jen chviličku," snažil se Pierre-Louis nabrat nějaký čas, aby mohl vymyslet, jak nejlépe příběh podat. "Dobře, můžete se ptát."

"Co přesně se stalo?"

"Už několik měsíců jsme sledovali sériového vraha, co se zaměřoval na kouzelnickou společnost." Piere-Louis si nervózně olízl rty. Tohle tvrzení nebylo úplně pravdivé, jelikož o vrahovi vůbec nevěděli, dokud ho pan Black nezabil.

"Ukázalo se, že ten muž byl moták a používal staré chodby po Résistance* a malé uličky."

"Jen pokračujte," řekla Lenka a snažila se neušklíbnout. Bylo tak jednoduché dostat z nich informace, když byli přesvědčení, že všechno už stejně víte.

"Nevíme ještě jak, ale pan Black byl schopný sledovat, kde se muž pohybuje," usmál se stydlivě, "Pan Black se tomu mužovi postavil a…"

"A?" dožadovala se odpovědi Lenka.

"A…" zastavil se na chvíli, aby si ujasnil, co se stalo dál, "pan Black mu vyrazil nůž z ruky a následně mu zlomil vaz."

"Jakým kouzlem mu ten vaz zlomil?"

"Kouzlo…." Pierre-Louis se začínal potit. Tuhle práci dostal spíš kvůli tomu, jak vypadal v hábitě, než kvůli něčemu jinému. "Pan Black nepoužil žádné kouzlo, zlomil mu vaz vlastníma rukama."

"Oh," vydechla Lenka ohromeně. "Co mi o tom ještě můžete říct?"

"No, když jsme prohlíželi staré záznamy, tak jsme zjistili, jak ten vrah věděl o těch chodbách. Jeho otec byl členem Résistance," usmál se, když se mu v hlavě objevil další nápad. "Ale to nám stejně ještě pořád ohledně toho útoku zanechává jednu nezodpovězenou otázku."

"A to jakou?"

"Jak mohl pan Black vědět tolik o té síti chodeb?" naklonil se muž napjatě k ohni. "To, co Vám teď chci říct, se mnou nesmí být spojováno. Jestli to budete chtít použít, musíte k tomu uvést anonymní zdroj."

"Jestli to tak chcete," řekla Lenka a předvedla svůj nejlepší důvěryhodný úsměv.

"Existuje teorie, že pan Black ty chodby znal, protože je využíval, když se nejvíc využívaly," řekl muž a zhluboka se nadechl. "Hodně z nás věří, že pan Black by mohl být jeden z těch, co sem byli zasláni, aby pomohli Résistanci v boji proti tyranii."

"Wow," řekla Lenka a snažila se vypadat ohromeně. "Plánuje francouzské ministerstvo pana Blacka za jeho odvahu nějak odměnit?"

"Slyšel jsem, že je velmi pravděpodobné, že mu bude udělen Řád čestné legie a to ve výši rytíře*," řekla muž s okouzlujícím úsměvem. "Pro muže, který nás zbavil tak chladnokrevného sériového vraha, není žádné ocenění dost dobré."

"Chápu," přikývla Lenka. "Kdy pan Black odjel z Francie?"

"Odjel?" zamrkal překvapeně Pierre-Louis. "Podle mého nejlepšího vědomí je pořád tady."

"Cože?" poskočila Lenka. "Jděte prosím stranou, půjdu na chvíli k Vám."

Pierre-Louis rychle uskočil stranou a jen tak tak, že ho nesrazila nadšená reportérka, co právě vyběhla z krbu. "Proč jste chtěla pokračovat s náším rozhovorem tady?"

"Rychle," svítily Lence oči nadšením. "Musíte mi ukázat hotel pana Blacka."

Stačilo, aby se jednou podíval na její šílený výraz, a Pierre-Louis okamžitě souhlasil a sehnal jim dopravu do hotelu.

"Ve kterém pokoji je pan Black?" křikla na svůj doprovod Lenka, když přibíhali k hotelu.

"V žádném," ozvala se žena s pudlem, aby Lenku předem zastavila.

"Jak to?" zeptala se Lenka a snažila se, aby na sobě nedala znát zklamání.

"Před patnácti minutami se odhlásil a odjel," pokrčila rameny žena. "Jen o chvilku jste ho minula."

"Oh," zamrkala překvapeně Lenka a otočila se zpátky na její doprovod. "Tak mohl byste mi tedy ukázat uličku, kde pan Black zabil toho muže?"

"Ještě než půjdete," přerušila ji žena s pudlem. "Mohla byste mi říct, kdy jste se rozhodla, že si sem přijdete s panem Blackem promluvit?"

"Asi před patnácti minutami," řekla Lenka se zmateným výrazem. "Když jsem zjistila, že je pořád tady."

"Děkuju," přikývla žena zdvořile a sledovala, jak Lenka odchází.

"Hádám, že to by vysvětlovalo, proč odešel," poznamenala žena ke svému partnerovi. "Ale pořád tu zůstává otázka, jak věděl, že ta novinářka přijde."

"Vypadá to, že má buď způsob, jak sledovat letax, nebo máme v kanceláři štěnice," spekulovala žena.

"Ten chlap je bůh," vydechl pudl s úctou.

"Musíme se vrátit do kanceláře," ignorovala žena jeho poslední větu. "Léčitelka nám chtěla oznámit, co našla."

"Zaktivuj přenášedlo," přikývl pudl. "Nemůžu se dočkat, až zjistím, na co přišla."

"Za tři, dva, jedna." Oba dva cítili škubnutí přenášedla a o pár sekund později se objevili před velkým stolem.

"Konečně jste se vy dva objevili," řekl muž v čele stolu a kývnul směrem ke dvěma volným místům. "Teď, když jsou už všichni tady, tak si vyslechneme, co nám chtěla říct naše léčitelka."

"Děkuji, pane," přikývla lékouzelnice. "Jak už většina z vás ví, při testování krve pana Blacka, jsem našla něco divného. Vypadalo to, že krev obsahuje nějaký smrtící toxin, takže jsem se svolením pana Blacka použila několik diagnostických kouzel a výsledky byly poměrně zarážející. Pan Black měl zlomené snad všechny kosti v těle, někdy nedávno si musel nechat dorůst všechny kosti v jedné ruce a celé tělo má pokryté jizvami od nejčernější magie. A jak už jsem řekla, jeho krev je dost…podivná. Strávila jsem skoro celé odpoledne zkoumáním vzorku krve, který jsem získala z toho nože, a přišla jsem aspoň na částečné vysvětlení, proč je tak jedovatá."

"Pokračujte."

"Někdy v minulosti si musel pan Black dobrovolně do krve vstříknout velké množství baziliščího jedu smíchaného s fénixovými slzami." Žena se znovu podívala do poznámek. "Slzy vyrušili baziliščí jed a to je přesně ten důvod, proč pan Black není mrtvý. Nebyla jsem si jistá, proč to udělal. Ale potom jsem si všimla, že fénixovy slzy neměly takovou účinnost, jakou bych od čerstvého vzorku očekávala. Takže jsem ještě jednou zkontrolovala ten vzorek krve a všimla jsem si, že zatímco síla slz fénixe slábla, baziliščí jed si udržoval svoji účinnost. Podle těchto výsledků by pan Black už nežil víc než pár měsíců."

"Takže chcete říct, že pan Black umírá?"

"Ne, to jsem si myslela, dokud jsem nezačala kontrolovat údaje z mých předchozích diagnostických kouzel, které ukazovaly, že je zdravější, než bychom po jeho zraněních mohli očekávat. Jeho tělo si nějak přivyklo na přítomnost baziliščího jedu a to pravděpodobně vstřebáním magie ze slz fénixe. Takže to vypadá, že jed v jeho těle mu nikdy nebude působit potíže, vlastně by mě ani nepřekvapilo, kdyby byl pan Black imunní vůči ostatním existujícím jedům. Byla jsem ráda, že moje první domněnky, že pan Black umře, byly mylné, ale jedna věc mi pořád vrtala hlavou."

"Jaká?"

"Proč začaly slzy slábnout, když se účinnost jedu nijak nezměnila?" rozhlédla se žena po místnosti. "Myslela bych si, že se v tom jedu objeví aspoň malé změny, a právě v tu chvíli jsem našla tohle," řekla a vytáhla kus pergamenu s šedým obrázkem. "Vypadá to, že si pan Black do kosti v jedné ruce implantoval kus baziliščího zubu. To zaručuje, že jed bude pořád stejně smrtící."

"Dobrá práce," přikývl muž v čele stolu. "Chcete ještě něco dodat?"

"Ještě jednu věc," přikývla žena. "Vím, co udělal, dokážu si představit, jak to udělal, ale nechápu, proč to udělal."

"Představte si muže, kterého nemůžete odzbrojit. Zabijáka, kterému stačí kousnout se do rtu, aby měl přístup k velké zásobě jednoho z nejnebezpečnějších jedů na světě." Postava zakroutila hlavou. "Možných využití jsou spousty."

"V tom případě bych chtěla ještě něco dodat, pane," zbledla žena, když si po tvrzení jejího nadřízeného představila ty následky. "Ať už to vymyslel kdokoliv, musel být blázen. Nedokážu si ani představit tu míru přesnosti, která je třeba, aby byly přesné dávky podané v ten pravý čas. Ať jen ten pan Black kdokoliv a pro kohokoliv pracuje, fungují na úplně jiné úrovni, než si vůbec dovedeme představit."

***

Někde jinde právě Albus Brumbál vedl schůzi Fénixova řádu.

"Mám pro vás nové rozkazy ohledně hledání Harryho Pottera," řekl a zhluboka se nadechl. "Nařkli mě, že Harryho beru pouze jako věc, a bylo řečeno, že i kdybychom Harryho našli a vrátili k jeho rodině, museli bychom ho hlídat 24 hodin denně, abychom zabránili dalšímu útěku."

Po Brumbálově prohlášení si lidé v celé místnosti začali okamžitě šeptat a stařík zvednul ruku, aby je umlčel.

"Neodvolávám hledání Harryho Pottera. Pouze ho měním. Jestli ho najdete, informujte Řád, abychom mohli využít našich zdrojů a zajistili Harrymu v bezpečí na jeho nynějším místě pobytu. To, doufám, Harry přivítá více, než nucený pobyt u Dursleyů."

"Proč ho prostě nemůžeme vzít sem?" zeptala se Molly. "Nebo do Doupěte?"

"To jsou další možnosti, přikývl Brumbál. "Ale až ta chvíle nastane, tak nechám rozhodnout Harryho."

Na to si Molly sedla s tím, že, ať se stane cokoliv, její 'zlatíčko' bude spokojené.

"Teď když jsme vyřešili jednu věc, tak věřím tomu, že nám chtěl Alastor něco říct," předal Albus slovo svému dávnému příteli.

"Black opět udeřil," pošilhával Moody po místnosti. "Tentokrát zabil sériového vraha v Marseille. Francouzi si myslí, že má k dispozici nevystopovatelná kouzla a hádají, že buď napíchnul jejich kancelář, nebo našel způsob, jak sledovat letax."

"Proč jsme o tom zabijákovi doteď neslyšeli?" zeptal se jeden z členů Řádu.

"Protože Francouzi o něm nevěděli, dokud ho Black nepopravil," uchechtnul se Moody. "Black zařídil, aby to vypadalo jako nehoda. Dokonce použil trochu bezhůlkové magie, tvrdil, že byla náhodná."

"Děkujeme za novinky, Alastore," řekl Brumbál a rozhlédl se po místnosti. "Jsem si jistý, že dalším bodem našeho programu byl nejnovější vynález George a Freda Weasleyových."

***

Harry z taxíku vystoupil u ústí uličky, kde předtím zabil toho muže. Zhluboka se nadechl a až potom do ulice vešel.

Tentokrát jeho pokus o návštěvu kouzelnické části Marseille probíhal mnohem lépe a Harry bez problému prošel až na konec uličky.

"Mohl byste mi říct, kde bych si mohl koupit přenášedlo do zahraničí?" zeptal se Harry procházejícího muže.

"Asi o padesát metrů výš," odpověděl rychle potící se agent, "je obchod jménem 'Cestovatelská otočka'."

"Děkuju," řekl Harry a rozešel se daným směrem. Po chvilce chůze Harry došel k obchůdku pokrytému obrázky exotických míst.

"Můžu Vám nějak pomoci?" ozval se z obchodu mladý hlas. "Nemohl jsem si pomoct, ale všimnul jsem si, že jste zíral na můj obchod a tak jsem si řekl, že bych Vám možná mohl pomoct?"

"Potřeboval bych přenášedlo někam mimo Francii," povzdechl si Harry. "Cokoliv mi můžete dát, mi bude vyhovovat."

"Před chvílí mi tu zrušili jednu rezervaci, takže mám volné přenášedlo do Monte Carla a to za," řekl muž a podíval se na hodinky, "tři minuty."

"Beru ho," přikývl Harry. "Kolik stojí?"

"Vzhledem k tomu, že ho odřekli na poslední chvíli, tak už bylo přenášedlo zaplacené," pokrčil muž rameny, "a moje svědomí mi nedovolí, abych za něj znovu požadoval peníze. Bude mi potěšením Vám ho dát zadarmo."

"Děkuji," řekl Harry a převzal si malý kruhový předmět, o kterém předpokládal, že je přenášedlo. "Přeji hezký…"

Harryho věta byla v půlce přerušena známým táhnutím přenášedla, které ho přemisťovalo na novou zastávku jeho cesty.

"Chtěl byste si vsadit, pane?" zeptal se muž stojící v čele stolu na ruletu.

"Okamžik," zamrkal překvapeně Harry a chvíli se rozhlížel po luxusním kasinu. "Co jste to říkal?"

"Ptal jsem se, jestli nechcete vsadit ten žeton, co máte v ruce, pane," odpověděl muž od rulety.

"Samozřejmě." Harry dal žeton na nějaké náhodné číslo. "Děkuji."

"Není vůbec za co, pane," přikývl muž a odvrátil se od něj, aby přijal další sázky. Harry jen pokrčil rameny a odešel od stolu, aby prozkoumal další věci. Neměl potřebu vidět, jak zmizí jeho jediný žeton, ale aspoň si už teď mohl přidat hazard do jeho krátkého seznamu životních zkušeností. Stejně to nebude tak, že by náhodou vyhrál…že ne?

Harry potom strávil několik minut hledáním východu a dalších pár minut prozkoumáváním části města, ve které se ocitl. Nakonec po hodině objevování skončil v ošuntělém baru s pitím v ruce a poslední věc, co si pamatoval, byla, že se snažil přepít hned několik australských turistů.

***

"Dobré odpoledne, pane Blacku," pozdravil ho muž v podivném žlutě proužkovaném oblečení. "Je Vám dobře?"

"Kdo jste?" Harryho pusa chutnala jako podlaha v Děravém kotli. "A kde to jsem?"

"Moje jméno je Gunter Schmitt, člen Švýcarské gardy," kývnul muž zdvořile. "Jste ve Svatém městě Vatikánu a máme tu problém, u kterého jsme doufali, že nám ho pomůžete vyřešit."

"Jaký?" Harry zavřel oči a přál si, aby se ten svět přestal už konečně točit.

"Rád bych, abyste prověřil nějaké nové štíty, které jsme vztyčili," odpověděl klidně. "Zeptali jsme se pár našich kontaktů v kouzelnickém světě na nějakého diskrétního muže a řekli nám o Vás."

"Chápu." Harry zatnul zuby, aby zabránil jeho žaludku nechtěné návštěvy. "Proč chcete, abych ověřil vaše štíty?"

"Jednou tu měl muž něco postavit z mramoru. Měl používat jen mramor té nejlepší kvality, ale on místo toho použil méně kvalitní mramor a zbytek peněz si nechal. V té době tu pracoval ještě jiný muž, který byl široko daleko známý jako jeden z nejlepších umělců doby a nejlepší znalec kamene. Kdyby měl někdo poznat, že kámen měl špatnou kvalitu, byl by to on," pokrčil muž rameny. "Takže ten první muž pro jistotu našel způsob, jak ho udržet zaměstnaného, a jeho podvod mu prošel. Nehodláme udělat stejnou chybu dvakrát."

"Nevím nic o štítech," řekl Harry a snažil si sednout. "Nemám ponětí, jak se kontrolují."

"Na stolku vedle postele máte knihu o štítech. V ní je vysvětlené všechno, co potřebuje vědět, abyste zvládnul věci, co od Vás potřebujeme."

Muž si stoupnul a rozešel se ke dveřím. "A ve skříni najdete uniformu, jako je ta moje. Jestli nám budete chtít pomoct, tak si přečtěte tu knížku a oblečte si uniformu. Jestli ne, tak jen zaklepejte na dveře a někdo Vás přijde odvést."

"Popřemýšlím o tom," zamumlal Harry skrz sevřené zuby. "Nevadilo by Vám mi sem mezitím poslat nějaké prášky na bolest a vodu?"

"Zařídím, aby Vám sem donesli i něco na ten Váš žaludek," řekl muž a před odchodem se ještě zarazil. "Vadilo by Vám, kdybych se zeptal, proč jste byl tak opilý, když jsme Vás včera našli?"

----------

* Résistance - http://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A9sistance

** Řád čestné legie - http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%A1d_%C4%8Destn%C3%A9_legie