Na Hromnice o den více

Harry se to ráno probudil pozdě, šel do třídy, musel se vypořádat s Snapeovým arogantním přístupem, musel se vypořádat s Umbridebilkou - učitelkou obrany-, trest a do postele.

Harry se to ráno probudil pozdě, šel do třídy, musel se vypořádat s Snapeovým arogantním přístupem, musel se vypořádat s Umbridebilkou - učitelkou obrany-, trest a do postele.

Harry se to ráno probudil pozdě, šel do třídy, musel se vypořádat s Snapeovým arogantním přístupem, musel se vypořádat s Umbridebilkou - učitelkou obrany-, trest a do postele.

Harry se to ráno probudil pozdě a zarazil se. "Ron něco za tři vteřiny zamumlá," řekl si Harry pro sebe, "a potom si prdne." Harry překvapením zamrkal, když se ty věci staly stejně jako včera…a předevčírem…a den předtím.

"Dobré, Harry," řekl Neville se zívnutím. "Co myslíš…"

"Donutí nás udělat lektvar, co nám pomůže zůstat vzhůru," odpověděl Harry. "A přidá poznámku, že i kdybychom celou noc studovali, tak to nepomůže. Ty to zamícháš ve špatném směru, Snape si toho všimne, ale nic neřekne a tvůj kotlík vybuchne."

"Uh…dobře," řekl Neville nervózně. "Jsi v pořádku, Harry?"

"Jo," přitakal Harry. "Pojďme na snídani."

"Nepočkáš na Rona?"

"Pohádá se s Hermionou a hodí na ní muffin," řekl Harry přes rameno. "Ten převrátí můj dýňový džus a já se budu muset jít před hodinou převlíct. Je jednodušší jít bez něj."

"Když to říkáš," souhlasil Neville.

"Pojďme," řekl Harry a vyrazil dolů na snídani. K jeho velké úlevě se Ron a Hermiona nepohádali. To proto, že měli až moc práce se sledováním a probíráním jeho podivného chování. Ale tak jako tak to bral jako úspěch.

Hodina lektvarů se taky udála jinak, vzhledem k tomu, že Neville poslechl Harryho a ujistil se, že lektvar zamíchal ve správném směru.

Přičemž Harry neřekl ani slovo, takže se vyhnul trestu a šel brzo do postele. No, mohlo být mnohem horší.

Příští ráno se Harry probudil s úšklebkem. Vypadalo to celkem nadějně. Pak si Ron něco zamumlal a zničil tím Harryho iluze. "SAKRA!" zakřičel na celou věž.

"Harry, co…" řekl Ron ospale.

"Prdneš si a zlámu ti ruku," zavrčel Harry.

"Jsi v pohodě, kámo?" zeptal se Ron nervózně.

"Co jsme dělali včera na lektvarech?" dožadoval se Harry.

"Uhm…lektvar na chřipku," odpověděl Ron.

"Já tam dneska nejdu," řekl Harry a schoval si hlavu pod polštář. "Řekněte mi, až zítra bude zítřek."

"Zůstaň tady, kámo," řekl Ron pomalu. "Hned jsme zpátky." O několik minut později se Ron objevil s Hermionou. Chvíli si šeptali a potom Hermiona přešla k Harryho posteli.

"Harry," začala Hermiona. "Proč nechceš ven z postele?…Je něco špatně?"

"Zítra bude všechno v pořádku. Pokud nějaké zítra vůbec bude," ozval se Harry tlumeným hlasem. "A teď běž a do té doby mě neruš."

"Dojdi pro profesorku McGonagallovou," nakázala Hermiona. "Tohle by měla vidět."

"Mám dojít i pro Brumbála?" zeptal se nervózně Ron.

"Ano," řekla rychle Hermiona. "Zůstanu tady a dám na něj pozor."

McGonagallová přišla a Harry s ní odmítal mluvit. Po několika hodinách přišel i Brumbál a Harry udělal o něco méně slušnou poznámku o tom, jak ho ředitel ignoruje, a zpochybnil jeho zájem o studenty.

Harry se potom až do pozdní noci do postele nedostal a jeho poslední vzpomínka, předtím než usnul, byla, jak na něj z ředitelovy hůlky vyletělo kouzlo.

Když se Harry další ráno probral, okamžitě Rona omráčil ještě před tím, než stihl zamumlat.

"Proč jsi to udělal, Harry?" zeptal se Neville nervózně.

"Řekni mi, Neve," začal Harry konverzačním tónem. "Co bys dělal, kdybys prožíval pořád ten samý den dokola?"

"Cokoliv bych chtěl, Harry," odpověděl Neville. "Nebyly by z toho žádné následky, nebo ne?"

"Proč…" řekl Harry s ohromeným uvědoměním. "Máš pravdu. Díky, Neve."

"Bez problému, Harry," řekl Neville pomalu.

Po cestě do Velké Síně Harry omráčil hned několik studentů. "BITKA S JÍDLEM!," zakřičel, jakmile vešel dovnitř.

"Pane Pottere," řekla přísně McGonagallová. "Co přesně si myslíte, že děláte?"

"Tohle," odpověděl Harry, načež hodil všechno jídlo z havraspárského stolu k profesorskému stolu. "Jen si to sežerte, vy stará čarodějnice."

Studenti šokovaně sledovali, jak Harry několik dalších minut bombardoval profesory jídlem.

"A je toho víc, co…ugh." Jedno z brnění ho chytilo a tím ukončilo Harryho tirádu.

"Půjdete se mnou na ošetřovnu, pane Pottere," řekla klidně McGonagallová. "Nevím, co to s Vámi je, ale Poppy Vás bude prohledávat tak dlouho, dokud na něco nepřijde."

"Sakra," zavrčel Harry. Zbytek dne strávil zavřený na ošetřovně ve 'speciálním pokoji' pro neposlušné studenty, přičemž měl několik hodina na přemýšlení o dalším kroku.

Další ráno Harry zneškodnil brnění hned, jak se ho pokusilo chytit, a vypálil několik lehčích kouzel na vedoucí jeho koleje. "Nedostanete mě tak snadno, vy…ugh." Harryho oblečení zkaměnělo, načež spadnul na zem.

"Pojďte se mnou, pane Pottere," řekla McGonagallová zničeně, zatímco ho levitovala z Velké Síně na ošetřovnu.

Harry měl potom několik dalších hodin ve 'speciální místnosti' na ošetřovně, aby přemýšlel o svých chybách.

Další den se Harry probral ve své posteli a svlékl si oblečení. Velká většina studentů na něj zůstala v šoku zírat, když vešel do Velké Síně bez oblečení a jenom držel v ruce hůlku. "Dnes už proti mně moje oblečení nevyužijete, vy stará čarodějnice," zakřičel Harry, jakmile se připravil k dalšímu boji s vedoucí jeho koleje.

Harry se další ráno probral ve své posteli, přemýšlejíc, co se vlastně stalo. "Kašlu na to," řekl si Harry pro sebe. "Prostě budu muset přijmout fakt, že McGonagallovou jen tak neporazím."

Po cestě do Velké Síně na sobě cítil pohledy ostatních lidí a začala se mu zvedat nálada. Tohle ještě nikdy nedělali, možná dnešek konečně skončil a dokázal se konečně z toho cyklu osvobodit.

"Hej, Pott…," vykulil Draco oči.

"Co, Malfoyi?"

"Nic," začal před ním Malfoy ustupovat. "Prostě se ke mně nepřibližuj."

"Jak chceš," pokrčil Harry rameny. Sednul si na své místo u Nebelvírského stolu, udělal si sendvič a začal jíst.

"Uh…ahoj kámo," začal Ron.

"Ahoj Rone," odpověděl mu mezi sousty Harry.

"Je ti dobře?" zeptal se Ron nervózně

"Nikdy mi nebylo líp," odpověděl Harry.

"Stalo se dneska něco?" zeptal se Ron.

"Hrad mi dnes přijde o něco chladnější," odpověděl Harry po chvilce přemýšlení. "Nic jiného."

"Myslím, že se Ron snaží říct," začala Hermiona, "že heh…" Zůstala bezmocně zírat na svého kamaráda.

"Máš nějaký důvod k tomu, abys šel na snídani nahý?" vyhrknul Ron.

"Hmmm." Harry se na sebe podíval. "Včera jsem měl oblečení, že jo?"

"Jasně že jo, kámo," souhlasil Ron.

"Sakra," povzdychnul si Harry. "Vypadá to, že to moje štěstí se nikdy nezlepší."

"Uh…Nechceš si půjčit můj hábit?" zeptal se Ron.

"Nebo moji mikinu?" přidala se rychle Hermiona.

"Ne," odpověděl Harry. "Docela se mi líbí, jak mi kolem mých spodních částí profukuje."

"Uh…koukejte na McGonagallovou," řekl Ron v chabém pokusu změnit téma na něco jiného než na Harryho. "Pořád zjišťuje, jestli na sobě nemáš nějaká kouzla, a zírá na dvojčata."

"Jop, přesně to dělá," souhlasil nezaujatě Harry. "Hele Rone, co bys dělal, kdybys prožíval ten samý den pořád dokola?"

"Stal bych se nejlepším hráčem fanfrfálu," řekl Ron pomalu.

"Dobrý nápad, Rone." Harry dojedl s stoupl si. "Kdyby mě někdo sháněl, budu na hřišti." Všichni sešlí studenti a profesoři jenom němě zírali, jak Harry odešel.

"FREDE, GEORGI!" zakřičela McGonagallová. "OKAMŽITĚ POJĎTE SEM A ŘEKNĚTE MI, JAK JSTE TO UDĚLALI."

"To jsme nebyli my, paní profesorko," odpověděl rychle George.

"Je to ale zatraceně geniální," dodal Fred. "Nemůžu uvěřit, že nás to nikdy nenapadlo."

"Nezapomeň, kdo byl Harryho otec," zašklebil se George. "Má výhodu, v tom se mu nemůžeme rovnat."

"Svatá pravda, dvojče moje," souhlasil Fred.

Několik dalších dní Harry vždy hned po probuzení šel trénovat na hřiště. Takhle to pokračovalo, dokud se mu létání nezdálo být trochu moc…rutinní. Potom tedy přešel na školní košťata, aby dokázal z těch zastaralých košťat vyždímat každý kousíček jejich schopností.

Harry se opět probudil a zarazil se, létání už bylo celkem…no, byl čas na změnu. Rozhodnutě sešel do společenské místnosti, aby mu mohla poradit Hermiona.

"Dobré, Harry," pozdravila ho Hermiona.

"Hermiono, co bys dělala, kdybys prožívala pořád ten samý den dokola?"

"Přečetla bych všechny knížky z knihovny," odpověděla rychle Hermiona. "Představ si, jak moc by ti znalost všech těch kouzel mohla pomoct v boji proti Voldermortovi."

"Dobrý nápad, Hermiono," souhlasil Harry. "Přečtu všechny knížky, co jsou v knihovně a potom porazím Voldemorta. Kdybys mě potřebovala, tak budu v knihovně."

"Uh…dobře," řekla Hermiona s podivným výrazem. Přece nemohl myslet…néé.

Po dvou měsících nepřetržitého studia, byl Harry připravený skončit, ale myšlenka na poražení Voldemorta ho hnala dál. Po půl roce se už shledal dostatečně schopným.

Když se Harry další ráno probudil, oblékl si svoje nejlepší oblečení. Byl čas, aby Tom umřel.

Vyšel z hradu a zarazil se. Jak se měl sakra dostat do Voldemortova úkrytu? Se svěšenými rameny se otočil a vrátil se zpátky do hradu. Vypadalo to, že ještě bude muset studovat. Zabralo mu to dva měsíce výzkumu a procvičování, než Harry dokázal bezchybně vytvořit přenášedlo a další dva týdny na vypilování přemisťování.

Harry se objevil před základnou Pána Zla a všechno zčernalo. Druhý den se probral ve své posteli a okamžitě začal přemýšlet, co se stalo. Po chvíli přemýšlení Harry jen pokrčil rameny a přemístil se na jiné místo u základny Pána Zla. Jak se přiblížil k domu, zachytil koutkem oka pohyb a pak všechno zčernalo.

"Stráže," zamumlal si pro sebe Harry. "Vždycky narazím na stráže."

Harry se zašklebil. Teď, když už věděl, v čem je problém, tak to může snadno vyřešit.

Opět se oblékl do svého nejlepšího oblečení, vzal si hůlku a vyšel z hradu. Tentokrát se přemístil o kus dál od úkrytu Pána Zla a přiblížil se k němu pěšky. Vyhýbajíc se prvnímu kouzlu od strážce, Harry vypálil několik vlastních kouzel.

"Vetřelec," zakřičel strážce a během chvilky se objevily desítky smrtijedů.

"Kurva," zaklel okamžitě Harry, ještě než mu do těla narazila masivní dávka kouzel.

Když se Harry probral, prošel si, co všechno udělal špatně. Zaprvé, tam jen tak došel. Zadruhé, se pokusil se strážcem bojovat, místo toho, aby ho rovnou sejmul. Zatřetí…nerad to přiznával, ale potřeboval víc času v knihovně.

Během několika dalších měsíců se Harry propracoval přes všechny zbylé knížky v knihovně a vypiloval všechny kouzla, co našel.

"Teď už jsem připravený," řekl si pro sebe Harry. "Připrav se na smrt, Tome."

Další ráno se Harry vzbudil ve své posteli. "Zapomněl jsem se naučit plížit," zamumlal Harry. "Pro příště se musím naučit plížit."

Pořád si mumlajíc o tom, kde se nejlépe naučí plížit, Harry sešel po schodech dolů k Velké Síni a narazil na Lenku.

"Dobré ráno, Harry," řekla Lenka. "Jak se dnes máš?"

"Tebe jsem tu předtím neviděl," řekl Harry šokovaně. "Jsem volný. Dnes je zítřek."

"Je mi líto ale ne," řekla Lenka s troškou soucitu. "Dnes je pořád dnešek. Pořád jsi zaseklý ve smyčce."

"Jak o tom víš?" požadoval Harry.

"Viděla jsem to," vysvětlila Lenka. "Tak a teď kdyby si se mnou mohl jít do přístěnku na košťata."

"Počkej, cože?" Harry se v překvapení nechal dotáhnout až k přístěnku.

"Chci, aby bylo mé poprvé speciální," vysvětlovala Lenka. "A aby to bylo možné, budeš muset trochu cvičit."

"Ale," koktal dál Harry.

"Neboj," zavrněla Lenka, "budu něžná." Několik dalších minut bylo příjemně rozmazaných a další věc, co si Harry pamatoval bylo, že ho Lenka políbila na tvář a slíbila, že tu zase zítra bude. Celý zbytek dne Harry zasněně bloudil po hradě a v noci se s úsměvem na rtech svalil do postele.

Harry vstal z postele a na cestě do Velké Síně potkal Lenku. "Přístěnek na košťata?" zeptal se s úšklebkem.

"Prázdná učebna," odpověděla Lenka. "A já znám přesně tu pravou."

"Pořád nemůžu uvěřit, že si tím opakováním procházíš se mnou," řekl Harry. "Je hezké mít někoho s kým se podělit."

"Já tím opakováním neprocházím," řekla Lenka zasněně. "Jenom vím, že ty ano, a měla jsem úžasný nápad, že tě svedu…ne, že by to bylo nějak těžké…koneckonců jsi teenager."

"Uh…dobře," souhlasil Harry. Po jeho schůzce s Lenkou se Harry opět vrátil k problému s plížením. "Možná Hagrid?" zeptal se sám sebe. "V lese mu to jde, tak mi možná může pomoct." S tímhle rozhodnutím se Harry vydal najít svého prvního kouzelnického přítele.

"Hoj, Hagride," křiknul Harry, když se k poloobrovi přiblížil.

"Hoj, Harry," odpověděl Hagrid. "Co pro tebe můžu udělat?"

"Říkal jsem si, jestli bys mě nemohl učit o Zapovězeném lese," řekl Harry rychle. "Jak v něm žít, jak se bez povšimnutí pohybovat a tak."

"Rád ti pomůžu," souhlasil Hagrid. "Kdy budeš chtít začít?"

"Bylo by 'teď' moc brzy?"

"Pojď," řekl Hagrid s úsměvem. "Než půjdeme do lesa, tak ti řeknu nějaké základy."

Během příštích pár týdnů rychle zapadnul do rutiny. Ráno cvičil s Lenkou a odpoledne se učil s Hagridem. Takhle to nějakou dobu pokračovalo, dokud se konečně Harry nerozhodl, že je připravený čelit Voldemortovi.

Objevil se blízko Voldemortova úkrytu a prošel kolem stráží. Jakmile vstoupil do domu, všechno zčernalo. Poslední, co si pamatoval, byl záblesk světla a hrozný smích.

"Sakra, sakra, sakra," nadával Harry, když se druhý den probral. "Co je to tentokrát?"

"Dobré, Harry," řekl Neville. "Co myslíš…"

"Teď ne, Neville," vyštěknul Harry. "Informace, ty potřebuju. Byl jsem hlupák, že jsem tam chodil naslepo. Musím najít nějakého smrtijeda a donutit ho říct mi všechno, co ví. A nejbližší smrtijed je…" Harry se pomalu usmál.

Z rána všechno šlo jako normálně - schůzka s Lenkou, snídaně, vyděšení Rona a Hermiony jeho podivným chováním - ale potom šel na rozdíl od jiných dní na hodinu.

"Dnes," objevil se Snape před první řadou lavic, "se se Vám pokusím do těch Vašich tupých lebek dostat…"

"Sklapni, ty jedna smradlavá hromado dračích hoven."

"Co jste to řekl?" sykl Snape.

"Jste hluchej, nebo co?" zeptal se Harry. "Vypadá to, že plazení před Voldym má svoje vedlejší účinky, co?"

"Co si to…"

"Chytejte," řekl Harry a polil profesora lektvarů obsahem svého kotlíku.

Snape zakřičel bolestí, hned jak se mu lektvar dotknul obličeje, a začal slepě pobíhat po učebně, aby našel nějakou studenou vodu.

"Vypadá to, že jsem to trochu přehnal," řekl Harry k šokované třídě. "Až budu příště chtít trest, asi se budu míň snažit." A s tím se Harry zvednul a odešel ze třídy.

Další ráno se zase vzbudil ve svoji posteli, nasnídal se, 'pocvičil' s Lenkou a šel na lektvary.

"Dobré ráno, profesore Snape," zavolal Harry, jakmile vstoupil do učebny.

"Trest, vy malej arogantní spratku," křiknul Snape zpátky.

"Heh?" dostal ze sebe ohromeně Harry. "Ale ještě jsem ani neměl šanci něco udělat?"

"Plánuju napřed," zavrčel Snape. "Teď si sedněte a buďte zticha. Pokud tedy nechcete víc trestů."

"Uh…dobře," pokrčil Harry rameny.Zbytek hodiny potom strávil tím, že Zmijozelům přihazoval do kotlíků různé přísady. To způsobilo několik výbuchů a zezelenání Dracových vlasů…tedy před tím, než všechny vypadadaly. O hodinu později, k velké úlevě všech studentů, hodina lektvarů skončila a všichni rychle vyběhli ze třídy. Všichni až na Harryho. "Hej, vím, že teď nemáte hodinu, tak co kdybych se na zbytek hodin vykašlal a měl rovnou ten svůj trest?"

"Cože?" vypadlo z Snapea šokovaně.

"Měl jsem vědět, že nemáte koule na to, abyste řekl ano," řekl Harry. "Vsadím se, že nemáte koule ani na to, abyste na mě při té příležitosti použil veritasérum."

"Chcete, abych to udělal, že ano?" zeptal se šokovaně Snape. "Proč?"

"Stačí použít ten lektvar a zjistíte to…pokud tedy nejste zbabělec."

"Nikdo nebude Severuse Snapea nazývat zbabělcem," zavrčel temně Snape. "Sednout."

Harry pozorně sledoval, jak Snape z jeho stolu vytáhl láhev s lektvarem. "Nebude to bolet, že ne?"

"Bohužel ne," odpověděl Snape kysele.

"Jak víte, kolik ho máte použít?" zeptal se Harry

"To je spíš umění než věda," řekl s úšklebkem Snape. "Pokud je ho moc, subjekt umírá. Pokud je ho málo, mohl by být schopný odolat…No, radši budu z opatrnosti chybovat."

Harry dovolil profesorovi nakapat mu lektvar na jazyk - proč ne, stejně mu to při opakování dne žádné problémy nezpůsobí. "Tohle," zamumlal Harry, "by byl ten nejhorší možný čas pořád dokola umírat."

"Proč jste chtěl, abych na Vás ten lektvar použil?" vyptával se Snape.

"Stejnak nebudete nic vědět," řekl Harry samolibě…no, tak samolibě jak jen to pod vlivem toho lektvaru šlo.

"Co tajíte?" zeptal se Snape, aby se nerozptýlil těmi divnými odpověďmi od 'Chlapce-kterého-nenáviděl'.

"Každý den zkouším s Lenkou nové věci," zahuhlal Harry. "A že jsem už párkrát umřel."

"Jak jste několikrát umřel?" zeptal Snape.

"Několikrát mě zabila kouzla," odpověděl Harry.

"Jak jste to přežil?"

"Nepřežil."

"Proč nejste mrtvý?"

"Protože jsem se probral v posteli," odpověděl Harry

"Umřete a potom se proberete ve své posteli?" ujasňoval si Snape.

"Občas," souhlasil Harry.

"Jak je to možné?"

"Nevím."

"Co se to děje?" zeptal se najednou Snape.

"Prožívám pořád dokola ten samý den," odpověděl Harry.

"Proč jste chtěl, abych na Vás použil veritasérum?"

"Abych věděl, kde ho najít."

"A co hodláte dělat, když už to teď víte?" zeptal se vystrašeně Snape.

"Použiju ho na Vás."

"Chápu," řekl Snape. Dostal se do celkem velkého problému. Jestli to, co Potter říkal, byla pravda, tak ho ani nemohl zabít. Prostě by se druhý den probral v posteli. Což mu nechávalo jen jednu možnost. Snape zvedl hůlku. "Obliviate."

Harry se probral ve svoji posteli a zamračil se. Ten hajzl mu chtěl vymazat paměť…ale on si to pamatoval, což znamená. Šokem se mu rozšířily oči. Kouzla z předchozího dne, nemohli ovlivnit následující dny. Nechápal, proč si to neuvědomil už dřív. Přece jenom jediné, co si mohl vzít z jednoho dne na druhý, byly jeho vzpomínky.

"Dobré Harry," ozval se Neville. "Co myslíš…"

"Hoj, Neville," řekl Harry s úšklebkem. "Chceš mi pomoct napadnout Snapea?"

"Dnes ne," řekl Neville, přičemž se rozhlížel, jako kdyby se bál, že Snape vyskočí ze skříně.

"Dobře," pokrčil rameny Harry. "Tak to udělám sám. Kdybys potkal Lenku, tak ji řekni, že se s ní dnes nemůžu sejít, ale že se za den nebo dva uvidíme."

"Dobře, Harry," souhlasil zmateně Neville.

Harry došel dolů do učebny lektvarů a připevnil na dveře obrovský nápis, že pro dnešek byly hodiny zrušené.

"Dobré ráno, profesore," řekl Harry rozjařeně, jakmile vešel.

"Co tu děláte tak brzo, Pottere?" vyštěkl Snape.

Harry místo odpovědi omráčil svého nenáviděného učitele a dal se do práce. Během pár minut muži sebral cokoliv nebezpečného a přivázal ho k židli.

"Tohle Vám jen tak neprojde, Pottere," zakřičel Snape, když nabyl vědomí.

"Říkám si, kolik bych ho měl asi použít?" zamumlal Harry.

"Položte to," přikázal momentálně pěkně nervózní Snape. "Jestli mi dáte špatnou dávku, mohlo by mě to zabít."

"A jestli Vám dám málo, mohl byste odporovat," odpověděl Harry. "No, radši budu z opatrnosti chybovat."

"Urgh," dávil se Snape, jak mu Harry nalil půlku láhve do krku.

"Trochu moc, hádám," řekl si Harry pro sebe. "Vypadá to, že to budu muset zkoušet tak dlouho, dokud se nestrefím, ale byla by škoda neprojít mu věci, když už mám tu šanci." Harry strávil zbytek dne prohledáváním Snapeových věcí a studiem jeho osobní lektvarové knihovny. "Uvidíme se zítra, eh…tedy zase dneska, profesore," zavolal Harry k vychládajícímu tělu, když odcházel z učebny.

Další ráno se Harry probral ve své posteli a nadšeně seběhl dolů k učebně lektvarů. Po prostudování Snapeových poznámek, si byl jistý, že tentokrát už to dávkování odhadne. Zastavil se jen proto, aby pověsil nápis 'Hodina zrušena', a vtrhl do učebny, kde omráčil svého profesora. "Šest kapek by mělo stačit."

"Co jste mi udělal, Pottere?" zašeptal Snape, jakmile se probral.

"Veritasérum," odpověděl Harry. "Jste smrtijed?"

"Ano," zašeptal Snape.

"Na čí jste straně?"

"Mé vlastní," zasyčel Snape.

"Jaké máte na letošek plány?" zeptal se Harry se zívnutím.

"Musím Dracovi pomoct s jeho úkolem," procedil Snape skrz sevřené zuby.

"No, k tomu se ještě vrátíme," řekl Harry. "Mezitím, mám pár věcí, co bych se rád naučil…začneme s nitrobranou."

A opět Harry upadl do stereotypu. Jeden den se scházel s Lenkou a druhý den vyslýchal Snapea. Konečně, po nepočítaných 'dnešcích' se Harry rozhodl, že je připravený čelit Voldemortovi.

Vzbudil se, šel na základnu zla, protáhl se kolem stráží, vyhnul se pasti na předních dveřích…a vzbudil se ve své posteli. "Co to sakra," zavrčel Harry. "Co jsem udělal špatně." Před očima se mu objevilo posledních pár sekund jeho života. "Vešel jsem na setkání a všichni po mně vypálili kouzla…myslím?" Harry byl pěkně otrávený. Umřel tak rychle, že bylo těžké se z toho ponaučit. "Musím se naučit bojovat," řekl sebevědomě Harry. "Potom se tam budu moct vrátit, zabít Voldemorta a možná konečně bude zítřek."

Harry sešel dolů po schodech a tam potkal Lenku. "Dobré, Lenko."

"Dobré ráno, Harry," odpověděla Lenka. "Chtěl by zajít na nějaké osamocené místo?"

"Jasně," souhlasil Harry.

"Kolikrát už jsme tohle dělali, Harry?" zeptala se Lenka, zatímco procházeli chodbou.

"Vlastně ani nevím," řekl Harry po chvilce zamyšlení. "Proč?"

"Jen by mě zajímalo."

Po jeho schůzce s Lenkou, Harry zašel za ředitelem její koleje. "Profesore Kratiknote, mohl bych s Vámi o něčem mluvit?"

"O co jde, Harry?" zeptal se malý profesor.

"Mohl byste mě vyučit v soubojích?" zeptal se nadějně Harry.

"Samozřejmě," souhlasil ředitel Havraspáru. "Ale proč se na to teď ptáš? Děje se snad něco?"

"Prostě jsem si říkal, že bych se to mohl začít učit."

"Tak co kdybychom začali hned dnes, jakmile ty skončí výuka?" navrhl Kratiknot.

"To by šlo," souhlasil Harry a několik dalších 'restartů' strávil výukou soubojů.

"No, Harry," řekl profesor Kratiknot po jednom souboji. "Nechápu to, ale není tu nic, co bych tě mohl naučit. Jsi asi ten nejvíc nadaný duelista, kterého jsem kdy měl tu čest potkat."

"Děkuju za pochvalu, profesore," řekl Harry šťastně. "Přeju Vám hezký den."

"Tobě taky Harry," zubil se profesor Kratiknot.

"Voldemort nebude vědět, co ho dostalo," řekl Harry s úsměvem, když si šel lehnout. "Ha ha ha."

Když se Harry ráno vzbudil, okamžitě se dostal před Voldemortův hlavní úkryt. Prorazil dveře, několika kouzly srazil skupinku hlídkujících smrtijedů a pár z nich rovnou zabil. To, co následovalo, byl jeden z nejúžasnějších soubojů v kouzelnických dějinách. Harry se bez nějakého zranění dokázal probojovat smrtijedy a…Harry se další ráno probral a dalších deset minut strávil nadáváním.

"Děje se něco?" zeptal se Neville nervózně.

"Ještě nejsem připravený," odpověděl Harry zamračeně.

"Připravený na co?" vyzvídal Neville.

"Zabít Voldemorta," odpověděl Harry. "Než půjdu za Brumbálem, tak se můžu rovnou propracovat přes všechny ostatní profesory," přemýšlel Harry nahlas. "Zatím, Neve."

"Ahoj, Harry," odpověděl Neville.

Harry se naučil přeměňování a souboje od McGonagallové, vyždímal každičkou vědomost ze Snapeovy pomatené mysli, naučil se o rostlinách od Prýtové a léčení od školní sestry. "Jsem připravený," rozhodl Harry po neurčitém počtu dní, "se učit od Brumbála."

Harry došel k ředitelně a řekl chrliči heslo, které se zjistil už před tákovou dobou.

"Harry?" řekl Brumbál překvapeně. "Co tady děláš?"

"Budete mě učit?" zeptal se Harry.

"Učit co?" reagoval rychle Brumbál.

"Všechno, co potřebuju k poražení Voldemorta," odpověděl Harry.

"Až přijde čas," řekl Brumbál s dědečkovským úsměvem.

"Ne teď?"

"Budu tě učit, až přijde čas," zopakoval Brumbál.

"Tak řeknete mi aspoň, proč se mě Voldemort pokusil zabít?" snažil se Harry v klidu.

"Ještě ne," řekl Brumbál s jiskřičkami v očích.

"Chápu," řekl Harry klidně. "Takže to uděláme po Snapeovsku. Je mi líto, že to musí zajít až k tomuhle, profesore."

"Zajít až k čemu?" zeptal se Brumbál nervózně.

"Hádám, že nevadí, když Vám to řeknu," zamumlal Harry. "Od zítra se do toho můžeme dát tou těžší cestou."

"Řekneš co?" dožadoval se odpovědi Brumbál.

"Už nějakou dobu prožívám pořád ten samý den dokola," odpověděl Harry. "Naučil jsem se všechno, co jsem mohl, a stejně Voldemorta nemůžu porazit. Doufal jsem, že mi pomůžete, ale hádám, že asi ne, co?"

"Ten samý den?" řekl Brumbál vyděšeně. "Jak to, že ses ještě nezbláznil?"

"Nejsem si jistý, jestli jsem se nezbláznil," přiznal se zamračením Harry.

"Chápu," vzdychnul Brumbál. "Až mě příště uvidíš, řekni mi slovo 'lupáček' a já ti pomůžu, s čímkoliv budeš chtít."

"Lupáček?"

"Bylo to jméno plyšové kozy mého bratra, když byl ještě malý," mračil se Brumbál. "Budu vědět, co to znamená."

"Děkuju, pane," řekl Harry s úsměvem. "Vážím si toho."

Harry další ráno vstal a sešel se s Lenkou. "Můžu se tě na něco zeptat, Lenko?"

"O co jde?" zeptala se Lenka s rozostřeným pohledem.

"Nejsem blázen?"

"Jsi," odpověděla Lenka. "Proč?"

"Jenom jsem si říkal, jestli všechen ten čas, kdy jsem opakoval ten samý den, mě nepřipravil o rozum."

"Nedělej si s tím starosti," řekla Lenka lehkomyslně.

"Proč ne?" vyptával se Harry. "Jaký má smysl se z téhle smyčky dostat, když to ani nebudu schopný ocenit?"

"Říkala jsem ti, že se s tebou každý den scházím, abys měl dostatek zkušeností na moje poprvé, že?" zeptala se Lenka.

"Jo?"

"No a taky ti to dává do života trochu stálosti," vysvětlovala Lenka. "Něco, čeho se můžeš držet."

"Oh, díky, Lenko."

"S radostí, Harry," odpověděla Lenka. "A když už se bavíme o věcech, kterých se můžeš držet…"

Ten den šel Harry na schůzku s Brumbálem pozdě a následovalo několik dalších opakování, ale nakonec se naučil všechno, co ho stařík mohl naučit.

"Jsem připravený," řekl Harry na konci jedné z hodin, "čelit Tomovi."

"Pravděpodobně," souhlasil Brumbál. "Ale neuškodí, když ještě trochu zvýšíš převahu, ne?"

"Co tím myslíte, pane?" zeptal se Harry.

"Přivedu sem Alastara, aby ti ukázal pár triků," navrhl Brumbál. "Nikdy se nemůžeš dostatečně připravit."

"Když to říkáte, pane," souhlasil Harry.

Hned jak se Harry druhý den probral, začal přemýšlet o rozhovoru s Brumbálem. "Od Moodyho se budu moct učit, až tohle všechno skončí," zamumlal si Harry. "Stejně na tom nezáleží."

"Dobré, Harry," řekl Neville se zívnutím. "Co myslíš…"

"Dnes ne, Neville," skočil mu do řeči Harry. "A teď kdybys mě omluvil, musím jít zabít Voldemorta."

"Dobře, Harry," odvětil Neville poslušně.

"Tak zatím, Neville," křiknul Harry přes rameno. Objevil se před Voldemortovým úkrytem, vyhnul se strážím, nespustil žádnou past, vklouznul do místnosti, kde se konalo setkání, a dokázal pobít polovinu smrtijedů, ještě předtím než si vůbec všimli, že tam je.

Další ráno se Harry opět probudil ve svoji posteli. "Ještě musím trénovat, abych se zbavil i té druhé půlky," mumlal si pro sebe Harry. "Dobré vědět."

"Dobré, Harry," řekl Neville se zívnutím. "Co myslíš…"

"Nemůžeš říct něco jinýho?" zeptal se Harry rozčileně. "Řekni mi, že jsem hajzl nebo tak něco."

"Co?"

"Řekni mi, že jsem hajzl," zopakoval Harry.

"Dóbře…hajzle," řekl Neville pomalu.

"Díky Neve," řekl Harry, zatímco odcházel z pokoje. "Jsi fakt kámoš."

"Ale…" hlesl Neville do prázdné místnosti. "Nemáš na sobě žádné oblečení."

Harry po cestě úspěšně ignoroval všechny pohledy a došel k ředitelně. Řekl chrliči heslo a bez ohlášení vešel dovnitř.

"Kdo to…oh ahoj, Harry," řekl Brumbál s podivným výrazem na tváři. "Je nějaký důvod, proč na sobě nemáš oblečení?"

"Hmm." Harry na sebe shlédnul. "Mám na sobě oblečení."

"Á…ha," snažil se Brumbál přijít na nějakou odpověď. "Ehm…stalo se něco v poslední době?"

"Ani ne," odpověděl Harry. "Pořád mě zabíjí Voldemort, ale jednou ho už konečně dostanu."

"Vážně?" Brumbál začínal vážně litovat, že dal toho nebohého chlapce k Dursleovým. "Nechtěl bys mi něco říct?"

"Nemohl byste mi zařídit pár hodin s Moodym?" zeptal se Harry. "Potřeboval bych tipy, jak se bojuje bez pravidel."

"Dobře," souhlasil Brumbál. "Jen zůstaň v klidu a Moody za tebou přijde."

"Super," zašklebil se Harry. "Tak pokud mě teď omluvíte, půjdu za Lenkou a na snídani."

"Jsi si jistý, že se nejdřív nechceš obléct?" zeptal se Brumbál odcházejícího Harryho.

Harry se zastavil, podíval se na sebe a ohlédnul se na Brumbála. "Já jsem oblečený."

"Uh…tak tedy dobře."

Po cestě do Velké Síně Harry potkal Lenku. "Ahoj, Harry," řekla Lenka s úšklebkem. "Máš důvod, proč na sobě dnes nemáš žádné oblečení?"

"Mám na sobě oblečení, Lenko," odpověděl Harry.

"Ale já žádné nevidím?" Lenka potom pořádně prozkoumala Harryho tělo, načež ho prohledala, jestli na sobě nemá nějaké neviditelné oblečení - přitahujíc pozornost kolem postávajících dívek…a několika chlapců.

"Mám na předloktí pouzdro na hůlku," vysvětlil Harry.

"Ano, ale tomu bych neříkala oblečení," řekla Lenka rychle. "Je to spíš doplněk."

"Opravdu?" zadíval se Harry na zmiňovanou věc.

"Věř mi," přikývla rozhodně Lenka.

"Když to říkáš," souhlasil po chvíli Harry. "Takže chceš zajít na nějaké osamocené místo?"

"Dobře," souhlasila Lenka. "Pojď."

Harry a Lenka zrovna končili, když na dveře přístěnku na košťata někdo zaklepal.

"Otevřte, Pottere," rozkázal chraplavý hlas.

"To jste vy, Moody?" Harry křiknul zpátky.

"Jo," přitakal Moody. "A teď otevřete. Vidím, že už jste skončili."

"Spíš máme přestávku před třetím kolem, ale hádám, že to můžeme odložit," odpověděl Harry. "Uvidíme se dnes, Lenko."

"Asi až ten přespříští," odpověděla Lenka. "Chtěla bych dnes napsat nějaké úkoly."

"Ale…proč?" zeptal se Harry. "Nemůžeš si pamatovat, co se během té smyčky děje, nebo ne?"

"Ne," odpověděla Lenka. "Ale vždycky je fajn mít napsané úkoly."

"Já…" Harry to vzdal. "Dobře, tak se pak uvidíme."

"Zatím, Harry." Lenka mu dala pusu na tvář a odešla z přístěnku.

"Tak a teď o jaké hodiny, že to jde?" dožadoval se Moody odpovědi. "A proč chodíte po škole nahý?"

"To bylo jen nedorozumění."

"Huh?"

"Jo," přikývl Harry. "Myslel jsem si, že jsem oblečený."

"V tom případě to je pořádku," řekl s úlevou Moody.

"Dokud mi Lenka neřekla, že pouzdro na hůlku je spíš doplněk než oblečení," pokračoval Harry. "Bože, to byla ostuda."

"Eh…Dobře," řekl stroze Moody. "Tak o jaké hodiny, že to chcete?"

"Chci nějaké tipy, jak bojovat nefér."

"Kdy je chcete?" zeptal se Moody.

"Dnes," řekl Harry. "Jen dnes."

"Dobře," souhlasil Moody. "Ale myslím, že bude třeba víc než jen jeden den."

"Hodlám jich mít, kolik bude třeba," řekl Harry. "Tak můžeme začít."

Po neurčitém počtu 'dnešků' později…Harry vstal z postele, dostal se do Voldemortova úkrytu, prošel kolem stráží, vyhnul se pastím a hned prvním kouzlem zabil většinu smrtijedů.

Druhý den ráno se Harry s úsměvem probral. Zabil Voldemorta. Připouštěl, že to bylo vzájemné zabití, ale přece jenom to bylo něco, na co mohl být hrdý. Už to potřebovalo jenom trochu tréninku.

"Juchů," křiknul Harry. Jeho spolubydlící jen šokovaně zírali, jak Harry seskočil z postele a začal tancovat.

"Jsi v pohodě, kámo?" zeptal se Ron.

"Nikdy mi nebylo líp," odpověděl Harry. "Zabil jsem Voldemorta."

"Opravdu?" vypadlo z Rona. "A kdy?"

"Dnes," odpověděl Harry. "A budu to dělat znovu a znovu, dokud nepřijdu na to, jak to udělat bez toho, aby mě zabil."

"No…tak to hodně štěstí, kámo," řekl Ron s chabým úsměvem.

"Díky Rone," řekl Harry. "Kdybyste mě potřebovali, tak budu celý den oslavovat s Lenkou."

"Ještě někomu to připadalo divný?" zeptal se Ron, jakmile Harry odešel.

"No, aspoň měl na sobě oblečení," namítl Neville.

"A proč by ho mít neměl?" zamračil se Ron.

"Já…nevím," řekl taky zamračeně Neville. "Prostě mě to najednou napadlo."

Harry potom strávil několik dalších 'restartů' oslavami s Lenkou - k její spokojenosti.

Harry se probudil a zamyslel se. "Kdo mi zbývá?" zeptal se sám sebe. "Od všech v Bradavicích jsem se už učil…možná je čas začít se učit všechno, co budu moct mimo Bradavice?"

Několik dalších let jeho vlastního času Harry cestoval po světě. Stal se expertem ve všech formách magie. Nikdo proti němu v souboji neobstál.

Harry se vzbudil ve svojí posteli, objevil se u Voldemortova úkrytu, zabil stráže, zničil pasti, zmasakroval následovníky.

Harry se vzbudil ve svojí posteli. "CO TO SAKRA?" zakřičel, čímž vzbudil všechny svoje spolužáky.

"Proč jsem zase tady? Jak jsem umřel? Vždyť jsem toho hajzla zabil, nebo ne? Nepamatuju si, že bych umřel, pořád jsem měl ještě zbytek dne."

"Jsi v pohodě, Harry?" zeptal se nervózně Ron.

"Kašlu na to," zavrčel Harry. "Do háje s Voldemortem."

Když Harry vyběhl na astronomickou věž, stála za ním už velká skupina studentů. "Co to děláš, Harry?" zeptala se nervózně Hermiona.

"Učím se lítat," odpověděl Harry. Poslední věc, co si pamatoval, předtím než se probral, byl Hermionin vyděšený křik.

Další den vypil všechno, co našel ve Snapeově kabinetu, a potom doplaval až ke dnu jezra. Takhle to pokračovalo nějakou dobu, než…

Harry se to ráno probudil a zarazil se, aby zamyslel nad věcí, co se stala před několika…lety? Jeho vlastního času. "Snape mi vymazal pamět, ale nevydrželo to. Možná si s mými vzpomínkami hrál i někdo jiný?"

Zabralo mu dva týdny jeho vlastního času vymyslet metodu, jak obnovit svoje vzpomínky a další měsíc, aby to zvládnul udělat během jednoho dne. Zhluboka se nadechl a použil na sebe to kouzlo. "Šmejdi," zavrčel. Vzpomenul si na pár nehod, co mu vymazal Lockhart, další tresty se Snapem a dokonce i pár věcí, co Brumbál nechtěl, aby věděl.

Harry vstal, došel do Velké Síně a přerušil večeři tím, že zabil Snapea.

"Proč jsi to udělal, Harry?" zeptal se Brumbál s předstíraným klidem.

"Vymazal mi vzpomínky," zavrčel Harry. "Vy jste další a potom Popletal s těmi jeho tupci."

"Chápu," řekl ztěžka Brumbál. "Hádám, že by nepomohlo, kdybych ti řekl, že to bylo pro větší dobro?"

"Ne," řekl Harry. "Hádám, že ne."

"Chápu," odpověděl Brumbál. "Minervo…teď."

"Nestojí za mnou," ušklíbl se Harry. "Stojí támhle."

"Ano," souhlasil Brumbál. "Řekl jsem to jen proto, aby sis nevšiml, že vytvářím přenášedlo… pápá." A s tím Brumbál zmizel.

"Fakt toho chlapa nesnáším," vypadlo z Harryho. "No, ještě pořád je tu Popletal."

Harry se další ráno probral…proč vlastně byl tak rozčilený? Vzpomínal si, že spravil svoje poškozené vzpomínky, pamatoval si, že to co zjistil, ho pěkně naštvalo, ale nepamatoval si, co zjistil.

"Dobré, Harry," řekl Neville. "Co mysl…"

"Ještě jsem se nerozhodl, jestli dnešek přežije," řekl zamyšleně Harry, "takže bych radši nepřemýšlel, co nás dnes bude učit."

"Uh…dobře."

"Tak a teď když mě omluvíš, si zase musím vrátit paměť."

"Dobře," řekl Neville, načež Harry vyběhl z pokoje.

Harry potom strávil zbytek dne obnovováním své paměti. "Tak proto jsem se naštval," sykl Harry. "No…většinu jsem jich zabil. Prostě musím přijít na to, jak se pomstít Brumbálovi a všechno bude v pohodě." Nato si Harry vytáhl brk a napsal si krátký popis každé pozměněné vzpomínky a strávil zbytek dne tím, že si je zapamatovával.

Harry se vzbudil ve své posteli. "Jak se z toho mám sakra dostat?" zaúpěl.

"Dobré, Harry," řekl Neville se zívnutím. "Co myslíš…"

"Nevím, Neve," přerušil ho Harry. Potom vyběhl z místnosti a před Velkou Síní potkal Lenku.

"Dobré ráno, Harry," řekla Lenka s úsměvem. "Co se děje?"

"Víš, jak pořád prožívám ten samý den znovu a znovu?"

"Jop."

"Prostě bych chtěl vědět, jak ten cyklus prolomit," řekl Harry. "Už toho mám plný zuby."

"Musíš žít, jako by to byl tvůj poslední dnešek, a on bude," řekla Lenka.

"Oh," řekl Harry a na chvíli se nad tím zamyslel. "Tak proč jsem umřel, když jsem zabil Voldemorta?"

"Spínač mrtvého muže*," odpověděla Lenka. "Prožíváš ten den tak dlouho a ještě si to nezjistil?"

"Díky, Lenko," zašklebil se Harry. "Máš to u mě."

"Tákže…zajdeme někam?"

"Jasně," souhlasil Harry. Ať už měl jakkoliv špatnou náladu, Lenka mu ji vždycky dokázala zvednout.

"Harry se vzbudil ve svoji posteli.

"Dobré, Harry," řekl Neville. "Co myslíš, že se dnes bude dít na lektvarech?"

"Nic špatnýho," odpověděl Harry. "Tím si můžeš být jistý."

"Doufám, že máš pravdu, Harry," řekl Neville s nepatrným úsměvem.

Harry došel dolů k Velké Síni a potkal Lenku.

"Dobré ráno, Harry," řekla Lenka s úsměvem. "Jak se dnes máš?"

"Tak dobře, jak mi už dlouho nebylo," odpověděl Harry. "Pojď."

"Kam jdeme?" zeptala se Lenka.

"No," začal Harry, "nejdřív donutíme Snape vypít povzbuzující lektvar a potom jsem myslel, že bychom mohli zabít Voldemorta."

"No," odmlčela se Lenka na chvíli a zamyslela se, "tak dobře."

Mladý pár došel do učebny lektvarů a omráčil Snapea.

"Třetí láhev zleva na druhé poličce," řekl Harry. "A kopni mu to do krku celý."

"Tohle je povzbuzující lektvar?" zeptala se Lenka.

"Ne, tohle je průjmový lektvar," řekl Harry. "Nemyslím, že by bylo možné do něj nalít dost povzbuzujícího lektvaru, aniž bychom ho zabili, takže vzpomínka na to, jak se ve třídě…znemožní, mi bude muset stačit."

"Dobře," řekl Lenka a nalila do Snapea celou láhev. "Teď co?"

"Teď zabijeme Voldemorta," řekl Harry. "Pojď."

Harry a Lenka zabili stráže, vešli do domu, vyhnuli se pastím, zmasakrovali následovníky, zneškodnili Voldemorta, odstranili spínač mrtvého muže, schovaný na poněkud nepohodlném místě, a zabili posledního Rádla.

"Teď co?" vyptávala se Lenka.

"Jediné, co mě napadá, je vrátit se do Bradavic a obnovit si vzpomínky," řekl Harry. "Oh a použít to kouzlo, co přivolá hejna molů požírajících ponožky, na Brumbála." A přesně to taky udělali. "Perfektní zakončení perfektního dne," řekl Harry, zatímco sledoval, jak se Brumbál snaží zbavit molů.

"Ještě na něco jsi zapomněl," řekla Lenka a shodila ze sebe oblečení.

Další ráno se Harry opět vzbudil ve své posteli a zhluboka si povzdechl. "Proč zase?" křiknul nahlas.

"Spi dál," zasténala rozespale Lenka. "Dělat to můžeme i později."

"Co?" zůstal Harry zírat na svoji společnici. "Jsem volný!"

"A máš povoleno sklapnout," zamumlala Lenka. Očividně nebyla ranní ptáče.

----------

* Spínač mrtvého muže = Dead man's switch

- kdo to nezná, tak to je spínač, který automaticky začne fungovat, pokud člověk zemře, ztratí vědomí nebo je fyzicky připraven o kontrolu.

- občas využíváno teroristy - drží spínač v ruce, a jakmile by spínač pustili, bomba by vybuchla

- http://en.wikipedia.org/wiki/Dead_man's_switch