8. Tahleta tvoje věc... | Přej si něco

"Chtěl jste někdy něco tak moc, že jste neohlížel na následky?" vzdychnul Harry. "O něčem jsem pořád přemýšlel a chtěl jsem s tím přestat. …byly tu spousty lepších způsobů, jak to udělat, ale hádám, že na tom už nezáleží."

"Ne, hádám, že ne," přikývl Schmitt. "Děkuju, pane Blacku."

"Není za co."

Harry zkusil otevřít oči, ale hned měl pocit jako by mu hlavou projelo rozžhavené železo, a litoval toho. "Za chvíli se na tu knížku podívám a pak Vám odpovím."

"Chci jenom, abyste to zvážil," odpověděl Schmitt při zavírání dveří.

"Jak já se vždycky dostanu do takovýhlech situací?" ptal se Harry sám sebe, jakmile se dokázal posadit. "No, jdeme na to."

První věcí, co se musí kouzelník naučit, jestli chce umět kontrolovat, odstraňovat a vztyčovat štíty, je zaktivování jeho magického vidění. Nejdřív si musí představit, jak se mu uprostřed těla shromažďuje magie a potom musí magii (pro nedostatek lepšího výrazu) protlačit přes tělo do očí. Potom už je pouze otázkou cvičení, než bude moct kouzelník vyvolat magické vidění téměř bez námahy.

"To vypadá celkem jednoduše," přemítal Harry a začal nabírat potřebné soustředění, "a teď prostě… argelmarther," zadusil mučivý výkřik. Možná nebyl nejlepší nápad zvýšit citlivost očí, zrovna když měl pocit, jako by s nima někdo odehrál minimálně tucet her pingpongu.

Několik dalších minut strávil svíjením bolestí na podlaze, než se nakonec dostatečně sebral, aby zvládnul přečíst další větu.

VAROVÁNÍ: NEPOKOUŠEJTE se o to, pokud máte kocovinu. Neuposlechnutí vyústí v prudkou bolest a může ZAPŘÍČINIT výskyt některého z těchto vedlejších účinků: Oslepnutí, nepříčetnost, ohluchnutí, neuróza, smrt. Ve výjimečných případech může být oběť obdařena pokročilou formou magického vidění.

Několik dalších minut Harry proklínal autory té knížky, za ten jejich debilní nápad vmáčknout takhle důležité upozornění na konec stránky.

Po rychlé kontrole Harry s radostí zjistil, že na sobě nemohl najít žádné známky, že by byl slepý, hluchý, nepříčetný, trpěl neurózou nebo byl mrtvý. Jen pokrčil rameny jaké to má štěstí, když v tom ho vyrušilo zaklepání na dveře.

"Ano?"

"Mám ty věci, co jste chtěl, pane Blacku," řekl mu jiný muž v té podivné pruhované uniformě a položil mu na stolek tác s věcmi. "Prý Vám mám také říct, že štíty, které jsou potřeba zkontrolovat, jsou pavoučího typu."

"Děkuju," přikývl Harry, načež zapil několik prášků na bolest. "Potřebujete ještě nebo?"

"Ne, pane Blacku." Muž v v té divné uniformě odešel a zavřel za sebou dveře, takže se Harry opět pustil do čtení knížky o štítech.

Štíty pavoučího typu, pokud jsou pozorovány magickým viděním, vypadají jako pavoučí síť vycházející z klíčového objektu uprostřed. Stejně jako pavoučí sítě, tyhle štíty tvoří komplikované vzory, které jsou třeba předem zmapovat. Tyto mapy osobě zkušené ve vztyčování štítů ukáží jejich účel a měly by být porovnány s dokončenými štíty, aby se ujistilo, že se při vztyčování štítů vzor nezměnil. Štíty pavoučího typu mají dva základní nedostatky. Prvním je, že jsou zranitelné zničením klíčového objektu, a druhým nedostatkem je, že jejich dosah je omezený pouze na několik kilometrů od jejich středu.

Několik dalších minut prolistovával zbytkem knížky, když v tom ho vyrušilo další zaklepání na dveře.

"Dále," vzhlédnul Harry od knížky.

"Už jste se rozhodl, jestli nám pomůžete s kontrolou štítů?" zeptal se Schmitt s očekáváním.

"Rád Vám pomůžu," souhlasil Harry, "pod podmínkou, že to po mně někdo potom překontroluje."

"V tom nebude problém, pane Blacku," souhlasil rychle Shmitt. "Předpokládám, že bychom nejdřív měli probrat Vaši odměnu."

"Když myslíte," pokrčil rameny Harry.

"Za Vaši práci Vám na Vámi vybraný účet převedeme dvanáct set dukátů. Bude Vám tato částka vyhovovat?"

"Ano," odpověděl Harry v zamyšlení, co to vůbec je ten dukát.

"Do které banky chcete, abychom tuto sumu převedli?"

"Ehm…," odmlčel se Harry. Nechtěl mu dát svoje pravé jméno.

Když viděl Harryho váhání, Schmitt rychle navrhl jiné řešení. "Jestli budete chtít, rádi pro Vás u trpaslíků* založíme nový účet."

"Dobře," souhlasil hned Harry. "Jenom mi pak dejte informace k tomu účtu."

"Pak tedy pojďte za mnou." Schmitt potom Harryho provedl různými chodbami, až nakonec zastavili před velkou sochou. "Potřebujeme, abyste zkontroloval jen ty opravy ve středu štítů kolem klíče. Ten vandal je poničil společně s Pietou a rád bych se ujistil, že si s nimi při opravě nikdo nepohrával."

"Mohl bych vidět plány?" zeptal se Harry a natáhl ruku pro plán štítů.

"Samozřejmě," okamžitě to odkýval Schmitt a předal mu požadované plány.

Harry potom strávil několik minut porovnáváním plánů a štítů. "Všechno vypadá v pořádku až na…"

"Až na co?" zeptal se nervózně Schmitt.

"Ty novější sekce mají jinou barvu než zbytek štítů." Sklonil se Harry nad plány. "V plánech o tom nic není, ale byl bych radši, kdybyste to nechal překontrolovat."

"Děkuju, pane Blacku. Přesně to taky uděláme," přitakal Schmitt. "Chtěl byste se tady ještě před odchodem porozhlédnout?"

"Bude mi potěšením," usmál se Harry. "Nemůžu se dočkat, až uvidím některé z těch věcí, o kterých jsem slyšel, že tu jsou."

Schmitt se ukázal jako velmi schopný průvodce. Často doplňoval svůj výklad o historii dané věci zajímavými drobnostmi a na konci prohlídky už měl Harry na tváři obrovský úsměv.

"Vypadá to, že už jsme na konci, pane Blacku," zasmál se Schmitt. "Máte ještě nějaké otázky?"

"Jen jednu," přikývl Harry. "Kdo byl ten druhý muž v tom Vašem příběhu o kameni?"

"Ten druhý muž?" zamyslel se na chvíli Schmitt. "Muž s výbornými uměleckými schopnostmi. Ten samý co navrhl moji uniformu**."

"Děkuji," přikývl Harry zdvořile, přičemž potichu pochyboval o uměleckých schopnostech kohokoli, kdo by navrhl takovou uniformu, jakou měl právě na sobě jeho nový přítel. "A nashledanou."

"Nashledanou, pane Blacku."

S tím Harry odešel, aby mohl prozkoumat ulice "Nesmrtelného města". Usmyslel si, že chce vidět všechno, co mu Řím mohl nabídnout…asi tak na pět minut, potom si uvědomil, jak je unavený z kontroly štítů. Mávnul rukou, aby si přivolal taxík, a rozhodl se že stráví den nebo dva odpočinkem a až potom se dá do objevování města.

Další den se Harry probral pěkně pozdě a dal si brzký oběd v hotelové restauraci, načež se vydal zpátky do pokoje s tím, že průzkum města nechá na jindy.

Když se Harry další den zase pozdě ráno probral, rozhodl se, že už strávil dost času poleháváním kolem, a vytáhl svoji knížku, aby našel návod, jak se dostat do kouzelnické části Říma.

Jedna z nejvíce dostupných částí je Via Veneficus (pozn. překl: doslova "Jedovatá ulice"), která je dostupná málem odkudkoli z Říma. Abyste mohli vejít, musíte nejdřív najít trojcestou křižovatku, kde se Vám po chvíli zjeví čtvrtá ulice. Hodně z těchto vstupů je také označeno sochou nebo vyobrazením Trivie, ženy se třemi hlavami - psí, hadí a koní.

Harry vrátil průvodce zpátky na své místo do batohu a vyšel z hotelu najít nejbližší vstup, který se náhodou nacházel méně než dvacet metrů od jeho hotelu. Jen pokrčil rameny a vešel do kouzelnické části Říma.

A skončil naproti obchodu s názvem "Rarity a Památky", kam Harry, neschopný ovládnout svoji zvědavost, hned vešel.

"Dobrý den, pane, jak Vám mohu pomoci?" vzhlédnul prodavač od pokladny.

"Viděl jsem ten nápis venku a říkal jsem si, co tady asi tak prodáváte?" Harry se rozhlédl po potemnělé místnosti a všiml si pravděpodobně zemědělského nářadí, podivně zakroucených trubek a dalších věcí, které nedokázal určit. "Prodávám všechno možné," řekl prodavač a začal se prohrabovat věcmi za pultem. "Mám tu něco, co by Vás mohlo zajímat."

"Co to je?"

"Pugio***," odpověděl muž a vytáhnul podivně tvarovanou dýku. "Je to zajímavá věcička, kterou jsem objevil už před nějakou dobou. Má na sobě kouzla, co jí udrží ostrou, jako novou a neviditelnou, dokud ji budete mít připásanou u boku. Myslím, že by se Vám mohla hodit."

"Za kolik?" zeptal se Harry, pokukujíc po té divné dýce.

"Dal jsem za ni kolem 50 sesterciů…tak bych Vám ji mohl prodat za řekněme…2 auree****?"

"Dobře," přikývl Harry a podal mu pár zlatých mincí. "Přeju hezký den."

"Vám také, pane," kývnul na něj prodavač zpátky.

Potom, co vyšel z obchodu, Harry strávil několik dalších minut procházením se po ulici, dokud jeho pozornost nepřitáhl jeden zvláštní rozhovor.

"Slyšel jsi o tom anglickém ministrovi?" zeptal se obchodník s rybami jednoho ze zákazníků. "Prý bude vysvětlovat, proč ještě ministerstvo nic neudělalo ohledně toho Pána zla. Akorát si chce zachránit zadek pár výmluvama, proč by ho ještě neměli vyhazovat."

"Pochybuju, že má, co říct, ale stejně bych si to rád poslechnul," odpověděl zákazník. "Jen je škoda, že nemám čas jít domů a pustit si Bezdrátovku."

"Nemusíš hned jít domů," odporoval okamžitě rybář. "Stačí, když půjdeš do nějakého baru taky kolem. Většina z nich tu řeč stejnak bude pouštět."

Harry si pro sebe přikývl, to znělo jako dobrý nápad. Rozhlédl se po nejbližší hospodě, zamířil k ní a vešel.

Rozhlédl se po zakouřené místnosti a sednul si na nejbližší volné místo.

"Nevadí, když si sem sednu?" zeptal se Harry, ukazujíc na místo vedle staříka. "Rád bych si poslechl tu Popletalovu řeč."

"Pokud chcete," přikývnul zlehka stařík.

Oba dva potom chvíli poslouchali, jak hlas z Kouzelnické Bezdrátovky líčil Popletalovo oznámení, že jediný důvod, proč ještě síly ministerstva nezvítězili, byl ten, že se k důvodu jménem "Ten-jehož-nesmíme-jmenovat" přidali členové organizovaného zločinu. To způsobilo, nárůst jeho následovníků a donutilo síly ministerstva dočasně ustoupit.

"Co si myslíte o té řeči anglického ministra, pane…?"

"Black. Myslím, že ten chlap je idiot." Harry zničeně zakroutil hlavou a nevšiml si šokovaného výrazu na staříkově tváři, když mávl na barmana, ať mu přinese pití. "Podle mého názoru, lidé, co ovládají kouzelnický organizovaný zločin, jsou až moc chytří na to, aby se přidali k Pánovi zla."

"Proč myslíte?" naklonil se k němu se zájmem stařík.

"Aktivita magických syndikátů bývá nenásilná. Jejich podnikem je vydělávání peněz a bezdůvodné zabíjení lidí moc peněz nevydělá." Harry si loknul pití, co mu právě dorazilo. "U většiny zabíjení většinou jde o zločince zabíjející zločince."

"Proč by se nepřidali k Pánu Zla kvůli penězům a moci, co jim může nabídnout?"

"Jak jsem řekl, většina vražd, co se stane, je zločinec zabíjející zločince. Odbor pro Prosazování kouzelnických zákonů se většinou o takovéhle věci nestará. Ale kdyby začali obtěžovat nevinné lidi." Harrymu zledovatěl hlas, "tak hádám, že by se sundali rukavičky a nastaly by jatka. Jestli se chtějí přidat do války, budou muset být připravení na všechno, co s sebou válka přináší."

"Chápu," přikývl stařík. "Děkuju za Vaše rady, pane Blacku."

"Rád se podělím." Harrymu se zase vrátila jeho dobrá nálada. "No, a jestli mě teď omluvíte, opravdu jsem sem přišel jen, abych si poslechnul to Popletalovo prohlášení a jelikož už skončilo…"

"Samozřejmě," přikývl stařík. "Uvědomuji si, že musíte mít spoustu práce, a jako díky za Vaše rady, mi dovolte Vám zaplatit pití."

"Děkuju," přikývl s vděčností Harry, "a přeji hezký den."

Stařík počkal, dokud jeho host neodešel, načež se obrátil na muže stojícího vedle něj.

"Svolej ostatní hlavy, musíme svolat schůzi."

"Co chcete, abychom udělali s tím týpkem, co s Váma teď mluvil?"

"Neuděláte vůbec nic," odpověděl stařík rychle."

"Ale pane," protestovala gorila, "vždyť Vás urazil."

"Nic takového neudělal." Stařík si loknul ze své skleničky. "Z jeho pohledu nám prokazoval laskavost. A radši ani nechci pomyslet na to, co by se stalo, kdybychom si nevzali jeho varování k srdci.

"Co tím myslíte, pane?"

"Copak jste neslyšel jeho jméno?" Stařík se pozorně rozhlédl kolem. "Pan Black je jeden z nejnebezpečnějších mužů na světě, a jestli pracuje pro ten typ lidí, pro který si myslím, že pracuje, tak i kdyby se nám ho povedlo zabít…" Stařík jen bezmocně pokrčil rameny.

"Ale pane," oponovala gorila pořád zmateně. "Proč to berete tak vážně?"

"Protože jsem vyslechnul, to co nám chtěl říct," povzdychnul si stařík. "Jak jsem řekl, z jeho pohledu se nad námi slitoval. Přišel sem a informoval mě o několika nových pravidlech, které bychom měli dodržovat - nepřidávejte se k Pánovi Zla a nezabíjejte nikoho mimo rodinu. Poklidně nám vysvětlil, co by následovalo, pokud bychom jeho pravidla neuposlechli. Mohl by se nás prostě zbavit a začít od znovu s kýmkoli, kdo by nás nahradil."

"To je opravdu tak schopný, pane?" Gorile začínalo být špatně, když si uvědomil, že málem dobrovolně po Blackovi šel, aby ho "naučil lekci".

"Přišel do tohohle baru, sednul si vedle mě a řekl mi, jak to bude dál." Stařík se zašklebil. "Nikdo by nic takového neudělal, pokud by neměl dostatečnou moc se o nás postarat."

Před barem hned několik členů týmu určeného na hlídání nejmocnějších mužů italského podsvětí bylo ztuhlých šokem.

"Tony, ty a Agáta sledujte Blacka. Antonio, ty jdi tohle ohlásit." Velitel týmu si olízl rty. "Já…já pohlídám bar."

Chaos, přesně ten začal, jakmile na velitelství Pretoriánské gardy přiběhl vyděšený důstojník a zamířil rovnou ke kanceláři velitele.

"Pane," bušil Antonio do dveří Pretoriánského prefekta. "Pane, tohle musíte slyšet."

"Pojďte dál," otevřel dveře přísný šedovlasý muž s vojenskými způsoby, "a radši by to mělo být něco pořádného."

"Pane, Black je v Římě," dostal ze sebe uřícený důstojník.

"A proč kvůli tomu takhle bušíte na dveře mojí kanceláře?" zeptal se s falešným klidem Pretoriánský prefekt.

"Protože nakráčel do baru Alberta Nachelliho a řekl mu, že pokud se nebude řídit několika pravidly, tak nastanou jatka."

"Co na to Nachelli?"

"Poděkoval panu Blackovi za radu a svolal rodinu." Antoniovi se klepaly ruce. "Taky řekl jednomu ze svých lidí, že poslechnou Blackovi příkazy. Prý, že i kdyby zvládli zbavit se Blacka, pořád ještě by se museli vypořádat s těmi lidmi, pro které Black pracuje."

"Dobrá práce. Sedněte si a dejte si něco k pití." Pretoriánský prefekt potom vystrčil hlavu z kanceláře. "Sežeňte tucet mužů jako posily pro tu skupinku, co hlídá Nachelliho bar, a zavolejte všechny důstojníky mimo službu."

"Ano, pane," odpovědělo několik lidí a vyběhlo ven, aby mohli splnit rozkazy jejich velitele.

"Tak," Pretoriánský prefekt zavřel dveře kanceláře a podíval se na sedícího muže, "a teď mi přesně řekněte, co se stalo."

"Ano, pane. Black přišel do toho baru a sednul si rovnou vedle Nachelliho. Chvíli poslouchali Popletalovu řeč a ve chvíli, kdy Popletal prohlásil, že se mafie přidala k Pánovi zla, o něm Black řekl, že je to idiot," odmlčel se na chvíli, aby mohl popadnout dech. "Potom Black řekl, že kdyby se tohle stalo, nastaly by jatka. A že dokud se mafie zaměří na vydělávání peněž a omezí svoje vraždění pouze na své členy, nechá je na pokoji."

"Jak na to Nachelli reagoval?"

"Poděkoval Blackovi a zaplatil mu pití," Antonio nevěřícně potřásl hlavou. "Jeden z jeho mužů chtěl po Blackovi jít, ale Nachelli ho zastavil s tím, že…. že jim Black prokázal laskavost a řekl jim o nových pravidlech a že je mohl všechny zabít jen, aby ty další naučil lekci."

"Dobrá práce. Jděte do odpočívárny a na pár hodin si oddechněte."

"Pane, pokud by to šlo, radši bych se vrátil zpátky." Antonio si nervózně kousal ret. "Kapitán tam pořád je a radši bych ho tam nenechával samotného."

"Rozumím," přikývl Pretoriánský prefekt. "Běžte."

"Děkuji, pane," zavolal Antonio přes rameno, potom co vyběhnul k nejbližšímu místu na přemístění.

"Pane," přiběhnul k němu další muž, "potřebuji s Vámi o něčem mluvit."

"Ale rychle, Folchini," zavrčel Pretoriánský prefekt. "Jsme uprostřed něčeho důležitého."

"Před chvíli jsem mluvil Guntrem Schmittem o štítech," překypoval Folchini nadšením. "Ten muž, co ho najali, aby štíty zkontroloval, tvrdil, že nové sekce měli jinou barvu než ty staré."

"A?"

"No magické vidění je většinou černobílé," odpověděl Folchini rychle. "To, že má barevné vidění, znamená, že ten muž, kterého najali, musel udělat něco neuvěřitelně nebezpečného, aby tu schopnost získal."

"Co na tom záleží?" promnul si Pretoriánský prefekt unaveně oči. "Nechápu, proč to nemůže počkat, dokud nevyřešíme ty problémy, co nám tu Black napáchal."

"Protože," usmál se Folchini, "muž, kterého najali, byl pan Black."

"Chci detaily."

"Setkali se s Blackem a ten jim řekl, že toho o štítech moc neví, tak mu našli v archivech knížku, aby si to mohl nastudovat."

"Možná se jen chtěl na tu knížku podívat," zamumlal si Pretoriánský prefekt pro sebe, "nebo si podle svých měřítek myslí, že toho neví dostatek. Pokračujte."

"Několik hodin potom strávil pročítáním knihy a pár dalších kontrolováním štítů." Folchini si překontroloval poznámky v zápisníku. "Potom ho Schmitt vzal na prohlídku pozemků. A pak Black odešel."

"Kdy to bylo?"

"Před třemi dny, pane."

"Takže se mi Black dva dny promenádoval po městě a my nemáme ani ponětí, co dělal," dostal ze sebe Pretoriánský prefekt a donutil se ke klidu. "Zkuste zjistit, co dělal. Zkontrolujte spisy, jestli se nestalo něco divného, a až se vrátím, očekávám od Vás hlášení."

----------

* Gnomes of Zurich - pojem, kterým se někdy označují švýcarští bankéři

- nenašla jsem pro to název v češtině, tak jsem se přiklonila k trpaslíkům - ty mám také spojené se zlatem, drahokamy apod.

** Jako tvůrce uniforem Švýcarské gardy je většinou brán Michelangelo.

*** Pugio - dýka římských legionářů/pěšáků, která se nosila se na levém boku,

měla čepel se středovým žebrem - 18-25 cm dlouhá a 4-7 cm široká, ve tvaru vavřínového listu

**** 100 sesterciů = 1 aureus - Harry tedy zaplatil 4x tolik, co prodavač

Za jakékoli chyby ve skloňování sestercius, aureus se velice omlouvám…zase tolik si s češtinou ještě nerozumím :D

Poznámka překladatelky: Pokud se nepletu, v příběhu není zmíněno, kde Harry ty štíty opravoval, a tak jsem trochu pobrousila po internetu. Nejznámější pieta ve Vatikánu byla vytvořena opět Michelangelem a je to pieta v Bazilice sv. Petra. Ta byla roku 1972 poničena vandalem. Jediné, co mi do toho nesedí je, že by Harryho povolali na opravení štítů o víc než 20 let později. Každopádně když pominu časové nesrovnalosti, vypadá to, že Harry se procházel po Bazilice sv. Petra. :)