10. Jediné, co jsem chtěl, bylo trochu klidu a ticha | Přej si něco

"Mohl bych se podívat na Váš nůž, pane?" zeptal se zdvořile velitel týmu.

"Samozřejmě," přikývl Harry a podal mu ho rukojetí napřed.

"To je velice zajímavý nůž," poznamenal velitel týmu. "Nevadilo by Vám říct mi, co se tu stalo?"

"Ale vůbec ne," odpověděl už celkem klidně Harry. "Byl jsem ve svém pokoji a ti tři muži sem vrazili. Chvíli bojoval s tím prvním a pak prolétl oknem. Ten druhý muž mě popadnul a bohužel jsem ho musel pořezat a ten třetí vyběhnul ze dveří."

"Děkuji za Váš čas, pane," přikývl velitel týmu a zavřel zápisník. "Možná se Vás ještě později, až to tu pořádně prohlédneme, zeptáme na pár otázek, abychom si nějaké věci ujasnili."

"To není problém," mávnul rukou Harry. "Vadilo by, kdybychom šli dolů? Mám pocit, že je čas se z tohohle hotelu odhlásit."

"Ale vůbec ne, pane," přikývl velitel. "Ale obávám se, že Vás budu muset doprovázet, dokud nedostanu povolení Vás propustit."

"Chápu." Harry krátce přikývl. "Děláte to, co musíte."

Oba dva prošli chodbou kolem těla řidiče, které bylo přineseno a položeno vedle ostatních, k výtahům.

"Škoda, že musel zemřít," zamumlal si Harry pro sebe, když si všimnul řidičova těla. "Chtěl jsem ho nechat být."

Jakákoliv reakce od velitele týmu byla utnuta příchodem jiného muže. "Zpráva od Prefekta."

"Jaká?" zeptal se poklidně velitel týmu.

"Říkal, že Black může jít, jestli to vypadá na sebeobranu." Popravdě řekl 'dostaňte ho z mého města' ale posel neviděl důvod, proč rozčilovat kouzelníka, co Salvatora Carillo rozmáznul jako mouchu.

"Vypadá," přikývl rychle velitel týmu. "Můžete jít, pane Blacku. Mohl bych se zeptat, kam zamíříte teď?"

"Švýcarsko zní dobře," zamyslel se Harry. "Ať to bude kdekoliv, doufám, že tam bude klidněji než doteď."

"Hezký den, pane Blacku." Velitel týmu užasle sledoval jak nejnebezpečnější muž, kterého kdy potkal, poklidně vychází z budovy.

Po cestě do magického Říma Harry ztěžka překonával potřebu křičet, proč se mu tyhle věci pořád stávají? Copak je na Potterovic rodině nějaká kletba, o které mu nikdo neřekl?

Frustrovaně si povzdechl, vešel do kouzelnické části Říma a zastavil se před tím malým barem, který předtím navštívil. Opravdu teď potřeboval skleničku, potom může najít způsob, jak se dostat do Švýcarska.

"Dobrý večer, pane Blacku," pokývl na něj ten stařík z minule a pokynul k prázdné židli. "Určitě se Vám daří dobře?"

"Kéž by" svěsil zničeně ramena Harry. "Naneštěstí jsem měl poněkud špatný den."

"Co se stalo?" Stařík mávnul na barmana, aby jim přinesl pití.

"V mém hotelovém pokoji mě napadli tři muži." Harry si loknul z dorazivší sklenky. "A věci se trochu vymkly z ruky."

"Neublížili Vám, že ne?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Nemám ani škrábanec."

"Chápu." Muž si nervózně olízl rty. "Co s tím hodláte dělat?"

"Tak jak vidím věci já, bude nejlepší na celý ten incident zapomenout." Harry dopil sklenku a stoupnul si. "A doufat, že se nic podobného nebude opakovat."

"Jsem si jistý že ne, pane Blacku." Na staříkově tváři byla jasně vidět úleva. "Přeji hezký den, pane Blacku."

"Děkuju." Harry na stůl hodil pár mincí. "Bude správné, abych tentokrát zaplatil já, koneckonců minule jste platil vy."

"Nashledanou, pane Blacku," zavolal stařík na Harryho vycházejícího ze dveří. "A hezkou cestu."

Harry strávil několik minut chozením po uličce, až nakonec našel malý krámek hlásající, že má nejlevnější mezinárodní přenášedla v Římě.

"Haló?" křiknul Harry, když vešel do zdánlivě opuštěného obchodu. "Je tu někdo?"

"Co?" Ze dveří vedoucích pravděpodobně do další místnosti vykoukla hlava. "Oh, omlouvám se. Očekával jsem Vás až za pár minut. Takže budete chtít přenášedlo?"

"Ano," potvrdil Harry, "do Švýcarska."

"Tak to budu potřebovat Váš pas," natáhl muž ruku. "Přece jenom budete překračovat hranice."

"Moment." Harry se začal probírat kapsami a nakonec prodavači podal svůj pas. Muž vytáhl hůlku a na pas poklepal. *

"Jestli je to vše." Harry natáhl ruku pro pas. "Co jste myslel tím, že jste mě očekával…"

"Děkuju a tady máte," přerušil ho muž a spolu s pasem mu podal přívěšek na klíče se Švýcarskou vlajkou.

"Děkuju," přijal Harry oba předměty. "Kolik Vám dlužím?"

"Už je zaplacené Pretoriánským prefektem," usmál se muž. "Nechal své muže dojít do všech zájezdových obchodů ve Římě a řekl jim, že jakékoliv mezinárodní přenášedlo, které si koupíte, bude na jeho účet a že zaplatí dvakrát tolik, pokud Vás odsud dostaneme během hodiny."

"To od něj bylo milé," usmál se Harry. "A teď k té otázce na kterou jsem se chtěl zeptat."

"Obávám se, že na to nemáme dost času, Harry," usmál se omluvně muž. "Víš, opravdu jsem chtěl dostat dvojnásobek, takže se to přenášedlo zaktivuje zhruba…teď."

Harry ucítil zatáhnutí za pupík a svět se kolem něj začal točit.

"Vítejte ve Švýcarsku," řekl s úsměvem od pohledu veselý chlapík. "Mohl bych vidět Vaše papíry, prosím?"

"Samozřejmě." Harry mu podal pas a snažil se nedat na sobě znát svoji mrzutost, zatracenej prodavač.

"Věřím, že jste měl pěkný den, pane." Celník pohlédl dolů na pas. "Blacku."

"Byl trochu drsný, ale dělám si velké naděje, že tady se věci trochu zklidní."

"Aha." Vypadalo to, že celník nebyl schopný od toho malého dokumentu odtrhnout oči.

"Potřebujete ještě něco?" zeptal se Harry, mírně znepokojený mužovým podivným chováním.

"Ne, pane," odpověděl potichu celník. "Jen mě v životě nenapadlo, že se s Vámi setkám. Jenom se během pobytu ohlaste na místní policii. Mají pro Vás pár vzkazů, které by rádi předali, a jsem si jistý, že, pokud budete mít čas, tak by si s Vámi rádi popovídali nad pivem.

"Děkuju," přikývl Harry. "Máte nějaké doporučení, kde bych našel dobré místo k ubytování?"

"Hned venku je informační pult," pokynul celník ke dveřím. "Pokud po mně nepotřebujete nic jiného."

"Hezký den," přikývl Harry a vydal se k východu.

"Vám také, pane Blacku." Celník uzavřel svoje stanoviště, počkal, odkud pan Black neprošel východem, a potom rychle došel za svým nadřízeným. "Právě mi kontrolou prošel Pan Black."

"Řekl jste mu, ať zkontaktuje policii?"

"Ano," přikývl celník. "Zeptal se, jestli po něm chceme, aby se ubytoval na nějakém určitém místě, a já ho poslal k informačnímu pultu."

"Dobrá práce." Nadřízený si zapsal do notesu čas. "Ze zvědavosti se musím zeptat, jaké je jeho křestní jméno?"

"Pan," pokrčil rameny celník. "Když jsem se podíval, bylo v kolonce jen tohle."

"Rozumím," řekl muž po pár minutách přemýšlení. "Jděte počkat do odpočívárny, musím to jít nahlásit."

***

"Zjistili jsme, co se Blackovi stalo, pane," řekla svému šéfovi, Albertu Nachellimu, nervózně ta gorila, která se předtím nabídla, že 'pana Blacka naučí lekci'.

"No?"

"Black byl ve svém hotelovém pokoji napaden Giovannim Consigliem, Salvatorem Carillem a Consigliovým řidičem." Muž zaváhal.

"Pokračuj."

"Zbytek mám od mého bratránka Tonyho, co pracuje v tom baru, kam chodí rádi poldové." Potom, co uviděl šéfovo přikývnutí, pokračoval. "Tvrdí, že Black zabil staříka Consiglia a taky že nachystal tu 'nehodu', co pozabíjela Consigliovy muže. Jeden z nich dokonce přísahá, že slyšel Blacka zamumlat, že chtěl nechat Giovanniho žít a že byla škoda, že nepochopil jeho radu a nenechal věci na pokoji. Taky si myslí, že seděl na ráně ve svém hotelovém pokoji, aby viděl, jestli se po něm někdo rozhodl jít."

"Děkuju," přikývl Alberto Nachelli. "A připomeň mi, ať tvému bratranci poděkuju za informace, věci se tím vyjasnily."

"Jak, pane?"

"Když mi Black platil pití, něco řekl," řekl stařík a opřel se v židli. "Řekl, že se nehodlá mstít a že "bude jedině fér, aby tentokrát zaplatil on, když my jsme platili minule". Myslel jsem, že mluví o tom pití, ale teď si tím nejsem tak jistý."

"Co tím myslíte, šéfe?"

"Teď to vypadá, jako by se stalo něco, co k nám přitáhlo Blackovu pozornost, tak zabil Consiglia a několik jeho mužů a zavedl pár nových pravidel, za to, že jsme ho obtěžovali." Stařík se usmál. "Z nějakého důvodu nechal Consigliova syna žít, takže když se ho Consigliův syn pokusil zabít, Black došel k závěru, že je to jeho chyba a ne naše."

"Takže když Black řekl, že za tuhle zaplatí?"

"Myslel tím ten pokus o zabití a ne pití."

***

"Co se děje?" zeptal se Pretoriánský prefekt, když po zaklepání otevřel dveře.

"Black odjel, pane," strčil muž hlavu do dveří, "do Švýcarska."

"Děkuju." Na obličeji Pretoriánského prefekta se objevil úsměv. "S trochou štěstí se znova objeví teprve až budu v důchodu."

"Ano, pane," zasmál se muž a odešel.

"Co jste mi to chtěl říct, před tím než nás vyrušili?" otočil se Pretoriánský prefekt zpátky na velitele týmu, co byl poslaný na pomoc Blackovi.

"Chtěl jsem Vám říct o Blackově noži, pane," odmlčel se muž. "Byl dost nezvyklý a myslel jsem, že bude nejlepší Vám to říct."

"No?"

"Bylo to římské Pugio s kostěnou rukojetí. Kouzla byla poněkud zastaralá a stejného způsobu, jaký používali Římané, což mě přivádí k myšlence, že to není replika. Čepel byla vyrobená z podivného namodralého kovu a měla v sobě vyryté slovo."

"Jaké slovo?"

"Atrum." Velitel týmu nervózně polkl. "Což se dá přeložit jako Black, aspoň podle toho, co si pamatuju z Latiny."

"Nesnažíte se něco naznačit, že ne?"

"Nic nenaznačuji, pouze hlásím fakta, tak jak jsou."

***

Jak šel Harry k informacím, v hlavě se mu začal tvořit plán, jak strávit svůj první den ve Švýcarsku. Sežene si pořádný kus švýcarské čokolády, velikánský hotelový pokoj a potom nechá rozhodnout osud, co se bude dít dál.

"Dobrý večer, pane," usmála se dívka na informacích, když ho uviděla přijít. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Potřebuju pokoj," usmál se Harry. "Pokud možno co největší a nejluxusnější."

"Vteřinku, pane." Dívka se sklonila pod pult a za chvíli vytáhla brožurku. "Tady máte, velký a luxusní a navíc ještě v dobré lokaci."

"Děkuju." Harry se otočil od putu a odešel, spokojený že věci začínají vypadat nadějně.

Za ním se dívka u informačního pultu ušklíbla. Nevěděla, kdo ji zaplatil, aby dala sledovací kouzlo na tu brožurku, co dala tomu podivínovi, a bylo jí to jedno. Koneckonců nemohla přežívat s jejím mizerným platem bez… doplňujících příjmů. Bylo by jí to jedno, i kdyby znala zdroj peněz, ta částka, kterou nabízeli komukoliv, kdo jim umožní sledovat muže s nerozpoznatelnou tváří, byla až moc vysoká, než aby si ji nechala proklouznout mezi prsty. I když to znamenalo trochu si ušpinit ruce.

***

"Mám dobré zprávy, můj pane," řekl muž, když se sklonil, aby políbil plášť svého znetvořeného mistra. "Brigádnici ze Švýcarska se podařilo na Blacka umístit sledovací kouzlo a můžeme ho sledovat, dokud to sledovací zařízení bude mít s sebou."

"Výborně," sykla temná postava. "Pošlete patnáct mužů, aby…z něj udělali příklad, že se svět musí naučit mě poslouchat."

"Váš rozkaz bude ihned splněn, můj pane," zamručel poskok a odplížil se z místnosti.

***

"Chtěl byste radši pokoj v horních nebo dolních patrech, pane?" zeptal se Harryho hotelový recepční s profesionálním úsměvem.

"Chtěl bych pokoj co nejvýš by to šlo," usmál se Harry. "S balkónem pokud možno, rád cítím vítr ve vlasech."

"Samozřejmě, pane. Pokoj 1003 v desátém patře je volný a s potěšením Vám mohu oznámit, že má celkem velký balkón." Recepční šáhl pod pult a vytáhnul klíč. "Je tu ještě něco, co bychom mohli udělat, aby byl Váš pobyt zde příjemnější?"

"Jestli by to nebyl moc velký problém, mohl byste mi do pokoje poslat nějakou čokoládu?" zeptal se Harry rozpačitě. "Tolik jsem o ní slyšel a bohužel jsem ještě neměl příležitost ji ochutnat."

"Nechám Vám něco poslat nahoru a s trochou štěstí dorazí do Vašeho pokoje ve stejnou chvíli jako Vy," odpověděl recepční s úsměvem. "Divil byste se, kolik lidí při zapisování žádá to samé."

"Děkuju," usmál se Harry a vzal si klíč od pokoje. "A přeji dobrou noc."

"Vám také, pane Blacku," odpověděl radostně recepční.

Na cestě k jednomu z výtahů se Harry musel ovládat, aby nezakřičel radostí. Konečně začínala ta klidná dovolená, kterou plánoval. Od teď už žádné útoky smrtijedů, žádní násilníci s noži, žádná Švýcarská garda žádající kontrolu štítů, žádní blázni vrážející do jeho hotelového pokoje, nic z toho, jen ticho a klid.

"Desáté patro," poučil Harry obsluhu výtahu.

"Ano, pane."

Harry téměř poskakoval radostí, když se dveře výtahu otevřely. "Děkuju a přeju hezký den," křiknul Harry přes rameno na obsluhu výtahu, když zamířil k pokoji.

"Vaše čokoláda, pane," řekla usmívající se dívka s velkým tácem před Harryho dveřmi. "Chtěl byste ještě něco jiného?"

"Ne, děkuji," zakroutil Harry hlavou. "Jen položte tu čokoládu na postel a řekněte mi, kolik Vám dlužím."

"Pozornost podniku, pane." Dívka položila tác na postel. "Snažíme se udržovat zákazníky v luxusních pokojích šťastné."

"Děkuju," přikývnul vděčně Harry a předal ji malý svazek peněz. "A přeju dobrou noc."

"Vám také, pane." Dívka se naposled usmála a odešla z pokoje.

Harry si vzal kousek čokolády, otevřel dveře na balkón a opřel se o zábradlí. Vítr ve vlasech, město plné světel, no, mohlo by to snad být ještě lepší?

"Chcípnííáááááááá."

Harry šokovaně sledoval, jak se před ním objevilo několik smrtijedů a s křikem se zřítilo dolů. Harry se podezřívavě zadíval na kousek čokolády, co držel v ruce, a přičichnul k němu, načež se naklonil přes zábradlí, aby se podíval na hromadu pomlácených smrtijedů před vchodem do hotelu. Přemýšlejíc, proč se mu tyhle věci pořád stávají, a přemáhajíc nutkání brečet, se Harry otočil a smutně se vrátil do svého hotelového pokoje, místní bystrozoři tu budou každou chvíli a možná by nebyl špatný nápad si předem zabalit.

----------

* pozn. autora: Prodavač věděl, že je Harry Potter, a tím klepnutím změnil Harryho křestní jméno na "Pan".