7.Ahoj, bratránku | Staří vojáci nikdy neumírají

"Takže, kdo je ten tvůj přítel v šedém obleku?" zeptala se Hermiona, zatímco trojice přicházela ke Smythovu autu.

"Zajímavý chlapík," řekl Harry konverzačním tónem. "Během mrknutí oka se z nedůležitého byrokrata stane tvým nejlepším přítelem. Když jsem si toho všimnul, tak jsem si nejdřív myslel, že k tomu používá magii.""Je to jen zatracenej strašák, zlatíčko," vysvětloval Smythe. "Pracuje pro jednu z těch zkratkových organizací a pravděpodobně ani sám neví, co tam dělá.""Oh," vydechla Hermiona překvapeně. "Kdo další tam ještě bude?"

"Zástupkyně ministerstva pro mudlovský svět, jménem Dafné Blakeová," odpověděl Smythe, "a pár chlapíků od armády."

"Mohl bys mě naučit střílet s pistolí jako má Harry?" přeskočila Hermiona na jiné téma.

"Hermiono?" dostal ze sebe Harry šokovaně.

"Samozřejmě můžu, zlatíčko," souhlasil Smythe. "Možná by ale bylo lepší začít s něčím menším. Nejsem si jistý, jestli by pro tebe nebyl Webley až moc velký."

"Dobře," souhlasila Hemiona. "Co třeba PPK* jako měl James Bond?"

"A co takhle něco britského?" opáčil Smythe. "Třeba Royal Irish Constabulary**?"

"Je to v té tvé knize?" zeptala se rychle Hermiona. "Harry říkal, že mi tu svoji půjčí a já se už nemůžu dočkat, až si ji přečtu."

"Řekl ti o ní on, co?" řekl Smythe s úšklebkem.

"Ano, řekl," vložil se do rozhovoru Harry. "A chtěl jsem ji nechat znovu vytisknout pro nováčky."

"Možná bychom ji mohli ještě předtím rozšířit," přidal se Smythe. "Udělat z toho příručku pro nováčky a ostatní, nebo tak něco. Kapitoly o tom, jak nosit a starat se o svou uniformu nebo nějaké základy boje s mečem."

"Dobrý nápad," souhlasil Harry. "Knížka se vším, co bude třeba v mé jednotce vědět. Bylo by možné je udělat sebe-obnovující?"

"Mělo by to jít," řekla Hermiona. "Mohla bych taky dostat jeden výtisk?"

"Samozřejmě, zlatíčko," souhlasil Smythe.

Auto mezitím dojelo k budově ministerstva, načež se Smythe otočil na své dva pasažéry.

"Vy dva jděte napřed. Já mezitím zaparkuju."

"Dobře, dědo," přikývla Hermiona.

"Pojďme." Harry vystoupil z auta a podržel kamarádce dveře.

"Děkuju, Harry," řekla Hermiona s vděčným úsměvem. "Kam teď?"

"Tudy." Oba dva poté vešli hlavním vchodem a prošli kolem zvědavé recepční až k neoznačeným dveřím. "Až po tobě," řekl Harry po otevření dveří.

"Gentleman," zahihňala se Hermiona.

"Souhlasím," ozvalo se z druhé strany dveří. "Rozhodně dobrá partie."

"Kdo jste?" zeptala se červenající Hermiona. Nečekala, že ji někdo uslyší.

"Dafné Blakeová," odpověděla žena. "Oficiálně jsem reprezentantka ministerstva pro mudlovské ministerstvo. Neoficiálně jsem za poslední dva dny udělala víc práce než za celou dobu tady. Kouzelnické ministerstvo jak mě tak mé mudlovské kolegy nerado vidí informované."

"Nestačilo by prostě jít do Příčné ulice?" zeptala se potichu Hermiona.

"Doteď jsem neměla proč," přiznala Dafné. "Mám další povinnosti, co zabírají většinu mého času, a zřídka kdy si vzpomenu na kouzelnický svět, proč bych měla?"

"Ale…," zavřela bezhlesně Hermiona pusu, jak nemohla přijít na odpověď.

"Myslím, že brzy zjistíte, že bigotnost, na kterou narazíte v Bradavicích je jen slabý odraz toho, co na Vás čeká ve světě," řekla Dafné smutně. "Zjistíte, že všechny práce připadají pouze čistokrevným a budou tvrdit, že by nebylo fér dát ji mudlorozenému, protože ten může přežít v obou světech. A nemůžeme očekávat, že čistokrevní opustí jediný svět, který znají, že? Půjdete do jiné školy naučit se, jak žít ve vlastním světě, doženete všechno učivo, co jste zameškala docházkou v Bradavicích, a život půjde dál. Pokud budete mít štěstí, dostanete ročně jeden, dva dopisy od starých přátel a budete pokračovat v životě."

"Nikdo v kouzelnickém světě nezůstane?" zeptala se vyděšeně Hermiona.

"Někteří ano," připustila Dafné. "Ale ne moc. Většinou ti, co si vzali někoho čistokrevného, a výjimečně ještě výborní studenti, co dostanou nabídku práce ve výzkumné společnosti nebo u Gringottů.

"To je příšerné," řekla Hermiona rozhořčeně.

"Takový je život," pokrčila rameny Dafné.

"Máte záznamy všech mudlorozených, co opustili kouzelnický svět?" zeptal se potichu Harry.

"Pár jich mám," přikývla Dafné. "Proč"

"Zařiďte mi s nimi schůzku," přikázal Harry. "Mám nápad."

"Co plánuješ?" zeptala se okamžitě Hermiona.

"Říkám si, že by mohlo být užitečné mít na své straně spoustu trénovaných kouzelníků," odpověděl Harry. "A kdyby všechno selhalo, tak mají právo vědět, že se Voldemort vrátil, aby se mohli lépe bránit."

"Kouzelnickému světu se nebude líbit, jestli přivedete všechny mudlorozené zpátky," upozornila ho Dafné.

"Tak se bude muset změnit, nebo bude zničen," odpověděl Harry. "A jestli si vyberou ničení, tak prostě budeme muset začít od znovu a vytvořit něco nového."

"Harry," řekla Hermiona nadšeně.

"Věřím Vám," řekla po chvíli přemýšlení Dafné. "Jestli budete chtít, tak Vám pomůžu."

"Děkuji," Odpověděl s úsměvem Harry.

V tu chvíli se otevřely dveře a vstoupil muž v šedém obleku a generál Montblanc z předchozí schůzky.

"Koho to tu máte jako doprovod, majore?" zeptal se muž v šedém obleku s neskrývaným zájmem.

"Tohle je moje kamarádka Hermiona," odpověděl Harry. "Pravnučka Seržant-Majora Smythe a jedna z těch, co by Vám mohla zodpovědět Vaše otázky."

"Opravdu?" zeptal se muž v šedém obleku s úsměvem. "Mohl bych Vám ji tedy na chvíli ukrást?"

Harry se podíval na Hermionu a tázavě zvednul obočí.

"Co takhle si jít promluvit támhle do kouta?" navrhla Hermiona. "Nevím, jak moc Vám můžu pomoct, ale udělám, co jen budu moct."

"Děkuji," opověděl rychle muž. "To je vše, oč žádám."

"Zatímco se budou bavit, nemohl byste si ještě před schůzí najít chvilku na krátký rozhovor, majore?" zeptal se generál potichu.

"Samozřejmě," souhlasil Harry. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Doufal jsem, že byste do své jednotky mohl vzít jednoho mého známého," vysvětloval generál. "Správný chlap, sloužil deset let u Speciálních jednotek, jen ty nejlepší schopnosti. Chlap z povolání, jeden z nejlepších vojáků, kterému jsem kdy velel."

"A?" skočil mu do řeči Harry.

"Kvůli nehodě přišel o obě nohy," dostal se generál k pointě. "Doufal jsem, že byste pro něj mohl mít místo úředníka nebo zásobovacího důstojníka. Sice nemůže chodit, ale pořád mu to myslí. Armáda je jeho život a zabilo by ho, kdyby musel dožít na penzi."

"Určitě ho budu moct využít," souhlasil hned Harry. "Možná bych i mohl něco udělat s jeho nohama, ale nemůžu nic slíbit."

"Děkuju, majore," oddechl si generál. "Věděl jsem, že se na Vás můžu spolehnout. A doufám, že nevadí, když se zeptám, jak jste to s těma nohama myslel?"

"Kouzla," řekl Harry s pokrčením ramen. "Nevím, jestli to pomůže, ale jsem ochotný to zjistit. Znám muže s dřevěnou nohou a nemá s ní žádné problémy. Pravděpodobně je začarovaná, aby se lépe užívala."

"Dřevěná noha?" zeptal se šokovaně generál. "Tělesné náhrady se už od používání dřevěných nohou hodně vyvinuly. Myslíte, že by bylo možné zkombinovat naší technologii s vašimi kouzly?"

"Opět si nejsem jistý," odpověděl Harry. "Ale doufám v to."

"Ještě jednou děkuji, majore,"poplácal generál mladíka po rameni. "Za všechno, co jste udělal."

"Rád pomůžu," odpověděl Harry.

Na druhé straně místnosti se mezitím bavila Hermiona s mužem v šedém obleku.

"Děkuji, že si se mnou promluvíte, slečno Grangerová," pozdravil mladou čarodějku muž v pomačkaném šedém obleku.

"Vy musíte být ten muž v šedém obleku, o kterém mi říkal Harry," řekla Hermiona s úsměvem.

"Vinen," řekl muž s přátelským úsměvem. "Harry se zmínil, že byste mi mohla odpovědět na moje otázky ohledně kouzelnického světa."

"Na většinu ano," souhlasila Hermiona.

"Byla byste ochotná případně zjistit odpovědi, které neznáte?" pokračoval muž. "Jsem samozřejmě ochotný Vám zaplatit za Váš čas a zahrnu i náklady na výzkum."

"Náklady na výzkum?" zeptala se Hermiona.

"Peníze na nové knihy," vysvětloval muž. "Celkem dost peněz na nové knihy, pokud mi budete nosit účty."

"Proč?" zadívala se na něj podezřívavě Hermiona.

"Protože nejsem ve Vašem světě úplně beze zdrojů," řekl muž rychle. "Nejsou tak přínosné, jak bych chtěl, ale existují a něco málo mi řekly i o Vás. Nejlepší v ročníku, považována za nejlepší studentku zdobící chodby školy.

"A?" skočila mu do řeči Hermiona.

"A došel jsem k závěru, že Vaše místo u Harryho je podobné tomu mému u vlády," odvětil muž. "Hledáte odpovědi na otázky. Mám pár otázek ohledně kouzelnického světa a je proto samozřejmé, že půjdu za prokázaným expertem."

"Jaké máte zdroje v kouzelnickém světě?" požadovala Hermiona.

"Opravdu si nemyslím, že…"

"Potřebuju vědět, jaké jsou, abych věděla, na co se mám zaměřit," vysvětlovala Hermiona.

"Chápu…moje dvanáctiletá neteř právě dokončila první ročník," řekl muž zamračeně. "Jsem závislý na tom, co jsem posbíral z našich rozhovorů."

"A předtím jste to položil tak, aby to vypadalo, že víte mnohem víc, než ve skutečnosti," řekla Hermiona s přikývnutím.

"To je Vaše první lekce, slečno Grangerová," řekl muž s hrdým úsměvem. "Nikdy nenechte nikoho, aby zjistil, kolik toho víte. Nechejte je, ať si myslí že to víte víc než ve skutečnosti, nebo méně, ale nikdy nedovolte, aby věděli, kolik toho ve skutečnosti je."

"Můžete mi dát seznam toho, co chcete vědět?" zeptala se Hermiona s úsměvem.

"To a víc," souhlasil muž. "Támhle Harry pracuje pro generála a já bych rád, kdybyste pracovala pro mě."

"Oh?"

"Dobrá odpověď," zasmál se muž. "Většinu lidí to donutí dát Vám více informací. Chci, abyste byla můj zástupce u mladého majora Pottera. Chtěl bych, abyste mi dávala informace o vašem světě a já mu budu dávat informace, které se mi podaří sehnat."

"To můžu udělat," souhlasila pomalu Hermiona.

"Dále se musíme rozhodnout, jestli chcete být nezávislý spolupracovník nebo členka mé… organizace," pokračoval muž. "Pro teď bych radši kdybyste si zachovala svoji nezávislost. Myslím, že by to věci mnohem zjednodušilo."

"Chci pověřovací listinu," požadovala Hermiona. "Musím být schopná věcí, které obyčejným lidem nejsou dovolené."

"Jako nosit pistoli?" zeptal se muž s pozvednutým obočím. "To nebude problém. Měl bych Vám to být schopný nechat doručit ještě dnes. Něco jiného?"

"Myslím, že to hlavní jsme probrali," odpověděla Hermiona. "Detaily, jako plat probereme později."

"Bylo mi ctí Vás poznat a myslím, že práce s Vámi bude ještě větším potěšením, slečno Grangerová," řekl muž s úsměvem.

"Nápodobně," souhlasila Hermiona.

"Vypadá to, že už je čas na schůzi," řekl muž v šedém obleku. "Co kdybychom šli na místa?"

"Pojďme." Hermiona přešla ke stolu, sedla si na židli vedle Harryho a čekala dokud schůze nezačne.

"Co pro Vás můžeme udělat, majore?" započal schůzi muž v šedém obleku.

"Zajal jsem několik vězňů," odpověděl Harry. "A také jsem se dohodl na zabezpečeném zadržovací zařízení, kam je mohu umístit, ovšem s Vaším povolením."

"Zabezpečené zadržovací zařízení?" zeptal se muž v šedém obleku.

"Gringottovi souhlasili se zajištěním stráží a údržby za malý poplatek," vysvětloval Harry. "Myslím, že by byl dobrý nápad jejich nabídku přijmout."

"Nebylo by složité vězně bez povšimnutí dostávat dovnitř a ven?" zeptala se Dafné.

"Mají nový druh kouzelné přepravy," promluvila Hermiona. "Propojuje dvoje dveře. V praxi projdete dveřmi tady a vyjdete v bance."

"To by mohlo být užitečné," souhlasil generál. "Podporuji Váš návrh stvrdit dohodu s bankou."

"Podporuji," přidala se Dafné.

"Prosazeno," přikývl muž v šedém obleku. "Můžete se o to postarat, majore?"

"Ano, můžu," odpověděl Harry. "Další věc, kterou jsem chtěl zmínit, jsou lektvary pravdy."

"Pokračujte," vybídl ho muž v šedém obleku. "Řekněte mi o nich."

"Pár kapek toho nejsilnějšího lektvaru zabrání osobě lhát," pokrčil rameny Harry. "Myslím, že by i možná mohli vytáhnout odpovědi z nespolupracujících osob."

"Mohli byste nám ten lektvar dodávat?" požadoval muž v šedém obleku.

"Ne v tuhle chvíli," řekl Harry. "Ale pracuji s madam Blakeovou na něčem, co by mohlo tento problém vyřešit."

"Nemohli bychom zvýšit rozpočet," otočil se muž s šedém obleku na generála. "Čím víc toho vím, tím víc toho chci."

"Uvidím, co se s tím dá udělat," souhlasil generál. "Dokud to budete dorovnávat svými diskrečními fondy."

"Dohodnuto," souhlasil muž rychle.

"Poslední věcí, kterou bych rád nadhodil, je, že budu potřebovat víc místa," řekl Harry s úsměvem. "Budova pluku pro teď stačí, ale do budoucna budu potřebovat víc místa."

"Je tu pár zavřených základen, které bychom Vám mohli dát k dispozici," navrhl generál. "Nic velkého, ale myslím, že určitě najdete nějakou, která Vám bude vyhovovat. Pošlu Vám seznam."

"Děkuji," odpověděl Harry.

"Myslím, že Vám všichni budeme posílat hodně seznamů," řekl muž v šedém obleku se smíchem. "Můžeme pro Vás udělat ještě něco, majore?"

"Nemám nikoho na výslech vězňů," dodal Harry rychle. "Žádný z mých mužů není vytrénovaný s nejnovější technikou a jen pár z nich má zkušenosti, jak donutit někoho mluvit."

Muž v šedém obleku a generál se na sebe podívali. "Co kdybychom Vám oba dodali pár lidí," navrhl generál.

"Výborný nápad," nadchnul se muž v šedém obleku. "Už nemám, co dalšího dodat. Někdo ještě něco potřebuje?" Rozhlédnul se po místnosti. "Potom tedy navrhuji, abychom se pro teď rozešli."

Všichni vstali a vydali se pryč z místnosti. Harry a Hermiona vyšli dveřmi, kterými vešli, a uviděli čekajícího Smythe.

"Jeden z těch milých bobíků se rozhodl si se mnou promluvit," vysvětloval Smythe. "Nelíbil se mu ten fakt, že jsem měl pod kabátem podezřelou bouli a nechtěl mi věřit, že jsem voják v aktivní službě."

"A cos dělal?" zeptala se Hermiona s pochopením.

"Sebral jsem mu zbraň a napochodoval jsem s ním sem," odpověděl Smythe. "Zavolal jsem generálova poskoka a nechal jsem ho to vysvětlit."

"Sebral jsi mu zbraň?" zeptala se ohromeně Hermiona.

"Chudák kluk ani nevěděl, jak se s tím zachází," přitakal Smythe. "Stejně bych na tu schůzi šel, ale snažil jsem se ho naučit, jak se správně zachází se zbraní a ztratil jsem pojem o čase. Za to se omlouvám, pane."

"Na tom nezáleží," řekl Harry přezíravě. "Možná by byl i dobrý nápad nabídnout ochrance tady kolem pár dalších hodin."

"Nebude třeba, pane," odpověděl Smythe. "Ochranka v budově ví, co dělá. To muži venku, měšťáci, mají u sebe zbraně poprvé v životě."

"Obyčejní policisté mají zbraně?" dostala ze sebe Hermiona šokovaně.

"Jenom tady v okolí a pouze jako dočasné opatření," potvrdil jí to Smythe. "Na základě všech těch teroristických útoků."

"Voldemort?" zeptal se Harry.

"Pravděpodobně," potvrdil Smythe.

"Generál má muže, kterého mě chce nechat převezmou," řekl Harry. "Chlap ztratil obě nohy a generál doufal, že bychom ho mohli zaměstnat jako úředníka nebo zásobovacího důstojníka."

"A co jste mu řekl, pane?"

"Že bych pravděpodobně mohl takového muže využít," pokračoval Harry. "A že možná bychom mohli být schopní očarovat protetiku, což by ho opět mohlo vrátit na 100%."

"To by mohlo jít," přitakal Smythe. "A dalo by nám to další oblast zkušených mužů k rekrutování. "Mám tu informaci rozšířit?"

"Ano, "řekl Harry. "Myslím, že to by byl dobrý nápad."

***

Tonksová mezitím došla k budově Plukového Sdružení a zaklepala na dveře.

"Ano?" zeptal se muž ve stejné uniformě, jakou nosil Harry. "Co pro Vás můžu udělat, mladá dámo?"

"Je tu Harry?" zeptala se Tonksová s nevinným výrazem.

"Nemůžu potvrdit ani vyvrátit přítomnost majora Pottera," odpověděl chladně muž.

"Potřebuju s ním mluvit," řekla Tonks. "Jsem bystrozorka a navíc jsem i jeho kamarádka."

"Vážně?" zeptal se muž suše. "Počkejte tu."

"Dobře," souhlasila Tonksová.

Stařík na pár minut zmizel, načež se vrátil s ním přišel o trochu mladší muž s ledovým pohledem.

"Proč jste tady?" zeptal se druhý muž. "A jak se jmenujete?"

"Chtěla bych dohodnout schůzku s Harrym," odpověděla Tonks. "Nepotkali jsme se už? Jak se jmenujete?"

"Moje jméno je McLain a vypadá to, že Vy máte pořád ten samý parfém."

"McLain?" zopakovala Tonksová nervózně. "Poslal mě sem muž jménem Moody. Je to bystrozor a chtěl by se setkat s Harrrym."

"Řekněte mu, ať přijde," odpověděl McLain. "Přiveďte ho sem. Máte deset minut na to, abyste ho sem přivedla, než začnu být nervózní."

"Hned tu budu," přitakala okamžitě Tonksová. Dva staříci ji potom sledovali, jak spěšně odchází, načež se McLain laskavě usmál.

"Je to šikovné děvče," řekl McLain po chvíli zamyšlení. "Byla v pozoru a nespustila oči z mých rukou. Aspoň že se rychle učí."

"Tsch," řekl znechuceně druhý muž. "Stejně si myslím, že by ženy neměli být u policie a bojovat."

"Časy se mění," pokrčil rameny McLain. "Pokud jde o mě, tak to prostě znamená, že už neschovávají, jak nebezpečné dokážou být," ušklíbl se McLain. "Připravte mi pár sklenic, prosím. Jednu z těch dobrých whisky pro mě a jednu z těch horších pro mého hosta."

"A ta dívka?" zeptal se stařík.

"Dejte ji, co bude chtít," pokrčil rameny McLain. "To je mi jedno."

"Půjdu všechno připravit," řekl muž mrzutě. "Ještě něco?"

"Mohl byste vyklidit ten malý kuřácký salónek v prvním patře?" zeptal se ještě McLain. "Zavedu tam svého hosta."

"Udělám to," přikývl muž.

"Počkám tady," řekl McLain. "Bavte se."

McLain si z kapsy vytáhnul hodinky a pozoroval, jak minuty ubíhají. Uběhlo sedm minut a druhá ručička byla právě na čtyřce, když se ozvalo zaklepání na dveře.

"Říkal jsem si, kdy už se konečně ukážete," otevřel s úšklebkem McLain dveře.

"S tak milým pozváním?" zašklebil se Moody. "Přišel jsem hned, jak to šlo."

"Pojďte tudy," řekl McLain a ukazoval přitom k hale.

"A co já?" zeptala se potichu Tonks.

"Do salonku," odpověděl McLain. "Někdo se tam o Vás postará."

"Děkuju," řekla Tonks, načež dva muži sledovali, jak mladá bystrozorka odchází.

"Má potenciál," řekl najednou McLain. "Ale ještě má před sebou dlouhou cestu."

"To má," souhlasil Moody. "Tak a teď k věci."

"Třetí dveře napravo," odpověděl jenom McLain.

Na to se dva muži rozešli přes halu a vešli do kuřáckého salónku. Sedli si naproti sobě a McLain čekal, až Moody promluví jako první.

"Neviděl jsem tě od smrti tvého otce." Moody se napil svojí whisky a skoro ji vyplivl na podlahu. "Dobrý pití."

"Jenom kvůli tobě jsme ji profiltrovali před tucet koček," zašklebil se McLain. "Nikdy jsem vlastně ani nezjistil, jak to ten staroch koupil."

"Byl to umíněný starý parchant," usmál se Moody. "Byly jich k tomu potřeba dva tucty a stejnak ho dostali jen proto, že předtím pil."

"Staroch se vždycky hned po pár panácích opil," pokrčil rameny McLain.

"Přežili z nich jenom tři," usmíval se dál Moody. "Asi na tři dny, u Munga toho pro ně nemohli moc udělat…Myslel jsem, že jsi mrtvý."

"Taky tě zase rád vidím," přikývl McLain. "Jak se má žena?"

"Ještě žije," usmál se Moody. "Porodila mi syna."

"A co on?" nemohl McLain od Moodyho odtrhnout oči.

"U sv. Munga i s mojí snachou," zavřel Moody oči. "Vysledoval jsem ty, co to udělali."

"Mrtví?" přikývl chápavě McLain.

"Ne," zakroutil Moody hlavou. "Zavřel jsem je do Azkabanu, chtěl jsem, aby trpěli."

"Utekli?"

"Jo," přikývl Moody. "Musím mluvit s tvým šéfem."

"Jak se jmenují?" McLain se toho témata nehodlal vzdát.

"Lestrangeovi," povzdychnul si Moody. "Jsou tři. Musím mluvit s tvým šéfem."

"Bude se mu tenhle rozhovor líbit?" McLain ani nemrknul.

"Řekl bych, že jo," přikývl Moody. "Chtěl jsem mu nabídnout informace z mých soukromých zdrojů."

"Řeknu to Seržant-Majorovi," uvolnil se McLain. "On se o to postará."

"Díky," usmál se Moody.

"To je to nejmenší, co můžu udělat pro svého oblíbeného bratránka," zašklebil se McLain. "Je mi líto toho tvého kluka."

"Ještě pořád mám vnuka," usmál se Moody. "Vychovávala ho moje žena…neví, že jsem jeho děda."

"Je to až moc nebezpečné," přikývl McLain. "Až moc lidí si přeje tvoji smrt."

"Má příjmení po mojí ženě," vzdychnul Moody. "Není to jednoduché, ale je to to nejlepší, co pro něj můžu udělat."

----------

* PPK Jamese Bonda

** Royal Irish Constabulary