9.Vystavění nového světa | Staří vojáci nikdy neumírají

Generál procházel chodbou vycíděné nemocnice, aby se setkal s jedním z nejlepších mužů, se kterými kdy sloužil.

"Dobré ráno, pane," ozval se muž na posteli, jakmile generál vstoupil do dveří.

"Dobré ráno, seržante Mundy," odpověděl s úsměvem generál.

"Sedněte si, pane," ukázal seržant Mundy na jednu ze židlí.

"Jak se Vám daří, Danny?" Generál shlížel na zmrzačeného vojáka a přitom se snažil, aby mu v hlase nezazněla lítost.

"Přežiju, pane," odpověděl seržant Mundy. "Jsem si jistý, že jen co se odtud dostanu, najdu si něco k zabití času."

"Pokud byste byl ochotný udělat mi další laskavost," začal generál, "možná bych pro Vás měl práci."

"Jakou práci pane?" pookřál Danny. "Mohl bych zůstat v armádě?"

"Oficiálně je to jen jednotka na přehlídky," odpověděl generál. "Neoficiálně Vám nic víc říct nemůžu, dokud nesvolíte."

"Beru to, pane," odpověděl Danny. "Cokoliv je lepšího než být propuštěn. Řekněte mi, co musím udělat, pane, a já to udělám."

"To, co se Vám teď hodlám říct, možná zní trochu šíleně," začal pomalu generál, "ale přísahám bohu, že je to čisto čistá pravda."

"Nikdy jste mi nelhal, pane," odpověděl Mundy.

"Nezapomínejte, že Vám to všechno budu moct později dokázat," začal generál. "Pracuje pro mě jednotka složená z vysloužilých vojáků, mužů, co splnili svoji povinnost k naší zemi vrátili se do armády, aby toho pro zemi udělali ještě víc."

"Ano, pane," pobízel ho Mundy."

"Tihle muži jsou pěkně staří, nejmladším je sedmdesát," pokračoval generál. "Slyšel jste o těch teroristických útocích, co se poslední dobou děly? Nebo o těch divných nemocích, co za noc vyhladili celou rodinu?"

"Mají s tím něco společného, pane?" zeptal se Mundy.

"Snaží se zastavit muže, co za tím jsou," souhlasil generál.

"A proč prostě nevyužijeme muže z pluku?" zeptal se zamračeně Mundy. "Nebo zatracenou policii?"

"Protože tihle muži… kouzla existují," dostal ze sebe rychle generál. "V Anglii žije celá společnost kouzelníků a ti teroristi patří mezi ně."

"Pokud to tvrdíte, pane," řekl Mundy s nečitelným výrazem.

"Nezapomínejte, že Vám to můžu později dokázat," připomenul generál.

"To bych rád viděl, pane," řekl pomalu Mundy.

"Prostě mějte otevřenou mysl," odpověděl generál. "Muži v téhle jednotce jsou normální lidé, co se narodili v kouzelnických rodinách. A kouzelníci se rodí taky do nekouzelnických rodin."

"A co ti teroristi, pane?" snažil se Mundy vrátit zpátky k tématu.

"Skupina lidí z vyšších kruhů, co si myslí, že nekouzelníci nemají právo žít," odpověděl generál. "Jediné, co je dělá nebezpečnými, je magie a fakt, že kouzelnické ministerstvo je složené ze zkorumpovaných zbabělců."

"Chápu, pane," řekl Mundy.

"Ta jednotka je momentálně celkem malá, ne víc než skupinka mužů, ale mám v ně velké naděje," řekl generál rychle. "Mají mnohem více zkušeností, než kdokoliv pod mým velením a jejich důstojník vypadá celkem slibně."

"Jen jeden důstojník?" zeptal se nevěřícně Mundy. "Pro celou rotu?"

"Teď je to teprve kádr," vysvětloval generál. "Jeden důstojník a spousta dobrých poddůstojníků. Na papíře to je pluk, ale ještě neměli čas doplnit si řady."

"Chápu, pane," přikývnul Mundy.

"Asi bych Vás měl varovat ohledně toho důstojníka, předtím než se s ním potkáte," řekl generál s úsměvem. "Je mladý."

"Už jsem pracoval pod mladými důstojníky, pane," odpověděl Mundy s úšklebkem.

"Ne takhle mladými," odporoval generál. "Kdyby bylo vše v normálu, nebyl by ani dost starý, aby se k nám přidal."

"Tak proč jste z něj udělal důstojníka?" zeptal se Mundy pomalu. "A kdo převezme velení?"

"Je z něj důstojník, protože to on dal všechno dohromady," vysvětloval generál. "Naverboval staříky, donutil kouzelnické ministerstvo, aby ho financovalo, a potom výsledek donesl ke mně."

"Mohl by z něj být dobrý poručík," připustil Mundy. "Pokud vyberete správného seržanta, aby ho hlídal, a správného velitele, aby ho učil."

"Je z něj major," řekl s úšklebkem generál. "A má velení nad celým plukem. Nenechte se zmást jeho věkem, z kluka je dobrý důstojník."

"Zvládne to?" zeptal se pomalu Mundy. "Válka není pro zelenáče."

"Několik jich zabil hned ten den, co se se mnou přišel setkat," řekl generál s úsměvem. "A jeho muži mi řekli, že ještě předtím než se spojil s nimi, bojoval v tuctu jiných bitev."

"Nějaké další zkušenosti s velením?" zeptal se pomalu Mundy.

"Velel skupině dětí v boji proti několika teroristům a o všechna zranění bylo postaráno po krátkém pobytu v nemocnici," řekl s přikývnutím generál. "A pak je tu ještě pár incidentů, ale k těm jsem nedostal žádné incidenty. Kluk nerad mluví o tom, co dokázal, a jeho muži o většině neslyšeli."

"Co u nich budu dělat, pane?" zeptal se najednou Mundy. "Nemůžou moc využít mrzáka jako jsem já."

"Říkali, že by Vám možná mohli sehnat pár magických nohou," odpověděl s nadějí generál. "Nebyli si jistí, ale mysleli, že by bylo možné Vás znovu vrátit na sto procent."

*****

Harry se to ráno probral celkem pozdě a strávil několik minut zíráním na strop. "Vstávej Harry," probral ho Hermionin hlas. "Vím, že jsi vzhůru, slyším, jak se převaluješ."

"Chviličku," zaskuhral Harry. "Jen se oblíknu."

"Pospěš si trochu," domáhal se Hermionin hlas. "Musíme do knihkupectví."

"Nikdy jsem to neměl zmiňovat," zamumlal si Harry pro sebe. Rychle na sebe hodil uniformu, vyšel z pokoje a otráveně se zadíval na svoji nedočkavou kamarádku.

"No, tak Harry," ignorovala Hermiona jeho pohled a odtáhla ho za ruku. "Jestli chceme všechno stihnout, není čas na snídani."

"Máme tři hodiny," řekl Harry s nuceným úsměvem.

"A jsem si jistá, že budeš chtít stihnout i další věci," odpověděla Hermiona. "Pojďme."

"Fajn," řekl Harry s povzdechem.

Naši dva přátelé sešli po schodech a prošli zadními dveřmi a průchodem na Příčnou ulici.

"Kam nejdřív?" zeptal se s úšklebkem Harry.

"Kam myslíš?" zeptala se bezvýrazně Hermiona.

"Takže knihkupectví," přikývnul Harry. Harry a Hermiona došli ke Krucánkům a Kaňourům. Hned jak vešli, Hermiona zamířila k nejbližší pokladně.

"Máte nějaké knihy ohledně zbroje?" zeptala se rychle Hermiona.

"Třetí police odzadu v modré sekci," řekl prodavač s úsměvem.

"A co knížky o mečích?" vyptával se Harry.

"Měly by být v té samé sekci," odpověděl prodavač.

"Děkujeme," řekla rychle Hermiona.

"Proč tě zajímají knížky o zbroji?" zeptal se Harry po cestě do příslušné sekce.

"Ráda vidím tebe a dědu nezraněné," odpověděla stroze Hermiona. "A udělám cokoliv, abych vás nezraněné udržela."

"Oh," řekl jednoduše Harry. "Díky."

"Není zač, Harry," řekla mile Hermiona. "Řekni mi, kdyby s našel něco, co by mě mohlo zajímat."

"Dobře," slíbil Harry.

"Tady to je," řekla Hermiona s dravčím úsměvem. "Oh, tahle vypadá dobře, a tahle, tuhle musím mít, a tuhle, a tuhle, tohle tu nemůžu nechat."

Harry potom při prohlížení Hermiono mumlání přestal poslouchat. Nakonec se Hermiona ke kase dopotácela s hromadou knížek, která byla málem větší než ona, a Harry ji následoval s malou hromádkou knížek.

"Um," začal prodavač. "Jak si budete přát platit?"

"Naúčtujte to na tenhle účet," odpověděl Harry. "To je jednotky," vysvětloval Harry, když si všimnul Hermionina tázavého pohledu.

"Dobře," souhlasila Hermiona. "Pojďme."

Potom co vyšli z knihkupectví, Harry začal pozorovat střechy. "Na co se to díváš?" zeptala se Hermiona.

"Snažím se najít ty odstřelovače," odpověděl Harry. "Vypadá to, že si našli dobrá místa, nemůžu ani jednoho vidět."

"Víš určitě, že tam jsou?" zeptala se Hermiona a bezděčně vzhlédla ke střechám.

"Jsou tam," potvrdil Harry. "Chceš si dát zmrzku?"

"Jasně," souhlasila Hermiona.

"Dobré ráno," pozdravil dvojici Fortescue. "Co to bude?"

"Pro mě čokoládovou," odpověděl Harry. "Hermiono?"

"Vanilkovou," odpověděla Hermiona.

"Hned to bude," opověděl Fortescue s úsměvem.

"Tak co sis koupila?" zeptal se s úsměvem Harry. "Vím, že sis vzala víc než jen pár knížek o zbroji."

"Vzala jsem si všechno, co měli o kouzelnické zbroji," přitakala Hermiona. "A několik knížek o čistokrevných zvycích."

"Čistokrevných zvycích?" opakoval po ní Harry.

"Náš přítel v šedém obleku měl pár otázek," vysvětlovala Hermiona. "A potom co jsem o tom popřemýšlela, myslím, že by je bylo užitečné znát."

"Poznej svého nepřítele," souhlasil Harry. "Co dalšího sis vzala?"

"Nějaké formule a dějiny," odpověděla Hermiona.

"A?"

"A pár knížek o přeměňování a možná jednu nebo dvě knížky o zaklínadlech," pokračovala Hermiona.

"Co dalšího?" zeptal se Harry s úšklebkem. "Znám tě a viděl jsem, jak byla ta hromada veliká."

"Taky jsem vzala všechno, co měli ohledně vytváření kouzel," přiznala Hermiona. "Mělo by to být zaměření mojí rodiny, tak myslím, že bych se to mělo měla naučit."

"Dobrá myšlenka," souhlasil Harry. "Já," umlknul, když uviděl, jak se k nim blíží majitel.

"Tady máte zmrzlinu," řekl s úsměvem Fortescue. "A myslel jsem, když už jste tady, že bych Vám poděkoval, že jste se postarali o ty smrtijedy, předtím než někomu ublížili."

"Rád pomůžu," odpověděl Harry rychle.

"Nevadí, když se zeptám na jednu nebo dvě otázky?" usmál se Fortescue.

"Jen se ptejte," řekl Harry.

"Proč máte ty uniformy?" zeptal se Fortescue. "A jaké kouzla jste použili na ty hole, co používali Vaši muži?"

"Přidal jsem se k armádě a tahle uniforma k tomu patří," vysvětloval Harry. "No, a ohledně těch kouzel."

"Chápu," řekl Fortescue s vědoucím úsměvem. "Nemůžete takovéhle tajemství jen tak prozradit, že? No, jen tak dál."

"To rozhodně," přikývl Harry.

"To bylo divné," řekla Hermiona, jakmile muž odešel. "Myslím, že jsem ještě nikdy neslyšela, aby ti někdo poděkoval."

"Moc často se to nestává," přitakal Harry. "Ale jsou i výjimky."

"Stejně jsem to bylo hezké vidět," řekla rozhodně Hermiona.

"Jo, to bylo," souhlasil Harry. "Chtěla jsi v Ulici zařídit ještě něco jiného?"

"Ráda bych si sehnala nějaké přísady do lektvarů," odpověděla Hermiona. "Nic jiného mě nenapadá."

"Přísady do lektvarů?"

"Chtěla jsem vyzkoušet pár lektvarů z dědečkovy knížky," vysvětlovala Hermiona.

"Oh," řekl Harry. "Co kdybychom si po koupení těch přísad sehnali něco k jídlu a potom se vydali do budovy pluku?"

"To zní dobře," souhlasila Hermiona.

Dva přátelé zašli do lékárny, kde Harry sledoval, jak Hermiona lítala po místnosti a sbírala podivné přísady.

"Máš všechno?" zeptal se Harry, když Hermiona vše z náruče vysypala na pult.

"Řekla bych že jo," potvrdila Hermiona. Hermiona za věci zaplatila a vyšli z obchodu směrem k Děravému kotli.

"To nám nedalo moc času," poznamenal Harry.

"Věděla jsem, co chci koupit, a věděla jsem, kde to je," odpověděla Hermiona. "Samozřejmě, že to nezabralo moc času."

"Mně to dá věky, teda pokud si nekoupím studentskou sadu," odpověděl Harry. "Ale lektvary mi nikdy moc nešly."

"Jsi v lektvarech dost schopný," odporovala Hermiona. "Každopádně jsi mnohem lepší než většina zmijozelů v naší třídě."

"Díky," řekl s úsměvem Harry. Harry a Hermiona prošli průchodem a vešli do Kotle.

"Jdete na oběd?" zeptal se okamžitě Tom.

"Ano," souhlasil Harry. "Mohli bychom si sednout do toho rohového boxu?"

"Je jen váš, Harry," řekl Tom. "Máte ponětí, co byste si dali?"

"Dám si cokoliv, co je podle tebe dnes dobré," odpověděl Harry.

"Dám si to samé," řekla s úsměvem Hermiona. "Díky, Tome."

"Rád posloužím," začervenal se Tom.

"Tákže," řekl Harry, když si sedali, "nemůžu si pomoct, ale říkám si, jestli se hodláš vrátit zpátky k rodičům, nebo zůstat tady?"

"Nevím," řekla pomalu Hermiona. "Proč? Je snad problém, když zůstanu s tebou?"

"Ne," řekl okamžitě Harry. "Ale když budu znát tvoje plány, budu moct do budoucna lépe plánovat. Jen se ptám."

"Oh," řekla zprudka Hermiona. "No… hádám, že s tebou na chvíli zůstanu," odpověděla nakonec Hermiona. "Můžu tak zůstat poblíž banky a knihkupectví, takže můžu lépe odvádět svoji práci."

"To dává smysl," přitakal Harry.

"Tady máte jídlo," řekl Tom, když k nim došel s velikým tácem. "Mám hrnec čerstvého irského dušeného. Je dobré a mohl jsem Vám ho hned přinést. Doufám, že vám bude chutnat."

"Miluju irské dušené," řekla Hermiona s nadšením. "Díky, Tome, irské dušené bude perfektní."

"Nikdy jsem ho neměl," řekl Harry. "Ale jak bych mohl odmítnout, potom cos ho doporučil a Hermiona ho tak pochválila."

"Kdybyste něco potřebovali, tak zavolejte," řekl Tom. Postarší muž před ně položil dvě misky s polévkou a košík s chlebem na stůl. "Dobrou chuť."

"Určitě si pochutnáme," slíbila Hermiona. Popadla svoji lžíci a zaútočila s co největší vervou na polévku.

"Tobě tohle opravdu chutná, co?" řekl pobaveně Harryho, když zvedal vlastní lžíci. "Dobré vědět."

"Jen to zkus," řekla Hermiona mezi sousty. "A budeš se ládovat úplně stejně jako já."

"Je to dobré," souhlasil Harry. "Je ostuda, že jsem to ještě nejedl."

"A proč ne?" zeptala se Hermiona.

"Moje rodina je snůška idiotů," odpověděl Harry. "Jsem si jistý, že jen ten fakt, že se jmenuje "irské", by jim to znechutil."

"Oh," řekla podmračeně Hermiona. Vždycky ji ohromovalo, jak moc Harryho rodina dala na předsudky.

Harry se pobaveně zašklebil, když viděl, jak Hermiona utrhla kus chleba, aby vytřela poslední zbytky polévky, které lžící nevyškrábala. "Ron by za tenhle pohled zabíjel," prohodil Harry.

"Jí jako prase, protože je líný ukázat trochu správného vychování," řekla upjatě Hermiona. "Je naprosto v pořádku v takovýchto situacích dojíst svoji polévku kouskem chleba."

"Když to říkáš," řekl se smíchem Harry. "Dojedeno?"

"Ano," souhlasila Hermiona. "Pojďme."

Harry a Hermiona se vrátili zpátky k budově pluku a Harry zaklepal na dveře.

"Pojďte dál, pane," zasalutoval rychle stařík u dveří. "Seržant-Major Smythe je dole na střelnici."

"Děkuji," řekl Harry a zasalutoval nazpět. "Chtěla bys jít za svým dědou?"

"Ano," řekla Hermiona. "Možná si i konečně zastřílím."

"S trochou štěstí," souhlasil Harry. "Pojďme."

Opatrně se vydali po schodech dolů a ohromilo je, jak moc se místnost změnila. Okolo místnosti byly navršené pytle s pískem a na konci místnosti byl velký železný objekt.

"Co je to za věc?" zeptala se Hermiona.

"Támhleto?" zadíval se Smythe na veliký železný objekt. "Tomu se říká ulitová past. Chytí to kulku a nechá ji to rotovat, dokud ji nedojde rychlost"

"Proč to potřebujete?" zeptala se zamračením Hermiona. "Myslela jsem, že jsem tu včera všechno začarovala."

"Zvětšila jsi místnost a zaštítila zdi, aby zastavili malou ráži," souhlasil Smythe. "Ty pytle s pískem a ulitová past jsou tu jen pro jistotu."

"Oh," řekla Hermiona s úsměvem. "Bezpečnost na prvním místě."

"Rád vidím, že jsi dávala pozor," řekl Smythe s úsměvem. "První věc, co se musíš naučit je, že zbraně jsou hlasité a měla by sis vždycky něčím chránit uši." Smythe po obou hodil divně vypadající klapky na uši. "Při tréninku budete nosit tyhle."

"Dobře," přitakala Hermiona. "Co dalšího potřebuju vědět?"

Další hodinu strávil Smythe procházením bezpečnosti se zbraněmi a základů střelby.

"Chápeš všechno, zlato?" zeptal se Smythe s hrdým úsměvem.

"Myslím, že jo," souhlasila Hermiona.

"Tak si vezmi klapky a stoupni si k palebné čáře," přikazoval Smythe. "Majore, pokud byste mohl staříkovi prokázat službu."

"Co pro Vás můžu udělat?" zeptal se Harry.

"Stoupněte si za Hermionu a pomozte ji srovnat ruce do správné pozice," odpověděl Smythe s nečitelným výrazem. "Vím, že jste se o to už postaral, ale ještě jsem její postoj neviděl."

"Dobře," souhlasil Harry. Hermiona se začervenala, když na zadní straně krku ucítila dech jejího kamaráda. "Jen se uvolni," poučoval ji Harry. "A pamatuj na to, co ses naučila."

Hermiona natáhla kohoutek a pořádně se zadívala na terč, potom pomalu vydechla a smáčkla spoušť. "Jak jsem na tom?"

"Nízko a moc vpravo," odpověděl Harry. "Ale není to špatné, zkus to znova."

Harry a Hermioně se podařilo na střelnici vystřílet kolem dvě stě nábojů, když v tom byli vyrušeni.

"Nerad ruším, majore, Seržant-Majore, slečno Grangerová," řekl Jones s úšklebkem. "Ale je tu paní Blaková se skupinkou lidí a chce se s Vámi sejít."

"Řekněte jí, že tam hned budu," odpověděl Harry.

"Ano, pane," odpověděl rychle Jones.

"Vyčistíme ty pistole a půjdeme," navrhl Harry.

"Seženu někoho, kdo se o to postará, pane," navrhl Smythe. "Nechcete nechat paní Blakovou čekat."

"Ne, to nechci," řekl Harry. "Ale stejně tak nechci jít bez mojí zbraně."

"Vezměte si tuhle," řekl Smythe. Stařík mu podal Royal Irish Constabulary, stejnou jakou dal den předtím Hermioně. "Nechal jsem muže, aby se o to včera v noci postarali. Je z první dávky vybavení, co nám dodala armáda."

"Děkuju," odpověděl rychle Harry.

"Prostě si dejte pouzdro za kalhoty a hoďte si přes to bundu," navrhl Smythe. "Pochybuju, že by si toho někdo všimnul."

"Jak zabráním tomu, aby mi nepropadla kalhotami?" zeptal se s úšklebkem Harry.

"Přidržte si ji tam kouzlem," odpověděl Smythe. "Sehnal jsem jedno i pro tebe, zlato."

"Díky," řekla Hermiona, když převzala svoje nové pouzdro.

"Tak tedy pojďme za nimi," navrhl s úsměvem Smythe. "Musí to být důležité, když sem paní Blaková přišla bez předchozího ohlášení."

"Taky myslím," souhlasil Harry. Trojice vyšla po schodech a byla nasměrována do jedné ze zasedacích místností."

"Děkuju, že jste souhlasil se okamžitě sejít, majore Pottere," řekla Dafné s milým úsměvem. "Mám s sebou pár lidí, se kterými chci, abyste se setkal."

"Můžu vám nabídnout něco k pití?" zeptal se Harry a rozhlédnul se po místnosti. "Tak o co jde?"

"Tohle je pár lidí, co po vystudování opustili kouzelnický svět," řekla Dafné. "Myslela jsem, že byste se s nimi chtěl sejít, protože tři z nich byli, během povstání posledních dvou pánů zla, plně vycvičení bystrozoři a zbylá pětice byli lékouzelníci."

"A potom jsem šla na medicínu," dodala elegantní žena se stříbrnými vlasy. "Takže kouzelnický svět si zase našel místo pro svoje odpadlíky?"

"Mám velmi málo co do činění s kouzelnickým světem," řekl rychle Harry.

"Tak proč jste si nás zavolal?" zeptala se postarší žena. Jen za tu chvilku, co jejich setkání začalo, se z ní stala mluvčí jejich skupiny.

"Z několika důvodů," odpověděl Harry. "První je vás varovat, že se Voldemort, to je poslední pán zla, vrátil, a myslel jsem, že byste si měli varováni ohledně nebezpečí, které vám hrozí."

"Děkujeme," řekla žena. "A omluvte mé vychování, jsem doktorka Margaret Harperová."

"Major Harry Potter," odpověděl Harry s úsměvem. "Dalším důvodem, proč jsem si vás zavolal, je požádat vás o pomoc. Můžu využít bystrozory i léčitele. Když nic jiného myslel jsem, že bych vám… odpadlíkům mohl dát lekce obrany navíc."

"Myslím, že na tom bychom se mohli dohodnout," řekla Margaret s úsměvem. "Co dalšího máte v plánu?"

"Rád bych vytvořil nový kouzelnický svět," odpověděl Harry. "Takový, který nebudou ovládat čistokrevní, a je mi jedno, jestli budeme muset to, co už existuje, do základů rozmlátit a přestavět jako něco nového, nebo vybudovat něco samostatného. Každopádně budeme mít něco lepšího."

"Chvályhodný cíl," řekla Margaret po chvíli přemýšlení. "Co jste udělal, aby se vyplnil?"

"Zkontaktoval jsem vás," odpověděl Harry. "Naneštěstí mou hlavní prioritou je Voldemort, všechno ostatní bude muset chvíli počkat, než se tomu budu moct plně věnovat."

"Chápu," řekla Margaret s přikývnutím. "Ráda Vám pomůžu vyplnit oba Vaše cíle, pokud mě tedy přijmete." Ostatní okamžitě v souhlasu přikývli.

"Promiňte mi, že se ptám," řekl po chvíli přemýšlení Harry. "Ale proč jste opustili kouzelnický svět?"

"Po válce byly sníženy počty bystrozorů," odpověděla Margaret s odfrknutím. "A spousta lékouzelníků byla požádána, ať odejdou kvůli uvolnění místa pro člena nějaké rodiny."

"Chápu," řekl Harry. "Přeju si, abych mohl říct, že mě to překvapilo."

"Mohl bych něco navrhnout?" zeptal se jeden z ex-bystrozorů.

"Ale prosím," řekl okamžitě Harry.

"Všichni známe Prasinky," začal ex-bystrozor. "Proč si neuděláme vlastní město?"´

"Mohlo by to fungovat jako část naší celkové strategie," řekla Hermiona po chvíli přemýšlení. "Bylo by fajn mít jedno hlavní místo, kam bychom směřovali všechny důležité věci."

"Myslíte, že nám to Ministerstvo povolí?" zeptal se najednou jeden z léčitelů.

"Určitě ten nápad dokážu protlačit," souhlasila Dafné. "Rozhlaste, že bych chtěla mluvit s mudlorozenými studenty."

"Ještě jedna věc, kterou nikdo nezmínil," vylekal Smythe všechny v místnosti, když najednou promluvil. "S největší pravděpodobností je víc mudlorozených než čistokrevných. A kdyby se všichni vrátili do kouzelnického světa..."

"Tak bychom měli převahu," řekla Hermiona šokovaně. "Mohli bychom změnit Ministerstvo v něco méně zkorumpovaného."

"K tomu potřebuješ trochu víc," upozornil ji Smythe. "Ale je to něco k zamyšlení."