10.Od Šanghajské policie | Staří vojáci nikdy neumírají

Harry a Hermiona byli v Harryho kanceláři a studovali jejich nové knihy. Ozvalo se zaklepání a Harry vzhlédnul: "Ano?"

"Někdo za Vámi přišel pane," strčil Jones hlavu do dveří.

"Jméno?" zeptal se Harry mírně.

"Kluk jménem Neville," odpověděl Jones. "McLain mi řekl, že bych měl jít nahoru a hned Vám to říct."

"Pošlete ho nahoru," odpověděl Harry. "Děkuju."

"Ano, pane," řekl hned Jones.

"Co myslíš, že Neville chce?" zeptala se zamračeně Hermiona.

"Nevím," pokrčil rameny Harry. "Ale myslím, že to zjistíme, jen když chvíli počkáme."

"Přestaň dělat chytráka," řekla Hermiona naoko zamračeně. "A nemysli si, že to budeš dělat chudáku Nevillovi."

"Já…," přerušilo ho další zaklepání na dveře. "Ano."

"To jsem já, Harry," řekl Neville, když otevíral dveře.

"Posaď se, Neville," řekl Harry a ukázal na židli.

"Pokud ti to nevadí, radši bych stál," řekl Neville nervózně.

"Dobře," přikývnul Harry. "Co pro tebe můžu udělat, Neville?"

"Nikdy jsem nebyl moc dobrý kouzelník," začal Neville a strnuly mu ramena. "Nikdy jsem nebyl dobrý v ničem jiném než v bylinkářství. Babička mi řekla o tom, jak se motáci posílali do armády, řekla mi, že jsem měl bratránka, který za starých dob do armády šel. Chtěl bych být zařazený do stavů," vyhrknul Neville. "Nebo, když mě nebudeš mít za důstojníka, tak se chci zapsat jako řadový voják."

"Jsi si jistý, Neville?" zeptal se pomalu Harry.

"Aspoň dokud nevyřídíme Voldemorta," přitakal Neville. "Na bystrozora mě nikdy nepřijmou, takže jsi moje největší příležitost, jak pomstít moje rodiče."

"Neville," řekla smutně Hermiona.

"Je to má povinnost," řekl tvrdohlavě Neville.

"Jonesi," křiknul Harry.

"Ano, pane," odpověděl okamžitě Jones.

"Přiveď mi sem McLaina a Smythe," přikázal Harry. "A jakéhokoliv dalšího poddůstojníka, kterého najdete."

"Ano, pane," přitakal Jones.

"Harry," načal Neville.

"Jen počkej," nakázal Harry.

Tři přátelé potichu počkali, dokud se v kanceláři nesešli všichni potřební muži.

"Sháněl jste nás, pane?" zeptal se Smythe.

"Ano, seržant-majore," souhlasil Harry. "Tohle je pan Longbottom, chtěl by se přidat k pluku, buď jako důstojník nebo řadový voják."

"Ano, pane," pobízel ho Smythe.

"Byl se mnou na Ministerstvu spolu s Vaší sladkou pravnučkou a jeho výkon proti nepříteli byl bezchybný," pokračoval Harry. "Řekl mi, že se chce přidat k pluku, aby měl šanci zabít pár smrtijedů. Mojí otázkou je, jestli jste ochotní být pod jeho velením."

"McLaine," nakázal Smythe.

"Bez váhání, seržant-majore," odpověděl McLain.

"Jonesi," pokračoval Smythe.

"Ano, seržant-majore," souhlasil Jones.

"A všichni ostatní se můžou jít vycpat," dokončil Smythe.

"Tak mi dovolte, abych byl první, kdo Vás přivítá u Střelců 95, poručíku." Harry vstal ze svého místa a podal Nevillovi ruku. "Jeden z mužů ti dá seznam vybavení, které si budeš muset koupit. Pluk ti obstará zbraň, ale uniformu a meč si musíš koupit ty sám spolu se vším, co by sis ještě přál."

"Díky, Harry," řekl hned Neville. "Nebudeš litovat, žes mi dal tuhle příležitost. Slibuju, že tě nezklamu."

"Nedovolil bych, aby ses přiblížil k mým mužům, pokud bych si to myslel," řekl mírně Harry. "Muži ti pomůžou se zabydlet, poslouchej seržanty, vědí toho mnohem víc, než kdokoliv z nás dvou, kdy bude moct, a měj oči a uši otevřené."

"Děkuju," řekl Neville rychle.

"Rozchod." Harry dovolil, aby se mu na tváři rozlil úsměv, když mu ta menší skupinka odešla z kanceláře.

"Jsi si jistý, že je to moudré?" zeptala se potichu Hermiona, když se zavřely dveře.

"Svěřil bych Nevillovi vlastní život," řekl jednoduše Harry.

"Já taky," řekla okamžitě Hermiona. "Myslela jsem to s tou odplatou."

"Lepší s námi než na vlastní pěst," řekl pevně Harry. "S trochou štěstí bude schopný udržet svoji nenávist, aby mu neovlivňovala úsudek."

"A když ne?" zeptala se smutně Hermiona.

"Každopádně k němu přidělím dobrého seržanta," pokračoval Harry. "Nebude s tím problém."

"Doufám, že máš pravdu, Harry," odpověděla Hermiona.

"To já taky," přitakal Harry. "Ale je jen jeden způsob, jak to zjistit. Buď Neville odvede svoji práci nebo umře. Tvůj praděda mi něco řekl. Řekl, že boj je nejlepší příklad darwinismu v praxi. Chytří a úspěšní přežijí, hloupí a zbabělí zemřou."

"To nebere spoustu věcí v úvahu," odsekla Hermiona.

"Ano, přesně tak," přitakal Harry. "Je to až moc zjednodušené, ale přesto je to platné tvrzení."

"Takže tam posíláš Nevilla ať buď uspěje, nebo zemře?" zeptala se Hermiona.

"Něco takového," řekl Harry. "Každého nováčka posílám do mlýnku na maso. Ti co se naučí a budou mít štěstí pokračují, ti co ne…"

"Zemřou," dokončila Hermiona

"Nebo budou převeleni do nebojující jednotky nebo budou vyhozeni z pluku," dodal Harry. "Většina mužů si myslí, že smrt je lepší."

"To je hrozné," zašeptala Hermiona.

"Válka je ta nejhroznější věc, co existuje," řekl klidně Harry. "Jeden moudrý generál jednou řekl, že je dobře, že je válka tak strašná, jinak bychom si ji mohli příliš oblíbit." (*Robert E. Lee )

"Já…" Hermionina odpověď byla přerušena zaklepáním na dveře.

"Vstupte," rozkázal Harry.

"To jsem já, pane," řekl Smythe. "Pamatujete si, že jsem chtěl, abyste měl pár hodin s McLainem?"

"Ano, pamatuju," odpověděl Harry. "Proč?"

"Protože teď když máme po ruce pár doktorů, jsem myslel, že bychom mohli začít," dokončil Smythe.

"Jaké doktory?" zeptal se klidně Harry.

"Pár doktorů z té včerejší skupinky souhlasilo, že při pohotovosti budou k dispozici," vysvětloval Smythe.

"Výborně," řekl Harry, když vstával ze židle. "Myslíte, že bych se měl převléct?"

"Vaše uniforma bude stačit, pane," řekl Smythe. "Ale možná byste si nejdřív měl sundat sako a pásek."

"Dobře, to udělám," souhlasil Harry. "Jdeš, Hermiono?"

"Jasně," souhlasila Hermiona.

"Máš u sebe svůj revolver, Hermiono?" zeptal se Smythe, když trojice scházela k tréninkové části budovy.

"Ne," odpověděla Hermiona. "Je zamčená v Harryho stole… Proč?"

"Jen se ptám," odpověděl stařík s úsměvem. "A rád bych, aby sis zvykla ji pořád nosit s sebou."

"Proč?" zeptala se Hermiona. "Tady jsme v bezpečí, ne?"

"Tak v bezpečí, jak jen můžeme být," přitakal Smythe. "Ale je nejlepší vytvořit si rutinu. Zvyknout si, že ji nosíš, aby ti přišlo divné, když ji s sebou nemáš."

"Dobře," přikývla Hermiona.

Skupinka vešla do tréninkové místnosti, kde už na ně čekal McLain.

"Zdravím, pane," zašklebil se McLain. "Připraven začít?"

"Jak jen můžu být," souhlasil Harry. "Co mě budete učit?"

"Jak bojovat," řekl jednoduše McLain, "pomocí pěstí a nožů."

"Přihoďte ještě ty barové věci," dodal Smythe. "Naučte ho, jak správně rozbít flašku, a tak."

"Dobře," přikývl McLain. "Naučím Vás teda i ty špinavé triky."

"Upozorňuji," dodal Smythe s úšklebkem, "že "špinavý" má u McLaina úplně jiný význam."

"Nemůžu za to, že všichni ostatní jsou tak útlocitní, seržant-majore," naříkal hraně McLain.

"Budeme se tu jen bavit?" ušklíbal se Harry. "Nebo naučíme mladého majora pár špinavých triků?"

"To druhé, pane," zašklebil se McLain. "Pokud budou seržant-major s jeho slaďounkou pravnučkou tak hodní, že nám udělají dostatek místa."

Smythe odvedl Hermionu do jednoho rohu místnosti a ochranářsky ji položil ruku na rameno.

"Děkuju," pokračoval McLain. "Proč nezačneme s pár základy?"

"Jasně," souhlasil Harry.

"Pane, zaprvé v boji nejsou žádná pravidla," začal McLain. "Čest je jen jiné slovo pro hloupost a jediná nefér výhoda je ta, kterou má Váš protivník."

"Takže chcete říct, že když budu bojovat fér, tak budu akorát hrozně ubližovat sobě a mým mužům," navázal Harry.

"Přesně tak, pane," přitakal McLain. "Můžeme začít, pane?"

"Jasně," přikývnul Harry

"Pane… bude to hodně bolet," řekl zvolna McLain. "Jste si jistý, že to chcete udělat?"

"Potřebuju se to naučit," odpověděl jednoduše Harry. "A máme po ruce léčitele, takže ukažte to nejhorší, co máte."

"Je to jediný způsob, jak to umím naučit, pane," řekl omluvně McLain.

"Ani nemyslete na to, že byste na mě šel zlehka," řekl Harry, zatímco kolem sebe kroužili. "Zvládnu ustát ránu."

"Ano, pane," odsouhlasil McLain.

Hermiona se zděšeně dívala, jak její kamarád bojoval s tím staříkem. Ze začátku neměla pochybnosti, že Harry vyhraje… teď… se bála, že to její nejlepší kamarád nepřežije.

"Musíš to zastavit," křičela Hermiona, zatímco se snažila vysmeknout pradědečkova sevření. "On ho zabije."

"Ne, to neudělá, Hermiono," odpověděl Smythe a trhnul sebou, když viděl, jak velitelovi zlomil nos. "Dává mu to, co potřebuje k přežití… au."

Hermiona vrazila staříkovi loket do břicha a následně mu pořádně dupla na nohu. Už měla napůl vytaženou hůlku, než se mu ji podařilo vytrhnout z ruky.

"Nezapomeň, kdo tě tohle naučil," řekl Smythe s hrdým úsměvem. "Naučil jsem tě všechno, co o bojování víš ty, ne všechno, co vím já."

Hermioninou odpovědí bylo nízké a nebezpečné zavrčení, načež použila každý špinavý trik, který znala. Kousala, škrábala a křičela tak hlasitě, že by probrala i mrtvého, ale nijak staříka nedonutila, aby ji pustil.

"Už jsi skončila?" zeptal se Smythe klidně.

"Nenechám Vás v tom pokračovat," zakřičela Hermiona. Oba sebou trhli při zvuku Harryho lámající se ruky a Hermioně po tvářích začaly stékat slzy. "Je to nelidské."

"Je to nejrychlejší způsob, jak ho naučit, jak se o sebe postarat," Smythe utáhnul svoje sevření. "McLain se naučil přežít v té nejtvrdší škole, o jaké jsem kdy slyšel. Ukazuje mladému majorovi to, co se tam naučil."

"Myslela jsem, že je to moták v armádě?" zeptala se Hermiona, čekajíc na další příležitost, kdy stařík udělá další chybu.

"Byl a znovu je, ale McLain byl vždycky podivín," zakroutil Smythe hlavou. "Na naše zvyky přišel do armády celkem pozdě. Před válkou byl umístěný v Šanghaji a celkem dost se toho naučil od chlapíka jménem Fairbairn." Smythe se zhluboka nadechl. "Potom byl poslán do Malajsie a místo trenéra majora Pottera si získal tím, že když přišlo na kapitulaci, zmizel do džungle a strávil několik dalších let jedením hadů a rozsekáváním nepřátelských vojáků… nebo to bylo rozsekávání hadů a jedení nepřátelských vojáku? Nikdy si nemůžu vzpomenout…"

Na konci souboje, Smythe pustil svoji pravnučku, a ta okamžitě přeběhla přes místnosti k Harrymu. "Jsi v pořádku, Harry?" zeptala se.

"V pohodě," zahuhlal Harry. "Dobrá práce, McLaine. Takhle už mě nikdo chvíli nezmlátil."

"Bylo mi radostí, pane," odpověděl McLain. "Nedělal jste si legraci, když jste říkal, že zvládnete ustát ránu."

"Výsledek nešťastného dětství," odpověděl Harry s falešným úsměvem.

"Oba ztichněte," nakázala Hermiona. "A okamžitě sem dostaňte tu léčitelku."

"Není to tak hrozné, Hermiono," snažil se Harry svoji kamarádku uklidnit. "Zažil jsem i horší, pamatuješ, jak jsem přišel o všechny kosti v ruce?"

"Buď zticha," popotahovala Hermiona.

Harry rozpačitě objal kamarádku zdravou rukou kolem ramen.

"Dojdu pro tu léčitelku," řekl Smythe po cestě ke dveřím.

"Půjdu s Vámi, seržant-majore," řekl McLain rychle.

"Nesnáším, když brečí," řekl Smythe, jakmile byli z doslechu. "Ale bude to stát za to, pokud major získá aspoň trochu zkušeností."

"Nemluvě o tom, že jste dal majorovi záminku, aby jí mohl dát ruku kolem ramen," řekl potutelně McLain. "Netušil jsem, že jste tak podlý, seržant-majore."

"Zdravím, doktorko," ignoroval Smythe McLainovo tvrzení a zavolal na léčitelku.

"Pánové," pozdravila dva muže dr. Harperová. "Co pro vás můžu udělat?"

"Potřebuje Vás velitel," odpověděl McLain.

"Co jste udělal?" zeptala se ho dr. Harperová s vražedným pohledem.

"Zlomil jsem mu ruku a pár žeber," odpověděl McLain. "Čtyři, myslím."

"A nos," dodal Smythe.

"Cože?" řekla žena šokovaně. "Proč jste pro mě nedošli dřív? Kde je? Musí mít strašlivé bolesti."

"Major ne," řekl hrdě McLain. "Nehnul ani brvou, když jsem mu zlomil ruku, a potom souboji o tom i vtipkoval. Ten má tuhý kořínek."

"Ptala jsem se, kde je," řekla starší žena se zlostným pohledem. "Ne jakou má výdrž."

"V tréninkové místnosti," řekl Smythe. "Snažte se z toho nedělat moc velké haló, major není rád středem pozornosti."

"Jděte mi oba dva z cesty," nakázala žena a protlačila se mezi nimi ze dveří.

"No," začal Smythe po cestě za léčitelkou. "Myslíš, že jsme chlapům zahráli dostatečný divadlo?"

"Zlomil jsem majoru Potterovi ruku a on se tomu vysmál," řekl McLain s úšklebkem. "Myslím, že tím se chlapi nechají rovnou inspirovat. Nevím, jestli to samé můžeme udělat i s novým poručíkem. Sice je tvrďák, ale ne jako major."

"V téhle fázi kariéry, ještě ani nemusí," odpověděl Smythe s pokrčením ramen. "Ještě na to pár let má."

"Bez urážky, seržant-majore," zašeptal McLain, jakmile znovu vstoupili do místnosti. "Ale myslím, že teď nějakou dobu nebudu chtít být kolem Vaší sladké pravnučky."

"To chápu," odpověděl Smythe. Jeho sladká pravnučka trávila čas buď nad velitelovými zraněními nebo vrháním vražedných pohledů po příčině těchto zranění. "To naprosto chápu."

"Myslíte, že mi to major bude mít za zlé?" šeptal dál McLain. "Rozhodně by si získal další body u Vaši pravnučky, kdyby to udělal."

"Pochybuju," řekl s úšklebkem Smythe. "Ale možná se Vám potom rozhodne taky zlomit ruku, aby dorovnal skóre."

"No, nebylo by to přesně něco, co by major udělal?" řekl McLain s potěšeným úsměvem. "Ještě jedno kolo, pane?"

"Dejte mi minutku," křiknul Harry zpátky. "Ještě jedno žebro musí na své místo a můžeme na další kolo."

"To teda rozhodně ne," přikázala dr. Harperová. "Předtím, než se tadyto bláznovství bude opakovat, si musíte aspoň na den odpočinout."

"Poslechni, doktorku Harperovou," přitakala Hermiona. "Ona to ví nejlépe."

"Máte štěstí, McLaine," řekl s úšklebkem Harry. "Vypadá to, že už si pro teď nemusíte odírat klouby o mou tvář."

"Děkuju, pane," řekl se smíchem McLain. "Rád vidím důstojníka, co se stará o zdraví svých mužů."

"Pomoz mi vstát," požádal Harry s úsměvem svoji kamarádku.

"Doktorko?" zeptala se Hermiona starší ženy.

"Pokud chce být za blázna, potom nejsem v pozici, abych mu v tom mohla bránit," odpověděla Harperová. "Pomozte mu vstát."

"Děkuju." Harry s bolestivým usyknutím vstal ze země.

"Při uzdravování jsem si všimla pár celkem starých zranění?" zeptala se žena.

"Něco, co by mi způsobovalo potíže?" odpověděl Harry.

"Nic, co bych nemohla napravit," řekla zvolna dr. Harperová.

"Děkuju," řekl zvesela Harry. "To bych ocenil, jen mi řekněte, co potřebujete."

"Majore, Pottere, tyhle zranění…"

"Se staly v minulosti," skočil jí do řeči Harry. "A myslím, že bude nejlepší, když se dohodneme, že minulost necháme minulostí."

"Pokud si to přejete," souhlasila dr. Harperová. "Jen mě ujistěte, že se to už nestane."

"Ta situace byla vyřešena," odpověděl Harry. "A hodně pochybuju, že ještě někdy potkám někoho z účastněných."

"To je vše, co jsem potřebovala slyšet," řekla pomalu dr. Harperová. "Děkuji, majore Pottere."

"Děkuju, doktorko," odpověděl Harry. "Tohle byla jedna z nejpříjemnějších návštěv lékařského personálu, kterou jsem kdy zažil."

"Děkuji," řekla jednoduše dr. Harperová.

"Mohl bych se Vás zeptat pár otázek ohledně nahrazování končetin?" změnil Harry téma. "Několika mým mužům chybí různé části těla a předpokládám, že jich přibude pár se stejným problémem."

"Bohužel neexistuje způsob, jak kouzly nechat narůst novou končetinu," řekla doktorka lítostivě. "V mudlovském světě udělali značný pokrok v nahrazování končetin a mám velkou naději, že kouzla by v tom mohla pomoct, ale není to něco, co bych měla šanci vyzkoušet."

"Co takhle očarované náhrady?" zeptal se rychle Harry. "Znám muže, co má očarovanou dřevěnou nohu."

"Prostetika od dřevěných nohou značně pokročila," odpověděla hned doktorka. "Myslím, že by to mohl být dobrý nápad… ale neporušovalo by to ty zákony o očarovávání mudlovských věcí?"

"Nechci znít povýšeně," začal Harry, "ale díky Popletalově nízké inteligenci, jsem nad zákonem. Bylo by to nelegální jedině, kdybych se já sám rozhodl, že je to nelegální, a potom bych musel zatknout sám sebe."

"Opravdu?" zeptala se doktorka s podlým úsměvem. "Pokud je to tak, tak mám možná i pár dalších nápadů, které bych s Vámi ráda projednala."

"Jen do toho," souhlasil Harry. "Jsem ochotný zvážit cokoliv, co by pomohlo mým mužům."