13. Zrození Pana Blacka | Přej si něco

"Vysaďte nás tady," řekl Harry řidiči, když se přiblížili k hotelu. "Je to odsud asi jen 100 metrů a zbytek cesty dojdeme."

"Jak chcete," přikývl řidič. "Hezký den."

"Vám taky," odpověděl Harry a spolu se svými společníky vystoupil z auta. "Potřebujete někdo pomoct s taškami?"

"Ne, děkujeme," zakroutil Profesor hlavou. "Oba jsme s Pomocnicí mnohem silnější než vypadáme."

"Tak dobře," pokrčil Harry rameny. "Je tu nějaký důvod, proč jste chtěli počkat až do mého pokoje, předtím než se podíváme na ty věci, co jste mi chtěli ukázat?"

"Nechci, aby lidé, co nás sledují, zjistili, co jsme s Vaší pomocí objevili." Profesor se nervózně rozhlédl kolem a několik nespatřených pozorovatelů se schovalo hlouběji do stínu. "Navíc náš hotel nemá pokojovou službu."

"Dobře," řekl Harry a přidržel svým přátelům dveře. "Můžeme počkat."

Cestu do Harryho pokoje strávili potichu a když dorazili do pokoje, Profesor okamžitě zvednul ruku. "Nevadilo by Vám použít jedno nebo dvě kouzla pro naše soukromí? Raději bych neriskoval v případě, že někdo poslouchá."

"Vteřinku." Harry vytáhl jednu z jeho nových knížek a začal jí listovat, načež se na chvilku začetl. "Asconditus Oratio."

Profesor se rozhlédl kolem. "Co to bylo za kouzlo?"

"Tohle kouzlo používala jedna ze starých sovětských organizací." Harry mávnul hůlkou, aby použil pár dalších kouzel. "Ještě jsem ho nepoužil, ale neuškodí znát něco nového."

"To rozhodně ne, pane Blacku," souhlasil Profesor a sám použil několik vlastních kouzel. "Mám tady Vaši novou hůlku." Profesor vytáhl malou krabičku. "Podívejte se a řekněte mi, co si o ní myslíte"

Harry sundal víko krabičky a několik vteřin na hůlku zíral. "Je tak krátká."

"Ano, to je," souhlasil Profesor. "Přidává to na kontrole pohybů hůlky a pomáhá to při jejím ukrývání."

Harry ji vyndal z krabičky a zkušebně s ní mávnul. "Rukojeť mi přijde nějak divná a necítím s ní žádné propojení."

"Rukojeť je navržená tak, aby při boji lépe držela v ruce, a necítíte propojení, protože jsme ji s Vámi ještě nepropojili," usmál se Profesor. "Rukojeť obsahuje malou zástrčku z železa reagujícího na magii, které se dá vykalibrovat, aby reagovalo pouze u specifického kouzelnického jádra. Když je v přítomnosti správného kouzelnického jádra, zástrčka se odsune stranou a dovolí hůlce propojit se kouzelníkovým jádrem. Bez správného jádra, zablokuje jakékoliv propojení."

"Co kdybych ji chytil před rukojetí?" zeptal se Harry se zvednutým obočím. "A z čeho je tahle věc vyrobená?"

"Kdybyste ji chytil před rukojetí, tak byste možná mohl sesílat kouzla, ale nevěřím, že by byla moc účinná." Profesor se usmál. "K vytvoření hůlky jsem si vypůjčil trošku technologie od mudlů a použil látku jménem uhlíková vlákna. Jak jste navrhoval, zkontroloval jsem si ministerská nařízení. Vaše hůlka je nevystopovatelná a téměř nezjistitelná. Doufám, že jsme splnili Vaše očekávání."

"Rozhodně," přikývl Harry. "Zmínil jste, že byste mi chtěli ukázat pár dalších věcí."

"No, to Pomocnice se o tom zmínila… Pomocnice?"

"Uhm, nesnažili jsme se udělat něco, čím bychom Vás rozzlobili, ale od chvíle co jste opustil Francii…" Pomocnice se nervózně pousmála. "No, měli jsme spoustu požadavků od různých kanceláří na uplatňování kouzelnických zákonů, abychom jim zařídili Váš způsob odposlouchávání letaxových hovorů. A říkali jsme si, jestli bychom se na to nemohli podívat."

"Neumím odposlouchávat letax," podíval se Harry na své společníky s podivným výrazem. "Proč by si mysleli, že to umím?"

"Samozřejmě, že ne," přikývla Pomocnice. "Ale no, dělali jsme průzkum a myslím, že jsme na ten způsob přišli."

"Opravdu?" zeptal se Harry s pozdviženým obočím. "Pokračujte."

"Je to opravdu jen teorie," přerušil je Profesor. "A raději bych to nejdřív otestoval, než budeme zabíhat do detailů."

"Pokud chcete," přikývl Harry.

"Je to pořád jen teorie," přitakala Pomocnice. "Ale zatímco jsem na tom pracovali, jsme přišli na tohle." Vytáhla další malou krabičku. "Povedlo se nám zmenšit přístup k letaxové síti."

"Ale je to k ničemu," přidal se znovu Profesor. "Je to moc malé na to, aby se dalo cokoliv poslat skrz a nemůžeme získat žádný obraz."

"Může se to ale používat ke komunikaci?" zeptal se Harry. "Protože kdyby ano, tak byste vynalezli něco celkem dost užitečného."

"Ale nezvládá to ani zdaleka ty věci, co by letax zvládat měl," zamračil se Profesor. "Doufali jsme, že byste nám mohli říct, jak to vylepšit, aby z toho bylo něco užitečného."

"Udělejte to přenosné," pokrčil rameny Harry. "Vždycky bude užitečné mít přenosný způsob komunikace s lidmi. Myslím, že by to mohlo být i celkem výnosné."

"To nás nikdy nenapadlo," přiznala rozpačitě Pomocnice. "Jenom nás rozčilovalo, že nejsme schopní přijít na to, jak to udělat, aby to fungovalo jako normální letax."

"Ještě něco?" přemáhal Harry nutkání k smíchu.

"Hádám, že nám asi nebudete chtít pomoct v tvorbě nezjistitelných štítů, že?" zeptal se Profesor s nadějí v očích. "Opravdu bych chtěl vědět, jak tvořit nezjistitelné štíty."

"Proč ne," pokývnul hlavou Harry. "Mohl bych Vám pomoct zjistit, jak měnit barvy, ale potom vám asi moc nepomůžu."

"Barvy?"

"Jop," pokrčil rameny Harry. "Zařídit, aby ukazovaly stejné barvy jako jejich pozadí nebo aby byly v jedné z neviditelných barev nebo tak něco."

"Děkuji, pane Blacku, to bychom rádi." Profesorovi se ruce třásli nadšením. "A teď, měl jste nějaké nové nápady na nějaké užitečné vynálezy?"

"V Marseille mě bodli," promnul si Harry svoji nejnovější jizvu. "Říkal jsem si, jestli byste nemohli přijít na nějaký druh brnění, který bych mohl nosit pod normálním oblečením?"

"No," promnul si Profesor zamyšleně bradu, "měli bychom něco, co by se na to přesně hodilo. Ocelové hedvábí."

"Ocelové hedvábí?"

"Vynalezli jsme ho potom, co jsme našli mudlovskou látku zvanou ocelová vlna," odpověděla Pomocnice. "Došli jsme k závěru, že když mudlové zvládnou něco vyrobit, tak my to zvládneme vylepšit. Je měkké a hebké jako hedvábí ale mnohem silnější a nedá se stříhat jako normální hedvábí. Při nošení by poskytovalo ochranu proti jakékoliv čepeli a taky proti pár kouzlům."

"To by mohlo fungovat," přikyvoval nadšeně Harry. "Mimochodem, proč jste vůbec vy dva v Německu?"

"Abychom postavili Zeppelin samozřejmě," odpověděl Profesor a Pomocnice souhlasně přikyvovala.

"Proč?"zeptal se Harry a okamžitě toho litoval.

"Kde jinde bychom ho měli postavit než v Německu," odpověděla Pomocnice, jako kdyby to bylo naprosto očividné. "Hádám, že bychom ho mohli postavit jinde, ale nemělo by to tu samou atmosféru jako při stavění Zeppelinu v Německu."

***

"Ať se propadnu," poznamenal jeden z pozorovatelů k tomu druhému. "Tohle kouzlo už jsem pěknou chvilku neviděl."

"Jaké kouzlo?" zeptal se ten druhý s pozvednutým obočím.

"Nikdy jsem nezjistil jeho jméno," řekl muž s pokrčením ramen. "Je to kouzlo, které hodně používala Sovětská státní bezpečnost, aby zabránila odposlouchávání jejich hovorů. Je dost účinné a téměř nezjistitelné."

"Tak jak to že jste na něj přišel tak rychle?"

"Řekl jsem téměř," uchechtnul se ten první. "Jakmile víš, co máš hledat, tak září jak malé slunce. Kdokoliv, kdo fungoval před pádem zdi, by ho poznal."

"Tak proč ho Black použil?"

"A proč ne?" pokrčil rameny ten první. "Nesnaží se před námi skrývat a jak jsem už říkal, je to dost účinné kouzlo."

"Oh," přikývl ten mladší. "Kde myslíte, že bych se to mohl naučit?"

"Nemůžeš," usmál se ten starší. "Rusové ho stále považují za tajné bez ohledu na jeho nedostatky a fakt, že studená válka už skončila."

"Tak kde se ho Black naučil?" Mladší muž zčervenal, když si všimnul výrazu na tváři jeho parťáka. "To je fakt, pravděpodobně si to nakráčel do Lubjanky a sebral jim to přímo pod nosem."

"Nebo ho umí od nějakého uprchlíka nebo se ho naučil při výslechu, kdo ví?" pokrčil rameny starší muž. "Ale myslím, že ta tvoje verze je lepší pro historky po práci. Fakt, že tohle kouzlo použil nám říká jen jedinou užitečnou věc."

"Jakou?"

"Potvrzuje nám to, že byl za studené války velké zvíře," ušklíbl se starší muž. "Nikdo jiný by neznal jedno z jejich kouzel."

"Oh," přikývl mladší muž. "Měli bychom to nahlásit?"

"Podej hlášení, že Black použil tohle kouzlo, a odpověz na jejich otázky," přikývl starší muž. "A potom se hned vrať."

"Ano, pane." Mladší muž s tichým "pop" zmizel a objevil se v rušné kanceláři.

"Co potřebujete?" vzhlédnul muž od jednoho stolu na nově příchozího.

"Bylo mi řečeno, abych nahlásil, že Black použil staré sovětské kouzlo," odpověděl muž. "Můj parťák říkal, že se dá jednoduše zjistit, pokud víte co hledáte, ale přesto je dost účinné."

"Rozumím," přikývl muž. "Byl Black sám?"

"Byl ve společnosti dalších dvou osob, muže a ženy."

"Podařilo se vám je identifikovat?"

"Ne," zakroutil mladší muž hlavou. "Black používal krycí jména, když s nimi mluvil."

"Chápu," přikývl muž. "Radši byste se měl vrátit zpátky na místo."

"Ano, pane," řekl mladší muž a s "pop" zmizel.

***

Další ráno si Harry opět přispal a byl překvapený, že oba jeho hosti už byli vzhůru. "Dobré ráno, jaká byla noc?"

"Noc?" Zmatený Profesor zvedl hlavu. "Pomocnice a já jsme nemohli jít spát bez toho, abychom vyřešili tu záležitost s tím přenosným letaxem."

Oh." Harry přešel přes místnost a objednal snídani. "A přišli jste na to?"

"No, dalo nám to celou noc, ale tady to je," podala mu Pomocnice s unavenýma očima malý balíček. "Museli jsme to poupravit, abychom to stihli tak rychle. Co si o tom myslíte?"

"Zatím to vypadá dobře," přetáčel Harry tu malou věc v rukou. "Proč je na tom napsané "Zippo"?"

"Protože tyhle zapalovače mají všechno, co bychom mohli chtít. Mají vestavěný zapalovací systém a jsou malé a přenosné." Profesor se přemáhal, aby zůstal vzhůru. "A dole v hotelovém obchodě na ně měli slevu, ale obávám se, že to budeme muset přičíst na účet Vašeho pokoje."

"To není problém," pokrčil Harry rameny. "Jak to funguje?"

"Pro odchozí hovory ho stačí otevřít, otočit tím malým kolečkem, které způsobí že se trošku letaxu přimíchá do ohně. U příchozích rozhovorů vibruje, což značí, že se Vám někdo snaží dovolat." Profesor zamrkal očima. "Pomocnice si myslela, že by byl špatný nápad, kdyby měl najednou začít vydávat divné zvuky."

"V tom měla pravdu," přikývl Harry. "Využívá to normální letax, nebo je k tomu třeba nějaký speciální letax?"

"Letax není potřeba," usmála se hrdě Pomocnice. "Povedlo se nám ho očarovat, aby přeměnil křesací kámen na letax, a taky se nám ho povedlo očarovat, aby byl přísun letaxu a benzínu nekonečný."

"Moc pěkné," promnul si Harry pochvalně zapalovač v ruce. "Mohli byste to změnit, aby to fungovalo jen s určitým typem letaxu?"

"To je hračka," odpověděl Profesor. "Ale proč bychom to měli udělat?"

"No," začal pomalu Harry. "Přijde mi, že tohle zařízení by mohlo být v budoucnu celkem dost populární a kdyby k tomu byl třeba speciální letax, tak by z toho musel být obrovský zisk."

Profesor a Pomocnice se na sebe podívali. "Zisk?"

"Ano," přikývl Harry. "S touhle malou hračkou můžete vydělat celkem dost peněz."

"Peněz?" Pomocnice byla ohromená jejich případnými možnostmi. "Jen si představte všechny ty vynálezy, na které bychom mohli přijít, kdybychom na ně měli peníze."

"Děkujeme, pane Blacku," usmál se Profesor. "A teď, pokud nás omluvíte, je načase abychom šli s Pomocnicí do postele."

"Můžete použít moji," mávnul Harry rukou směrem k ložnici. "Pokud Vám nevadí pár minut počkat, tak dorazí snídaně a zatímco budete jíst, vám nechám postel převléct."

"Děkujeme," usmála se Pomocnice. "Ale nebudeme Vám tady překážet?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Většinu dne plánuju být pryč."

"Kam se chystáte?" zeptala se Pomocnice s úsměvem.

Harry tvář pozbyla výrazu. "Dachau."

"Oh," zmizel Pomocnice úsměv z tváře. "Já…oh."

"Uvidíme se později." Harry si stoupnul a rozešel se ke dveřím. "Jsem si jistý, že pro vás dva budu mít později další nápady."

"Ano," přitakal Profesor smutně. "Zatím, pane Blacku."

Harry vyšel z pokoje a následně z hotelu a během chvilky se ocitl v kouzelnické části města.

"Promiňte," oslovil Harry procházejícího muže. "Mohli byste mi poradit cestu k nějakému cestovatelskému ochodu nebo k nějakému jinému obchodu, kde bych mohl získat vnitrozemní přenášedlo?"

"Přímo za Vámi," odpověděl nervózně muž.

"Děkuji." Harry se otočil a vešel do obchodu.

"Jak Vám…" zarazil se prodavač, když uviděl výraz na tváři svého zákazníka. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Potřebuju přenášedlo do Dachau a zpátky," řekl Harry bez jediné emoce. "Za kolik?"

"Pade… padesát marek," odpověděl nervózně muž. "Bude to vše?"

"Ano," souhlasil chladně Harry, "to bude vše."

"Pak tedy tady to máte, pane," podal mu muž kousek řetězu. "Ak… aktivuje se za pár sekund, k návratu stačí říct "Berlín"."

"Děkuji." Harry si převzal přenášedlo a zmizel.

Harry strávil neurčitou dobu procházením tábora a s děsem si prohlížel spalovny a plynové komory. Nakonec skončil před dveřmi do spalovny v severozápadním rohu tábora a tupě zíral na jméno výrobce… Toph & Sohne. Jeden po druhém ho začali obklopovat duchové obětí; jejich oči pořád ukazujíc bolest, kterou prožili.

Harry se jim podíval do očí a padnul na kolena. Několikrát se krátce nadechnul, aby si zklidnil žaludek, zatímco všude kolem něj ho pozorovaly oběti tohoto tábora. "Nedovolím…" Harrymu se chvěl spodní ret. "Nedovolím, aby se to opakovalo. Přísahám vám, že už znovu nezklamu."

***

"No?"

"Celý den strávil v táboře, pane," odpověděl nervózně mladý bystrozor. "Ze začátku si zamumlal něco tom, že už nikdy nedovolí, aby se to opakovalo. Jinak nevydal ani hlásku."

"Ukažte mu, co jme našli," přikázal šéf Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. "A požádejte ho o pomoc."

"Pane?"

"Přísahal," odpověděl starší muž a mnul si předloktí. "A my nic nezmůžeme."

"Ano, pane," souhlasil mladší muž. "Myslíte, že nám může pomoct?"

"Ne, nemyslím, že nám pomůže vyřešit případ," zakroutil hlavou starší muž. "Myslím, že naplní svůj slib… a ať nebesa pomáhají těm šmejdům, až je najde."

"Rozumím, pane," přikývl bystrozor. "Chcete, abych vzal někoho s sebou?"

"Zeptám se u GSG9*, jestli by nám neposkytli pár mužů," povzdychl si muž. "Zařídím, ať Vás nenápadně sledují a ať Vám případně jakkoliv pomůžou."

"Ano, pane," přitakal muž a otočil se k odchodu.

"A Hansi," promnul si muž rty. "Buď opatrný. Jestli se ti něco stane, tak mě tvoje matka zabije."

"Ano, tati, budu dávat pozor," přitakal mladší muž, bez toho aby se otočil. "Tak zatím, tati, slibuju, že na mě budeš hrdý."

"To už se stalo."

Hans pomalu došel do části budovy, kde byly šíty dostatečně tenké, aby povolovaly přemisťování a potom s "pop" zmizel.

"Pane, Blacku?" přiblížil se k němu Hans pomalu. "Jmenuji se Hans Ritter, patřím k federálnímu magickému úřadu."

Harry se otočil a zůstal zírat na muže, co ho vyrušil z jeho rozjímání. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Říkali jsme si, jestli byste nebyl ochotný nám pomoct s případem?" natáhl k němu Hans ruku s deskami. "Jsme v slepé uličce a doufali jsme, že byste mohl využít Vašich… jedinečných postřehů a pomohl nám jej vyřešit."

"Vždycky rád pomůžu schopnému Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů." Harry otevřel desky. "O jaký případ jde?"

"Minulý týden jsme našli zavražděnou malou mudlorozenou dívku," začal bystrozor Ritter. "Měla letos nastoupit do jedné z kouzelnických škol a myslíme si, že byla zabita právě proto, aby jí v tom zabránili."

"Co její rodina?" Harry otočil stránku, ztuhnul a nemohl odtrhnout oči od fotky jejich mladé oběti.

"Byli také zavražděni," odpověděl Hans nervózně. "Máme pár skupin, které podezíráme, ale nemáme žádné jasné podezřelé."

Harry zíral na fotku a viděl malou dívenku s pěkným úsměvem, viděl dívenku s hustými vlasy, která nikdy nebude moct svým přátelům pomáhat s úkoly, viděl dívenku s velkými předními zuby, které ji její rodiče nedovolí kouzly opravit, viděl… rudě. "Kde tu máte nejbližší bar, ve kterém se ty skupiny rády schází?" zeptal se bez emocí Harry.

"Je tu bar jménem "Krvavá čarodějnice"," odpověděl nervózně Hans. "Rád bych, abyste věděl, že většina Němců taková není. Většině to přijde stejně nechutné jako Vám."

"Já vím," řekl Harry bez známky emoce. "Vezměte mě do Krvavé čarodějnice."

"Ano, pane," přitakal Hans. "Stačí když se dotknete tohohle víčka od láhve."

Oba dva se objevili před ošuntělou budovou. "Jsme tady správně?"

"Ano, pane Blacku," přikývl Ritter. "Ale nemyslím si, že tam ještě pěkných pár hodin někdo bude."

"Počkejte tady." Harry došel ke dveřím. "Reducto."

"Máte povolení?" ušklíbl se zpoza baru slizký muž. "Pokud ne, tak Vás budu muset požádat, abyste odešel."

"Zmlkni." Harry vytáhnul svoji novou hůlku a seslal na zeď za mužem výbušnou kletbu. "Bylo spácháno několik vražd. Byla zabita malá holčička a její rodina jen proto, že byla mudlorozená čarodějka."

"A?" namítl muž nervózně. "O jednu mudlorozenou méně."

Harry došel k muži a přiložil špičku hůlky k mužovu kolenu. "Doporučoval bych, abys mi řekl, kdo to udělal a kde je můžu najít."

"To nemůžete," třásl se muž strachy. "Jsou zákony, které tohle zakazují."

"A taky jsou zákony, které zakazují zabíjení malých holčiček a jejich rodin," odsekl Harry. "A mě vysloveně vytáčí, když je lidi porušují. Teď odpověz na moje otázky."

"Nic nevím," namítal barman. "Nikdo tu o ničem takovém nemluvil."

"Ten druh lidí, který hledám, není dostatečně chytrý, aby uměl mlčet." Harryho tvář vypadala jako vytesaná z kamene. "Reduc…"

"POČKAT," zakřičel muž. "Počkejte, všechno Vám řeknu."

"Ano," přitakal Harry. "Řekneš."

***

Když Harry vyšel z baru, Hans nervózně přecházel sem a tam. "No?"

"Víte, kde je Tierparkstrasse?" zeptal se Harry ignorujíc mužův tázavý pohled.

"Ano, vím," přikývl Hans. "Proč?"

"Vezměte mě tam."

"Dobře," přikývl Ritter a vytáhl další přenášedlo.

Oba muži ucítili zatáhnutí za pupík a objevili se před velkým domem. "Máte tady z okolí jakékoliv informace o nějaké z vámi podezřívaných skupin?

"Ano, máme," přikývl Ritter. "To je tady hledáte?"

Harry jeho poznámku přešel mlčením a došel k jinému domu o kus níž v ulici. Zaklepal na dveře a klidně počkal až někdo z obyvatelů na jeho zaklepání odpoví.

"Co chcete?" otevřel dveře ošklivý chlapík.

"Jste člen skupiny, co věří v ten nesmysl s čistou krví?" zeptal se Harry s pozvednutým obočím.

"Ano, jsem," usmál se jízlivě muž.

"Zabili jste malou holčičku, aby jste ji zabránili v učení kouzel?"

"Ste polda?" ušklíbl se chlapík. "Chcete ze mě dostat přiznání?"

"Ne," zakroutil hlavou Harry. "Jen jsem se chtěl ujistit, že jsem našel ty správné lidi. Reducto."

Harry překročil tělo a vešel do domu. "Je tu někdo, kdo nevěří v rasistickou ideologii?" Tucet překvapených mužů šáhlo po hůlkách. "Myslel jsem si že ne. Reducto. Audro. Rpom."

"Nikdo ani hnout," vběhlo do místnosti několik mužů. "Pane Blacku, mohl byste prosím sklonit svou hůlku?"

Muži nervózně sledovali, jak Harry tu otázku zvažoval. "Samozřejmě že ano. Budete potřebovat ještě něco jiného, nebo můžu jít?"

"Můžete jít," přikývl muž. "Děkujeme za Vaši pomoc."

Harry vytáhl ten kus řetězu, který dříve ten den dostal. "Berlín."

"To je ale binec," zakroutil muž hlavou a rozhlížel se kolem. "V nenápadnost asi zrovna moc nevěří, co?"

"Normálně ano," potřásl Ritter hlavou nad tou scénou kolem. "Většina jeho zabití vypadá jako nehody nebo náhody. Myslím, že na tu všechnu práci kolem dneska neměl náladu."

"Co myslíte, že ho dneska tak vytočilo?"

Ritter se zamyslel a vzpomínal na svůj rozhovor se záhadným panem Blackem. "To dítě… pana Blacka naštvalo to, co udělali tomu dítěti a přestal se ovládat."

"To dává rozum," přikývl druhý muž. "Radši bychom měli zavolat koronera… a říct mu, ať si s sebou vezme mop."

"Jdu zpátky na velitelství." Ritter si dal před nos ruku, aby aspoň trochu zablokoval ten příšerný zápach. "Můžou to tady Vaši muži pohlídat?"

"Jasně," přikývl ten druhý. "Nemusíte pospíchat."

"Budu zpátky co nejdřív." Ritter se ještě naposled rozhlédl po té hrůzostrašné podívané a zmizel.

"Víte," promluvil muž ke svému týmu. "Myslím, že je škoda, že jich tu nebylo víc, když pan Black dorazil." Muži se na něj podívali s prázdnými výrazy v obličeji. "Na druhou stranu zrovna nevypadá jako typ, co by toho takhle nechal." Ukázal směrem k masakru. "Klidně se vsadím, že v budoucnu ještě pár podobných masakrů najdeme. A taky se klidně vsadím, že pokud se něco podobného v blízké budoucnosti stane, tak se to hodí na Blacka."

***

Harry se vrátil zpátky na hotel a okamžitě začal balit.

"Je něco špatně?" zeptal se nervózně Profesor. "Co se stalo?"

"Odjíždím odsud," řekl Harry s prázdným výrazem. "Nevím, co budu dělat potom."

"Co se stalo?" opakoval Profesor.

"Skupina rádoby smrtijedů zabila malou holčičku." Harry se odmlčel. "Zabil jsem je."

"Chápu," přikývl Profesor. "Tak proč chvíli nezůstanete u nás?"

"Zůstat u vás?"

"Ano," přikývl Profesor. "Mohl byste si prohlédnout Zeppelin, mohli bychom si promluvit o nových vynálezech a zapomenout na to, co se tady stalo."

Harry přikývl. "Dobře."

"Vytvořím přenášedlo." Profesor popadl jednu z dárkových hotelových tužek. "Vy sežeňte Pomocnici."

***

"Pan Black je v Německu, pane," promluvil velký ošklivý muž na postavu ve stínu. "Co máme dělat?"

"Zkuste ho zkontaktovat," odpověděla skrytá postava. "Zjistěte jestli je ochotný s námi vyjednat stejnou dohodu jako s Italy."

"To asi není nejlepší nápad, pane," olízl si nervózně velký muž rty. "Black teď nemá zrovna dobrou náladu."

"Co se stalo?"

"Skupinka zastánců čisté krve zabila dítě," odpověděl muž. "Black jich pár zabil, ale ne všechny. Nemyslím, že by teď rád někoho viděl."

"Rozumím… řekni to mužům," odmlčela se osoba ve stínu. "Řekni jim, že začíná lovecká sezóna zastánců čisté krve. Čím dřív budou pryč, tím dřív Black odjede."

"Pořád se chcete držet Blackových pravidel?"

"Co těm zastáncům udělal?" zeptala se postava s pozdviženým obočím.

"Bylo mi řečeno, že koroner stráví většinu příštího týdne snahou poskládat ty kousky zpátky dohromady," odpověděl ošklivec. "A několik poldů říká, že je teď klid před bouří, říkají, že Black ještě teprve bude zuřit."

"Dodržujte Blackova pravidla," přikývla postava. "A začněte se zbavovat těch zastánců. Čím dřív budou pryč, tím dřív Black odjede."

"Ano, pane."

----------

* http://cs.wikipedia.org/wiki/GSG9

---