14. Blackův masakr | Přej si něco

"Lenko," zavolal Xenofilius Láskorád na svojí jedinou dceru. "Mám pro tebe další úkol."

"O co jde, taťko?" vešla do místnosti zasněná dívka. "Chceš, abych se postarala o to Německo?"

"Ne, o to se postarám já." Neexistovala zatracená možnost, že by poslal svojí dcerušku do Německa, když se tam posledních pár dní dějí takovéhle věci. "Pro tebe mám něco důležitějšího."

"Co?" zamrkala zvědavě Lenka. "To už konečně máme důkazy, že Malfoovi jsou potomci domácích skřítků?"

"Ještě ne," zamračil se Lucius. "Ministerstvo mi na nich nepovolí žádné testy."

"Oh," řekla Lenka se skleslými rameny. "To je škoda. Tak co pro mě teda máš?"

"Chci, abys zašla do Holandska a sehnala víc informací o těch chropotalech."

"Dobře, taťko," přikývla Lenka. "Doufám, že se nebudeš moc nudit, když musíš psát o všech těch vraždách v Německu."

"Taky doufám," přikývl Xenofilius. "Ale někdo to udělat musí a když ty máš ten dobrý článek, tak já hold odnesu ten nudný."

Lenka došla ke krbu, vhodila do něj hrst letaxu a zakřičela jméno své destinace. Potom zapištěla radostí, když cítila jak to sní po cestě hází.

"Vítejte v Holandsku," pozdravil ji po jejím objevení znuděně muž. "Jak Vám můžu pomoci?"

"Měla bych se sejít s někým z Oddělení pro Kouzelnické tvory, abych dostala informace pro můj článek do Jinotaje," usmála se rozzářeně Lenka

"Oh, ano," přikyvoval muž, zatímco prohlížel seznam. "Očekávali jsme Vás."

"Opravdu?" zeptala se Lenka nadšeně. "Prohlásili mě za nepřítele státu? Strčíte mě do tajného vězení na Měsíci?"

"Heh?" střelil po ní celník divným pohledem. "Hej, Doktůrku, máš tady tu svojí reportérku."

"Dobré odpoledne, slečno Láskorádová," došel k ní muž oslovený jako "Doktůrek". "Jsem doktor Wim Cornelissen. Pokud se nepletu, tak na mě máte nějaké otázky?"

"Ano, mám," přikývla Lenka. "Proč o existenci chropotalů nikdy nikdo nic nezjistil?"

"Zjistili jsme, že samci produkují přírodní kouzlo na odpuzování kouzelníků, které je až doteď udržovalo v nepovšimnutí."

"A co samičky?"

"Chropotalové si rádi budují doupata ve velkých kopcích a samičky tyhle doupata skoro vůbec neopouštějí," usmál se Doktor. "A taky produkují přírodní kouzlo na odpuzování mudlů. Myslíme si, že právě kvůli tomu si mudlové myslí, že je Holandko rovná země."

"Protože v kopcích žijí Chropotalové?" zeptala se Lenka se zdviženým obočím.

"Ano," přitakal se smíchem Doktor. "Fascinující, že?"

***

"Pojď dál, Hansi." Šéf vytáhl ze stolu flašku. "A sedni si."

Pobledlý bystrozor vešel a sednul si. Co chceš vědět?"

"Hlášení mám," mávnul šéf směrem k hromádce papírů. "Ale rád bych to slyšel od tebe."

"Vzal jsem pana Blacka do Krvavé Čarodějnice, Black vyrazil dveře a vešel, vešel…"

"Jednu rychlou otázku, Hansi," přerušil ho šéf. "Měl v ruce hůlku, když vyrazil ty dveře?"

"Já… ne," podíval se Hans šokovaně na otce. "Pamatuju si, jak ji vytahoval, až když vcházel do baru."

"Dobře," přikývl šéf. "Je se svou bezhůlkovou magií celkem známý, tak jsem si říkal, jestli ji použil i tentokrát. Pokračuj."

"Ano, tati. Po pár minutách vyšel a řekl mi, ať ho vezmu na Tierparkstrasse. Přikázal mi, ať počkám tam, kde jsme byly, a dál šel sám." Hans se zhluboka nadechl. "Přivolal jsem muže a když jsme asi o dvě minuty později dorazily do domu, našli jsme Blacka stojícího nad mrtvým mužem v místnosti plné mrtvol."

"Chápu," přikývl šéf. "Díky, Hansi, teď už všemu rozumím."

"Rozumíš čemu, tati?" zeptal se Hans zmateně.

"Proč byl tak přímočarý." Šéf si nalil sklenku a pokynul, ať Hans udělá to samé. "Když jsem se ho rozhodl poprosit o pomoc, udělal jsem to za předpokladu, že… vyřeší náš problém stejným způsobem jako v minulosti všechny podobné věci."

"Čekal jsi, že se jim přihodí nějaká nehoda?" Hans se napil. "Nebo že to bude jasná sebeobrana?"

"Přesně tak," přikývl šéf. "A byl jsem víc než překvapený, když jsem zjistil, co udělal. Teď chci, aby ses zamyslel, viděl jsi ho udělat něco nezákonného?"

"Já… ne," zakroutil Hans hlavou. "To nejhorší, co jsem viděl, bylo vyražení dveří."

"Což se trestá nanejvýš pokutou," usmál se šéf. "Vyšetřovatelé v tom domě strávili spoustu času a víš, na co přišli?"

"Nejsem si jistý," řekl Hans s pokrčením ramen. "Na co přišli?"

"Na nic," usmál se starší muž. "Nemohli dokázat, že tam byly použity jakákoliv kouzla, natož že jakékoliv použil Black. Takže nemáme jediný pořádný důkaz, ale přitom tu máme místnost plnou mrtvých svědků."

"Ale já jsem viděl, jak tam Black vchází." Hans se znovu napil. "Copak to nic neznamená?"

"Viděl jsi ho, jak jde k domu," přikývl starší muž. "Ale neviděl jsi ho spáchat jakýkoliv zločin. Může říct, že ten dům už v takovémhle stavu našel. Jak dlouho jsi ho měl z dohledu?"

"Ne víc než pět minut."

"Takže očekáváš, že uvěřím že jediný muž byl schopný zabít několik zastánců čisté krve, bez toho aby zanechal jakékoliv důkazy?" usmál se šéf. "A stihnul to během pěti minut."

"Ach, chápu," přikývl Hans. "Ale proč se o věci nepostaral tak jako normálně?"

"Nějaké věci." Muž si začal mnout místečko na předloktí. "Nějaké věci tě poznamenají. Myslím, že ta složka mu připomněla až moc starých vzpomínek."

"Co tím…," zarazil se Hans, když si všimnul že si jeho otec mne předloktí. "Rozumím, tati, děkuju, žes mi všechno vysvětlil."

"Vždycky ti všechno rád vysvětlím, Hansi," přikývl šéf. "Vypadá to, že se Black uklidňuje."

"Proč si to myslíš, tati?"

"Za posledních pár dnů tady bylo několik vražd," pokynul starší muž směrem k hromadám papírů na stole. "Některé z nich byly dost špinavé a jiné zase čisté a profesionální."

"A?"

"Ty poslední dvě vypadaly jako nehody," usmál se starší muž. "A další vypadá jako sebevražda. Jeden chlápek se tak opil, že upadl do bezvědomí, a utopil se v pěti centimetrech vody a ten druhý šel po ulici a srazil ho obrovský náklaďák."

"A ta sebevražda?"

"Našli ho s provazem kolem krku v uzamčené místnosti, ale někteří si myslí, že Black tady toho nezabil," zasmál se muž. "Tvrdí, že to byl jediný způsob, jak před Blackem utéct, na který ten muž přišel, ."

"Mám ještě jednu otázku, pokud to teda nevadí?"

"O co jde, Hansi?"

"Povedlo se jim rozeznat jakékoliv kouzlo, které použil k odstranění těch mužů v domě?"

"Nebyly tam žádné rozeznatelné stopy, ale naši vyšetřovatelé tvrdí, že ty trosky vypadaly jak po některých starých sovětských kouzlech."

"Chápu," přikývl Hans. "To by sedělo na to, co se tady kolem něj říká."

"Co teď hodláš dělat?" Šéf dopil skleničku a nalil si další. "Teď když máš ten případ uzavřený."

"Pořád se musím postarat ještě o jednu věc, předtím než to úplně skončí," ušklíbl se Hans. "A plánuju se přitom trochu pobavit."

"Tak to by ses do toho už měl radši pustit, Hansi," mávnul šéf rukou, že může jít. "Je vždycky nejlepší se o věci postarat hned."

"Nashledanou, pane," postavil se Hans a otevřel dveře.

"Nashledanou, synu," odpověděl šéf k synovým zádům.

Hans prošel několika chodbami, až došel před dveře jedné z výslechových místností. "No?"

"Čeká na Vás, pane," odpověděl mu další bystrozor. "Opravdu chcete, abychom to nahrávali?"

"Rozhodně," přikývl Hans. "Nevynechejte ani vteřinku."

"Dobře," pokrčil rameny ten druhý. "Pokud to tak chcete."

Hans vešel do holé místnosti a sedl si naproti podezřelému. "Dobré odpoledně, pane. Jak se dnes máte?"

"Nic na mě nemáte," ušklíbl se ošklivec. "Moje zatčení nebylo legální a musíte mě pustit."

"Zatčení?" zeptal se Hans se šokovaným výrazem. "Nebyl jste zatčen. Přivedli jsme Vás, abyste vyplnil stížnost proti tomu muži, co Vám vyrazil dveře do podniku. Pokud tedy samozřejmě nechcete všechno nechat jen tak být."

"Ne," odpověděl ošklivec samolibě "Porušil zákon a chci, aby za to šel do vězení."

"No," zakroutil Hans hlavou. "Nemyslím, že půjde do vězení, ale bude muset zaplatit celkem vysoké odškodné na opravu Vašeho majetku."

"Dobře," přikývl ošklivec. "Co teda musím udělat?"

"Prostě podepište tyhle papíry," řekl Hans a přes stůl mu posunul hromádku papírů , "a všechno zařídíme."

"Snažíte se mě oblafnout?" Ošklivec pořádně překontroloval všechny papíry. "Chci říct, že to všechno vypadá v pořádku."

"Výborně," přikývnul Hans. "Nerad bych, abyste byl nespokojený s našimi službami, které jsme Vás poskytovali během Vašeho pobytu tady."

"Můžu už jít?"

"Vteřinku." Hans si stoupnul a došel ke dveřím. "Pořád ještě musíme identifikovat toho muže, co poškodil Váš majetek."

"Oh," ušklíbl se ošklivec. "Bude fajn pro jednou být na druhé straně zrcadla."

"To určitě," přikývl Hans a zaklepal na dveře.

"Co potřebujete?" strčil do místnosti hlavu další bystrozor.

"Mám tu stížnost k vyřízení," předal mu Hans papíry. "A sežeňte mi pana Blacka, potřebuju ho tu k identifikaci."

"Samozřejmě." Bystrozor se snažil nerozesmát. "Zkusím ho sehnat jen jak to půjde."

"Co jste to právě řekl?" zeptal se muž naprosto vyděšeně. "To jste mu právě řekl, ať sežene pana Blacka?"

"No ano," přikývl Hans. "Nebo vy jste snad nevěděl, že to on k Vám takhle vrazil?"

"Nikdo nic o panu Blackovi neříkal," zakroutil muž zděšeně hlavou. "Nechci si stěžovat, chci to nechat být."

"Obávám se, že to nepůjde, pane," pokrčil rameny Hans. "Už jste vyplnil papíry a nemůžu udělat nic, cčím bych ten proces zastavil."

"Nechci jít k soudu proti panu Blackovi," vyjekl muž a oči mu těkaly po místnosti. "Nechci podat stížnost."

"Jediná možnost, jak věci zastavit, je, kdybyste mi řekl, že jste vyplnil nepravdivou stížnost," řekl Hans s nápomocným výrazem ve tváři. "A doporučoval bych Vám, abyste to nedělal, protože trest za nepravdivou stížnost je celkem velký."

"Přiznávám, lhal jsem," zakřičel ošklivec. "A udělal jsem spoustu dalších věcí. Jen zrušte tu stížnost."

"Opravdu?" zeptal se Hans s dravčím úsměvem. "Jaké další věci?"

***

"Vítejte všichni zpátky," obdařil Brumbál všechny v místnosti svým dědečkovským úsměvem. "Zahajuji toto řádné setkání Fénixova Řádu. Nejdříve bych požádal, aby naši řádící členové Řádu, kteří podle mých řádných rozkazů hledali pana Pottera, řádně povstali a popořadě řekli Řádu, co zjistili." *

"No opravdu, Albusi," zamračila se Minerva. "Nemohl sis najít nějaký lepší způsob, jak to říct, bez toho aby si tolikrát ve slovech zmínil řád?"

"Ne, nemohl." Ředitel si dal do pusy citrónový bonbon. "Jestli nikdo nemá nic k nahlášení… tak Alastor se s námi chtěl o něco podělit."

"Black je zpátky," zašklebil se zjizvený muž. "A měl dost práce."

"Co udělal?" zeptal se nějaký člen Řádu, aby ho popohnal.

"V Itálii se mu podařilo přesvědčit hlavu mafie, že podporování Pána zla," Moody se odmlčel, "by nebylo pro jejich dobro."

"Jak se mu to podařilo?" zeptal se s pozvednutým obočím Brumbál.

"Řekl ji, že pokud nebudou spolupracovat, tak je všechny pozabíjí." Bystrozor se sípavě zasmál. "Pár z nich si myslelo, že to nezvládne, tak mu vtrhli do hotelového pokoje."

"No?"

"Jednoho vyhodil z okna, dalšího shodil ze schodů a toho posledního vykuchal jak rybu." Moodyho oko sebou otočilo. "Potom zamířil do Švýcarska. Ten Pán pitomců na to asi musel přijít, protože poslal skupinku mužů, aby z Blacka udělali exemplární příklad."

"Byl někdo při útoku zraněný?" zvážněl Brumbál. "Potřebují ve Švýcarsku naši pomoc, aby zabránili tomuhle vpádu?"

"Nikdo nebyl zraněný," zakroutil Moody hlavou. "Aspoň teda nikdo důležitý. "Všichni smrtijedi zemřeli při nehodě, ještě předtím než něco stihli udělat. Neoficiálně si Black pohrál s jejich přenášedlem, ale oficiálně mu nikdo nic nemůže dokázat."

"Byl nějaký z smrtijedů rozpoznán jako člen vnitřního kruhu?" zeptal se obezřetně Brumbál.

"Švýcaři věří, že jedno z těl patřilo Lucius Malfoyovi." V Moodyho hlase byl slyšet náznak radosti. "A pokud ano, tak musím říct, že bych nenašel lepší cíl."

"To by možná mohl být ten důvod, proč Ministr nakázal tým bystrozorů na čtyřiadvacetihodinovou pohotovost," přidal se do rozhovoru Pastorek. "Taky zmínil, že by naše "tajná mise" mohla zahrnovat mezinárodní přesun."

"Chápu," přikývl Brumbál. "Kde je Black teď?"

"V Německu." Moody na stůl hodil několik výstřižků z nových článků. "A za tu dobu, co tam je, prakticky vyhladil jakoukoliv podporu, kterou by možná mohl Voldemort sehnat."

Řád strávil několik minut čtením článků a jejich posíláním kolem.

Nenávist

Nám, editorům, je velmi líto oznámit, že toto je poslední vydání "Nenávisti, novin pro ty, co nenávidí mudly". Naneštěstí nás věci jako rostoucí výrobní náklady, fakt, že "Blackův rudý list", který vyjmenovával jeho oběti, je větší než poslední tři vydání dohromady, a fakt, že se bojíme o naše životy, donutily dospět k rozhodnutí, že je čas skončit, než zažijeme nehodu, nebo podivnou a bolestivou smrt.

Rádi bychom upozornili, že "Tolerance, noviny pro ty, co milují mudly a bojí se pana Blacka" budou vycházet od příštího týdne, aby zaplnili mezeru vzniklou po Nenávisti.

Krveprolití v Německu na straně A14.

Napsal Xenofilius Láskorád

V Německu je Smrt a jmenuje se Black. Během minulého týdne byly německé márnice naplněné těmi, co věří v čistotu krve, a dalšími stoupenci smrtijedů. Byli pobodaní, zmlácení, prokletí, otrávení. Jejich úmrtí byla rychlá a čistá, pomalá a bolestivá a všechno ostatní mezi. Jakmile jsem to my v Jinotaji zjistili, byli jsme posedlí potřebou vědět, co započalo tento řetězec událostí, a to, co jsme zjistili, by vás mohlo dost šokovat.

To, co většina nazývá "Blackovým masakrem", začalo vraždou malé mudlorozené dívky, která měla od září začít navštěvovat jednu z kouzelnických škol. Zdroje blízké vyšetřování nám prozradili, že pan Black není vyžadován u výslechu kvůli nedostatku důkazů, které by na něj ukazovaly.

Jeden bystrozor nám ale za přislíbení anonymity řekl tohle: "Smrt té malé holčičky pana Blacka pěkně naštvala a k tomu můžu říct jen jedinou věc. Nerozčilujte ho, jakmile ho rozčílíte není cesty zpět."

---------

* Popravdě řečeno je ta věta trochu jinak, ačkoliv význam je stejný. Opakujícím slovem bylo "order" a všechny ty fráze, co tam byly použité, se nedaly v tom správném kontextu pořádně přeložit, takže jsem to trošku upravila pro svoje potřeby - viz. řádící :D