11.Stateční Junáci | Staří vojáci nikdy neumírají

Taxík, který si zastavil, vysadil seržanta Mundyho před budovou Plukového Sdružení a chvíli mladému poddůstojníkovi trvalo, než si přivyknul na berle, které mu dali spolu s jeho novýma nohama. Měl by být na rehabilitaci a učit se, jak používat ty kovové nohy, co mu dali. Učit se, jak být neužitečným členem civilistů. Učit se nic nijak důležitého, jak se rozhodl. Utéct z nemocnice byla brnkačka pro muže, který byl vytrénovaný, aby utekl z nepřátelských zemí. Nezvyklé umělé nohy byly jen malou překážkou v jinak jednoduché operaci. Mundy se dobelhal ke dveřím a třikrát na ně rychle zaklepal.

"Ano?" otevřel dveře stařík v zelené uniformě. "Jak Vám můžu pomoci… pane."

"Seržant Mundy, původně z Pluku. Přišel jsem za velitelem," odpověděl Mundy. "Jsem tu o trochu dřív, ale měl by mě očekávat."

"Tak to pojďte dál," ustoupil stařík ze dveří. "Jsem desátník Parker, původně z Královské gardy a současně člen Střelců 95."

"Je mi potěšením být opět ve společnosti vojáků," řekl Mundy skrz zatnuté zuby.

"To rozhodně, seržante," souhlasil Parker. "Sedněte si a já zatím informuji velitele o Vašem příchodu."

Na chvíli se Mundy zamyslel, jestli nedělá chybu, když se přidává ke skupině staříků. Ale hned tu myšlenku zahnal, jakmile si vzpomněl na jinou možnost… nic nebylo horšího než důchod.

"Pojďte tudy," šeptnul Parker a tím vylekal Mundyho, ztraceného v myšlenkách.

"Dobře," přitakal Mundy. Minutku mu to dalo, než se mu podařilo dostat na nohy, ale to se dřív do země propadne, než požádá o pomoc. "Tak mi tedy ukažte cestu."

Parker provedl Mundyho chodbou do zastaralého výtahu. "Doufám, že Vám to nevadí," řekl Parker a pokynul k vozíku, "ale musím veliteli přinést oběd a je toho moc na to, abych šel po schodech."

"To je v pořádku," odpověděl Mundy, skrývajíc svoji úlevu. "Nechtěl bych Vám to ztěžovat."

"Nenechte se zmást majorovým věkem" řekl Parker, jakmile se výtah pohnul. "Je to nelítostný krutý parchant, přesně takový jakého potřebujeme."

"Oh?"

"Věřte mi," pokračoval Parker. "Jestli bude žít dostatečně dlouho, tak to bude jeden z nejlepších."

"A do té doby je to na nás," dokončil Mundy.

"Ne," odsekl ostře Parker. "To se nestane, to by seržant-major nikdy nedovolil."

"Takže poslouchá svoje poddůstojníky?" zeptal se Mundy s úsměvem. "Tak to je lepší, než většina mužů, pro které jsem musel pracovat."

"Bojující důstojník, co poslouchá svoje muže a pozná, když se plete," souhlasil Parker. "A jeden z těch nejvíc nelítostných parchantů, pod kterými jsem měl kdy tu čest sloužit."

"Slyšel jsem, že už v pár bojích byl," načal Mundy.

"Tak o tom moc nevím," přiznal Parker se zamračením. "Vím, že se dostal do potyčky s pár nepřáteli a nechal je vychládat na zemi, ten den, kdy za námi přišel. Věděl, že potřebuje pomoc a nenapadlo ho nic lepšího než armáda."

"Opravdu?" zeptal se Mundy s úsměvem."

"Potom nám sehnal uniformy a zařídil nám vstup do Ulice," pokračoval Parker. "Objevila se skupina těch šmejdů a major nám ber mrknutí oka přikázal, ať je zabijeme. Jenom ať mu seženeme vězně, pokud to bude možné bez toho, abychom se nějak ohrozili."

"Hmmm." Mundy to nechtěl přiznat, ale neznělo to zas tak špatně, jak si myslel.

"Jsme tady, seržante," oznámil mu desátník Parker. "Major říkal, ať Vás pošlu rovnou dovnitř."

"Dobře," odpověděl Mundy. Narovnal záda a dobelhal se do středu místnosti, kde zasalutoval. "Pane, seržant Mundy hlásí příchod."

Harry vstal od desky a zasalutoval mu nazpět. "Posaďte se."

"Děkuji, pane," odpověděl okamžitě Mundy.

"Nečekal jsem Vás tak brzo, ale rád Vás tady vidím," začal Harry. "Už Vám předvedli nějakou ukázku magie?"

"Ještě ne, pane," řekl muž upjatě.

"Tak se podívejte na tužku na mém stole," nakázal Harry. Mávnul hůlkou a proměnil propisku v myš a pak zpátky na propisku. "To bylo přeměňování, jedno z běžně vyučovaných odvětví magie… Nějaké otázky?"

"Právě teď ne, pane," řekl Mundy automaticky.

"Pokud by Vás něco napadlo později, můžete se klidně zeptat," řekl mile Harry. "Vedu politiku otevřených dveří. Kdokoliv z mých mužů si se mnou může kdykoliv přijít o čemkoliv promluvit."

"Jaké budou moje povinnosti, pane?" zeptal se Mundy nervózně.

"Momentálně," začal Harry, "bych Vás rád měl jako jednoho z trenérů. Nemyslete si, mí muži jsou jedni z nejlepších jaké naše království má…"

"Ale trochu zaspali dobu," navrhl Mundy. "Rozumím, pane."

"Výborně," pokračoval Harry. "Časem budete přidělen do mého vlastního soukromého odvětví Statečných Junáků*. Generál mi říkal, že je mnohem víc mužů, které je donuceno odejít ze služby v Pluku kvůli zranění."

"Děkuji, pane," vyhrkl Mundy. "Já… děkuji, pane."

"Chtěl byste se ještě na něco zeptat?"

"Ne, pane."

"Pak tedy vítejte v pluku," řekl Harry. "Hlaste se u doktorky Harperové, aby zjistila, jestli Vám nemůže sehnat nové nohy."

"Pane." Mundy vstal a zasalutoval.

"Rozchod," řekl Harry, jakmile mu zasalutování oplatil. "Jestli venku čeká dívka, tak ji prosím pošlete dovnitř."

"Ano, pane," odpověděl Mundy a odbelhal se ke dveřím. Vůbec to není zas tak špatné, říkal si pro sebe, mnohem lepší než jsem si vůbec mohl pomyslet. Mundy vyšel na chodbu a okamžitě se ocitl tváří v tvář mladé dívce s hnědými vlasy. "Velitel mě požádal, abych Vás poslal dovnitř," řekl Mundy zdvořile.

"Děkuji," odpověděla Hermiona. "Vy jste ta nová posila, že?"

"Ano, madam," odsouhlasil to Mundy. "Seržant Mundy, původně ze Speciálních jednotek."

"Vítejte v pluku," řekla Hermiona s úsměvem. "Jsem si jistá, že se Vám tady bude líbit."

"Tím jsem si jistý," odpověděl Mundy. "Mohla byste mi říct, kde bych našel doktorku Harperovou?"

"Támhle zahněte a jsou to ty třetí dveře," řekla okamžitě Hermiona. "Dveře s červeným křížem."

"Děkuji," řekl Mundy s přikývnutím. "Teď pokud mě omluvíte, už budu muset jít."

"Přeji hezký den," odpověděla Hermiona. S tím Hermiona otevřela dveře do Harryho kanceláře a vešla dovnitř. "Ahoj, Harry."

"Hoj, Hermiono," řekl Harry a vzhlédnul od stolu. "Už jsi potkala naší novou posilu?"

"Zrovna jsme se potkali na chodbě," přitakala Hermiona. "Vypadá jako dobrý člověk."

"To ano," odpověděl Harry. "Chceš se se mnou podělit o můj druhý oběd?"

"Druhý?" zeptala se Hermiona.

"Vypadá to, že si Parker myslí, že musím víc jíst," vysvětloval Harry. "Buď to, nebo je starší než tvrdí."

"Ráda se přidám," souhlasila Hermiona. "Kdyby něco tak mě Levandule může naučit pár hubnoucích kouzel."

"Já…." Harryho vyrušilo zaklepání na dveře. "Dále."

"Přišel za Vámi Moody, pane majore," strčil do dveří hlavu jeden z mužů.

"Pošlete ho nahoru," přikázal Harry.

"Co myslíš, že chce?" zeptala se Hermiona.

"Nevím," odvětil Harry. "Ale vsadím se, že to brzy zjistíme."

Potichu počkali, dokud Moody nevešel dovnitř. "Děkuju, že se se mnou sejdeš, Harry."

"Kdykoliv," řekl Harry s úsměvem. "Co pro Vás můžu udělat, Moody?"

"Mám pro tebe nějaké nové informace, Harry," odpověděl Moody. "Polohu jednoho smrtijedského úkrytu."

"Výborně," řekl Harry s úsměvem. "Ale proč s tím jdete za mnou?"

"Byl jsi přece pověřený úkolem zničit ten odboj, nebo ne?"

"Ano, byl," přitakal Harry,

"Tak proto."

"Ptal jsem se, proč jste to neřekl řediteli," řekl Harry poklidně. "Přece jenom jste členem toho jeho malého spolku."

"Nic by s tím neudělal," vysvětloval Moody. "Nanejvýš by poslal člena Řádu, aby ten úkryt hlídal. Albus očividně nechápe, že informace jsou k ničemu, pokud je neumí využít."

"Chápu," řekl zvolna Harry.

"Nechápejte mě špatně," pokračoval Moody. "Občas je nejlepším využitím informace to, že s ní nic neuděláš. Někdy, když kvůli informaci jednáš, přijdeš o zdroj a proto tohle musíš zvážit vůči možnému využití té informace. Už jsi zmatený?"

"Trochu," přiznal Harry.

"Je to takhle," začal Moody. "Většina informací, co získáš, bude z vlastních průzkumů nebo od vězňů, a na ty budeš muset rychle zareagovat. Jestli je Voldemort tak chytrý, jak si myslí, že je, tak věci pozmění, jakmile uslyší, že jeden z jeho mužů byl zajat, takže nebude záležet na tom, co z nich dostaneš. Informace rychle vyprší, něco co by dnes mělo cenu zlata, zítra nebude stát nic. Takže jestli na ni zareaguješ, tak to bude muset být rychle."

"Jaký je ten další druh informací?" zeptal se Harry.

"No," začal Moody. "To je ten druh informací, který získáš procházením jejich odpadků, nebo dopisů; ten druh, který najdeš vyhledáváním vzorců chování; ten druh, který dostaneš od informátorů. Pokud budeš jakýkoliv z těhle zdrojů přespříliš využívat, tak bys je mohl zničit, protože jakmile nepřítel zjistí, že je využíváš, tak použije kroky, které ti v tom zabrání," odmlčel se Moody. "Nejsem si jistý, jestli jsem to vysvětlil dostatečně jasně. Je to takhle: máš špeha u smrtijedů a ten ti řekne o útoku. Zastavíš útok a kvůli tomu začne Voldemort podezírat, že máš mezi smrtijedy špeha. Najde špeha a ty přijdeš o zdroj informací. Zastavil jsi jeden útok, ale přišel jsi o špeha, rozumíš?"

"Ano, rozumím," přikývnul Harry.

"Co ty, Hermiono?" otočil se Moody na ní.

"Já taky," odvětila Hermiona. "Ale všechno je to tak bezcitné."

"To je," řekl Moody se souhlasným přikývnutím. "Ale tak už věci fungují. Ráda čteš, nebo ne?"

"Ano."

"Tak si dohledej zavraždění admirála Jamamota," navrhl Moody. "Další, co by sis mohla dohledat, je kouzelnické využití Enigmy."

"Zanedbala jsem svoji nekouzelnickou výuku," zamumlala Hermiona.

"Takže jaká informace je tahle?" zeptal se Harry. "Můžu ji využít bez toho, abych ji zničil?"

"Můžeš," přitakal Moody. "Trošku jsem zapátral a našel jsem pár vzorců, takže se nemusíš bát ničeho jiného než zbytečného odkládání."

"Chápu," řekl Harry s přikývnutím. "Chcete jít do toho s námi?"

"Možná by bylo lepší, kdybych byl někde jinde," navrhl Moody. "Rád bych do toho s tebou šel, ale…"

"Ale kdyby ano, tak bych Vás ztratil jako svůj zdroj informací," řekl s porozuměním Harry.

"Tak bys mě učinil méně efektivním," opravil ho Moody. "Mohl bych ztratit pár zdrojů, kdyby zjistili, že ti donáším."

"Tak pokud mě v tom případě omluvíte." Harry vstal a došel ke dveřím. "McLaine," zakřičel Harry na chodbu.

"Už běžím, pane," zavolal voják zpátky.

"Přeju hezký den, Moody," řekl Harry bez ohlédnutí.

"Tak já asi půjdu," navrhl Moody a podal překvapené Hermioně zapečetěnou obálku. "Hodně štěstí, Harry."

"Štěstí je pro ty, co nejsou dost dobří," opáčil Harry s úsměvem.

"Pravda," odfrkl si Moody a vyšel z místnosti.

"Volal jste, pane?" zeptal se McLain, když procházel kolem Moodyho.

"Zavřete dveře," přikázal Harry, "a sedněte si."

"Ano, pane," odvětil McLain, zavřel dveře a sednul si na židli před Harryho stolem.

"Jak Vám jdou zátahy?" zeptal se najednou Harry. "Mám tu jeden dům, který chci zabrat."

"V džungli jsem lepší," přiznal McLain. "Ale práci odvedu."

"Dobře," odpověděl krátce Harry. "Hermiono?"

"Ano?" vzhlédla Hermiona od Moodyho dopisu.

"Můžeš tady seržanta McLaina zasvětit do našich informací?"

"Dobře," řekla Hermiona s falšovaným sebevědomím. "Moody… Vypadá to, že pět až dvanáct smrtijedů bydlí v domě v blízkosti mudlů. Žádný z nich nebojoval za minulé války."

"Známe jejich jména?" zeptal se klidně McLain.

"Ne," řekla Hermiona po rychlém pohledu do poznámek. "Vypadá to, že tvrzení, že za minulé války nebojovali, je podložené jejich věkem. Všem jim je pod pětadvacet."

"Máte nějaké plány budovy?" promluvil opět McLain. "Rád bych měl aspoň trochu představu s čím se budu potýkat."

"Jen hrubý náčrtek," řekla Hermiona a podala McLainovi kus papíru. "Nevím, jak je přesný."

"Lepší něco nežli nic," zamumlal McLain. "Nějací rukojmí?"

"O žádných nevíme," odvětila Hermiona. "Nějaké další otázky?"

"Ne, děkuji, madam," odpověděl roztržitě McLain bez toho, aby zvedl oči od papíru. "Jak se s tím chcete vypořádat, majore?"

"Chci, abyste si vybral menší skupinku mužů, co povedou hlavní útok," začal Harry. "Ať se muži oblečou do civilního oblečení a předtím než začněte střílet, je dostaňte k domu tak blízko, jak jen to půjde."

"Ano, pane," souhlasil McLain. "Ještě něco?"

"Teď ne," řekl hned Harry. "Vyberte si muže a já se postarám o všechno ostatní."

"Dobře," souhlasil McLain. "Jediné o co se musím postarat je koho vezmu s sebou a jak ten dům zaberu."

"Dejte se do toho," nakázal Harry. "Hermiono, chci, aby ses spojila s mužem v šedém obleku a zjistila, jestli může věci zařídit u místních úřadů. Poslední co chci je, abychom přišli o muže, kvůli nějakému dychtivému poldovi… nebo aby jeden z mužů zabil poldu."

"Dobře, Harry," přitakala Hemiona. "Ještě něco?"

"Ne," řekl rychle Harry. "Soustřeď se na tohle a já zjistím, jestli nám seženu nějakou kouzelnickou podporu. Nechci, aby někdo utekl jen proto, že jsme nezvedly štíty."

"Pane," postavil se McLain.

"Rozchod," řekl Harry bezmyšlenkovitě.

"Ano, pane," odpověděl McLain a odešel z místnosti. Hluboce zamyšlený McLain došel k seržant-majorovi.

"Nad čím přemýšlíte, McLaine?" zeptal se Smythe.

"Major mi sehnal práci," odpověděl McLain. "Dům se skupinou smrtijedů."

"A," pobídl ho Smythe.

"A hádám, že by bylo troufalé chtít STENy**?" zeptal se nadějně McLain.

"Radši bych, kdybyste je nepoužívali," odvětil Smythe. "Major má plán a bylo by lepší nepřátelům neukazovat nic nového."

"Dobře," souhlasil McLain. "Tak chci Webley pro každého muže, co se mnou do toho domu půjde."

"To zařídím," souhlasil Smythe. "Promluvím se zbrojířem, bude Vám schopný vše dodat za pár minut."

"Seženu muže," opáčil McLain.

***

"Oblast byla vyklizena místní policií," řekl Harry ztišeným hlasem. "Štíty se zvednou, až budete připravení k útoku."

"Ano, pane," přitakal McLain.

"Odstřelovači jsou umístěni tak, aby kryli dveře a okna, ale jakmile s muži vejdete dovnitř, jste na to sami," pokračoval Harry. "Nějaké otázky?"

"Ne, pane," odpověděl potichu McLain.

"Tak mi ten dům zaberte," nakázal Harry.

"Ano, pane," řekl McLain s úsměvem. "Budete na něm chtít mašličku, pane?"

"Takhle mi postačí," odpověděl Harry se smíchem. "Padejte."

McLain si smazal úsměv z tváře a došel k mužům, které si na tenhle zátah vybral.

"Máme zelenou, seržante?" zeptal se jeden z mužů.

"Máme zelenou," potvrdil McLain. "Poslední kontrola vybavení a zvedat… jdeme."

***

Max byl smrtijedem přes půl roku a mohl bez zaváhání říct, že to byl nejlepší půl rok v jeho životě. Nikdy ho moc nezajímaly ty záležitosti s krví, ale to jen dokud mu při náběru nevysvětlili, že je to prostě další důvod proč utlačovat lidi. Max vždycky rád utlačoval lidi a bude navždycky vděčný Pánu zla, že mu ukázal jak to ještě posunout o úroveň dál.

Jeho prvním úlovkem byl mudla, jeden z těch, co jim chodili klepat na dveře jejich současného úkrytu. Max se usmál, když uslyšel další zaklepání na dveře, vypadalo to, že mu přibude další zářez na hůlce.

Po cestě ke dveřím se donutil uklidnit; vždycky byla legrace sledovat tu nevíru v jejich očích, zatímco jim v nich vyhasínala ta poslední světýlka života.

"Ano?" zeptal se, když otevřel dveře a za nimi se objevil tvrdě vypadající stařík. "Můžu Vám nějak pomoct?"

"Jmenuju se McLain," řekl stařík s úšklebkem. "Řekni jim, kdo tě poslal, až dorazíš do pekla."

"Co?" začal Max, ale zarazila ho neskutečná bolest břicha. Shlédnul dolů a jenom šokovaně zíral, jak mu na zem vypadla střeva.

"Vydržíš víc, než bych myslel," řekl poklidně McLain a popadl smrtijeda levou rukou za vlasy. Rychlé trhnutí dolů pomohlo smrtijedovi k blízkému setkání s McLainovou blyštící kudlou. "To by bylo," zamumlal McLain a překročil smrtijedovo vychládající tělo.

Zbývající smrtijedi jim už nedělali žádné problémy a celý zátah během pár vteřin skončil. "Nemůžu uvěřit, že byli naskládání v jedné místnosti," řekl jeden z mužů s úšklebkem.

"Nečekali nás," odpověděl McLain. "A je možné že se ještě jeden nebo dva schovávají někde v domě, tak nepolevujte na ostražitosti. Chci to tady zabezpečené ještě předtím, než si major usmyslí sem zajít."

"Dobře, seržante," odpověděl muž. Rozdělili se a pomalu a metodicky začali prohledávat zbytek domku. "McLaine… myslím, že byste sem měl přijít."

"Co se děje?" zeptal se otráveně McLain, když vlétnul do místnosti. "Sežeňte majora," řekl McLain zamračeně. "Řekněte mu, že tady je něco, co musí vidět."

"Ano, pane," přitakal muž.

"A řekněte mu, ať s sebou vezme doktorku," zavolal McLain ještě za mužem.

Na několik minut byl McLain o samotě, než konečně Harry prošel dveřmi. "O co jde, McLaine?"

"Na zemi, pane," poukázal McLain na třesoucí ženu schoulenou v koutě. "Vypadá to, že si ji tu nechávali pro svoje pobavení."

"Tady, doktorko Harperová," zavolal Harry přes rameno.

"Z cesty," odstrčila starší žena Harryho z cesty.

Harry shlédnul na tu chudinku na zemi. "Můžete pro ni něco udělat?"

"Můžu ji uklidnit," odpověděla doktorka Harperová. "Nic jiného Vám slíbit nemůžu."

"Chápu," přikývl Harry a křiknul: "McLaine."

"Ano, pane," zavolal McLain a byl okamžitě po Harryho boku.

"Máme nějaké zajatce?" zavrčel Harry.

"Pár, pane," přitakal McLain.

"Co jste říkal?" zeptal se Harry. "Myslím, že jsem Vás asi špatně slyšel."

"Řekl jsem ne, pane," řekl chladně McLain. "Do posledního umřeli."

"Dobře," odpověděl chladně Harry. "To bude vše, seržante."

"Ano, pane," řekl s kamenným výrazem McLain.

"McLaine," chytnul ho ve dveřích Smythe. "Nejdřív zjistěte, co vědí."

"Dobře, seržant-majore," souhlasil McLain.

----------

* Původně Sports And Social - akronym pro Special Air Service, což jsou britské speciální jednotky. Ve zbytku příběhu už je používán pouze tenhle akronym, tak jsem přišla se Statečnými Junáky, protože mají stejná začáteční písmena a dle mého názoru se to k nim hodí.

- Děkuji za osvětlení tohoto akronymu Ianovi :)

** STEN gun - http://cs.wikipedia.org/wiki/Sten