13.Rozestoupit... Pochodem vchod | Staří vojáci nikdy neumírají

"Už jen kousek," povzbuzoval ho instruktor. "Už jsou přímo před námi vidět kasárny."

Všechny Nevillovi svaly se začaly uvolňovat, bušení v hlavě ustávalo, pálení v očích zmizelo a mladík ucítil nával energie… dost na to, aby ho protáhla posledním úsekem. "Kam to jdeme?" zeptal se Neville, když prošli kolem místa, kde by správně měli končit.

"Velitel si myslel, že by bylo nejlepší na konec pochodu přidat ještě pár kliků," vysvětloval instruktor. "Říkal, že bychom měli zvládat nejen to, co je požadované, ale ještě mnohem víc."

"Harry, ty…" Neville se už blížil k slzám. Před pár vteřinami byl v takové euforii, jakou ještě nikdy v životě nezažil, a teď mu to všechno zase sebrali."V pořádku?" zeptal se potichu instruktor. Nesnášel, když se ti mladíci zlomili, ale lepší teď než v boji.

"Bwahahaha," začal se Neville smát. "Všechno je sakra výborný. Přidejte, seržante," přikázal Neville. "Mám na dnešní večer plány a nebudu rád, když je budu muset měnit jen proto, že jste se flákal."

"To máte pravdu," zazubil se instruktor.

"Jak daleko ještě?" zazubil se zpátky Neville.

"Ještě další dva kilometry," odpověděl instruktor.

"Udělejte z toho čtyři," řekl okamžitě Neville. "A řekněte mužům, že jestli skončíme před pěti, tak si to můžu dát odznova."

"Slyšíte to chlapi," zavolal instruktor. "Radši bychom měli pohnout."

***

"Jsem rád, že jste zpátky, pane," pozdravil Smythe Harryho hned ve dveřích. "Měli jsme tu jeden incident, o který se budete muset postarat."

"Co se stalo?" zeptal se okamžitě Harry.

"Čtyři mladí chuligáni napadli jednoho z mužů."

"Nějaká zranění?" zeptal se zamračeně Harry.

"Pár zlomených kostí," řekl Smythe s úšklebkem. "Byly to jen děti, tak se krotil."

"Co ode mě potřebujete?"

"Jenom abyste zašel na stanici a zkusil to nějak urovnat," navrhl Smythe. "Neměl by v tom být problém."

"Dobře," souhlasil Harry. "Kdo byl do toho zapletený?"

"McLain, pane," ošil se Smythe.

"A jenom lámal kosti?"

"Jak jsem řekl, pane," odvětil Smythe, "byly to jen děti."

"Vrátím se hned, jak budu moct," řekl s povzdechnutím Harry. "Kde je McLain?"

"Vevnitř, pane."

"Zavolejte mi ho. Pokud ho tedy na nic jiného nepotřebujete," zazubil se Harry.

"Můžu se zeptat proč, pane?"

"Zařídím, aby se těm pomýleným mladíkům omluvil, že na ně byl tak tvrdý," řekl se smíchem Harry.

"To se mu asi nebude líbit, pane," řekl Smythe s úšklebkem.

"Když mu to dobře vysvětlím, tak v tom ten vtip uvidí," řekl Harry. "Jediné, co musím vypíchnout, je, že to bude spíš posmívání, když jim vysvětlí, že si o nich nemyslel, že jsou tak křehcí."

"Myslím, že máte přece jen pravdu, pane," přitakal Smythe. "Ale jen pro jistotu mu to radši vysvětlím já sám."

"Když myslíte," souhlasil Harry. "Chceš se k nám přidat, Hermiono?"

"Mám tady spoustu věcí k přečtení," namítla Hermiona. "Ale díky za nabídku."

"Tak se bav," řekl Harry s pokrčením ramen. Harry počkal venku, zatímco se Smythe s Hermionou vydali do staré budovy najít McLaina. "Jeden stařík proti skupině rváčů," mumlal si pro sebe Harry. "Měli být aspoň dva, to bych aspoň mohl říct ten vtip."

"Chtěl jste, abych těm ničemům nabídnul omluvu, pane?" řekl McLain s úsměvem.

"Chtěl jsem, abyste jim vysvětlil, že jste si myslel, že vydrží víc," zazubil se Harry. "Snad abyste nevypadal ani moc lítostivě."

"Myslím, že vím přesně, jak se o to postarat, pane," souhlasil McLain. Během pár minut dorazili na policejní stanici.

"Co pro Vás můžu udělat…," sklonil se policista k Harryho odznaku, "majore?"

"Jeden z mých mužů se zapletl do potyčky s pár pomýlenými mladíky," odpověděl poklidně Harry. "A cítí se příšerně, že jim tak moc ublížil. Řekl mi, že by jim rád vysvětlil, že nevěděl, že jsou tak slabí, a že kdyby to tušil, tak by na ně šel víc zlehka."

"Opravdu?" zeptal se s úšklebkem polda. "Tak proč nejdete dovnitř? Co kdybych Vám, majore, udělal čaj, zatímco Vy se půjdete… omluvit," navrhl polda.

"Dobře," přitakal McLain.

"A samozřejmě," začal policista, "kvůli ochraně mladíků v cele tam musím přistavit několik policistů, aby dění pohlídali."

"To zní rozumně," přikývl McLain. "Možná by nebylo špatné to i nahrát na kameru. Jen pro jistotu."

"To bychom mohli," souhlasil muž. "Dejte mi minutku, než to všechno zařídím." Po pár minutách dorazil čaj pro Harryho a policista, který měl McLaina dovést k celám.

"Tudy prosím, seržante," řekl policista. Policista dovedl McLaina k malé cele, ve které se nalézal zmlácený pouliční gang.

"Chtěl jsem se vám omluvit, mládenci," začal McLain. "Nevěděl jsem, že jste tak křehcí."

"Myslíš, že jsme slaboši, staříku?" zavrčel jeden z delikventů.

"Jop, myslím," přitakal McLain. "Sakra mě to překvapilo, když jsem zjistil, jak moc velký slaboši jste."

"Co si to…"

"Sedni," nakázal velitel gangu. "Jak jste tak zesílil?"

"Po pár letech v armádě zesílí každý," vysvětloval McLain. "Ale nejsem si jistý, jestli by vás vůbec vzali."

"Proč ne?"

"Ten váš gang se nechal zmlátit jedním staříkem," řekl zlomyslně McLain. "Nejsem si jistý, jestli byste vůbec splnili kritéria, a to ani nemluvím o trestním rejstříku."

"Co s ním?"

"Nejsem si jistý, jestli teď vůbec berou někoho, kdo má záznam," povzdechl si McLain. "Ale kdyby to nevyšlo, tak se vždycky můžete přidat k Francouzům. Neuškodí jim, když budou mít v jejich řadách pár našich… i kluci slabí jako vy musí být lepší než jejich obvyklí rekruti."

"Co si to…"

"Rozmyslíme si to," přerušil ho opět velitel. "Díky, staříku."

"Vyhýbejte se problémům, mládenci," křiknul na odchodu McLain přes rameno.

"No?" zeptal se Harry.

"Šlo to dost dobře, pane," odpověděl McLain. "Jsou to dobří kluci… tedy aspoň někteří z nich."

"Tak půjdeme zpátky," navrhl Harry. "Pokud teda nepotřebujete ještě něco?"

"Ne, pane," řekl rychle McLain. Harry a McLain odešli z policejní stanice a byli v půli cesty, když za nimi přiběhl nervózně vypadající vojín.

"Seržant-major Vás potřebuje vidět, pane," řekl vojín okamžitě.

"Dobře," přikývl Harry a následovali vojína k seržant-majorovi.

"Co je to tentokrát?" zanaříkal Harry. Když vyřešil jednu věc, tak se hned stalo něco jiného.

"Námořnictvo, pane," ošil sebou Smythe. "A mariňáci a taky trochu dělostřelců a inženýrů."

"Myslel jsem to trochu víc detailně," řekl suše Harry.

"Většina mužů, co tady je, přišla od pěchoty," vysvětloval Smythe, "s pár od kavalérie a… pár ze speciálních jednotek, aby tomu dodali trochu šmrnc."

"Pokračujte," přikývl Harry.

"Ostatní zjistili, co se tady děje, a chtějí k nám," zamračil se Smythe. "Mariňáky znám a myslím, že ani ostatní nebudou chtít měnit divize, tak si nejsem jistý, co s nimi, pane,"

"Zapište je do té jejich," nakázal Harry. "Ale řekněte jim… nebo jinak, vezměte mě za nimi."

"Ano, pane," přitakal okamžitě Smythe. Harry šel za starým poddůstojníkem do jedné z velkých zasedacích místností, kde našel velkou směsku čekajících staříků.

"Pohov," křiknul Harry, jakmile vešel do místnosti. "Slyšel jsem, že byste si se mnou rádi o něčem promluvili."

"Chceme k Vám," řekl zamračeně starší muž v černé uniformě.

"Kdo jste?" otočil se Harry na muže.

"Seržant Michael O'Day, Královské dělostřelectvo."

"Máte to mít," souhlasil Harry. "Můžu přijmout všechny zpátky do armády. Dělostřelci a inženýři se mohou přidat okamžitě."

"A co my ostatní?" zakřičel další stařík.

"O tom si budu muset promluvit s vedením," řekl Harry zamračeně. "Takže možná chvíli potrvá, než se to schválí."

"Kdo by byl velící důstojník?" zeptal se jeden z mužů potichu. "Promiňte, pane. Seržant- major Heart… Námořní komando."

"Já," řekl suše Harry. "Pokud se tedy nerozhodne o někom jiném."

"S tím nemám problém, pane," řekl starý mariňák s úsměvem. "Až na to, že jakožto armádní důstojník no… bez urážky, pane, ale nevíte, jak správně využít mariňáky." Hodně z ostatních vojáků začalo souhlasně přikyvovat.

"Tak mě to naučte," řekl Harry s pokrčením ramen. "Když na to mám čas, tak se vždycky rád něco naučím."

"Myslím, že na tom se všichni shodneme, pane," řekl Heart s úsměvem. "Je mi ctí opět převzít Královnin šilink*."

"Vítejte doma," zazubil se Harry. "Dejte úředníkům seznam mužů s jejich divizemi a pokusíme se všechny někam umístit. Chci, aby se se mnou inženýři sešli za řekněme," zahleděl se Harry na hodiny, "dvě hodiny, tedy v sedm. Nějaké otázky?" rozhlédl se Harry kolem. "V tom případě se jdu něčeho najíst."

"V kanceláři na Vás čeká seržant-majorova slaďounká pravnučka," prohlásil McLain, čímž vyvolal vlnu smíchu.

"Děkuju, seržante," řekl Harry s tolik důstojností, kolik dokázal s v tom momentě posbírat. "Vždycky ocením, když mí podřízení myslí na mé potřeby."

"No, pane, myslel jsem, že byste…"

"Ještě jednou děkuju, seržante," přerušil ho Harry. "Jsem si jistý, že všichni pochopili." Se vší možnou důstojností potom Harry odešel do své kanceláře.

"Hoj, Harry," řekla Hermiona, aniž by zvedla hlavu od knížky.

"Co to čteš?"

"A teď jsem tady; v zasraným kabátě a poničenou buřinkou ležím na seržantovi, co nerozezná zbraň od banánu," přečetla Hermiona. "Opět zpátky do armády od Rudyarda Kiplinga. Děda mi dal sbírku jeho básní, že je to prý něco, co se musím naučit, jestli chci… To je jedno."

"Nevadí, když si ji pak půjčím?"

"Říkal, že možná budeš chtít," řekla Hermiona. "Tak ti přinesl tvou vlastní."

"Díky, Hermiono," řekl Harry. "A teď polož tu knížku. Nerad bych vysvětloval tvoji mamce, proč vynecháváš jídla."

"Cože?" vzhlédla Hermiona od knížky a teprve teď si všimla táců před ní.

"Jez," přikázal Harry.

"Fajn." Hermiona si podepřela knížku na stole a dál si při jídle četla. "Jaká byla tvoje návštěva policejní stanice?"

"Zábavná," odpověděl Harry. "Pro mě a poldy."

"Dobře. Co to bylo dole za zmatek?"

"Noví rekruti," vysvětloval Harry. "Žárlili, že námořnictvo a mariňáci nebyli pozvaní na párty."

"Takže teď budeš mít víc vojáků?"

"Ne, mám navíc námořníky a mariňáky," řekl se smíchem Harry. "Nikdo z nich není ochotný měnit divize." Harry si všimnul Hermionina zmateného pohledu a rozhodl se jí to vysvětlit jinak. "Byla bys ochotná přejít do jiné koleje?"

"Oh," přikývla Hermiona. "To dává smysl."

***

"Ukažte mi nehty," zavrčel Neville. "Dobrý. Vy, běžte se oholit. Nechci tady při inspekci nikoho, kdo nevypadá jako ze škatulky. Už teď lituju toho šmejda, co nám to při inspekci pokazí."

"Zklidněte to trochu, pane Longbottome," řekl poklidně jeden z instruktorů. "Od tohohle jsou tady seržanti, Vaší prací je plánovat."

"Teď jsem kadet-seržant," řekl Neville s úsměvem.

"A teď je z vás kadet-kapitán," řekl instruktor s úsměvem. "Gratuluji."

"Děkuji," odpověděl Neville s úsměvem.

"A jen tak mezi námi," naklonil se k němu starší poddůstojník, aby mu mohl něco zašeptat. "Vám by taky oholení neuškodilo, pane," zašeptal.

"Co?" Neville automaticky zvedl ruku a přejel si jí po tváři. "Trochu chmýří," řekl Neville s radostným smíchem. "Babička by na mě byla pyšná."

"Já se tady o to postarám," pokračoval instruktor. "Vy se připravte a já se o ně postarám."

"Děkuju, seržante," řekl Neville. "Vrátím se patnáct minut před inspekcí, abych se ujistil, že jde všechno jako po másle."

"Do té doby budou všichni připravení," přitakal instruktor.

----------

* Královnin (Králův) šilink - historický termín označující závdavek jednoho šilinku, který byl daný rekrutům armády v 18. a 19. století. Převzetí Králova(-vnina) šilinku znamenalo souhlas sloužit jako voják nebo námořník v britské armádě nebo námořnictvu. Pojem se pořád používá, ačkoliv tento postup skončil už v roce 1879