14.Nesnáším inspekce | Staří vojáci nikdy neumírají

Harry listoval sbírkou básní, když v tom uslyšel zaklepání na dveře. "Dále."

"Seržant-major Bly, Královští inženýři," představil se jeden z mužů.

"Hlavní lodní poddůstojník Hooke," řekl ten druhý. "Nejsem si jistý, jestli jsem ten správný druh inženýra, ale mohl bych být užitečný."

"Jaký druh inženýra jste?" zeptal se hned Harry.

"Zachraňoval jsem lodi před rozpadnutím," vysvětloval Hooke. "Udržím v běhu většinu motorů a dokážu vyrobit nebo opravit jakoukoliv součástku, kterou by mohli potřebovat."

"Posaďte se," pokynul Harry. "Oba dva."

"Můžu se zeptat, proč jste si nás sem zavolal, pane?" zeptal se seržant-major Bly.

"Ministerstvo obrany mi dalo malou základnu, co už je nějakou dobu mimo provoz," řekl Harry. "Je spojená s malou vesnicí, kterou vláda za války vyklidila."

"Chcete, abychom všechno udělali opět obyvatelným?" zeptal se Bly.

"A zmodernizovat všechno, co půjde," přitakal Harry.

"Jak špatné to tam je, pane?"

"Pár budov se už teď používá, takže to nemůže být zase tak hrozné," řekl Harry. "Ale sám nevím, ještě jsem neměl šanci se tam podívat. Ale půjdu tam za…," podíval se Harry na hodiny. "hodinu na inspekci. Chtěli byste se přidat?"

"Rád, pane," odpověděl Bly. "Patricku?"

"Taky bych se rád přidal, pane," řekl Hooke.

"Výborně," řekl Harry. "Připravte vše, co je třeba, a za čtyřicet pět minut se tady sejdeme."

"Ano, pane," souhlasil Bly.

"To bych si nemohl nechat ujít, pane," řekl Hooke.

"Rozchod."

"Neměl jsi potřebu mě představovat?" zeptala se Hermiona, jakmile oba muži odešli.

"Neměl jsem potřebu tě vyrušovat ze čtení," řekl okamžitě Harry.

Hermiona chvíli zvažovala jeho odpověď. "Dobře, jsem ochotná to takhle brát. Nevadí, když se přidám? Už jsem Nevilla dlouho neviděla."

"Jasně," souhlasil Harry.

"Jen se dojdu převléknout do něčeho lichotivějšího," řekla Hermiona.

"Huh?"

"Jenom proto, že se normálně nemám potřebu strojit, neznamená, že to neumím," odvětila Hermiona. "Taky to neznamená, že to neudělám, když je to třeba. Podle dědy je tohle pro Nevilla a ostatní velká věc."

"Fajn," řekl Harry. "Máš čtyřicet pět minut."

"Budu hned zpátky," přitakala Hermiona.

Harry sledoval jak jeho kamarádka odešla a zvolna vydechl. "Velká věc, hm? Hádám, že neuškodí, když se taky trochu připravím."

***

Neville pomalu procházel každou řadou seřazených mužů a marně hledal jakoukoliv chybku, kvůli které by jednotka vypadala špatně před jejich velícím důstojníkem.

"Tak co, pane?" zeptal se ho poddůstojník po jeho boku.

"Možná že i bez problémů projdeme," řekl Neville a zvolna přikývnul. "Ať jdou všichni zpátky do kasáren, dokud nedostanete zprávu o velitelově příchodu. Pokud si myslíte, že jim to bude příjemnější, tak se můžou i částečně svléknout. Rozchod."

Neville se ještě naposledy rozhlédl a odešel do vrátnice.

"Dobré odpoledne, pane," vyskočil do pozoru dozorce.

"Pohov," řekl automaticky Neville. "Máme už připravenou hlídku, vyhlížející majorův příchod?"

"Ano, pane," přitakal dozorce.

"Dobře," odpověděl Neville. "Budu u sebe kanceláři dělat papíry. Jakmile major dorazí, tak okamžitě upozorněte jak mě tak instruktory."

"Ano, pane."

***

Skupinka se sešla v Harryho kanceláři, kde si je Harry zběžně prohlédl, a promluvil: "První, co musíme udělat, je rychlá inspekce výcviku nového praporu… který je spíš ve velikosti malé roty. Potom chci, abyste se pánové porozhlédli po základně, abyste dostali představu, co všechno je třeba, aby se zase uvedla do běhu."

"Jasně, pane," odpověděli Bly a Hooke.

"Dobře, pojďte za mnou." Harry dovedl oba muže dolů do přízemí. "Máme dohodu se skřety, jejíž součástí je způsob, jak se dostat z jednoho místa na druhé skrz propojené dveře."

"To zní užitečně, pane," poznamenal Hooke. "Musí být tyhle dveře na jednom místě, nebo se mohou přesouvat?"

"Nevím jistě," zamračil se Harry. "To je další věc, kterou budu muset zjistit."

"Mohlo by to být důležité, pane," přitakal Bly.

"Přidám to na seznam," povzdychnul si Harry.

"Můžete udělat buď to," řekl Hooke, "nebo to můžete přidělit jednomu z nás."

"Zjistěte to," přikázal Harry. Všichni tři prošli dveřmi a vešli do staré cihlové budovy.

"To nevypadá až tak špatně," řekl Bly. "Jestli takhle vypadají všechny, tak to tady opravíme jedna dvě."

"Taky chci, aby byla opět obyvatelná i ta vesnice," řekl Harry. "S každou moderní vymožeností, nebo aspoň její kouzelnickou obdobou."

"Sežeňte nám muže, co obstarají kouzla, a všechno zařídíme, pane," řekl okamžitě Bly.

"Spojte se s madam Blakovou," řekl Harry. "To ona má na starosti naše kouzelníky."

"Je na čase nasadit kamenný výraz, pane," řekl Hooke. "Právě jsem si všiml jedné hlídky."

"Hlídky?"

"Chytrý důstojník určí hlídky, aby ho varovali, když se nadřízený blíží," vysvětloval Hooke. "Dá mu to trochu času, aby se ujistil, že je pro Vás všechno připravené."

"Myslíte, že bychom měli trochu zpomalit?" otázal se Harry.

"Pokud nebude mít všechno připravené v moment, kdy přijdete, tak si víc času nezaslouží," řekl s úšklebkem Bly. "Aspoň se z toho poučí."

"Dobře," souhlasil Harry. "Narovnejte se, pánové, musíme jít vzorem."

"Ano, pane." Tři muži vešli na cvičiště zrovna v momentě, kdy Neville postavil všechny muže do pozoru.

"Všichni přítomni a připraveni k inspekci," řekl Neville se zasalutováním.

"Rozestup mi je," řekl Harry, jakmile mu zasalutování oplatil.

"Rozestoupit," zakřičel Neville připravený rozkaz. "Pochodem vchod." Jako dobře namazaný stroj první řada udělala dva kroky vpřed, druhá jeden, třetí zůstala stát a čtvrtá udělala krok dozadu.

"Vypadá to dobře, Neville," zamumlal koutkem úst Harry. Bez dalších slov Harry došel k prvnímu muži v první řadě. "Jméno?"

"Smyth, James B., pane," řekl muž hlasitě.

"Odkud jste, vojáku?"

"Z Birminghamu, pane."

"Manželka, děti?"

"Ani jedno, pane."

"Jaká je kadence u L2A3*?"

"550 ran za minutu," odříkal Smyth. "Průměrně 40 ran v jedné dávce."

"Výborně," řekl Harry s úsměvem. Harry tento postup zopakoval u všech mužů v rotě; nejdřív se zeptal na několik osobních otázek a potom položil otázku na jejich vojenské znalosti.

"No?" zašeptal Neville, když přecházeli zpátky do popředí útvaru.

"Seržant-majore?"

"Mně to připadá dobré, pane," řekl Bly. "Obzvlášť když zvážím fakt, že to jsou teprve nováčci."

"Hlavní poddůstojníku?" otočil se Harry na druhého muže.

"Podle mě je to také dobré, pane," přitakal Hooke.

"Dobře," řekl Harry. "Srovnej mi je, Neville."

Neville se postavil do pozoru a otočil se k útvaru. "Srovnat… pochodem vchod." Nový důstojník se ani nesnažil potlačit vlnu adrenalinu, která se mu vehnala do krve, když viděl, jak se muži perfektně vrátili na své místo.

"Pánové, budu toho od Vás hodně očekávat. Ale to jen proto, že máte ten nejdůležitější úkol," křiknul Harry. "Brzo se stanete součástí úžasné věci; obnovování míru a demokracie pro utlačované lidi. Tento úkol by Vám spíš něž něco jiného měl připomínat důležitost našeho povolání," Harry se pomalu rozhlédl po mužích. "Stát v pozoru je příšerné, takže to zkrátím. To voják chrání svobodu, kterou civilistu berou za samozřejmou, a občas je kvůli tomu nucen obětovat svoji vlastní. Nikdy nezapomínejte, že na tyto oběti nebude nikdy zapomenuto, i kdyby jen pár vybranými. Pánové, až na to přijde čas, udělejte svou zemi pyšnou." Nadšený křik byl ohromující a Harry měl problémy udržet si kamennou tvář. "Podporučíku, ujměte se svých mužů."

"Roto," křiknul Neville. "Rozchod."

"Dobrá práce, Neville," řekl Harry potichu svému příteli. "Máš tři dny, než Vás budu potřebovat, tak zatím všechny pošli domů za rodinami."

"Ano, pane," souhlasil Neville.

"Ty taky," řekl klidně Harry. "Navštiv babičku a ujisti se, že ví, jak moc jí máš rád… sakra, kvůli tomu klidně zajdi i za jakoukoliv mladou čarodějkou, která tě napadne."

"Dobře," přitakal Neville. "Jaký bude úkol?"

"Ukážeme jim, co obnáší válka," řekl Harry jednoduše. "Chci, aby si mysleli, že nikde není bezpečno a že přede mnou nikam neutečou."

"Dobře," zvážněl Neville. "Pokud mě omluvíte, pane?"

"Tak zatím, Neville."

"Budovy nevypadají moc špatně, pane," řekl Bly, jakmile byl Neville z dohledu. "Tedy aspoň většina z nich."

"Výborně," řekl Harry. "Taky potřebuju, abyste ve vřesovišti postavili hliněné opevnění."

"Můžu se zeptat proč, pane?"

"Bude to taková lepší pastička na myš," odpověděl Harry. "Vybavte ji výbušninami a obklopte ji minami. Dovnitř dejte několik těch dveří od skřetů a taky je vybavte výbušninami."

"Rozumím, pane," přikývl Bly.

"Já…," zarazil se Harry, když si v dálce všimnul čekajícího McLaina. "Ještě něco, pánové?"

"Ne, pane."

"Právě teď ne, pane."

"Tak pokud mě omluvíte," řekl Harry s povzdychem, "McLain vypadá, že se nemůže dočkat, až mi o něčem poví."

"Tak jsem málem rád, že jediné co musím je prohrabávat se několika nebezpečnými a k demolici určenými budovami, co Blyi?"

"Přesně tak, Hooku." Harry odešel od dvou šklebících se mužů a došel k McLainovi.

"Vypadáte jako někdo, kdo má příšernou zácpu," řekl Harry. "Buď to, nebo jako někdo, kdo se snaží zabránit záchvatu smíchu."

"Co kdybychom se shodli na tom prvním, pane?"

"O co jde?"

"Slečna Grangerová má pro Vás překvapení, pane," řekl úšklebkem McLain.

"Jaký typ překvapení?" dožadoval se Harry. "Dobré překvapení nebo překvapení, které bude zdrojem velkého posmívání na můj účet?"

"Obávám se, že to je spíš to druhé, pane."

"To jsem si myslel. Osvěžte mi paměť, seržante," řekl Harry. "Co se píše v předpisech o mužích, smějících se jejich velícímu důstojníkovi?"

"No," začal McLain, "pokud se voják směje svému velícímu důstojníkovi a nikdo není kolem, aby to slyšel, tak přece neudělal nic špatného?"

"Trávíte až moc času s Hermionou," zasmál se Harry.

"Konečně mi odpustila ty hodiny boje," přiznal se začervenáním McLain.

"Tak ať už to máme za sebou."

"Máte pravdu, pane." Harry následoval podivně tichého McLaina zpátky do své kanceláře. "Jsme tady, pane."

"Můžete se vrátit ke svým povinnostem, seržante," řekl Harry bez ohlédnutí. "Jsem si jistý, že tu jsou nějaké věci, které vyžadují Vaši pozornost."

"Právě teď nic moji pozornost nevyžaduje," řekl s úšklebkem McLain.

"Byla to žádost, abych Vám tedy sehnal nějakou práci?" zeptal se nevinně Harry.

"Hádám, že vždycky můžeme plnit pytle s pískem nebo něco takového, pane," zazubil se McLain. "To my vojáci zbožňujeme. Tak já tedy půjdu, pane."

"Dobře." Harry počkal, dokud nebyla chodba prázdná, potom se několikrát na uklidnění nadechnul a otevřel dveře. "Jsem zpátky… Dobby?"

"Majore Harry Pottere, pane," řekl skřítek nadšeně.

"Proč máš na sobě tu uniformu?"

"Dobby se zapsal do armády," řekla Hermiona hrdě.

"Vojín Dobby, majore Harry Pottere, pane," řekl hrdě Dobby. "Strážný anděl majora Harryho Pottera, pane."

"Myslel jsem, že nesnášíš, když musí skřítci pracovat?" obořil se Harry na svoji kamarádku.

"Dobby dostává plat a nosí uniformu," řekla Hermiona samolibě.

"Dobby musel dostat přidáno a dostat víc dovolené," řekl skřítek žalostně. "Ale Dobby si myslí, že to stojí za to, že může sloužit majoru Harry Potterovi, pane, veliteli devadesáti pěti střelců."

"Jsem rád, že tě u nás mám, Dobby," řekl Harry. Tohle nevypadalo jako něco, co mohl vyhrát, takže možná bude asi nejlepší se s tím vyrovnat hned.

"Děkuju, majore Harry Pottere, pane." Dobby vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.

"Rozchod."

"Ano, majore Harry Pottere, pane," zasalutoval mu skřítek a zmizel.

"Říkala jsem si, že bychom mohli všechny skřítky…"

"Co kdybychom se o to postarali až později," navrhl Harry. "Pro teď bych rád sehnal několik reportérů, aby byli svědkem něčeho, co mám v plánu."

"Kdy je potřebuješ?" zeptala se Hermiona okamžitě.

"Pár dní ještě ne," odvětil Harry. "Pro teď by mi stačil jen jejich seznam."

----------

* L2A3 (samopal Sterling) - http://cs.wikipedia.org/wiki/Samopal_Sterling