15. v(L)EDoucí ZEPPELIN | Přej si něco

"No?" zeptala se Pomocnice s ustaraným výrazem. "Jak mu je?"

"Hned jak dopil druhou láhev, tak usnul." Profesor si sedl vedle své pomocnice. "Bojím se o něj."

"Já taky," přikývla Pomocnice. "Co to způsobilo?"

"Viděl dnes celkem dost ošklivých věcí," potřásl Profesor hlavou. "Hodně ošklivých věcí."

"Co?"

"To ti nemůžu říct, Pomocnice," řekl Profesor se smutným výrazem. "Nemůžu to zopakovat."

"Chápu," přikývla Pomocnice.

"Po první láhvi se rozpovídal," odmlčel se Profesor. "Řekl mi pár celkem překvapivých věcí."

"Jakých věcí?"

"Pár celkem překvapivých věcí," zvedl Profesor ruku, aby ji utišil. "Předtím než ti něco řeknu, tak chci, aby sis vzpomněla, že je to náš přítel a my slíbili, že budeme stát při něm."

"Já vím, Profesore." Pomocnice se začínala strachovat. "Co Vám řekl, že jste se bál, že bych na to mohla zapomenout?"

"No," začal Profesor. "Řekl mi…"

***

Harry se ten den probudil s obrovskou bolestí hlavy. "Oh bože, kde to jsem?"

"Jste v našem hangáru," odpověděl hlasitě Profesor. "Chtěl byste prohlídku?"

"Chtěl bych něco, co by zabilo tuhle příšernou bolest hlavy," syknul Harry, "nebo něco, co by zabilo mě. Právě teď je mi jedno co z toho."

"Zařídím, aby Pomocnice něco umíchala," přikývl Profesor. "Hned budu zpátky."

Harry se ještě několik dalších minut utápěl v agónii, než se konečně Profesor vrátil. "Máte to?"

"Jop," přikývl Profesor hrdě. "Jeden lok by zabil stádo slonů."

"Víte, že jsem ohledně toho mého zabíjení byl sarkastický, že ano?" zeptal se Harry bez toho aby otevřel oči.

"Ano," přikývl nervózně Profesor. "Samozřejmě, že ano. Hned ten lektvar donesu. Jen ho budu potřebovat… na pár minut ještě někam odnést, předtím než Vám ho dám."

"Fajn," povzdychnul Harry. "Proč zrovna já?"

"Tady máte," vrátil se Profesor s dalším podivně vypadajícím lektvarem. "Jeden lok Vás zbaví bolesti hlavy."

"Děkuju." Harry vypil lektvar. "Proč to nechutná jak špinavý starý ponožky?"

"Taky jsem se na to jednou Pomocnice ptal," usmál se Profesor. "Řekla, že kdybych chtěl, tak je klidně může uvařit tak, aby chutnaly hrozně, ale musela by přidat několik kroků, které by tam byli jen proto, aby mi kazily život."

"Oh," zúžily se Harrymu oči, když si vzpomněl na všechny ty nechutnosti, které do něj za ty roky madam Pomfreová nalila. "Půjdeme se teda podívat na ten Váš Zeppelin?"

"Dobře," souhlasil nadšeně Profesor. "Pojďte tudy."

"Jasně," pokrčil Harry rameny a vydal se za Profesorem.

"Támhle je," pokývnul hrdě Profesor. "Dvě stě metrů dlouhá a čtyřicet dva metrů v průměru. Je schopná zrychlit na dvě stě kilolitrů za hodinu a jsme si celkem jistí, že kouzla vydrží bez jakékoliv údržby nejméně devadesát dva let."

"Pořád si myslím, že neztužená vzducholoď by byla lepší," přidala se do rozhovoru Pomocnice. "Neztužená nebo poloztužená kostra má hned několik výhod nad ztuženou."

"Ticho," zamračil se Profesor na Pomocnici. "Neztužená kostra by nám neposkytla dostatečný prostor pro náš výzkum."

"Přiznejte to," zamračila se Pomocnice na Profesora. "Prostě jste se chtěl vytáhnout se svými skvělými inženýrskými schopnostmi tím, že postavíte obrovskou kostru, bez toho, abyste vůbec pomyslel na to, že jiné návrhy by byly lepší."

"Jak se opovažuješ pochybovat…"

"Wow," přerušil ho Harry. "Ať je to cokoliv, je to úžasné. Čím jste ji naplnili?"

"Ničím," otočil se Profesor k Pomocnici zády. "Je to tak mnohem výkonnější."

"Jak to myslíte ničím?" podíval se Harry podivně na své přátele. "Jak to můžete naplnit ničím?"

"Všechno je jen o objemu," začal ho poučovat Profesor. "Pokud váží méně než látka, kterou nahrazuje, tak se vznáší. Pokud váží víc, tak jde k zemi a pokud váží stejně tak má neutrální vztlak."

"Ale jak můžete…," Harry se zarazil a na chvíli se zamyslel. "To je jedno, nechci vědět, jak jste to udělali. Jak docílíte stoupání a klesání?"

"K sestupu napumpujeme do nádrží vzduch z okolní atmosféry, k stoupání ten vzduch vypustíme a pro neutrální vztlak buď napumpujeme, nebo vypustíme vzduch podle toho, jestli stoupáme, nebo klesáme."

"Takže jako ponorky?" zeptal se opatrně Harry.

"Jako co?" zeptal se Profesor.

"Loď která pluje pod vodou," odpověděl Harry. "Myslím, že funguje stejně jako Vaše vzducholoď."

"Pomocnice, zapiš to."

"Jak zabráníte srážkám s ostatními letadly?"

"Srážkám? Ostatními letadly?" zatvářil se Profesor nervózně.

"Přece víte, že je obloha plná dalších letadel, nebo ne?"

"Ale můj průzkum ukázal, že mudlové přestali užívat vzducholodě?" zatvářil se zmateně Profesor. "Pokud to tak je, tak co tedy používají?"

"Letouny, vrtulníky, všechno možné," pokrčil rameny Harry.

"To jsou opravdu tak rozšířené?" zeptal se Profesor překvapeně. "Moje zdroje uváděli, že je používá pouze armáda a některé bohaté rodiny?"

"Věci se změnily," povzdychl Harry. "Nějaké další otázky?"

"Ne," zakroutil Profesor hlavou. "Děkuji, pane Blacku, zabránil jste něčemu, co klidně mohla být příšerná nehoda, tím že jste nás obeznámil s těmi dalšími letadly."

"Rád pomůžu," usmál se Harry. "Čím poháníte vrtule?"

"Pomocnice a já jsme sestrojili několik Teslových turbín, abychom dokázali vyrobit dostatek energie," usmál se Profesor. "Původně jsme chtěli použít Stirlingův motor, ale Teslův design vypadal mnohem zajímavější."

"To je dobře… hádám," odpověděl Harry, zatímco si v hlavě poznamenával, aby si zjistil víc o inženýrství. "A jak to bude s posádkou?"

"Pokud se nebudeme pokoušet o něco hodně složitého, jsme já a Pomocnice ta jediná posádka, kterou tahle vzducholoď potřebuje," usmál se Profesor. "Máte nějaké nové nápady ohledně věcí, co bychom pro Vás mohli postavit?"

"Nevím," pokrčil Harry rameny. "Možná by byl dobrý nápad mít nějaký druh náhradní hůlky, který by se dal snadno skrýt nebo vydávat za něco jiného, nebo tak něco. Taky bych rád nějaké zařízení, které by mě ukrylo nebo zneviditelnilo, ale kterým by se nedalo prohlédnout jako skrz neviditelný plášť."

"Ono se dá prohlédnout skrz neviditelný plášť?" zvedl Profesor překvapeně obočí. "To jsem nevěděl. Kdo to dokáže?"

"Vím jistě že Alastor Moody a podezírám i Albuse Brumbála," poškrábal se Harry na bradě. "Nevím jistě, jak to dělá Brumbál, ale Moody má kouzelné točící oko."

"Fascinující," řekl Profesor; naprosto ztracený v myšlenkách. "Možná chvíli potrvá, než na něco takového přijdu."

"To není problém," pokrčil rameny Harry. "Jestli byste dokázali něco takového vymyslet, tak by to bylo skvělé, pokud ne tak se nic nestane."

"Děkuju, že v nás věříte," usmál se Profesor. "Dáme se do toho, hned jak přijdeme na to, jak vyřešit ten problém se srážkami, který jste dříve zmínil."

"Proč nepoužít něco jako je u Záchranného autobusu?" zeptal se Harry se zájmem. "Musí projet rušnými ulicemi a do ničeho nenarazit."

"To by nefungovalo," odmávl to Profesor rukou. "Ten… omluvte mě na minutku."

"Jasně," pokrčil rameny Harry.

"Pomocnice, POMOCNICE." Profesor odběhl najít svojí asistentku.

Jakmile byl jeho přítel z dohledu, Harrymu z tváře zmizel úsměv. Měl pořád problémy přijít na to, jak by se měl cítit po tom, co viděl a udělal. Tahle dovolená měla být pár měsíců relaxace, mělo to být jako jeden obyčejný život smrsknutý do letních prázdnin. Místo toho to vypadalo, jako by ho vesmír odmítal nechat být, vypadalo to, jako by byl předurčený k útokům a zatahování do cizích bojů.

***

"Ano?"

"Dobré odpoledne, paní Grangerová," usmál se ředitel. "Říkal jsem si, jestli bych si nemohl na pár minut promluvit s Vaší dcerou?"

"Samozřejmě," usmála se pani Grangerová. "Pojďte dovnitř a sedněte si, já mezitím seženu Hermionu."

"Děkuji," řekl ředitel s jeho nejlepším dědečkovským úsměvem.

"Potřebujete něco, profesore?" zeptala se Hermiona, jakmile vstoupila do místnosti.

"Ano," přikývl ředitel. "Snažím se najít Harryho a doufal jsem, že byste mi mohla pomoct."

"Proč ho hledáte?" zeptala se Hermiona s nečitelným výrazem.

"Musím mu říct pár věcí. Věcí, co jsem mu měl říct už dávno," vydechl zničeně ředitel. "Taky bych se rád ujistil, že má jak zkontaktovat Řád, kdyby potřeboval pomoc nebo měl problémy."

"Oh," zamračila se Hermiona. "Takže ho nebudete nutit, aby se vrátil zpátky ke svým příbuzným?"

"Ne," zakroutil hlavou Brumbál. "Uvědomil jsem si to, když jsem slyšel tvoji teorii o tom, proč odešel. Existuje staré přísloví. "Ti, co jsou ochotní pro svoji bezpečnost obětovat svobodu, si nezaslouží ani bezpečnost ani svobodu." Říkal jsem si, co to dělá ze mě, když jsem byl ochotný někomu pro jeho bezpečí sebrat svobodu."

"Jsem si jistá, že jste si myslel, že je to pro něj to nejlepší," snažila se Hermiona staříka povzbudit.

"Existuje i rčení o dobrých úmyslech," řekl ředitel s nuceným úsměvem. "Ale kvůli tomu jsem za Vámi nepřišel. Nemáte nějaký nápad, kde by Harry mohl být? Pan Weasley si myslel, že bude žít nebo pracovat v okolí famfrpálového hřiště."

"Ron má občas problémy rozlišit sny někoho jiného od těch svých," zamračila se Hermiona. "A když na to navážu, tak si nemyslím, že byste Harryho nenašel ani v nejlepších světových knihovnách nebo knihkupectvích. Možná… možná cirkus nebo zábavní park, možná i ZOO."

"Proč si to myslíte?" naplnili se ředitelovy oči zájmem.

"Myslím, že si chce léto zaplnit věcmi, které nikdy předtím nemohl zkusit," odmlčela se Hermiona. "Harry si moc z dětství neužil, takže si myslím, že se to možná snaží napravit."

"Děkuji." Albus se v duchu proklínal za svoji hloupost. "Moc jste mi pomohla."

"Jestli najdete Harryho," kousla se Hermiona do rtu, "řekněte mu, ať napíše mně a Ronovi."

"Dobře, a jestli Harryho najdete Vy." Brumbál z rukávu vytáhl dvě malé věci. "Tak mu jeden dejte."

"Co to je, profesore?" převzala si Hermiona ty dvě věci.

"Četla jste v Jinotaji zprávy o panu Blackovi?"

"Nečtu Jinotaj," zakroutila hlavou Hermiona. "A nevím, kdo je pan Black."

"Pan Black je kouzelník, který cestuje po Evropě a ztěžuje život temné straně," usmál se Brumbál. "Tyhle dvě zařízení jsou přenosné letaxové spojení, které vyvinuli někteří z Blackových lidí. Použil jsem trochu svého vlivu a získal jsem je ještě před tím, než jsou veřejně k mání. Na boku jsou vyryté stručné instrukce a bylo mi řečeno, že budou nenápadné i v mudlovském světě."

"Děkuji, profesore," usmála se Hermiona.

"Já děkuji Vám, Hermiono," oplatil ji ředitel úsměv. "Jestli uvidíte Harryho, řekněte mu… řekněte mu, že je mi to hrozně líto."

"Řeknu."

***

"Kvůli tomu nesmyslnému Láskorádovu plátku ztrácíme spousty čtenářů," mával tlustý muž komicky rukama. "Má někdo nějaký nápad, jak zastavit ztráty a vrátit nám zpátky naše předchozí zisky?"

"Mohli bychom přejít od pomluv a ničím nepodložených zvěstí," navrhl jeden z mužů. "Možná se od znovuobjevení Vy-Víte-Koho změnil vkus našich čtenářů."

"To se mi líbí," přikývl tlouštík. "Veřejnost chce výmysly, aby se mohlo oprostit od reality s

Temným pánem. Taky nám to navíc sníží náklady, protože budeme moct vyhodit většinu reportérů. Kdo potřebuje reportéry, když si stejně všechno budeme jenom vymýšlet."

Je Popletal ve skutečnosti opicí?

Naše zdroje odhalily, že od doby co ministr Popletal nastoupil na svoji pozici, mistři lektvarů z Ministerstva dostávají pravidelné objednávky mnoholičného lektvaru. To možná nevypadá tak zvláštně, tedy dokud si nepovšimnete, že Popleta, kouzelný šimpanz, zmizel stejný rok jako náš ministr nastoupil do Bradavic. Pro ty, co se nepamatují, Popleta byl šimpanz, který byl známý tím, že dokázal měnit barvu svých… výměšků.

----------------------

Tak jo, prostě nevím, co s názvem. Lead Zeppelin (to je název kapitoly :D) určitě poukazuje na Led Zeppelin, jenže zároveň tam podle mně patří i něco s tím hlavním, vedoucím, velitelským... takže jsem nakonec přišla s tímhle, pokud má někdo lepší nápad, s radostí si nechám poradit :D