16. VLAK-VLAK | Přej si něco

"Nashledanou, Profesore, Pomocnice," usmál se Harry. "Děkuju za povzbuzení, já jsem… já jsem opravdu potřeboval vaši podporu."

"To nestojí za řeč, příteli," usmál se Profesor. "Jenom nás dál zásobujte nápady, co bychom měli vyrábět."

"To budu," přikývl Harry a otočil se k odchodu.

Harry prošel několik bloků, než se zastavil a přivolal si taxíka. Občas zapomínal, že se nemusí strachovat o peníze jako normální lidé. Přece jen to není tak, že by je za rok nebo dva potřeboval.

"Kam to bude?" Řidič taxíku se ani neobtěžoval ohlédnout na svého zákazníka.

"Do centra města," zavřel Harry oči. "Vzbuďte mě, až dorazíme, a dejte si na čas, nikam nespěchám."

"Jak chcete," přikývl řidič. "Ještě něco?"

"Ne."Zbytek jízdy uplynul v tichu a řidič se několikrát nervózně zadíval na očividně spícího muže na zadním sedadle jeho taxíku.

"Zastavili jsme," poznamenal Harry bez toho aby otevřel oči. "Dorazili jsme?"

"Ano, pane," řekl řidič a přitom zíral před sebe. "Potřebujete ještě něco?"

"Ne." Harry podal muži několik bankovek. "Přeju hezký den."

"Děkuju," přikývl řidič a převzal peníze. "Vám taky, pane."

"Děkuju." Harry vystoupil z taxíku a začal si pro sebe mumlat: "Rakousko, myslím, že nejlepší by teď bylo Rakousko."

Řidič sledoval, jak muž odchází, a přitom se mu nekontrolovatelně třásly ruce. Nechápal rozkaz shora, když mu řekli, aby si dal pozor na děsivého muže s nerozpoznatelným obličejem, a kdyby měl jakoukoliv jinou práci, tak by se jen zasmál a zapomněl na to.

Řidiči se podařilo uklidnit ruce a opatrně vjel zpátky na silnici. Ten podivín mu dal zprávu, kterou musí předat, a nemyslel si, že by bylo bezpečné, nějak otálet s jejím předáním.

***

Harrymu nezabralo dlouho, aby našel jediný kouzelnický obchod ve městě. Nervózně se nadechl a vešel dovnitř.

"Vteřinku," promluvil stařík, kterého Harry odhadoval na prodavače, ze zadní části obchodu. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Potřebuju si nějak zajistit dopravu do Rakouska," řekl Harry s chabým úsměvem.

"To bych mohl zařídit," usmál se stařík. "Ale obávám se, že to možná chvíli zabere."

"Jak dlouho?" zeptal se Harry s povzdechem.

"Uvidíme," usmál se stařík. "Možná by bylo nejlepší ten čas strávit prohlédnutím mého obchodu. Jsem si jistý, že až budete připravený zaplatit, tak tu už budu mít všechno připravené."

"Dobře," přikývl Harry.

"Nejlepší věci najdete za tamtěmi dveřmi," poznamenal stařík. "Možná byste měl začít tam, ty věci tady jsou jen cetky pro turisty."

"Když myslíte," souhlasil Harry s pokrčením ramen. Začínal si myslet, že na tomhle světě neexistuje ani jeden normální prodavač.

Prošel zmiňovanými dveřmi a strávil několik minut prohledáváním polic, až se nakonec vrátil k pokladně s malou hromádkou podivných věcí, co našel.

"Á, vidím, že vás přece jen něco zaujalo." Prodavač si prohlédl věci, které Harry položil na stůl. "Zajímavý výběr."

"Hlavně jsem vybral věci, které jsem nepoznal," přiznal s úsměvem Harry.

"Tohle," zvedl stařík podivně vypadající modrou vlajku, která měla uprostřed zlatou pečeť obklopenou zeleným věncem s červenými květinami a malou britskou vlajkou v horním rohu. "Jsem si jistý, že tohle jsou plukové barvy jednotky britské pěchoty*. Nejsem si ale jistý odkud je a tak Vám toho o ní nemůžu moc říct."

"To je v pořádku," pokrčil rameny Harry. "Mám přátele, kteří rádi přijdou na to, odkud je."

"To jsem rád. Ta druhá věc," zvedl prodavač velkou železnou kouli, "je přenosné sklepení, vytvořené pro nějakého francouzského markýze jako… rekreační předmět. Patří k tomu kompletní sortiment různých… zařízení a plná příruční knihovna."

"Rekreační předmět?"

"Pokračujeme dál." Stařík zvedl kus divného řetězu. "Tohle je ocelový bič vyrobený z několika tisíc pospojovaných kroužků. Má na sobě velký výběr různých kouzel, které dovolují schopnému uživateli provádět hned několik ohromujících kousků."

"Děkuju," usmál se Harry. "Je už moje přenášedlo připravené?"

"Předtím než na to odpovím, tak byste si možná chtěl koupit i jeden z těhle." Prodavač vedle hromádky zboží postavil velký půllitr.

"Co to je?" zadíval se Harry podezřívavě na podivný hrnek.

"To je prostě něco z čeho se pije pivo," usmál se stařík. "Proč?"

"Tohle je kouzelnický obchod," řekl Harry a ustoupil o krok zpátky. "A já čekám, dokud mi neřeknete, proč v kouzelnickém obchodě prodáváte něco, co vypadá tak normálně."

"Oh, jen kvůli tomu?" usmál se stařík. "Teď když to zmiňujete, tak jsem na něj možná umístil pár kouzel, která jej vždy automaticky naplní ze sudů místního pivovaru."

"Oh," začal se uklidňovat Harry. "Jak dlouho?"

"Nejsem si úplně jistý, jak dlouho ta zaklínadla vydrží," pokrčil rameny stařík. Po všech těch problémech, co tomu chlapci přinesly věci od mých příbuzných, si zaslouží aspoň nějaké odškodnění. "Ale minimálně pár let."

"Beru ho." Harry se nemohl dočkat, až ho ukáže dvojčatům. "Děkuju."

"A když si berete tohle," zazubil se prodavač, "tak si prostě musíte vzít jednu tuhle."

"Jednu co?" Harry zavřel oči a začal si masírovat spánky.

"Bezednou placatku," přihodil stařík na hromadu velkou stříbrnou placatku. "Naplní se dle Vašeho výběru několika desítkami nekouzelnických nápojů. Přesně to pravé k bezednému půllitru."

"Dobře," přikývl Harry. "Je to přen…"

"A přesně to pravé k tomu půllitru a té placatce je tahle knížka," vytáhl prodavač celkem velkou knihu. "Návod pro svobodné kouzelníky jak udržet svoji čarodějku, čarodějky nebo skupinku víl šťastnou."

"Fajn," donutil se Harry k úsměvu. "Mohl bych už dostat to přenášedlo?"

"Ale samozřejmě," řekl muž s úsměvem a natáhl k němu ruku. "Přenášedlo se připravené a jediné co zbývá je, abyste zaplatil."

"Vteřinku." Harry vytáhl hrst mincí a podal je staříkovi. "Tady máte."

"Děkuji." Stařík mu na oplátku podal plátěný vak, ve kterém byly všechny zakoupené předměty, a malou skleněnou kuličku. "Zaktivuje se za tři, dva, jedna."

Harry ucítil, jak se s ním svět zatočil, a přenášedlo ho odneslo k jeho novému cíli.

"Dobré odpoledne," pozdravil Harryho okamžitě po jeho objevení muž v podivné uniformě. "Jak se dnes máte?"

"Je mi fajn," začal se uklidňovat Harry. "A jak je v Rakousku? Žádné útoky nebo podivné události?"

"Ne, pane," odpověděl teď už zvědavý celník. "Proč se ptáte?"

"Byl jsem posledních pár dní pod velkým stresem a doufal jsem, že bych tady měl šanci na trochu relaxace, bez toho aby mě pořád vyrušovaly ty podivnosti, co se mi pořád stávají."

"Chápu," zamračil se celník. "Co to máte v tom vaku?"

"Tady?" shlédnul Harry na vak, ve kterém byly věci, co si koupil v tom divném obchodě. "Jen pár věcí, co jsem posbíral v Německu."

"Mohl bych se podívat?"

"Samozřejmě." Harry položil vak na stůl, co stál poblíž.

Hned jak celník nahlédl do vaku, ohromením se mu rozšířili oči. "Říkáte, že jste tyhle věci sehnal v Německu?"

"Ano?" přikývl Harry. "Děje se něco?"

"Ne," zakroutil muž hlavou. "Nic se neděje. To jen že zbožňuju historii a když jsem uviděl tu vlajku… Mohl bych se zeptat na Vaše jméno?"

"Black," zvedl Harry svůj pas.

"To nebude třeba," řekl celník a vrátil mu jeho vak. "A dovolte mi být prvním, kdo Vás přivítá v Rakousku a popřeje Vám hodně štěstí a úspěšný lov."

"Děkuji?" přikývl zvolna zmateně Harry. "Potřebujete ještě něco?"

"Ne, pane," usmál se celník. "Jsem si jistý, že musíte být z Vaší cesty unavený, tak proč si nezajdete do města a nenajdete si hotel, zatímco já tohle půjdu nahlásit svým nadřízeným."

"Dobře?" Harry odešel od celního pultu a vyšel z místnosti ven.

Celník s úsměvem sledoval poklidný odchod záhadného pana Blacka. Už teď litoval toho blázna, kterého přišel pan Black odklidit.

***

Harry vyšel z celnice a okamžitě ho ohromilo množství lidí, co spěchali tam a zpátky.

"Promiňte," promluvila na něj mladá žena, aby odvedla Harryho pozornost od procházejících lidí. "Potřeboval byste, abych Vám pomohla se zařízením dopravy?"

"Co?" otočil se Harry na ženu. "Omlouvám se, jenom jsem něco takového vůbec nečekal," mávnul Harry směrem k lidem.

"Chápu," přikývla chápavě žena. "Vídeň je jedinečná v tom, že patří mezi těch pár měst, co používá mudlovské letiště, aby v jedné jeho části provozovalo jeho kouzelnickou obdobu."

"A mudlové si nevšimnou ničeho divného?"

"Převážně proto že jsou unavení, zmatení a jsou na neznámém místě," pokrčila dívka rameny. "Když to tak všechno zvážím, tak si občas říkám, jestli má vůbec cenu používat všechna ta kouzla."

"Chápu," přikývl Harry. "To dává smysl, bych řekl. A na co jste se mě to předtím ptala?"

"Oh," začervenala se dívka. "Jen jsem se ptala jestli nepotřebujete pomoc s dopravou?"

"Možná," přikývl Harry. "Jaké mám možnosti?"

"No," usmálo se děvče. "Nejdřív se musíte rozhodnout, jestli chcete použít mudlovskou nebo kouzelnickou dopravu."

"Spíš mudlovskou," usmál se Harry.

"Dobře," kývla dívka. "Budete potřebovat moji pomoc s obstaráním mudlovské dopravy?"

"Ne," potřásl Harry hlavou. "Myslím, že s tím nebudu mít žádné problémy."

"Pak Vám tedy přeji hezký den, pane," řekla dívka radostně.

"Vám taky," usmál se na ni Harry a odešel na letiště.

Harry strávil nějaký čas prohlížením letiště, obdivujíc nové věci, zvuky a vůně. Nikdy předtím nepoznal něco, co vypadalo tak chaoticky. Všechno to bylo tak nové a fascinující a předtím než si to uvědomil, uběhlo několik hodin. Z nichž většinu strávil pozorováním přistávajících a vzlétajících letadel. Nakonec si všimnul kolik je hodin a trošku se zastyděl, že strávil celý den pozorováním něčeho tak normálního jako jsou přistání a vzlety, načež se vydal k vlakovému nástupišti.

"Něco ke čtení na vlaku?" zeptal se starší muž držící noviny. "Jenom za šilink a rozhodně se vyplatí."

"Dobře." Harrymu chvíli trvalo než vytáhl hrstku místní měny a podal ji muži. "Děkuji."

"Vždycky cestovatelům rád pomohu," usmál se stařík. I přesto že se narodil bez většího množství magie, stále trpěl rodinným prokletím a nikdy nezapomněl na to, kdo je jeho příčinou. Vůbec nevadilo že mu to umožnilo vydělat trochu peněz od skupinky poněkud hloupých zastánců čisté krve. Koneckonců kdo jiný by byl tak hloupý, aby šel po nechvalně známém panu Blackovi. "Tady máte drobné nazpět. Hezký den, pane."

"Děkuji," usmál se Harry. "Vám taky."

Stařík se usmál. Už jen ta představa, co jeho čin způsobí, slibovala velké ztráty v armádě Pána zla… To nebylo špatné na motáka, který normálně těm z vyšší kouzelnické společnosti nestál ani za pohled.

Po chvilce čekání Harrymu dorazil vlak a tak si rychle našel volné místo v posledním vagónu. Otevřel si noviny, aby měl jak zabít čas, a ztratil jakýkoliv zájem o okolní svět.

***

"No?" zeptal se muž připomínající krysu.

"Myslím, že jsem našel řešení na ten Váš problém," odpověděl mladý muž s úsměvem. "I když si ještě pořád myslím, že by bylo nejlepší, kdybyste mi dovolil se podívat na místo té nehody, abych se ujistil, že moje výpočty jsou správné."

"A ještě pořád není možné, abych Vám to dovolil," syknul Červíček. Pán zla nebyl potěšen tou nehodou s přenášedlem, která zpustošila tým ve Švýcarsku, a svoji nespokojenost si vylil na poskokovi, co uměl vytvářet mezinárodní přenášedla."Jak to funguje?"

"Pár vteřin před zhmotněním se aktivuje kouzlo, které zkontroluje výšku cílové oblasti a automaticky zruší přenos, pokud je místo víc jak 3 metry nad zemí," řekl muž a snažil se nesmát. "Ale musím přiznat, že jsem pořád tak trochu zvědavý, proč se něco takového muselo stát nezbytným."

"Nemůžu prozrazovat obchodní tajemství a to Vy moc dobře víte," zamračil se Červíček. Právě teď byl ten výrobce přenášedel moc důležitý na to, aby si mohl znepřátelit, ale hned jak začne něco podezírat nebo tři vteřiny potom, co seženou jiného výrobce mezinárodních přenášedel, ho…

"No," promluvil výrobce přenášedla, čímž přerušil Červíčkův tok myšlenek. "Nebojte se přijít znovu, pokud byste měl nějaké problémy nebo otázky. I když tedy u Merlina vůbec nechápu proč obchod s mazlíčky potřebuje tak vysoce specializovaná přenášedla."

"To nemusíte vědět," řekl Červíček a pokusil se (a nepodařilo se mu) vypadat hrozivě, načež s "pop" zmizel.

Znovu se objevil až před trůnem v zatemněném domě.

"No?" sykla temná postava na trůně.

"Mám to, můj pane," padnul Červíček na kolena a začal líbat lem pláště svého pána.

"Tak to dones údernému týmu," odpověděl ponurý hlas.

"Ano, můj pane," postavil se Červíček a začal couvat pryč z místnosti.

"Ještě jedna věc, Červíčku."

"Ano, můj pane," přikrčil se muž podobný kryse.

"Chci, abys tým doprovodil," syknul hlas. "A po tvém návratu chci osobní hlášení."

"Ano, pane," kníknul muž podobný kryse a utekl z místnosti.

Když vcházel do místnosti, která byla přidělená skupině smrtijedů, určených na úkol eliminace pana Blacka, Červíčkův vyděšený pohled se změnil na povýšený úšklebek.

"Vstávat," prohloubil se Červíčkův úšklebek. "A dotkněte se toho přenášedla. Určitě nechcete vysvětlovat Pánu zla, proč jste nebyli na misi, kterou vám přidělil, a já nehodlám čekat, než se připravíte."

Sešlí smrtijedi se všichni dotkli přenášedla a připravili si hůlky.

Těsně předtím než se přenášedlo aktivovalo se Červíček usmál. "Pan Black dnes zemře."

Skupinka smrtihňupů se najednou objevila jen tak ve vzduchu a na jednu děsivou sekundu Červíček přesně věděl, jak se musel cítit poslední tým, když se setkal se svým koncem. Několikrát smrtijedů překvapeně zakřičelo, když se gravitace začala hlásit o své a poslala je jejich osudu… Který se nalézal asi metr pod místem, kde se objevili.

"Kdo to křičel? Co je to za zbabělce v armádě Pána zla?" zakřičel Červíček a snažil se zakrýt vlastní nervozitu.

Většina z přítomných smrtijedů krysu ignorovala, ale jeden nebo dva nováčci se zahleděli se studem do země.

"Kde to jsme a kde je Black?" syknul jeden ze starších smrtijedů. "Pro tvé dobro doufám, že jsi neudělal chybu, kryso."

"Neudělal jsem chybu," přikrčil se Červíček, naprosto zapomínajíc na jeho předchozí chování. "Vypadá to jako bychom byli na trati pro Bradavický expres."

"Jo, to vypadá," přiznal s nechutí starší smrtijed. "Black musí být na hradě. Ten mudly zbožňující hlupák musel zvednout nové štíty."

"Přesně tak," přiznal nervózně Červíček. "Není to moje chy…"

Zbytek Červíčkových slov zaniklo v houkání vlaku a ve skřípení jeho brzd. Většina smrtijedů neměla ani čas zakřičet, předtím než byla rozmačkána koly vlaku.

Když uslyšel z dálky hrozné skřípení brzd, Harry jenom vzhlédnul od jeho novin a potřásl hlavou. Vteřinku přemýšlel nad tím, co se muselo na trati stát, aby to způsobilo brždění, potom jen pokrčil rameny a vrátil se k novinám. Pokud to bylo něco důležitého, tak o tom určitě uslyší.

----------

* Dle autora se jedná o vlajku KGL - Kings German Legion. Pokud to dobře chápu, tak se jedná o britskou jednotku vyhoštěných Němců (asi), co bojovala za Napoleonských válek.

Jen tak pro zajímavost nadpis, tedy TRAIN-TRAIN, pochází z refrénu japonské písničky od The Blue Hearts.