15.Konec nevinnosti | Staří vojáci nikdy neumírají

Naši dva přátelé strávili celé ráno tréninkem s Tonksovou a až po jedné ponižující prohře se rozhodli, že pro dnešek končí.

"No," řekl s úšklebkem Harry. "Co chceš dělat teď?"

"Ty nemáš nic na práci?" zeptala se okamžitě Hermiona.

"Ani ne," řekl Harry. "Rád bych zkontroloval svoje muže v Ulici, ale jinak…"

"Tak co kdybychom si zašli na zmrzku?" zeptala se hned Hermiona. "A zatímco budeš pracovat, si můžu zajít pro knížky."

"To zní dobře," přitakal Harry.

"Chceš se k nám přidat, Tonksová?" vzpomněla si Hermiona na třetí osobu v místnosti.

"To bych moc ráda," řekla Tonksová a usmála se nad výrazem, který se objevil Hermioně na tváři, "ale nemůžu, mám dnes službu. Začínají se objevovat prvňáčci a madam Bonesová nechce, aby se něco stalo."

"Řeknu mužům, aby měli oči otevřené," řekl Harry. "Díky, Tonksová."

"Není za co, Harry," odpověděla bystrozorka. "Bavte se vy dva."

"Budeme," řekla Hermiona.

"Půjdeme?" nabídl ji Harry rámě.

"Půjdeme," souhlasila Hemiona. "Pojďme, Harry." Ignorujíc úšklebky vojáků, dva kamarádi vyšli z budovy a vešli do Děravého kotle.

"Dobré odpoledne, Harry, Hermiono," řekl Tom, jakmile prošli dveřmi.

"Ahoj, Tome," řekla Hermiona. "Jak se dnes daří?"

"Nemůžu si stěžovat," řekl Tom. "Míříte do Ulice?"

"Ano," přitakal Harry.

"Tak to Vás nebudu zdržovat, dávejte na sebe pozor."

"Budeme, Tome," souhlasila Hermiona. "Dojdeme si nejdřív na tu zmrzlinu, Harry?"

"Jasně," souhlasil Harry. "Jen něco řeknu mužům u vchodu a můžeme jít."

"Dobře." Vyšli zadním vchodem hospody a okamžitě potkali párek jejich mužů.

"Dobré odpoledne, majore Pottere," řekl muž se zasalutováním.

"Dobré odpoledne," oplatil mu Harry zasalutování. "Bonesová se bojí, že se dnes Smrtíkové o něco pokusí, když jsou tady ti prváci z Bradavic, tak mějte oči otevřené."

"Ano, pane," přitakali muži. "Máte to rozeslat dál?"

"Ano," souhlasil Harry. "Pokračujte."

"Ano, pane.

"Má paní, můžeme jít dál?"

"Můžeme." Páreček došel až Fortescuovu obchodu a sednul si k jejich stolu.

"Rád Vás tady zase vidím," řekl Forstecue, když se k nim přihnal. "Dáte si to co obvykle, nebo byste radši něco jiného?"

"To co obvykle," řekla Hermiona s úsměvem. "Děkujeme."

"Hned to bude," řekl okamžitě Fortescue. "Jsem rád, že Vás tady zase mám."

"Takže si opravdu myslíš, že je možný, že smrtijedi zaútočí?"

"Myslím, že možné to je," řekl Harry. "Jejich jedinou taktikou je co nejvíce rozsévat hrůzu. Dávalo by smysl zabít pár prvňáčků, obzvlášť mudlorozených prvňáčků."

"Asi ano," přitakala Hermiona. "Myslíš, že ta válka vůbec někdy skončí?"

"Věřím v to," řekl Harry. "Jak jsem řekl, jejich jedinou taktikou je rozsévat hrůzu. Nemají ani dost lidí ani schopností na to, aby dělali něco jiného."

***

"Volal jste mne?" zeptal se smrtijed.

"Ano," přitakal Lucius. "Raduj se, náš pán se rozhodl splnit ti tvé největší přání."

"Koho chce, abych zabil?"

"To děti jsou základem všeho," řekl Lucius s úšklebkem. "Zabij tolik mudlorozených, kolik to jen půjde. Obzvlášť prvňáky."

"A co krvezrádci?"

"Soustřeď se na děti," řekl Lucius po chvíli přemýšlení. "Čím mladší, tím lepší. Zbytek je jen takový bonus."

"Dobře tedy," přitakal smrtijed. "Můžu si vzít posily?"

"Vezmi si s sebou dva muže," začal Lucius.

"Jen dva?"

"Posíláme tam dalších pár týmů," vysvětloval Lucius.

***

"Potkáme se v knihkupectví, až skončíš?" zeptala se nadějně Hermiona.

"Dobře," souhlasil Harry. "Hned tam budu."

"Tak zatím, Harry," řekla Hermiona a odešla.

"Mundy," nakázal Harry.

"Pohlídám ji, pane," přitakal Mundy.

Mundy šel za mladou dívkou jako stín nahoru po ulici a sledoval, jak vešla do svého oblíbeného obchodu.

***

Hermiona prošla dveřmi a šokovaně se zarazila, když uviděla, co se tam děje. Tři smrtijedi shromáždili všechny z obchodu na jedno místo a zrovna se pokoušeli zaklít majitele obchodu.

"Ale, ale, copak to tady máme?" zasmál se jeden ze smrtijedů. "Potterovu mudlovskou šmejdku."

"Jak dlouho nás asi zvládne pobavit, předtím než zešílí?" dodal další.

Hermionin mozek přepnul na všechny ty hodiny výcviku, kterými prošla, a reflexivně vytáhla pistol a střelila prvního smrtijeda do břicha. Potom se otočila a střelila muže vedle něj; nejdřív do čelisti a potom do čela. Nějaká část jejího mozku zaregistrovala vzdálené praskání a zmizení hlavy posledního muže. Pak procitla zpátky do reality a zůstala zděšeně zírat na to, co provedla.

***

Mundy si otráveně povzdychnul, když Hermiona vešla do obchodu. Ano, téměř jistě těch třicet vteřin, které mu zabere, než se k ní dostane, bude naprosto v bezpečí, ale stejně to dráždilo jeho smysl pro profesionalitu. Tři výstřely ho donutily přehodnotit svůj názor a rozeběhnout se k obchodu.

Hned jak prolétl dveřmi, Mundy vytáhl pistoli a hledal cíl.

"Av…" Smrtijedova slova byla utnula dvěma kulkami do hrudníku a jednou do hlavy. Další kulka našla svůj cíl v křičícím smrtijedovi na zemi.

"Jste v pořádku, slečno Grangerová?" razil si Mundy cestu davem. "Slečno Grangerová." Hermiona neodpověděla a její oči byly pořád zaměřené na tři těla na zemi. "To jsem udělala já," zašeptala dívka.

***

"Jak to jde, McLaine?" zeptal se Harry, zatímco se procházeli po Ulici.

"Zatím klid, pane," odpověděl McLain. "Kdyby byly všechny dny jako tenhle… slyšel jste to, pane?"

"Výstřely," přitakal Harry a rozeběhl se za zvukem. Harry doběhl do knihkupectví a rychle zhodnotil celou situaci. "Mundy co se stalo?"

"Smrtijedi, pane," řekl Mundy. "Slečna Grangerová dostala ty první dva a já toho posledního. Ona… ona to nebere moc dobře, pane."

Harry k ní pomalu natáhl ruku a vytáhl ji z třesoucích rukou zbraň. "Je to v pořádku," řekl jemně Harry. "Udělala si jen to, co jsi pro svoji ochranu musela."

"Právě jsem někoho zabila," naříkala Hermiona. "Jak myslíš, že mi je? Jak by mi mělo být?" Dívka se zhroutila do Harryho náručí a začala vzlykat.

"To je v pořádku," pokoušel se ji Harry uklidnit. "Jen se vybreč."

"Harry," vzlykla Hermiona.

"McLaine," řekl Harry tvrdým hlasem. "Chci ulici plnou mých mužů. Dostaňte jich sem, kolik to jen půjde, a zjistěte, jestli tu těch hajzlů není víc."

"Ano, pane," souhlasil McLain.

"Pane, pokud můžu něco navrhnout?" ozval se Mundy.

"Mluvte."

"Měl byste slečnu Grangerovou odvést na nějaké klidnější místo," řekl jemně Mundy. "Aby se mohla uklidnit."

"Udělejte to, pane," přitakal McLain. "My se tady o to postaráme."

"Budu v mém pokoji v Kotli," řekl Harry zdráhavě. "Dojděte pro mě, i kdyby měl někdo jen podezření, že se něco stane."

"Ano, pane," souhlasil McLain. "Mundy, jděte s nimi."

"Dobře, McLaine." Harry donesl svoji kamarádku zpátky do svého pokoje a snažil se ji co nejvíc uklidnit, až nakonec usnula. Potom, co ji sundal boty a povolil oblečení, aby ji bylo pohodlněji, se vyplížil z pokoje.

"Je v pořádku, pane?" zeptal se Smythe starostlivě.

"Jen trochu otřesená," opověděl Harry,.

"Zabít člověka by ani nemělo být lehké," zamumlal Smythe. Zadíval se do prázdna a vypadalo to, jako by byl myslí někde úplně jinde. "Nikdy by to nemělo být lehké."

"Máte pravdu," přitakal Harry. "Nemělo."

"Bez urážky, pane," řekl hned Smythe.

"Zapomeňte na to," řekl Harry poklidně. "Nikdy jsem nebyl normální, tak proč by to v tomhle mělo být nějak jinak?"

"Co teď, pane?"

"Byly nějaké další útoky?"

"Další dva pokusy, pane."

"Zajatci?"

"Muži, potom útoku na Hermionu, neměli náladu brát zajatce," odpověděl Smythe.

"Ať už v tom nepokračují," řekl Harry zvolna. "Budu jich pár potřebovat k soudu a ani nezmiňuju všechny ty informace, co z nich můžeme dostat."

"Soudu?"

"Zničíme ten odboj a potom budou mít soud," vysvětloval Harry. "Všechno to udržíme v rámcích zákona a pak je všechny najednou pověsíme."

"Ano, pane," řekl prkenně Smythe.

"Pamatujete, co jsem říkal o zničení kouzelnického světa?"

"Ano, pane."

"Tohle je jeho součástí," řekl Harry k poddůstojníkovi s kamenným výrazem. "Potřebujeme jednat podle zákonů, pokud má to, co vytvoříme, vydržet."

"Rozumím, pane," řekl pomalu Smythe. "Ale musíte chápat, když řeknu, že to není tak uspokojující jako když je proženu kulkou."

"Já vím, seržant-majore," řekl Harry. "Já vím."

***

"Albusi," zvolala Minerva, jakmile vběhla do ředitelovy kanceláře. "Zaútočili na Příčnou ulici. Bonesová měla pravdu, jdou po dětech.

"Kolik?" zeptal se s úzkostí Brumbál.

"Čtyři u svatého Munga," řekla McGonagallová s úlevou. "Ale příště možná nebudeme mít takové štěstí."

"Proč tak málo?" zeptal se okamžitě Brumbál. "Jak to že jsme měli takové štěstí?"

"Slečně Grangerové se podařilo zastavit první skupinku a Potterovi muži se postarali o zbytek," řekla s úšklebkem Minerva. "Albusi… co by se jenom mohlo stát, kdyby tam nebyli?"

"Nevím, Minervo," odpověděl Albus. "Ale máme štěstí, že se jim je podařilo odehnat."

"Odehnat?" zamrkala překvapeně Minerva. "Albusi, oni je neodehnali. Zabili je. Potterovi muži nebrali zajatce a podle toho, co jsem slyšela, to samé platí i pro slečnu Grangerovou."

"Minervo," zhrozil se Albus. "Jak se můžeš takto radovat z něčí smrti?"

"Byli to smrtijedi, Albusi," odvětila Minerva. "K tomu se navíc pokusili ublížit mým dětem. Děti neudělali nic špatného, jsou opravdu nevinné."

"Ano, ale není to trochu…"

"Ať trest odpovídá zločinu," skočila mu do řeči McGonagallová.

***

"Co?" zeptal se klidně Voldemort.

"Mrtví, můj pane," zopakoval Lucius. "Všichni jsou mrtví."

"Jak je to možné?"

"Potterovi muži," vysvětloval Lucius. "Spolu se všemi bystrozory, co Ministerstvo mohlo sehnat."

"Chápu," zavrčel Pán zla. "Řekni mi, Luciusi, jak myslíš, že bychom na tuto urážku měli odpovědět?"

"Potter nemůže být všude," řekl s pokrčením ramen Lucius. "Najdeme pár osamocených mudlovských domů a dáme je mužům, ať se trochu pobaví, vykouzlíme Znamení zla a to bude naše zpráva Potterovi."

"Výborně," přitakal Voldemort. "Zařiď to."

"Ano, můj pane," přitakal Lucius.

***

"Chci na zítřejší titulní straně rozhovor s Potterem," zakřičel vydavatel Denního věštce. "A je mi jedno, jak ho seženete."

"Možná si ho budeme muset vyprosit u Láskorádů," ošil sebou jeden z reportérů. "Potom všem co jsme loni vytiskli."

"To bylo v minulosti," řekl vydavatel s odmítavým mávnutím ruky. "Jsem si jistý, že už na to zapomněl a jestli ne, tak mu prostě vysvětlete, že takhle hold svět funguje."

"Nejsem si jistý, jestli to zabere, šéfe," trval reportér na zatloukání hřebíků do vlastní rakve. "Potter ví, co je to zášť. Viděl jste, co udělal s Popletalovou popularitou."

***

Hned jakmile zjistil, co se stalo v Příčné ulici, si Neville oblékl svoji uniformu.

"Musím jít, babi," vysvětloval Neville stoické hlavě Longbottomovic rodiny. "Není možné, aby to Harry nechal jen tak být."

"Ale pořád máš ještě trochu času, než se budeš muset vrátit," protestovala babička chabě.

"Je to má povinnost, babi," řekl Neville pevně.

"Tak se mi aspoň ukaž," rozkázala. "Přesně jako tvůj děda. Byl by… Je na tebe pyšný, to víš, že ano? Jen… Jen mi slib, že na sebe budeš dávat pozor."

"Slibuju, babi," přitakal Neville.