16.Prožitky z války | Staří vojáci nikdy neumírají

"Harry," křikla Tonksová, jakmile vešla do Kotle. "Právě jsem slyšela, co se stalo. Kde je Hermiona, je v pořádku?"

"Je kvůli tomu, co se stalo, trošku otřesená," řekl Harry. "Teď spí."

"Proč nejsi u ní?" zavrčela Tonksová.

"Protože tady mám práci," odpověděl Harry klidně. "I když bych ocenil, kdybych jsi k ní šla ty. Radši bych, aby teď nebyla sama."

"Fajn," odsekla Tonksová. Vlasy jí prostřídaly několik barev, načež vyběhla schody nahoru. "Z cesty," vyštěkla na muže před dveřmi.

"To si nemyslím." Mundy z pod bundy vytáhl nebezpečně vypadající samopal a zamířil ho na mladou bystrozorku. "Ještě jeden krok nebo náhlý pohyb a je po Vás."

"Přišla jsem za Hermionou," řekla pomalu Tonksová. "Nepřišla jsem ji ublížit."

"Neznám Vás," řekl jednoduše Mundy. "Major mi nakázal, abych ji pohlídal, zatímco bude pryč a bez jeho rozkazu přes tyhle dveře někdo projde jen přes moji mrtvolu."

"To Harry mi řekl, abych za ní šla," řekla Tonksová.

"Mně to neřekl."

"Pusť ji dál, Mundy." Tonksová naskočila, když se zpoza ní ozval neočekávaný hlas.

"Víte to jistě, McLaine?" prohlížel si ji podezíravě Mundy.

"Je to druhá hlídka," vysvětloval McLain. "Major ji věří a myslel si, že ženská hlídka poblíž slečny Grangerové by slečnu uklidnila."

"Fajn," souhlasil nakonec Mundy. Když ten děsivý muž sklonil zbraň, tak si Tonksová s úlevou oddechla.

"Takže… můžu jít dovnitř?" zeptala se nervózně.

"Můžete jít dovnitř," přitakal Mundy.

"Nevšímejte si toho," řekl McLain, když Tonksovou doprovázel ke dveřím. "Prostě je rozčílený, že slečnu Grangerovou napadli během jeho hlídky."

"Oh." Tonksová vešla do pokoje, kde našla Hermionu sedět v naprosté tmě. "Hermiono?"

"Tonksová?" zeptala se Hermiona. "Jsi to ty?"

"Jo, jsem to já."

"Kde je Harry?"

"Je…," snažila se Tonksová vymyslet výmluvu, která by melancholickou dívku uklidnila.

"Dole a plánuje další krok," řekl McLain. "Nebere to, co se stalo, moc dobře."

"Co tím myslíte?" zeptala se Hermiona. "Nic se mu nestalo."

"Nebyl schopný Vás ochránit," vysvětloval McLain. "A to bere… bude brzy v pořádku, madam."

"Je to opravdu tak zlé?" Hermionina starost o Harryho naprosto převážila její vlastní depresi.

"Jakmile od Vás odešel, okamžitě si úplně změnil program dne," řekl McLain. "A taky změnil měřítko akce. Spíš než omezené přepadení, to vezme celé a pořádně."

"Máme na to dost mužů?"

"Spoustu," přitakal McLain. "Normálně nechcete zaútočit pokud nemáte výhodu minimálně tři na jednoho. Když budeme brát každého dospělého v ulici jako nepřítele, tak máme výhodu dva na jednoho."

"Říkal jste, že normálně byste do toho nešli," ozvala se Tonksová.

"Slyšela jste někdy o pojmu "násobení síly"?" zeptal se McLain. "Znamená to, že jeden z našich stojí za jednoho a půl z jejich… nebo dva, nebo pět nebo tak nějak. Není to vytahování; je to pouze uznání faktu, že lepší trénink a vybavení udělají vojáka mnohem efektivnějším. Ani nezmiňuju to, že dva na jednoho je nejhorší možnost. Major si myslí, že budeme mít tři na jednoho, nebo klidně i čtyři na jednoho. Myslí si, že většina z nich bude přátelských nebo neutrálních."

"Můžete nám dát víc detailů?" zeptala se Hermiona.

"Myslím, že velitel by to radši všechno udržel v tajnosti," řekl McLain s rychlým pohledem na bystrozorku. "Ale můžu Vám říct, že to pojmenoval "Operace: Pochod k moři"."

Hermiona otevřela pusu do překvapeného "o". "Jako u Shermana?"

"Trefa do černého, madam."

***

"Jsem tady, Harry," zvolal Neville, jakmile prošel krbem. "Kdy zaútočíme?"

"Posaď se, Neville," odpověděl Harry. "Právě to probíráme."

"Hermiona je v pořádku, že ano?" zeptal se při sedání Neville.

"Otřesená, ale v pořádku," odvětil Harry. "Právě je u ní Tonksová."

"Dobře."

"Hlavní věcí je, že nechci, aby někdo utekl…," zmlknul Harry, když si všiml, že k nim jde Tom.

"Dáte si něco k pití, pane Longbottome?" zeptal se Tom s víc respektem, než u něj Neville kdy slyšel.

"Cokoliv tekutého," odpověděl Neville. "Děkuju, Tome."

"Je mi ctí obsloužit kohokoliv v té uniformě," řekl hrdě Tom. "Mohl bych se na něco zeptat, majore Pottere?"

"Na co, Tome?"

"Proč nejsi víc rozzlobený ohledně toho, co se stalo slečně Grangerové?" zeptal se Tom. "Vypadáš hrozně klidně… bez urážky samozřejmě."

"Na psa se taky nezlobíš, když ti zasviní koberec," řekl Harry pomalu. "Praštíš ho, aby věděl, že se zlobíš, a omácháš mu v tom čumák, aby věděl, co udělal. Zloba způsobí jen nedbalost a donutí tě dělat věci, kterých budeš později litovat."

"Takže jim prostě… ukážeš jejich chybu?"

"Dám jim odměřenou odpověď," řekl Harry. "Musí se naučit, že po činech přicházejí následky a že na každý jejich útok jim obdobně odpovím."

"Myslím, že to chápu," přitakal Tom. "Hned přinesu to pití."

"Díky, Tome."

"Takže teda vypálíme Obrtlou?" zeptal se dychtivě Neville.

"Pokud budeme muset," souhlasil Harry. "Radši bych, aby k tomu nedošlo, ale pokud nebudou chtít uznat, že prohrávají…"

"Tak si zaslouží to, co dostanou," řekl Neville divoce.

"Dostaňte zvědy a kouzelnickou podporu na jejich místa," zašeptal Harry jednomu z poslů. "A ať jsou ukrytí, dokud jim nedám rozkaz."

"Ano, pane."

***

Později tu noc byli lidé kouzelnického světa vytrženi ze svých spokojených životů praskavou zprávou, ozývající se přes jejich Bezdrátovky.

"Dámy a pánové, přerušujeme náš obvyklý program jedinečnou zprávou." Po celém Spojeném království se kolem Bezdrátovek shromáždily celé rodiny. "Právě teď síly pod vedením majora Pottera napadají smrtijedy v Obrtlé ulici. Předávám slovo našemu reportérovi Michaelu Redshirtovi, který se právě na daném místě nalézá."

"Děkuju, Tome. Právě teď stojím u vstupu do Obrtlé ulice s majorem Harry Potterem, velitelem 95 Střelců. Majore Pottere, můžete našim posluchačům vysvětlit, proč jste se rozhodl napadnout Obrtlou ulici?"

"Jen stěží bych tomu říkal napadení," odpověděl Harryho hlas. "Až moc dlouho byla Obrtlá ulice brána oběma stranami jako útočiště černokněžníků. Lidé zapomínají, že většina Obrtlé ulice se od Příčné nijak neliší; je vytvořená slušnými lidmi, co prostě chtějí žít svoje životy. Naše přítomnost tady se nijak neliší od naší přítomnosti v Příčné. Opět to tady uděláme bezpečné pro slušné lidi."

"Ale co říkáte na…"

"K zemi," zakřičel Harryho hlas. "McLaine, sejměte toho odstřelovače."

"Major Potter mě právě zachránil před kletbou, která přiletěla z vrchních pater budovy," zašeptal reportér do mikrofonu. "Jeho muži jsou urgh…"

"Michaele… Michaele, jsi tam?"

"Váš muž právě dostal kletbou do obličeje," ozval se přes Bezdrátovku Harry. "Posílám ho do stanu první pomoci.

"Majore Pottere, počkejte," řekl Tom rychle. "Chtěl byste ještě něco říct?"

"Teď ne," odpověděl Harry. "Mám tady bitvu, kterou musím vyhrát." Harry upustil mikrofon a otočil se zpátky ke svým mužům. "Dostaňte tyhle lidi dozadu… ne, nejdřív jim vezměte hůlky a prohledejte je. Pistole byste jim taky nenechali. Mysli, Neville."

"Promiň, Harry," řekl Neville se začervenáním. "Slyšeli jste to, chlapi."

"Co s námi budete dělat?" přitáhla k sobě žena svoje děti.

"Jen Vás odvedeme na bezpečné místo," ujišťoval ji Neville. "Jestli nepatříte ke smrtijedům, tak Vám dovolíme se sem vrátit, až skončíme."

"Jak nás budete kontrolovat?" zeptala se žena.

"Vytáhněte si rukáv," přikázal Neville. "Vidíte… čistá kůže."

"Oh… takže můžu jít?"

"Nejdřív bychom rádi, kdybyste si promluvila s pár lidmi," řekl Neville. "A taky tady máme naše léčitele, aby všechny prohlédli."

"Léčitele?" zeptala se nadějně žena. "Opravdové léčitele?"

"Opravdové léčitele," potvrdil Neville.

"Mohli by se podívat tady na Holly?" zeptala se nadějně žena. "Poslední dobou měla trochu kašel a já jsem neměla dost galeonů, abych…"

"Jonesi," křiknul Neville. "Odveďte tady paní k léčitelům a zařiďte ať se postarají o ten kašel."

"Ano, pane," přitakal Jones. "Tudy, madam."

***

"Albusi," odchytila Minerva ředitele při jeho odchodu. "Kam to jdeš?"

"Na Obrtlou," odpověděl Brumbál. "Musím se tam dostat předtím, než bude moc pozdě."

"Albusi, mluv srozumitelně," dožadovala se Minerva. "Moc pozdě na co?"

"Obrtlá se začala bránit," odpověděl Brumbál. "Ale nemyslím si, že by ještě bylo moc pozdě na to všechno zastavit, než se to vymkne kontrole."

"Albusi…"

"Neodvolí Harrymu jen tak napochodovat do Obrtlé ulice a převzít ji," pokračoval Brumbál. "Budou se bránit a všichni, co tam s Harrym šli, umřou."

"Důvěřuj tomu chlapci trochu," vyštěkla Minerva. "Viděl jsi, jak si se smrtijedy poradil předtím."

"Viděl jsem, jak byl schopný zabít několik skupinek pomýlených dětí, co se přišlo pobavit," řekl zapáleně Brumbál. "Nemá ponětí, jak si poradit se skutečnými černokněžníky. Jdi mi z cesty, Minervo."

***

Nevillův oddíl obešel budovu a začala je kouzly odstřelovat velká skupinka smrtijedů. "Co budeme dělat, pane?" dožadoval se jeden z mužů. "Pane, co máme dělat?"

Neville nevěděl, co by měl dělat, a kolem prolétávala další a další kouzla, tak se snažil vymyslet, co by v téhle situaci dělal jeho velitel. Popadl vlajku od mrtvého vlajkonoše a otočil se na muže. "Jdeme," křiknul a rozeběhl se proti skupince smrtijedů. Muži nadšeně zakřičeli a rozeběhli se za svým velitelem na skupinku překvapených černokněžníků.

V zápalu surového boje se blýskaly jak kouzla tak bajonety.

"Jste v pořádku, pane?"

"O koho jsme přišli?" ignoroval Neville otázku.

"Smith a Hogue," odpověděl muž. "Další tři jsou zranění. Pane, Vaše ruka."

Neville se podíval dolů s teprve teď si všiml rány. "Sakra," syknul Neville, když si všimnul, jak se mu po ruce rozlézá černá barva. "Uřízněte ji."

"Promiňte, pane?" zeptal se nervózně mladý voják. Neville si sundal pásek a pevně si ho hned pod loktem omotal kolem ruky. Muž šokovaně zíral, jak Neville vytáhnul svoji hůlku a přiložil si ji na zápěstí. "Pane, snad nehodláte…" Muž vyděšeně zíral, jak Neville seslal řezací kletbu.

"Zpopelňovaní kletba," procedil Neville skrz zatnuté zuby. "Rozlezla by se mi po celém těle, kdybych tu ruku neodřízl."

"Copak by to léčitelé nemohli nějak zastavit?" zeptal se voják, kterému bylo na omdlení.

"Na to nemám čas," zavrčel Neville. "A teď mi pomozte nahoru a podejte mi můj meč."

***

"Podporučík Longbottome se postaral o skupinku v sektoru čtrnáct," řekl Smyth Harrymu. "Dva mrtví a několik zraněných."

"A na jejich straně?"

"Všichni mrtví," řekl Smythe. "Došlo na bajonety."

"Ještě něco?"

"Jedna skupina se zabarikádovala v baru na konci ulice," řekl Smythe. "Co s nimi máme udělat, pane?"

"Všechno ostatní jsme vyčistili?"

"Ano, pane," přitakal Smythe.

"Vytáhněte Gustavy*," nakázal Harry po chvilce přemýšlení. "A střílejte, dokud nic nezbude."

"Ano, pane."

"Pokud možno udržte je z dohledu," dodal Harry. "Radši bych, aby neměli ani ponětí, jak jsme to udělali."

"Dobře, pane."

"Harry," objevil se s "pop" ředitel. "Díky bohu, že jsem se sem dostal včas. Musíte se odsud dostat dřív, než….," zmlknul Brumbál, když najednou budova na konci ulice s obrovským výbuchem zmizela. "Co to bylo?"

"Konec odporu," řekl Harry poklidně. "Potřeboval jste něco?"

"Jak?" řekl šokovaně Brumbál. "Jak jsi to…"

"Pokud pro mě nemáte nic důležitého, tak Vás musím požádat, abyste odešel," přerušil ho Harry. "Tohle je pořád uzavřená oblast, dokud se neujistíme, že je pro civilisty dostatečně bezpečná."

"Harry…."

"McLaine," zvýšil Harry hlas. "Doveď tady pana Brumbála do Příčné ulice a na prohlídku k léčitelům."

"Ano, pane." Překvapivě poslušný Brumbál se nechal odvést.

"Pane," řekl Smyth, když k Harrymu došel. "Ulice je Vaše, všechen odpor skončil."

"A konečné zúčtování?" zeptal se s povzdechem Harry.

"Padesát mrtvých na jejich straně," začal Smythe. "Dvanáct na naší, pět civilistů a deset neznámých. Taky nacházíme těla stará od jednoho týdne až po stovku let."

"To jsem udělal já," zašeptal Harry. "Tohle je všechno moje vina."

"Je to Vaše zodpovědnost, pane," odporoval Smythe. "To je rozdíl. Vaši prací je naplánovat to tak, abychom ztratili co nejméně mužů."

"Já vím, ale," odmlčel se Harry. "Ale nemuseli tady být. Mohl jsem…."

"Víte, co je peklo, majore?" zeptal se starý voják. "Peklo je být odsouzený k pomalému uhnívání. Peklo je strávit zbytek života jako neužitečná součást společnosti…. Vím, co je to peklo. Žádný z mužů tady nelituje, že se k Vám přidal. Umřít v bitvě po boku našich bratrů… umřít s ušlechtilým důvodem v bitvě po boku našich bratrů, místo toho abychom si odpykávali svůj trest v pekle, je dar, který Vám nikdy nebudeme moct oplatit. Netruchlete nad jejich smrtí, slavte jejich propuštění, protože ať už budoucnost připraví cokoli, už nikdy se nebudou muset vrátit do toho uhnívajícího pekla. Máme takovou průpovídku o tom, až umřeme a půjdeme k soudu," dodal Smythe. Stařík se podíval na Harryho a usmál se. "Když dorazíme, ohlásíme se: "Hlásí se ještě jeden voják, pane, svůj čas v pekle už jsem si odbyl." Strávili si svůj čas v pekle a umřeli na nohách jako praví muži. To oni jsou ti šťastní."

"Děkuji, seržant-majore," řekl jemně Harry

"Je to moje práce, pane," opáčil Smythe.

----------

* http://cs.wikipedia.org/wiki/Panc%C3%A9%C5%99ovka_Carl_Gustav