18. Hezké brzké narozeniny, Neville | Přej si něco

Harry měl v puse pachuť po špinavých ponožkách a hlava ho bolela, jako by ji celou noc používala horda kovářů místo kovadliny.

Zasténal bolestí, donutil se vstát a okamžitě toho zalitoval. Pár klopýtavými kroky se dostal ke dveřím a povedlo se mu dostat z budovy, kde se probudil.

Harry strávil několik dalších minut klopýtáním skrz ulice, až se nad ním nakonec zželelo jednomu řidiči taxíku a zastavil u něj.

"Vypadá to, že potřebujete někam svézt," ušklíbl se řidič.

"Jo," souhlasil Harry. "Vezměte mě kamkoliv, kde si můžu sehnat odvoz do Vídně."

"Heh, máte to mít." Řidič taxíku pozoroval svého zákazníka ve zpětném zrcátku. "Těžká noc?"

"Dalo by se to tak říct," přitakal Harry. "Jen bych si přál vzpomenout, co se dělo po desáté sklenici."

"Všichni jsme si tím prošli," soucítil s ním řidič. "Prostě zavřete oči a já Vás vzbudím, až tam budeme."

"Děkuju," přikývl Harry a zařídil se dle řidičovy rady.

Harrymu zabralo několik útrpných hodin, než se konečně dostal před svůj hotel, a když konečně dorazil, zjistil, že před ním na něj čeká jeden z bystrozorů, co ho včera doprovázeli.

"Dobrý den, pane Blacku," usmál se bystrozor. "Jak se dnes máte."

"Jsem trochu unavený," ušklíbl se Harry. "Měl jsem celkem… rušnou noc."

"To jsem si jistý," usmál se bystrozor. "Přišel jsem, abych Vás pozval na prohlídku Národního velitelství Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů. Můžu říct mému nadřízenému, že přijímáte?"

"Vteřinku," zahleděl se Harry na hodinky. "Mohl byste se vrátit až za pár hodin? Opravdu bych si nejdřív potřeboval trochu odpočinout."

"Samozřejmě," přikývl bystrozor. "Budu na Vás za tři hodiny čekat dole v hotelu."

Harry se zadíval na hodinky. "Čtyři by byly lepší."

"Ano, pane," přitakal pobaveně muž. "Vrátím se pro Vás za čtyři hodiny."

"Fajn," přikývl Harry. "Nashledanou."

"Nashledanou, pane Blacku," odpověděl bystrozor, předtím než s "pop" zmizel.

Harry zasténal bolestí a došoural se k výtahu; čekal na něj spánek a spousta prášků na bolest.

***

"Je všechno připravené?" zeptal se Pán zla až nebezpečně klidným hlasem.

"Jen čekáme na dokončení přenášedel, můj pane," usmíval se přihlouple smrtijed. "Jakmile budou hotové, tak budeme moct zaútočit."

"Výborně," zavrněl Pán zla. "Black se brzo setká se svým koncem."

"Ano, můj pane," přitakal přisluhovač.

"CRUCIO, Bwahahahahahahaha," šklebil se Pán zla. Zbožňoval svůj život.

***

Harry se probudil a několik minut zíral do stropu, než konečně našel dostatečnou motivaci k tomu, aby vylezl z postele. Klopýtáním po pokoji se mu podařilo obléct a brzo byl na cestě na svoji schůzku.

"Jste připravený vyrazit, pane Blacku?" zeptal se bystrozor, jakmile Harry vystoupil z výtahu.

"Ano," přikývl Harry. "Máte přenášedlo?"

"Přímo tady, pane," pokývl bystrozor a zvedl kousek papíru. "A mělo by se aktivovat za tři, dva, jedna."

"Jsme tady?" zeptal se Harry a v duchu si poznamenal, že kocovina dělala cestování přenášedlem mnohem… zajímavější než obvykle.

"Ano, pane," přikývl bystrozor. "Právě teď jsme v předsálí budovy hlavního velitelství."

"Pěkné," pokyvoval Harry, zatímco si prohlížel štíty. "Ty štíty vypadají dost komplexně. Nechtěl bych se ani pokoušet skrz ně dostat. Teda až budou dokončeny."

"Až budou dokončeny, pane?" zeptal se bystrozor se zmateným výrazem.

"Hmm," neobtěžoval se Harry skončit s prohlížením. "Oh, ty šíty. Ty dokončené části vypadají, že poskytnou velké zabezpečení, ale ty nedokončené vypadají, že nezastaví ani skupinku odhodlaných prvňáků. Ale musím přiznat, že ty záplaty, co jste narychlo přidali, vypadají taky dost komplexně. Pochybuju, že by si většina lidí vůbec všimla, že jsou tam jen pro dojem."

"Rozumím, pane," zasmál se nervózně bystrozor. "Jak jste si všimnul, že jsou ty záplaty k ničemu?"

"Špatná barva," zakroutil hlavou Harry. "Svítí na mě jako malá slunce, ale vsadím se, že v černo-bílé je skoro nemožné je rozeznat."

"Ano, pane," přitakal bystrozor. "Skoro nemožné."

"Děkuju, že jste mi dovolili se na tohle podívat," pokynul Harry směrem k budově. "Co je dalšího na programu?"

"Um." Bystrozorovi to chvilku dalo, že se mu podařilo vzpamatovat. "Prohlídka zadržovacích cel, pane."

"Nemohli bychom to nechat až po jídle?" zadíval se Harry na hodinky. "Nebo po kávě?"

"Samozřejmě, pane," přikývl bystrozor. "Bude Vám stačit naše kantýna?"

"Jasně," kývl Harry. "Omlouvám se, že přidělávám tolik problémů, ale ještě jsem dnes nic nejedl a zrovna jsem si uvědomil, jak velký hlad mám."

"Jak už jsem řekl, pane, není v tom nejmenší problém," usmál se bystrozor povzbudivě. "Tudy, pane."

Harry muže následoval menším bludištěm uliček, dokud se konečně nedostali k jejich cíli.

"Obávám se, že tady toho teď moc nemáme," zamračil se bystrozor, "ale jsem si jistý, že Vám něco dobrého seženeme."

"Stačí cokoliv," přikývl Harry. "Prostě musím něco dostat do žaludku."

"Tak tady počkejte," ukázal bystrozor k jednomu stolu. "A já dojdu za kuchaři."

"Děkuji," sedl si Harry.

"Není za co, pane," kývl bystrozor a odběhl pryč, načež se za pár minut vrátil se sendvičem a dvěma šálky kávy.

"Děkuji," řekl Harry a natáhl se pro sendvič.

"Jak jsem předtím říkal," začal bystrozor, "naše zadržovací cely jsou jedny z nejmodernějších. Každá z nich je vybavena štíty pro utlumení magie, zvýšenou gravitací a jednostrannými štíty."

"Jak to funguje?" zeptal se Harry, aby udržoval zdvořilý rozhovor.

"Štíty na utlumení magie není třeba vysvětlovat, ale povedlo se nám přidat několik vylepšení, o kterých možná nevíte," řekl bystrozor nadšeně. "Sestrojili jsme je tak, aby vysály magii ze všech předmětů ke kouzelnické dopravě. Zvýšená gravitace neboli ZG zajatcům ztěžuje pohyb a doufáme, že taky bude mít negativní dopad na jejich magii. Nakonec jednostranné štíty dovolí lidem vstoupit, ale zabrání jim v odchodu. To jsme přidali, abychom případně mohli povolit ty utlumující štíty, a nemuseli se bát hromadného útěku."

"Fascinující," snažil se Harry předstírat zájem, v čemž neuspěl.

"Kdybyste se na ně rád podíval, pane Blacku?" zeptal se bystrozor a napil se kávy.

Harry se podíval dolů na svůj napůl snězený sendvič; to mluvení o vězeních ho úplně připravilo o chuť. "Třeba hned teď."

"Tak pojďme, pane," vyskočil na nohy bystrozor a provedl Harryho dalším bludištěm chodeb.

"Máte nějaký důvod proč jste použili tradiční kovové mříže?" zeptal se Harry když s tupým výrazem zíral do cely.

"Ono to jde nějak jinak, pane?" zeptal se dychtivě bystrozor.

"Nevím," pokrčil rameny Harry. "Ale myslím, že byste mohli použít nějaký druh nerozbitného skla nebo…" Harry překvapeně zamrkal, když se přesně v ten moment do jedné z prázdných cel přemístil tucet smrtijedů.

"Chcípni, Blacku," zakřičel jeden z nich a z jeho hůlky vyletělo oranžově zabarvené kouzlo, které se vytratilo jen centimetry před Harryho obličejem.

"Wow, jste dost dobří," ušklíbl se Harry na uvězněné smrtijedy. "I když možná byste měl vašim mužům říct, ať jim příště nejdřív seberou hůlky, než je sem pošlou."

"Ano, pane," dostal ze sebe bystrozor.

"Ale nemyslete si, že neoceňuju tuhle malou demonstraci, kterou jste si pro mě připravili," usmál se Harry. "Teď už chápu proč jste tak trval na prohlídce zadržovacích cel. Hrozně se mi líbí, jak se sem ti "smrtijedi" přesně v tu správnou chvíli přemístili a vyslali na mě kouzlo, které se prostě vytratilo, což efektivně ukazuje, jak účinné vaše štíty jsou."

"Ano, pane," přitakal tupě bystrozor.

"Děláte to pro všechny prohlídky?" usmál se Harry. "Pokud ne, tak mockrát děkuju za všechnu tu práci, kterou jste do toho museli dát. Bože, to bylo super."

"Když myslíte, pane," přikývl opět automaticky bystrozor. "Mohl byste na chvilku počkat venku?"

"Samozřejmě," kývl Harry. "Ještě jednou, výborné představení, vyřiďte svému šéfovi moji pochvalu."

"Vyřídím, pane," kývl bystrozor. "Vyřídím."

Harry se při odchodu nadšeně usmíval. Převléct několik bystrozorů za smrtijedy a přenést je sem bylo prostě geniální. Opravdu dobře to ukazovalo efektivitu štítů a člověka opravdu potěšilo to pomyšlení, že si dali všechnu tu práci, jen aby ta prohlídka byla o něco víc speciální.

Rakouský bystrozor ještě několik vteřin tupě zíral do cely, než nakonec vytáhl svůj nový zapalovač a zavolal šéfovi.

"Co je?" ozval se nevrlý hlas velitele bystrozorů. "Byl jsem celou noc vzhůru, kvůli vyšetřování ohledně štítů, co TO zadržují, takže by to radši mělo být setsakramentsky důležité."

"Několik smrtijedů se nám právě přeneslo do nové zadržovací cely, pane," přemáhal bystrozor potřebu začít se hihňat. "Pan Black chtěl, abych Vám vyřídil jeho pochvalu této nezapomenutelné demonstrace účinnosti nových štítů."

"COŽE?" zeptal se šéfův hlas, bez jakýkoliv známek únavy. "Jestli je to vtip…"

"Možná že ano, pane," zahihňal se bystrozor nervózně. "Ale ne ta část o přenesení skupinky smrtijedů. Ta je pravdivá."

"Rozumím," nadechl se zhluboka šéf. "Říkali, že má Black divný smysl pro humor. Hned tam pošlu tým. Vezměte Blacka na zbytek prohlídky a nedopřávejte mu víc zadostiučinění a tvařte se jakoby nic. Reagování na jeho malé vtípky, by ho mohlo povzbudit k dalšímu… a nejsem si jistý jestli bychom nějaký další ještě přežili."

"Ano, pane," přitakal tupě bystrozor. "Půjdu tedy Blackovi ukázat naši střelnici."

"Dobře," souhlasil šéf. "Konec."

Bystrozor opatrně strčil svůj zapalovač zpátky do skryté kapsy a vyšel z místnosti za stále se usmívajícím panem Blackem.

"Co si teď prohlédnout naší střelnici, pane Blacku?" zeptal se bystrozor, kterému se podařilo nasadit profesionální výraz.

"Jasně," přikývl Harry. "Pojďme."

"Tudy, pane," rozešel se bystrozor. "Střelnice nám dovoluje cvičit… ničivější kouzla, co umíme, bez toho aby došlo k nějakých škodám při nehodách. Zadní stěna byla sestavena z několika ocelových desek a skoro metru kamene. Jako další preventivní opatření byla taky očarována, aby víc vydržela a sama se opravovala."

"To zní zajímavě," přikývl Harry. "Jak často trénujete?"

"Odborová pravidla uvádí, že pracovníci z terénu musí cvičit jednou týdně, a naše elitnější jednotky musí cvičit denně. Zatímco pracovníci v kancelářích musí cvičit jednou za jeden nebo dva měsíce. Ale ve skutečnosti, většina lidí zamíří na střelnici každý den před nebo po práci. Nevěřil byste jak uklidňující je rozbíjet velké věci na malinké kousíčky."

"Zní to skvěle," přikyvoval souhlasně Harry.

"To je," přikývl bystrozor. "A jsme tady, chtěl byste si to vyzkoušet?"

"Rád," přikývl Harry. "Co mám udělat?"

"Stoupněte si na žlutou čáru," ukázal muž na čáru, co rozdělovala velkou místnost. "A křikněte "terč" a ze země se vynoří velký kus kamene. Pokud byste radši dřevo, tak to je "dřevěný terč" a pokud chcete vyzkoušet přesnost, tak "trefa do černého"."

"To je všechno?" zeptal se Harry a rozešel se k čáře.

"To je všechno," potvrdil bystrozor. "Bavte se."

"Jaké kouzlo bych měl použít?" usmál se Harry a vytáhl svoji kraťounkou hůlku.

"Co takhle něco silného?" navrhl bystrozor, který chtěl vidět, jaký druh kouzel pan Black používá. "Zajímavá hůlka."

"Udělal ji pro mě jeden můj přítel," poznamenal Harry, zatímco v hlavě hledal to správné kouzlo. "Jeden centimetr široká a dost speciální."

"To si dokážu představit, ale je menší než normálně," pokývl hlavou bystrozor. "Ovlivňuje její délka sílu…," zmlkl bystrozor, když z hůlky vyletěla velká černá koule, která vyhladila jak terč tak i kus zdi za ním. "Co to bylo?"

"Hmm?" otočil se na něj Harry. "Jen trochu ruské bojové magie. Co ji chybí v obratnosti, to nahrazuje naprostou destrukcí."

"To vidím," snažil se bystrozor udržet svůj klid. "Zajímavé kouzlo. Chcete se přesunout k další části naší prohlídky, nebo chcete ještě chvíli cvičit?"

"Můžeme se rovnou přesunout dál," pokrčil rameny Harry. "Ale vaše střelnice je úžasná, asi si taky jednou jednu budu muset zařídit."

"To rozhodně," usmál se bystrozor. Už začínal chápat Blackův smysl pro humor. "Poslední částí naší prohlídky je Zeď padlých. Je na ní jméno každého bystrozora, co přišel při službě o život."

"Rozumím," zvážněl Harry. "Tak mi dovolte zesnulé uctít a potom se můžeme vrátit na hotel. Myslím, že potom nebudu mít náladu na povídání."

"Chápu," přikývl bystrozor. "Zeď je tímto směrem."

Harry strávil několik minut prohlížení jmen a přemýšlením, jestli v Anglii taky někdy budou mít podobnou zeď. "Odpočívejte v pokoji."

"Chybějí nám," přikývl bystrozor a podal Harrymu kousek struny. "Aktivuje se, když řeknete slovo "hotel". Bylo mi potěšením Vás tady provést, pane Blacku."

"Bylo mým potěšením sem přijít," přikývl Harry. "Hotel."

Harry dorazil do vstupní haly hotelu a okamžitě přešel do výtahu. Potom, co zmáčknul tlačítko svého patra, zavřel oči a čekal. Chvilku předtím, než dorazil na své patro, uslyšel mdlý zvuk, který až podezřele moc zněl jako "Chcípnííííí". Otevřel oči, podezřívavě se rozhlédl kolem a ujistil se, že byl sám a všechno to bylo jen v jeho představivosti.

Pod ním se nalézala druhá skupinka smrtijedů, co propadla ke své smrti ve výtahové šachtě. Nenajdou je, dokud hotelové zaměstnance neupozorní zápach, že je něco špatně

***

"Hlášení," nakázal šéf Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů.

"Ano, pane" přitakal bystrozor, který Harryho provázel po budově. "Když Black dorazil, zeptal se mě na štíty a poznamenal, že v nich je několik děr, které by dovolili projít i napůl vycvičeným nepřátelům. Nabídl jsem, že mu ukážu vězení, ale odmítl s tím, že by se nejdříve rád najedl. Šli jsme tedy do kantýny a povídali jsme si o práci na štítech kolem zadržovacích cel. Black si zkontroloval na hodinkách čas a navrhl, abychom si je šli prohlédnout. Rád bych poznamenal, že jakmile se Black podíval na hodinky, přešla ho chuť na jídlo a půlku sendviče nechal. Šli jsme tedy k celám a zrovna v ten moment se dovnitř přenesla skupinka smrtijedů a když jeden z nich na Blacka poslal kouzlo, tak Black ani nemrknul."

"Takže to vypadá, jako by je očekával," ušklíbnul se šéf. "A kdybychom se ho na to zeptali, tak by určitě řekl, že to byla jen podivná náhoda, že se skupinka napůl vytrénovaných smrtijedů přenesla dovnitř, chvíli potom, co zmínil, že naše štíty jsou k ničemu."

"Myslíte, že to jejich objevení zařídil on, pane?" zeptal se bystrozor se šokovaným výrazem.

"Ne," zakroutil hlavou starší muž. "Naše výslechy ukázaly, že jim tuhle misi přidělil sám Pán smrtihňupů a pochybuju, že Black má vliv i na takovéhle věci. Na druhou stranu si myslím, že je dost pravděpodobné, že má mezi smrtijedy špeha, který mu řekl čas, kdy se má útok uskutečnit."

"Rozumím, pane," přikývl bystrozor. "Potom jsme si šli prohlédnout střelnici a Black zdemoloval jeden terč neznámým kouzlem. Zmínil, že to byla ruská bojová magie, ale žádné za našich identifikačních kouzel nic nezjistilo."

"A co jsme o tom zjistili?"

"Nic, pane," zakroutil bystrozor hlavou. "A vyšetřovací tým, který tam byl potom poslán, nedokázal ani najít důkazy, že tam byla použita nějaká magie."

"Zajímavé," přikývl starší muž. "Pokračujte."

"Potom jsme navštívili pomník padlých a Black odešel."

"Chápu," přikývl starší muž. "Opravdu musíme najít způsob, jak panu Blackovi poděkovat. Chci tucet týmů na prohledání mé a ministrovy kanceláře kvůli štěnicím."

"Ano, pane. Ale proč, pane?"

"Už měsíce se hádám s ministrem, že potřebujeme peníze na dokončení našich šítů," odfrkl si stařík. "A pořád mi říkal, že to není třeba a že si vystačíme s těmi dočasnými štíty. Taky dost zpochybňoval výdaje na nové cely a to jestli jsme je vlastně vůbec potřebovali. Představte si jeho výraz, až mu řeknu, že se skupině smrtijedů podařilo dostat přes ty "dostatečně dobré" šíty a jen díky panu Blackovi se nám podařilo je zastavit. A nemůžu se dočkat až dodám, že ty zbytečné a předražené cely hrály v jejich zadržení důležitou roli a že kdyby nebylo jich a pana Blacka, tak by se tucet černokněžníků, lačnících po krvi, nalézal uprostřed budovy Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů a mezi nimi a bezpečným spojením s ministrovou kanceláří by stálo jen pár úředníků."

"Řeknete mu, že šli po něm?" přemáhal bystrozor záchvat smíchu.

"Možná mu naznačím, že byli vysláni někoho zabít, a že nám ministerské zákony zakazují jmenovat jejich cíl," zašklebil se ošklivě stařík. "Občas prostě zbožňuju svoji práci."

***

"CRUCIO, CRUCIO, CRUCIO, CRUCIO, CRUCIOOOOOOOOO." Pán zla nebyl spokojený a když Pán zla nebyl spokojený, měl tendenci, to všem ukazovat. "Co tím myslíš, že oba dva týmy, které jsme poslali zabít Blacka, zmizeli? CRUCIO."

"Omlouvám se, můj pane," počůral se Červíček. "Black musel být až moc silný."

"SILNÝ? JÁ MU UKÁŽU, CO TO ZNAMENÁ SILNÝ," křičel Pán zla. "BELLO, vezmi manžela a švagra a ukažte mu, co to znamená rozzlobit Pána zla. Chci, aby prosil o smrt."

"Ano, můj pane," usmála se šílená žena. "Jak si přejete."

***

Harry se asi hodinu flákal po pokoji, když se rozhodl, že si dojde pro něco k pití. Sebral hrstku drobných ze stolku vedle postele, vyšel z pokoje a došel k automatu na pití.

A byl odměněn několika plechovkami jeho oblíbeného nápoje. Když odcházel, z automatu za ním se ozvala hrozná dunivá rána.

Donutil se neotáčet a pomalu došel do svého pokoje, kde zvednul telefon a zavolal na recepci.

"Recepce?" snažil se udržet si klidný hlas. "Tady Black. Myslím, že je asi něco v nepořádku s automatem na pití v chodbě u mého pokoje. Slyšel jsem, jak udělal divný zvuk, chvíli potom co jsem si z něj vzal pití."

Zavěsil telefon, otevřel láhev a loknul si. Věci začínali vypadat dobře; od chvíle, co dorazil do Rakouska, se mu nestalo nic divného a recepce ho ujistila, že automat občas divné zvuky prostě dělá, ale že přesto pošlou někoho, aby ho zkontroloval.

O kus dál na chodbě z automatu na pití pořád vytékala krev; Lestrangovi už nikdy víc nikomu neublíží.

----------

Autor: Jestli nad tím přemýšlíte, tak mince, kterou Harry použil na zaplacení pití, na sobě měla sledovací kouzlo. Lestrangovi se tak přenesli na maličké uzavřené místo. Nezapomínejte, že mince pocházela od někoho, kdo chtěl smrtijedy zabít, takže na sobě neměla všechny ty bezpečnostní kouzla jako normální přenášedlo.