20. Maďarští trnoocasí | Přej si něco

"Už jsem ti to řekl snad milionkrát, ale zopakuju ti to ještě jednou," zakřičel Profesor, když s Pomocnicí vycházeli z jejich hangáru. "Nebudeme náš Zeppelin barvit na růžovo."

"Ale já mám růžovou ráda," zakřičela na něj Pomocnice. "A když nemůže být růžový, tak ho chci zelený."

"Žádná zelená nebu…" Profesorovu tirádu utnulo odkašlání několika lidí. "Co chcete?"

"Jen jsme chtěli… probrat ten fakt, že jste k pohánění Vaší vzducholodě využili Teslových turbín," začala se první osoba nebezpečně ohánět velkou trubkou. "Myslíme si, že by bylo nejlepší, kdybyste si to rozmysleli."

"Jo," přitakala druhá postava. "Lidi, co tady pohánějí vzducholodě Teslovými turbínami většinou mívají nehody."

"Ale přátelé," začal Profesor otráveně, protože přerušili jeho hádku s Pomocnicí. "Nikdy by mě ani nenapadlo pohánět vzducholoď Teslovými turbínami. To je přece naprosté šílenství."

"Tak co to máte v tom hangáru?" zeptala se sarkasticky první postava. "Mně to přijde jako vzducholoď."

"Ah, to je běžná chyba," přikývl Profesor. "To není vzducholoď. To je Zeppelin."

"Oh," přikývla první osoba. "Tak v tom případě o nic nejde, pokud…"

"Pokud ho tedy neplánujete vybavit STENy," dokončila druhá postava. "Pokud ano…"

"Proč bychom měli chtít udělat něco tak hloupého?" zeptala se zděšeně Pomocnice. "Za koho nás máte?"

"Omlouváme se za to nedorozumění," usmála se první postava. "Hodně zdaru s Vaším Zeppelinem."

"Děkujeme," odpověděli Profesor s Pomocnicí.

"Jací příjemní chlapíci," poznamenal Profesor.

"Taky myslím," přitakala Pomocnice. "A teď jak jsem říkala, když nebude růžový, tak ho chci zelený."

"Nic takového nebude," zakřičel Profesor. "Zeppeliny byly stříbrné a přesně takový bude i ten náš."

***

Harry vyšel z hotelu a několik hodin se procházel po kouzelnických částech Vídně, dokud ho tedy nepopadla touha dál cestovat a neodešel si koupit přenášedlo do svého nového cíle.

"Dobré odpoledne," kývl prodavač. "Co pro Vás mohu udělat?"

"Chci si koupit přenášedlo do Maďarska," pokrčil rameny Harry. "A bylo mi řečeno, že tady možná nějaké seženu."

"Obávám se, že zařídit přenášedlo do Maďarska je skoro nemožné," zvedl prodavač omluvně ruce. "Ne protože ho odmítám vyrobit, ale kvůli záštitám, které Maďaři kolem země zřídili."

"O co jde?" uklidnil se Harry.

"Jak možná víte, Maďarsko je země, která protrpěla mnoho procesů," povzdychl si prodejce. "Po první světové válce se mudlovské autority rozhodly, že ho rozdělí na několik menších zemí, aby ho potrestali za to, že si vybralo špatnou stranu."

"A co to má společného s dneškem?" zeptal se Harry zamračeně.

"Hrstka kouzelníků se dozvěděla o hrozících změnách a rozhodla se, že zachrání, co nejvíc území to bude možné," usmál se krutě prodavač. "Pro týmy Francouzů šlo přesouvání hranic a sbírání válečných reparací jak po nitkách, tedy do dne, kdy se jednou přenášedlem dostali o pěkný kus jinam, než zamýšleli."

"Vím, jaké to je, když se najednou objevíte úplně někde jinde," přikývl soucitně Harry. "Není to zrovna příjemné."

"A jako by toho nebylo dost," ušklíbl se prodavač, "tak navíc nefungoval žádný jiný způsob kouzelnické dopravy. Vypadá to, že skupinka, co si říká Turulská brigáda*, kolem hranic vztyčila štíty, které zabraňují používání jakékoliv kouzelnické dopravy."

"Co se stalo pak?" naklonil se dopředu Harry. "Těžko se mi věří, že by se kouzelnická ministerstva jen tak vzdala."

"Máte pravdu," přikývl prodejce. "Nevzdali se a časem se ukázalo, že ta první skupinka měla docela štěstí. Pár dalších skupinek skončilo v jeskyni s celkem rozzlobenými maďarskými trnoocasými… většina dalších cestovatelů se setkala s tím samým osudem. Myslím, že ten poslední skončil po několikerém vymazání paměti v Bermudském trojúhelníku."

"Pořád se bojí něčeho, co se stalo skoro před 100 lety?" zeptal se nevěřícně Harry.

"Ne," zakroutil prodavač hlavou. "To byl teprve začátek, je to ještě horší. Mnohem horší. Povedlo se jim udržet vnější svět mimo jejich území, ale pak přišla druhá světová a jejich země začala být opět ohrožována cizími silami. Po válce to vypadalo, že se všechno uklidní, tedy jenom dokud…"

"Dokud?"

"Dokud nezačalo být očividné, že sovětští "osvoboditelé" nemají v záměru zemi opustit, a to vedlo k Maďarskému povstání roku 1956."

"Co se stalo?"

"Lidé se vzbouřili proti Sověty kontrolované vládě a povedlo se jim ji načas svrhnout, ale naneštěstí byl odboj zničen příjezdem sovětských vojsk," povzdechl si smutně prodavač. "Kouzelnická komunita odmítala jen tak přihlížet a aktivně vzdorovala sovětským útokům a úspěšně pomohla několika lidem utéct. Všechno šlo dobře, dokud nedorazil Výbor státní bezpečnosti spolu s několika týmy oddaných kouzelníků. Potom následovala válka mezi Turulskou brigádou a kouzelníky z KGB. Z té lepší stránky to nezáměrně zadrželo většinu nejschopnějších sovětských jednotek na jednom místě, ale z té horší stránky to zajistilo, že má Turulská brigáda bohatě důvodů, proč se obávat cizích kouzelníků."

"Wow," zakroutil Harry hlavou. "Neznějí zrovna moc přátelsky."

"To není tak úplně pravda," zakroutil naopak prodavač hlavou. "Nekouzelníci jsou jedni z nejmilejších na světě, to jen kouzelníci jsou trochu paranoidní."

"Budu ale přesto schopný Maďarsko navštívit?" zeptal se zamračeně Harry. "Radši bych neobtěžoval lidi, co chtějí mít svůj klid."

"Návštěva je pořád možná, tedy pokud jste ochotný promluvit si se zástupcem Turulské brigády a ujistit ho, že nemáte v úmyslu podmanit si jejich zemi, a taky možná budou chtít vědět, proč jste k nim přijel."

"Samozřejmě," přikývl Harry. "Jak to mám ale udělat?"

"Stačí když se dostanete do Budapeště a někdo se za Vámi staví," ušklíbl se prodejce. "Upozorním je předem o Vašem příchodu, aby zbytečně moc nepanikařili, až se tam objevíte."

"Nemají moc rádi, když se jim tam staví cizí kouzelníci, takže hádám, že si budu muset zařídit nějakou mudlovskou dopravu," uvažoval Harry. "Nevíte, kde bych něco takového mohl zařídit?"

"Ano," přikývl prodejce. "Avala** bude kolem desáté nebo jedenácté odjíždět ze Západního nádraží a v jednu byste měl být v Budapešti. Anebo byste mohl zkusit něco trochu zajímavějšího."

"Jako třeba co?"

"Vídeň a Budapešt jednou bývaly sesterská hlavní města Rakousko-Uherska a z toho důvodu je hodně obchodů a domů, co existovaly v obou městech." Prodavač mávnul směrem ke dveřím vzadu za pultem. "Většina z nich je uzavřených, ale některé průchody jsou pořád ještě provozuschopné."

"Skvěle," přikývl nadšeně Harry. "Děkuju."

"Stačí když půjdete do baru Na Prodej. Je to přes most a přímo naproti Gellertovu hotelu. Nahoře je restaurace, kde mají výborný guláš. Řeknu jim, aby se tam s Vámi sešli."

"Děkuju," usmál se na něj Harry a prošel danými dveřmi.

"Ne, Harry," zašeptal potichu prodavač, aby ho nebylo slyšet. "Já děkuju za to, co pro nás děláš."

Harry vyšel ze dveří a okamžitě uviděl starý zrezivělý ruský tank. Důkaz, že boje o kontrolu nad Maďarskem probíhali jak kouzelnickými tak nekouzelnickými silami. Smutně se na něj zadíval a rozešel se po ulici na místo setkání.

"Jak vám můžu pomoci?" pozdravil ho muž, jakmile Harry vešel do baru.

"Potřebuju stůl," odpověděl okamžitě Harry. "Musím se s někým sejít, takže potřebuju nejméně dvě židle."

"Ano, pane," přikývl muž. "Budete chtít ještě něco?"

"Ano," přikývl Harry. "Slyšel jsem, že máte výborný guláš, tak bych ho rád ochutnal, pokud je to tedy možné."

"To nebude problém, pane," přikývl muž. "Zařídím to."

Harry se posadil a snědl půlku guláše, když v tom si k němu přisedla krásná mladá žena.

"Jméno?" zeptala se chladně.

"Black, slečno?"

"Marosi, Marosiné Varga Kapalin," odpověděla bez známky laskavosti v hlase. "Záměr Vaší návštěvy?"

"Turistika," pokrčil pomyslně rameny Harry. Pokud nechce být přátelská ona, tak se taky nebude snažit. "Chtěl jsem se tady porozhlédnou po památkách."

"Co plánujete dělat a vidět?" prohlížela si ho podezřívavě žena. "A kam plánujete poté odjet?"

"Nevím, ale slyšel jsem, že tady máte nádherné lesy… taky bych se rád podíval na draky, pokud by to tedy bylo možné. A potom?" zamyslel se Harry. "Nemám žádné určité plány, takže třeba… Krym?"

"Proč si chcete prohlédnout chovné oblasti draků?" nehybně čekala na jeho odpověď.

"Mám draky rád," usmál se Harry. "A strávil jsem kolem nich docela dost času. Jsou to nádherná stvoření a myslím, že by bylo úžasné vidět je v jejich přirozených podmínkách."

"Chá…pu," uklidnila se žena. Konečně pochopila, proč pan Black přijel. "Potom navrhuji, abyste svoji návštěvu příliš neodkládal, byla by škoda, kdybyste svoji návštěvu příliš oddaloval."

"Děkuji," usmál se Harry. "Potřebuju nějakou propustku?"

"Ne." Žena vytáhla kus papíru a napsala na něj krátkou zprávu. "Ale jestli jim dáte tenhle papír, tak to pro Vás bude mnohem jednodušší."

"Děkuji," usmál se Harry. "Dala byste si něco k jídlu? Zvu Vás."

"Děkuji, ale ne," usmála se žena. "Bude mi naprosto stačit, pokud ty draky navštívíte co nejdříve."

"Bude to první věc, co udělám, jakmile si seženu hotelový pokoj," slíbil Harry. "Děkuju za pomoc a pěkný den přeji."

"Celkem milá," zamumlal si Harry pro sebe, zatímco dojídal guláš. "Když si dělá všechny tyhle problémy, aby se ujistila, že se dostanu k drakům, tak asi ty zvířata musí mít opravdu ráda."

Harry vstal, zaplatil za jídlo a po chvílce došel ke Gellertovu hotelu.

"Jak Vám můžu pomoci, pane?" zeptal se ho muž za pultem s pozdviženým obočím.

"Chtěl bych pokoj," odpověděl Harry. "Pokud možno ten nejlepší v hotelu."

"Hned to bude, pane…?"

"Black," usmál se Harry. "Po zapsání do hotelu budu muset odejít, tak bylo by možné, abych si nechal klíč na recepci?"

"Samozřejmě, pane," přikývl muž. "Pokud chcete, můžete tady nechat zavazadla a zařídím, aby Vám je zanesli do pokoje. Pak tedy budete moct hned, jak všechno zařídíme, odejít pryč."

"To by bylo perfektní," přikývl Harry. "Děkuju."

"Pro naše hosty jen to nejlepší," usmál se recepční. "Budete potřebovat ještě něco, pane?"

"Ne," zakroutil Harry hlavou. "Jenom si vezmu pár věcí z batohu a půjdu."

"Dobrá." Recepční se od něho otočil a vrátil se k papírům.

Harry se pár minut prohrabával batohem, až nakonec vytáhl svého průvodce a po pořádném prozkoumání hotelové haly, odešel pryč.

Harry došel zpět do kouzelnické části města a našel si místo k sezení. Začal listovat průvodcem a brzo našel kapitolu věnovanou maďarským trnoocasým.

Maďarský trnoocasý je jeden z nejznámějších draků a to díky jeho černým šupinám a bronzovým trnům kvůli kterým je lehko rozpoznatelný. Trh s černou dračí kůži se navíc rozrostl v dobách povstání Pána zla Drtiče, který své následovníky oblékal do černé. To aby se odlišil od svého předchůdce, který se oblékal do fialové a své následovníky strojil do růžové…

Harry se rozhodl, že už víc o módních trendech pánů zla vědět nepotřebuje, tak zavřel průvodce a vešel do nejbližšího kouzelnického obchůdku.

"Jak Vám můžu pomoci?" zeptala se zamračeně žena za pultem

"Chtěl jsem se jít podívat na draky," usmál se Harry. "Nevíte, jak bych se k nim mohl dostat? V mém průvodci jsem nic nenašel a doufal jsem, že mi pomůžete."

"Samozřejmě," usmála se žena. "Mohla bych Vám zařídit přenášedlo, pokud chcete?"

"To by bylo výborné," přikývl Harry. "Děkuji."

"Možná byste se mezitím mohl porozhlédnout kolem," pokynula žena směrem k rohu obchodu. "Támhle bych mohla mít nějaké knihy o dracích, pokud by Vás to tedy zajímalo."

"Děkuju." Harry se vydal do daného kouta a začal si prohlížet různé tituly.

K pultu se vrátil s náručí plnou knížek a s úsměvem na tváři. "Už máte připravené to přenášedlo?"

"Ano, mám," přikývla žena. "Koukám, že Vás zaujalo docela dost knížek."

"Ano," shlédnul na hromadu Harry. "Obávám se, že už jich Vám moc nezbylo."

"Ale zbylo," začala žena Harry počítat konečnou cenu. "Vzadu mám pár věcí, které obyčejným lidem neukazuju."

"Mám nějakou naději, že byste mi něco ukázala?" zazubil se Harry. "Zní to jako něco, co bych chtěl mít ve svojí sbírce."

"To se uvidí," usmála se žena tajnůstkářsky. "Jak se jmenujete?"

"Black," ušklíbl se Harry. "Pan Black."

"Á…ha," přikývla pomalu žena. "Dějte mi chvilku a já to vzadu prohlédnu."

"Jasně," usmál se Harry. "Není třeba spěchat."

Žena strávila několik dalších minut vzadu, ale nakonec se objevila s velkou krabicí plnou knížek. "Přinesla jsem všechny knížky, které jsem vzadu měla, ale obávám se, že ne všechny jsou o dracích. Každopádně jsou ale celkem zajímavé."

"To je v pořádku, vezmu si je všechny," pokrčil rameny Harry. "Můžu je zmenšit, nebo bych měl udělat něco jiného?"

"Použijte tohle," vytáhla žena malý kožený organizér. "Má to celkem dlouhé a matoucí jméno, ale já tomu prostě říkám kapesní knihovna. Je to starožitnost. Byly oblíbené cestovateli a Otci poutníky, dokud se tedy nezlevnila a nestala se víc spolehlivými mezinárodní přenášedla."

"To zní jako výborný dárek pro jednu moji kamarádku," převzal si Harry malou věcičku. "Máte ještě jednu?"

"Bohužel mám pouze jeden," zamračila se žena. "Nikdo už je teď nechce a tohle je jediný, který zbyl. Ale jsem si jistá, že pokud znáte ty správné lidi, tak si můžete nechat vyrobit nový."

"Myslím, že znám právě ty správné lidi," zazubil se Harry. "Má nějaké nevýhody?"

"Nepobere moc knížek," pokrčila rameny žena. "A bohužel jsou odtěžkávácí kouzla poněkud… primitivní"

"Beru ho," kývl Harry. "Mám dost času dát knížky dovnitř, předtím než se aktivuje přenášedlo?"

Samozřejmě," přikývla žena. "Och, zapomněla jsem se zeptat, jestli chcete, aby se přenášedlo vrátilo sem, nebo někam jinam?"

"Mohla byste to nastavit na můj hotel?" zeptal se nadějně Harry. "Je v nekouzelnické části města."

"Samozřejmě," podala mu žena malého bronzového dráčka. "Na cestu tam stačí říct "trnoocasý" a na cestu zpět "hotel"."

"Děkuji." Harry zaplatil a všechno si naskládal do kapes. "Trnoocasý."

"Vy jste, pan Black?" zeptal se nervózně muž pokrytý sazemi. "Bylo nám řečeno, že se tady objeví muž jménem pan Black."

"To jsem," přikývl Harry. "Hádám tedy, že jste mě očekávali."

"Ano," přikývl muž. "Kolik zkušeností s draky máte?"

"Obávám se, že moc ne," přiznal Harry. "Viděl jsem jednoho vyklubat a potom jsem pomohl jednoho vychovávat a trochu víc zkušeností mám se staršími draky… Proč?"

"Doufal jsem, že byste nám mohl pomoct s naším problémem," řekl muž s pokleslými rameny. "Hádám, že ode mě bylo hloupé se takhle nadchnout."

"Možná že nemám moc zkušeností," zamračil se Harry. "Ale znám pár odborníků a taky mám několik knížek, které bychom si mohli prohlédnout předtím, než je zavoláme."

"Výborně," řekl muž s troškou předchozího nadšení. "Chcete se na ně podívat hned teď, nebo si chcete nejdřív poslechnout, co se děje?"

"Co kdybyste mi nejdřív řekl, co se děje," odvětil Harry poklidně. "A potom se zajdeme podívat na draky."

"Všechno to začalo před pár měsíci, když jsem si všimnul, že jeden ze samců vypadá… netečně," řekl muž a zhluboka se na uklidnění nadechnul. "Zhoršilo se to a začali mu matnět šupiny, tak jsme ho izolovali od ostatních, ale to už bylo pozdě. V tuto chvíli už má každý z draků příznaky této nemoci."

"Tak se na ně pojďme podívat," řekl Harry s hlubokým nádechem. "Máte ponětí, jak by měli vypadat v magickém vidění?"

"Obávám se, že ne," zakroutil muž hlavou. "Proč?"

"Protože jediné, co můžu udělat mimo prolistování pár knížek, je prohlédnout si je magickým viděním," pokrčil rameny Harry. "Nemám haldy schopností, ale pár ano."

"Možná bude něco v jedné z knížek," řekl muž s nadějným úsměvem. "Tak co kdybychom si je nejdřív prošli?"

"Dobrý nápad," přikývl Harry. "Vy si vezměte tamtu hromadu a já si vezmu tuhle."

"A s trochou štěstí jeden z nás něco najde," kývl muž.

Oba dva strávili několik dalších hodin listováním knížkami. Harry listoval pomalu a občas si něco zapsal, zatímco druhý muž knížkami listoval rychle, ale občas se zarazil a nějakou pasáž si přečetl dopodrobna.

"Nic jsem nenašel," odhodil muž se znechucením knížku. "Vy jste něco našel?"

"Nic určitého," zakroutil Harry hlavou. "Ale našel jsem několik diagnostických kouzel a s trochou štěstí budeme moc nasbírat dostatek informací, aby z toho mí přátelé byli schopni zjistit, o co jde."

"Doufám, že máte pravdu, pane Blacku," postavil se muž. "Obávám se, že jestli ne, tak Trnoocasí brzo vyhynou."

"Slibuju, že udělám vše, co je v mých silách, abych tomu zabránil," odložil Harry knížky. "Tak se pojďme na ty draky podívat."

Dvojice prošla řadou dlouhých chodeb, až se nakonec vynořila ve velké jeskyni s obrovským drakem.

"Tak se do toho dáme," řekl si pro sebe Harry, rozložil si věci a začal sesílat kouzla. Po několika minutách zuřivého zapisování, Harry aktivoval magické vidění. "Budu potřebovat zelený, modrý, červený a růžový inkoust."

"Hned to bude." Muž mávl rukou a přivolal dané předměty. "Ale k čemu?"

"Protože tyhle barvy se mi z nějakého důvodu zobrazily pod magickým viděním," pokrčil Harry rameny. "S trochou štěstí budou ti odborníci vědět, o co jde."

"Řekněte, pane Blacku," zadíval se chovatel draků s úšklebkem do Blackových poznámek. "Mluví ti odborníci maďarsky?"

"Nemyslím si," odpověděl zmateně Harry. "Proč?"

"Protože jste to napsal maďarsky," uchechtnul se chovatel draků. "Ale to není problém, jen mi řekněte, do jakého jazyka to mám přeložit."

"Udělám to sám, jen mi na to chvilku dejte." Harry popadl brk a začal překládat. "Omlouvám se, neuvědomil jsem si, že to píšu ve špatném jazyce."

"To je v pořádku, pane Blacku," řekl chovatel s neustálým chichotáním. "Čtení angličtiny mi moc nejde, takže jsem rád, že to mám v rodném jazyce."

"No, teď to máte v obou," předal mu Harry přeložené zápisky. "Zavolám jim, že potřebujete pomoct s Vašimi draky. Je nějaký způsob, jak by Vás měli kontaktovat, nebo byste radši, aby prostě přijeli?"

"Řekněte jim, ať zkontaktují Turulskou brigádu a řeknou jim, že mají pomoct s problémem u draků," usmál se chovatel. "To by mělo vyřešit problémy s vízem a vstupem do země."

"Děkuju," zívnul Harry. "Musím zpátky na hotel, ale pokusím se uvést všechno do pohybu, ještě před tím, než půjdu spát."

"Děkuju Vám, pane Blacku," potřásl mu muž rukou. "Děkuju, že nám s tím vším takhle pomáháte."

"To je samozřejmé," potlačil Harry další zívnutí. "Jen doufám, že se to všechno vyřeší… Hotel."

Harry se objevil v uličce poblíž hotelu, silou vůle se donutil dojít dovnitř a zmoženě zamířil k recepci.

"Vítejte zpátky, pane," usmál se na něj recepční. "Tady máte klíč. Zařídím, aby Vás jeden z poslíčků zavedl k pokoji."

"Děkuji." Harry se nechal poslíčkem dovést k pokoji.

"Jsme tady, pane." Poslíček otevřel dveře a podal mu zpátky klíč. "Kdybyste něco potřeboval, tak zavolejte na recepci."

"Děkuju." Harry dal muži spropitné a vytáhl svoje Zippo. "Profesore, jste tam?"

"Jsem tady, příteli," odpověděl mu Profesorův jedinečný hlas. "Co pro Vás můžu udělat?"

"Je můj přenosný letax napojený na normální letax?"

"Ano, je," přikývl Profesor, i když to nebylo vidět. "Ale rád místo Vás komukoli zavolám. Zníte pěkně unaveně a myslím, že byste se měl jít radši prospat."

"To by bylo super," zívnul si zase Harry. "V Maďarsku je problém s draky. Udělal jsem, co jsem mohl, a doufal jsem, že bych zavolal pár odborníků, aby si prošlo moje poznámky a přišlo na vysvětlení."

"Komu potřebujete zavolat?"

"Prvním je Charlie Weasley," zamrkal unaveně Harry. "Nejsem si jistý jeho letaxovou adresou, ale pokud zavoláte do Doupěte ve Vydrníku svatého Drába, tak Vám ji jistě řeknou."

"Charlie Weasley, Doupě," opakoval Profesor. "A koho ještě?"

"Další je Rubeus Hagrid, ale většinou se mu říká jen Hagrid." Harry potlačil další zívnutí. "Vyučuje v Bradavicích Péči o kouzelné tvory a má zkušenosti s draky. Zkuste zavolat do Bradavic a měl byste se s ním spojit."

"Hagrid v Bradavicích," přitakal Profesor. "Ještě někdo?"

"Ještě jednu věc," snažil se Harry udržet vzhůru. "Jak je na tom Pomocnice s lektvary?"

"Je jedna z nejlepších," odpověděl okamžitě Profesor. "Proč?"

"Možná budou potřebovat pomoct s nějakými lektvary a radši bych kdyby jim je dodával někdo důvěryhodný," odpověděl hned Harry. "Pokud Vás nenapadá nic jiného, tak jdu do postele."

"Dobrou noc, pane Blacku," usmál se Profesor. "A nashledanou."

"Nashledanou," odpověděl Harry.

"Pomocnice, Pomocnice," křičel Profesor na svoji tvrdohlavou asistentku. "Kde jsi?"

"Co?" ozvala se nevrle Pomocnice. "Mám práci."

"Takže to asi nebudeš mít zájem o modernizaci tvé lektvarové laboratoře, viď?" ušklíbl se Profesor. "Promiň, že jsem tě vyrušil."

"Detaily." Pomocnice neměla náladu na hry. "Za poslední tři dny jsem oko nezamhouřila a těším jsem na trochu odpočinku."

"Ano, jsem si dost dobře vědom, že odebíráš Mladou čarodějku, nebo něco takového…"

"Lektvarový čtvrtletník," přerušila ho Pomocnice.

"Teď není čas řešit takovéhle detaily," ignoroval ji Profesor. "Pan Black si myslí, že od tebe možná bude potřebovat pomoct s lektvary, takže si myslím, že by bylo nejlepší, kdyby ses zásobila vším, co by mohlo být třeba."

"Až se vyspím," přikývla Pomocnice. "Stejně se dalších pár hodin nemůže nic stát a neměla bych pracovat, dokud si aspoň trochu neodpočinu."

"Dobře tedy," přikývl Profesor. "Nechtěl jsem to na tebe potom bez varovaní vybalit."

"Dobrou noc," zívla Pomocnice a odešla do postele.

"Dobrou noc," odpověděl Profesor a došel ke krbu. "Doupě."

"Ano?" odpověděla mu mladá rudovlasá dívka. "Jak Vám můžu pomoct?"

"Doufal jsem, že bych si mohl promluvit s Vaším bratrem," usmál se Profesor. "Věřím, že by mi mohl pomoct vyřešit jeden můj problém."

Bez toho, aby se obtěžovala zeptat, kterého bratra ten podivný mužík chtěl, Ginny vytáhla hlavu z krbu a zavolala: "Frede, Georgi, volá Vám přes krb nějaký divný chlápek." Koneckonců nikoho z jejích "normálních" bratrů by nesháněl takovýhle podivínský mužíček.

"Co pro Vás…," začalo jedno dvojče.

"Můžeme udělat?" dokončilo druhé.

"Jsem Profesor," odpověděl hrdě mužíček. "A pan Black mě požádal, abych zkontaktoval muže, jménem Charlie Weasley, ohledně problému zahrnujícím draky v Maďarsku."

"Pan Black?" zeptalo se překvapeně jedno dvojče.

"Charlie?" dodalo to druhé. "Uděláme, co budeme moct. Máte nějaký způsob, jak by Vás Charlie mohl zkontaktovat?"

"Tady," podal jim Profesor přes plameny malou věcičku. "Na boku jsou vyryté instrukce. Prostě mu řekněte, ať zavolá Profesorovi."

"Tohle…"

"Jste vynalezl?" dokončil Fred. "Nevadilo by Vám…"

"Podívat se na nějaké naše výrobky?" dodal nadějně George.

"Vždycky rád pomůžu dvojici začínajících inženýrů," usmál se Profesor a podali jim další dvě malé věcičky. "Za pár dní, až se všechno uklidní, mi zavolejte."

"Děkujeme…"

"Profesore."

"Kdykoliv," usmál se naposled Profesor, předtím než skončil.

----------

*Bűbájos-brigade - Turulská brigáda

Hold jsem chtěla být originální :D Bűbájos znamená lahodný, rozkošný, okouzlující, takže tenhle směr překladu jsem zavrhla. Totéž slovo také v maďarštině poukazuje na seriál o "Hodné čarodějce", ale to jsem taky zavrhla. Nakonec jsem 20 minut projížděla celou maďarskou historii během a těsně po první světové, ale jediné, co se nabízelo, byla Astrová revoluce, ale brigáda pojmenovaná po kytce mi nepřišla dostatečně děsivá. Takže jsem zabloudila do maďarských státních znaků a jedním z nich je Turul a to mi přišlo celkem příznačné, takže z toho vznikla Turulská brigáda, která nemá s původním názvem nic společného… snad mi to nemáte za zlé :)

P.S.: Poučení pro příště… začít státními symboly a nepročítat zbytečně historii dané země… 10 stránek! *zničeně se rozbrečí* :D

** http://cs.wikipedia.org/wiki/Avala_(vlak)