21. Brumbál a jeho posedlost pornografií | Přej si něco

Harry si další ráno opět přispal a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Zrovna když zase usínal, prudce otevřel oči. Kvůli jeho včerejšímu jednání, bylo víc než pravděpodobné, že právě byli na cestě do Maďarska dva členové Řádu, ba co víc dva členové Řadu, co se dobře znali s Harry Potterem.Zaklel, vyskočil z postele a začal narychlo házet věci do batohu, přičemž zoufale doufal, že ve chvíli, kdy ti dva dorazí, už bude dávno na cestě. Hodil si batoh na záda, opatrně vykoukl ze dveří, aby se ujistil, že chodba je prázdná, a došel k recepci.

"Jak Vám můžu pomoci?" zeptal se s úsměvem recepční, jakmile se Harry přiblížil.

"Chci se odhlásit," řekl Harry a snažil se znít vyrovnaně. "Zařídil jsem vše dřív než jsem myslel, takže nemám důvod tady déle zůstávat."

"Rozumím, pane," přikývl recepční. "Pokoj už máte zaplacený, takže stačí když se tady podepíšete… děkuji. Přeji příjemnou cestu."

"Děkuju," přikývl Harry. "Nashledanou."

Harry se donutil pomalu dojít ke kouzelnickému obchodu, kde si předtím koupil přenášedlo do dračí rezervace.

"Ještě jednou zdravím," usmála se žena za pultem. "Potřebujete další přenášedlo k drakům?"

"Tentokrát potřebuju přenášedlo ze země, pokud by to bylo možné," usmál se Harry. "A obávám se, že mám trochu naspěch."

"Bohužel mezinárodní přenášedlo Vám vyrobit nemůžu," zamračila se žena. "ale můžu Vás vzít k mému strýčkovi v Halasu. Ten Vám určitě pomůže."

"Děkuju," uklidnil se trochu Harry. "Jak rychle mě můžete dostat do Halasu?"

"Hned teď," řekla žena a otočila nápis na dveřích na "zavřeno". "Zrovna jsem ho chtěla zajít navštívit, když jste se ukázal. Tedy pokud Vám nevadí sdílené přenášedlo?"

"Sdílené přenášedlo je fajn," usmál se Harry. "Děkuju."

"Není za co," oplatila mu žena úsměv. "Stačí se dotknout lana a půjdeme za tři, dva…."

"Vítejte," pozdravil je po jejich objevení starší muž. "Ještě jsem Vás pár dní nečekal, ale hádám, že jste se o všechno postaral dřív, než jsem myslel."

"Tak to hádáš správně," usmála se žena. "Potřebuje mezinárodní přenášedlo do…"

"Na Krym."

"Výborně," přikývl muž. "Můžu Vám udělat přenášedlo, co Vám dostane do obchůdku mého bratránka na Jaltě. Zařizování mi nezabere víc než pár hodin."

"Děkuju," přikývl Harry. "A promiňte, že Vám kazím návštěvu Vaší neteře."

"Je to jen moje chyba, že jsem Vás tady nečekal takhle brzo," pokrčil muž rameny. "Během čekání se buď můžete porozhlédnou tady po obchodě, nebo…"

"Nebo?"

"Nebo můžete navštívit Dům krajky," usmál se stařík. "To je při návštěvě Halasu málem povinné."

"Jak daleko odsud to je?"

"Jen o kousek dál na ulici," mávnul muž rukou ke dveřím. "Nemůžete to minout."

"Zní to dobře," přikývl Harry. "Myslím, že asi raději zajdu tam."

"A nezapomeňte si nějakou krajku koupit, když už tam budete," křiknul stařík, když Harry odcházel. "Možná jsou drahé, ale vyplatí se."

"Dobré odpoledne," pozdravila Harryho žena, jakmile vstoupil do muzea krajky.

"Je tohle Dům krajek?" zeptal se Harry se stydlivým výrazem.

"Ano, je," přikývla žena. "Ale možná byste radši přišel jindy, zrovna je tady po muzeu roztroušený školní výlet, tak…"

"To je v pořádku," pokrčil rameny Harry. "Stejně už nebudu mít čas se vrátit."

"V tom případě přeji pěknou prohlídku."

"Děkuju," přikývl Harry.

Harry strávil několik minut procházením po muzeu a zrovna prohlížel jednu z výstavek, když k němu došla malá holčička.

"Když se podíváš pořádně, tak uvidíš ryby."

"Cože?" otočil se Harry na děvčátko.

"Říkám, že když se podíváš pořádně, tak uvidíš ryby," usmála se holčička. "Tři překrývající ryby jsou symbolem Halasu a když se podíváš pořádně, tak je vždycky na okraji najdeš*. To mě naučil Nagypapi."

"Děkuju," usmál se Harry. "Já jsem Black. Jakpak se jmenuješ ty, mladá dámo?"

"Já jsem Ághnesh Német," usmálo se děvčátko. "Vidíš ryby?"

"Ještě ne," přikrčil se Harry nad krajkou. "Áh, tady jsou, děkuju."

"Není zač," usmála se holčička. "A tady na té ryby vidíš?"

***

"No?"

"Black říkal, že odjíždí ze země," odpověděla Marosiné Varga Katlin. "Recepčnímu řekl, že už je vše zařízené."

"Rozumím," přikývla další postava. "Postaral se o ten problém s draky, co jsme měli?"

"Seslal několik diagnostických kouzel a podíval se na ně magickým viděním," odpověděla Katlin. "Ještě to není vyřešené, ale zavolali jsme k nám dva odborníky, které nám doporučil."

"Máte nějaký důkaz, že o našich problémech s draky nevěděl? Nějaké náznaky, že jeho návštěva byla jen náhoda?"

"Mluvila jsem s těmi, co hlídali draky," usmála se Katlin. "Řekli mi, že s sebou měl celkem dost velkou sbírku knížek o maďarských trnoocasích a spousta z nich byla tak vzácná, že o nich ti chovatelé nikdy neslyšeli. Rozhodně ne něco, co by měl člověk jen tak náhodou po ruce."

"Chápu," odmlčela se druhá postava. "Máte ponětí, jak se dozvěděl, že potřebujeme pomoc s draky?"

"Jednu teorii máme. Pan Black byl dnes viděn, jak se baví s vnučkou Béla Kapuse," usmála se Katlin. "Sice už odešel, ale…"

"To neznamená, že je mimo hru," zasmála se druhá postava. "Vypadá to, že staří známí drží pospolu. Našli jsme nějaké spojení?"

"Během revoluce v padesátém šestém nám pomohlo hned několik lidí, u kterých neznáme žádné jméno," usmála se Katlin. "Black může být kterýkoliv z nich."

"Dobře," přikývla druhá postava. "Dál hledejte a kdybyste něco našli, tak mi to okamžitě nahlaste."

"Dobře, pane," přikývla Katlin. "Co máme udělat s hlídáním těch cizinců, co nám pan Black doporučil?

"Už jsou tady?" Postava otázku na chvíli zvážila. "Hlídejte je, ale nebuďte moc nápadní. "Přece jen jsou tady na naše pozvání."

"Jak chcete, pane," přitakala Katlin.

***

"Jsem rád, že jste mě pozvali," pozdravil Hagrid chovatele maďarského trnoocasého s přílišným nadšením. "Tak a kde jsou ti draci?"

"Přímo tady, pane," usmál se nervózně chovatel. "Ale dávejte pozor, jsou nebezpeční."

"Ále, určitě by neublížili ani mouše," odporoval Hagrid a rozešel se k těm roztomilým přítulným… drakům.

"Můžete mi říct, proč jste zkontaktovali zrovna nás?" zeptal se Charlie, když Hagrid odešel.

"Doporučil Vás pan Black," usmál se chovatel. "Řekl mi, že on nám moc nepomůže, ale pak sepsal čtyřicet stránek poznámek a pozorování a řekl mi, ať zkontaktuji Vás a pana Hagrida."

"Á…ha," zamračil se Charlie. "Bylo by možné si s panem Blackem promluvit? Rád bych se ho na pár věcí zeptal, pokud by to bylo možné."

"Obávám se, že to nepůjde," pokrčil rameny chovatel. "Zavolal jsem do jeho hotelu a řekli mi, že odjel ze země."

"Škoda," pokrčil rameny Charlie. Řád bude muset počkat. "Mohl byste mi ty poznámky ukázat?"

"Tady jsou, pane," podal mu velkou hromádku papírů. "Pan Black byl dokonce tak hodný, že Vám to přeložil do angličtiny, abyste tomu rozuměli i Vy."

"To bylo od něj opravdu milé," převzal si Charlie papíry. "Tak se do toho dáme."

***

"Haló?" vrátil se Harry do obchodu. "Je tu někdo?"

"Vteřinku," odpověděl prodavač. "Přenášedlo ještě není hotové, ale stačí když chvilku posečkáte. Mezitím se můžete porozhlédnout po obchodě."

"Dobře," uchechtnul se potichu Harry. Tihleti prodavači se mu vždycky snažili vecpat nějaké suvenýry.

"Našel jste něco?" objevil se prodavač s úsměvem za pokladnou.

"Pár věcí." Harry položil na pult několik věcí. "Líbí se mi tyhle skleněné věci."

"Ručně řezané křišťálové sklo Goda**," přikývl prodavač. "Moc dobrá volba. Taky jsem Vám dal stranou trochu kouzelné krajky, pokud tedy chcete."

"Už jsem si koupil celkem dost té obyčejné, ale proč ne," pokrčil rameny Harry. "Přidejte mi to ke zbytku."

"Mám už také připravené Vaše přenášedlo." Muž vše naskládal do tašky. "Hezkou cestu."

"Děkuji," zaplatil Harry za nákup. "Jen bych si přál, abych tu mohl být déle."

"Tak se vraťte a navštivte nás znovu," usmál se prodavač. "Budete mít příležitost prohlédnout si vše, co jste tentokrát vynechal."

"Nejsem si jistý, jestli na to budu žít dostatečně dlouho," usmál se smutně Harry a zmizel.

"Zdravím," pozdravil ho okamžitě jiný stařík. "Jak se dnes máme?"

"Výborně," zívnul Harry. "Mohl bych si tu zařídit mezinárodní přenášedlo?"

"Ano," přikývl muž. "Kam byste rád?"

"Půl míle, půl míle, půl míle vpřed," usmál se Harry.

"Údolím smrti jelo jich šest set," přikývl prodavač.

"Útok lehké kavalérie," pokrčil rameny Harry. "Tennyson." ***

"Budu ho mít jak jen to půjde," přikývl prodavač. "Jestli jste se sem přijel podívat na Údolí smrti, tak bych tady mohl mít něco, co by Vás mohlo zajímat."

"A co to je?" rozzářily se Harrymu oči nadšením.

"Ve válce tady sloužil jeden docela starý voják," vytáhl prodavač zpod stolu dlouhý v látce zabalený balík. "Říká se, že to byl moták z jedné z… méně tolerantních kouzelnických rodin, který odešel od rodiny a koupil si důstojnickou hodnost. Ve svojí první bitvě se dost proslavil a jeho otec zaslechl, že syn, co byl pro celou jejich rodinu jen hanbou, začal rodině přinášet čest."

"Přinášel rodině čest v mudlovském světě?" zeptal se Harry zmateně.

"Přinášel čest zabíjením mudlů," pokrčil rameny prodavač. "Nebyl to moc milý člověk, ale měl svoje chvilky a tak se rozhodl, že když jeho syn bude rodině přinášet čest zabíjením mudlů, tak mu rodina pomůže. Došel k nejlepším kovářům a nechal je vyrobit meč, který potom očaroval vším, co jejich rodina znala."

"Co umí?"

"Měl několik vlastností ale většina z nich byla celkem obyčejných. Způsoboval vážná zranění, byl pořád ostrý a při některých situacích slabě zeleně zářil," usmál se prodavač. "Ale nejzajímavější vlastností bylo, že se dokážal změnit na kosu."

"Proč ho očaroval, aby uměl zrovna tohle?" zamračil se Harry. "A kde získával energii? Pochybuju, že by se obtěžovali vyplýtvat na motákovi dost energie, aby fungoval napořád."

"Čerpá okolní energii a tím se udržuje v chodu," otřásl se prodavač. "Hodně temná magie. Když byl vytažený z pochvy v okolí usychaly rostliny a zvířata vystrašeně utíkala."

"Nechte mě se na něj podívat," požádal Harry.

"Dobře," rozbalil muž meč. "Nemyslím si, že to uškodí, když ho hned vrátíme zpátky."

Harry meč vytáhl a několik minut prohlížel ostří a kouzla pod magickým viděním. Nakonec meč zasunul zpátky do pochvy a zadíval se na jméno, které na ní bylo vyryté.

"Kolik?" zašeptal Harry.

"Vzhledem k tomu, že patří Vaší rodině," ušklíbl se stařík, "tak si nemyslím, že po Vás můžu něco chtít."

"Co se s tím vojákem stalo?"

"S majorem Blackem?" zopakoval prodejce. "Nikdo neví. "Zmizel. Možná ho zabili, možná šel do důchodu, možná ho vzali jako zajatce. Nikdo neví. Jediné, co se našlo, byl jeho meč."

"Kdy bude to přenášedlo hotové?"

"Nemělo by to být dlouho," usmál se prodavač. "Kam chcete, aby Vás potom vzalo?"

"Do Rumunska," řekl Harry ještě trochu otřeseně. "Poblíž chovné oblasti draků."

"Za malý příplatek, můžu přidat další destinaci, pokud chcete," zašklebil se prodavač.

"Potom Transylvánie," odtrhl Harry konečně oči od meče. "Bude s tím nějaký problém?"

"Vůbec ne," zakroutil stařík hlavou. "Ale mám pro Vás jednu radu."

"Jakou?"

"Až budete cestovat po Transylvánii… buďte vždy ozbrojený. Neuškodí, když budete mít ten nový meč po ruce," mávnul stařík směrem k Harryho nové zbrani. "Někdy pomůže mít viditelně po ruce zbraň… jindy pomůže nechat si eso v rukávu. Nezáleží na tom, co si vyberete, prostě v Transylvánii nebuďte bez zbraně."

"Proč?" zamračil se Harry. "Neměl bych tam jezdit?"

"Zbraň ukazuje, že máte dost peněz na to, abyste si ji koupil, a ukazuje, že jste tedy až moc důležitý, abyste byl zdroj potravy." pokrčil rameny prodavač. "Transylvánie je krásná země, ale zároveň to není bezpečné místo pro někoho s kouzelnickou krví."

"Takže bych neměl jezdit?" povzdychl si Harry zklamaně. "Ach jo, další místo, které nikdy neuvidím."

"To jsem neřekl," zakroutil hlavou prodavač. "Řekl jsem, že je to tam nebezpečné. Takže pokud budete opatrný, není důvod tam nejezdit. Přečtěte si toho svého průvodce a promluvte si s místními."

"Dobře," přikývl Harry. "Jak ještě dlouho než to přenášedlo bude hotové?"

"Už je," podal mu stařík malou ocelovou kuličku na řetízku. "Až budete mít dost Údolí smrti stačí říct "dva", a až budete mít dost toho, stačí říct "tři, a až budete mít dost i toho, tak si kupte nové přenášedlo."

"Děkuju," přikývl Harry. "Kolik Vám dlužím a kdy se přenášedlo zaktivuje?"

"Nic a právě teď," zašklebil se prodavač překvapenému výrazu svého zákazníka. S tím, co toho chlapce čeká, je jen v pořádku dát mu chvilku klidu.

***

"Ty poznámky co přinesl Charlie?" shlédnul Moody na hromádku papírů. "Prohlédl jsem si je a vypadá to, že jsou psané podle nějakého vzoru."

"Může to být náhoda?" zeptal se Brumbál přemýšlivě. "Nebo se opět ozývá tvoje paranoia?"

"Šance, že to je náhodné, je téměř nulová," shlédnul Moody opět na papíry. "Rád bych je pořádně prostudoval."

"Tedy dobrá," přikývl Brumbál. "Tak pokud nikdo jiný nic nechce? Tímto ukončuji setkání Fénixova řádu. Sejdeme se tady opět za dvanáct hodin, abychom probrali, jak jsme postoupili s našimi úkoly."

Za dvanáct hodin

"No, Albusi, mám to," zívl Moody. "Po osmi hodinách se mi konečně podařilo rozluštit tu zprávu, co Black zašifroval do svých poznámek, ale nemám nejmenší ponětí, co to znamená."

"Co to je?" usmál se Brumbál s dědečkovským úsměvem.

"Jen pár čísel," pokrčil rameny Moody. "92-59-84."

"Ale proč by si dal Black takové práce, aby zašifroval míry modelky z nejnovějšího čísla Playwizarda?" zapřemýšlel nahlas Brumbál.

Řád ztuhnul a hned několik členů se nervózně štípalo do ruky, aby se ujistilo, že se jim to opravdu nezdá.

"Albusi?" ozvala se McGonagallová.

"Um," uchichtl se Brumbál nervózně. "Mají dobré články?"

"Jako ten o grilování v minulém čísle," přikývla Tonksová. "Ten byl dobrý."

"Grilování?" opakoval tupě Brumbál.

Členové Řádu pomalu otočili hlavami směrem k mladé bystrozorce.

"Jak říkal," pokrčila rameny Tonksová, "mají dobré články. A taky mi ta jejich nahota pomáhá s přeměnami do různých podob. Je to dobrý trénink."

"Zpátky k tématu," usmál se nervózně ředitel. "Má někdo nějaký nápad, proč pan Black do těch poznámek zakódoval tyhle míry?"

"Možná si myslí, že by si měl Charlie někoho najít," pokrčila rameny Tonksová. "Kdo ví."

"Hraje si s námi," mračil se Moody. "Chtěl vidět, jestli si dáme ten čas přijít na to, co nám zanechal."

"Také myslím," přikývl Brumbál. "Vypadá to, jako by to byl od pana Blacka jen nějaký vtípek."

----------

* Pár příkladů… vůbec to není tak, že bych strávila deset minut nadšeným prohledáváním obrázků krajek na netu a hledání ryb…vůbec ne, jak Vás tohle mohlo napadnout? :D

 

** Křišťálové sklo Goda - http://www.godacrystal.com/main

*** Lord Alfred Tennyson - Útok lehké kavalérie (amaterský překlad celé básně)

- jedná se o popis bitvy u Balaklavy během Krymské války - z téměř 700 jezdců jich

téměř 250 zahynulo, jen kvůli špatnému pochopení rozkazu

Báseň začíná "Half a league,…" - league je stará jednotka odpovídající 3,5 anglickým mílím.

Půl české míle je dokonce ještě o kilometr víc než půl league, ale to snad nevadí :D