19.Vyhlášení války | Staří vojáci nikdy neumírají
"Přípitek," řekl Smythe. "Na naše udatné spojence."
"NA NAŠE UDATNÉ SPOJENCE," opakovali všichni a pozvedli skleničky ke rtům.
"Na majora Pottera," oznámil kapitán Finn. "který byl tak milý, že nás všechny pozval na večírek."
"ŽE NÁS VŠECHNY POZVAL NA VEČÍREK."
"Teď když se všichni známe," řekl s úšklebkem Harry, "se do toho dáme." Hermiona vběhla do dveří a tím Harryho přerušila.
"Harry," přišla k Harrymu Hermiona se sklíčeným výrazem.
"Smrtijedi znovu zaútočili," řekla Hermiona skoro s pláčem.
"Pokračuj."
"Tentokrát to byla pětičlenná rodina," řekla Hemiona. "Jedno z dětí bylo naživu, když policie dorazila… umřela po cestě do nemocnice. Bylo ji jen šest a oni ji…"
"Zhluboka se nadechni," řekl Harry pevně.
"Nechali… nechali na zdi zprávu napsanou krví," vzpamatovala se trochu Hermiona. "Bylo tam: "Všechny je neochráníš, Pottere". Co budeš dělat?"
"Obdobně jim odpovím," řekl Harry. "Seržant-majore."
"Ano, pane."
"Vezměte slečnu Grangerovou na vzduch," přikázal Harry.
"Ano, pane.
"Chudinka," řekl zamračeně major Rickenbacker.
"Můžou za to hlavně ty fotky," promluvil znenadání McLain, až několik lidí překvapeně nadskočilo. "Dali si s tím načas a bylo to celkem brutální. Připomnělo mi to věci, co jsem před válkou viděl v Nankingu," řekl stařík, předtím než jim předal zmiňované fotky.
"Bože," zalapal po dechu jeden z důstojníků.
"Nerad to říkám, pánové," rozhlédl se Harry po místnost, "ale tohle nám dalo záminku k té akci, co máme na zítra naplánovanou."
"Mám jen jednu výhradu, majore," řekl chladně Finn. "Maličkou změnu v pravidlech hry. Řekněte mužům, ať vyvěsí černou vlajku."
"S radostí."
***
"Dobré ráno, majore," pozdravil Neville svého přítele. "Máte minutku?"
"Máš dvě," řekl Harry s úsměvem. "Ale víc času nemám."
"Chci zpátky do akce," řekl Neville rychle. "Moje nová ruka funguje perfektně a není žádný důvod, proč bych měl ještě odpočívat."
"Opravdu?" Harry po Nevillovi hodil velký hrnek. "Chytej."
Neville se ho reflexivně snažil novou rukou chytit, ale prsty se mu odmítly pořádně sevřít. "K velení ruku nepotřebuju," řekl okamžitě Neville.
"Jak dlouho chce doktorka Harperová, abys odpočíval?"
"Další dva měsíce," přiznal Neville s rozpaky.
"Za týden," řekl Harry. "se vrátíš a přehodnotíme tvoji bojeschopnost. Do té doby chci, abys šel domů a cvičil tak, jak tě to učila doktorka Harperová."
"Rozumím, pane," přitakal Neville.
"Nemyslím si," oponoval Harry. "Jsi dobrý bojový velitel, ale právě teď nejsi na sto procentech. Na osmdesáti ti dovolím vrátit se do služby a na devadesáti ti dovolím zase vykopávat dveře."
"Právě teď jsem na sedmdesáti devíti," řekl nadějně Neville.
"Tak nebudeš mít problém se za týden dostat na osmdesát," řekl Harry tvrdě.
"Ano, pane."
Harry se při odchodu jeho přítele potěšeně usmíval. Pokud by to zranění nezabránilo Nevillovi v účasti na téhle akci, taky by si musel najít jinou výmluvu, aby tomu chlapci zůstaly čisté ruce. Takhle pozdě už by se plán měnit neměl. Neville by Harrymu rozhodně nepoděkoval, kdyby zjistil, co Harry udělal, ale s tím Harry dokázal žít. Ve válce byly nutné oběti a bylo by naivní myslet si, že nebudou třeba k vybudování nové společnosti.
***
"Existuje nějaký důvod, proč major Potter na tuhle schůzku nepřišel?" zeptal se pomalu generál.
"Má práci," řekla Hermiona. "Ale pozdravuje Vás."
"K tomu se ještě dostaneme," řekl generál. "Mezitím musím vědět, co hodlá dělat ohledně toho včerejšího útoku. Mám v patách své nadřízené, kteří se chtějí majora Pottera zbavit a nasadit tam někoho jiného, pokud něco rychle neudělá."
"Harry…"
"Je dobrý mladý důstojník," řekl generál. "Ale není to někdo, koho bych postavil do čela takovéhleho pluku, dokud by neměl dost zkušeností, ale naštěstí má spoustu zkušených poddůstojníků."
"Jak jsem říkala," řekla pevně Hermiona. "Harry právě obdobně odpovídá na ten útok smrtijedů."
"Pokračujte."
"Tak jako tak by hned, jakmile by dostal nové muže, zaútočil, ale takhle k tomu měl perfektní výmluvu," řekla tvrdě Hermiona. "A taky mi řekl, abych Vám něco vyřídila."
"Co?"
"Řekl mi, abych Vám oznámila, že vyvěsil černou vlajku."
"Chápu… děkuji, slečno Grangerová. Rozhodně nadřízeným povím, že jejich obavy byly nepotřebné a že naprosto věřím, že major Potter na to má."
"Co to znamená, generále?" zeptala se Hermiona. "Ta černá vlajka. Harry mi to nechtěl říct."
"Žádní zajatci."
***
Harry lhostejně sledoval, jak jeho muži zapálili sídlo Malfoyů. Pokud mohl soudit, tak si to zavinili sami. Po celém Spojeném království se v ten moment dělo to samé.
Mao Ce-Tung říkal, že partyzáni plavou společností jako ryby ve vodě. Tak Harry hold vysuší jezero.
***
Paneru se málem začal smát, když uviděl tu amatérskou hlídku, kterou smrtijedi postavili před svůj úkryt. Začínalo to vypadat, že jeho rozhodnutí vzít s sebou jen zkušené muže, nebylo zase tak nutné, jak si myslel. V tom ho utvrdilo i to, že jeden ze "stráží" si šel ulevit k jednomu keři ani ne půl metru od něho. Sakra, tyhlety šašky by zvládla i skupinka pod velením jeho dvanáctileté vnučky. Povzdechnul si nad neprofesionalitou prokázanou jeho nepřáteli, vytáhl z opasku nůž a dal se do práce.
Smrtijed si všimnul muže s dětskou postavou a velkým nožem v ruce a začal se smát. Smích se ale rychle změnil v křik, když jediným seknutím přišel o své mužství. Křik ustal až v momentě, kdy mu začala tryskat krev z místa, kde měl původně hlavu. Takto smrtijedi zjistili, proč byli Gurkhové jedni z neobávanějších bojovníků s nožem na světě. Stačily jim jen dvě seknutí. Zbylí smrtijedi se na sebe vyděšeně podívali a začali ustupovat, ale na to už bylo pozdě. Ostatní Gurkhové se s radostným výkřikem vrhli dopředu. Jejich nože, nebo spíš takové kratší meče až moc dlouho neochutnali krev. Smrtijedi na Gurkhy namířili hůlky, ale to vedlo jen k tomu, že jako první přišli o hůlky, které křečovitě sevřené v uťatých rukách zůstaly ležet na zemi. Z paží jim začala prýštit krev a na chvíli pocítili ukrutnou bolest; další sek mířený na jejich krk byl pro ně spíše osvobozením.
***
"Neville?" zeptala se jeho babička překvapeně. "Co děláš doma?"
"Harry řekl, že musím minimálně týden počkat, než mi dovolí vrátit se do služby," řekl smutně Neville.
"Kvůli tvoji ruce?" zeptala se chápavě.
"Jo," přitakal chlapec. "Já… Je tu ještě někdo jiný?"
"Jak tě to napadlo, zlatíčko?" zeptala se stařenka nervózně.
"Slyším ho," řekl Neville a ruka mu klesla k meči.
"Je už dost starý na to, aby to věděl," řekl chraplavý hlas. "Řekni mu to."
"Řekni mi co?" dožadoval se Neville.
"Tvůj dědeček, můj manžel je pořád naživu," řekla stařenka. "Skrýval svůj vztah s námi, aby nás udržel v bezpečí."
"Před kým?"
"Před zatracenou půlkou světa," řekl Moody, když vyšel před Nevilla. "Chce mě zabít spousta lidí a spousta dalších, co by se spokojila se smrtí moji rodiny."
"Vy jste můj děda?" zeptal se Neville šokovaně.
"Přesně tak," přitakal Moody.
"Já… Já nevím, co na to mám říct?"
"Řekni: "Nauč mě zabíjet smrtijedy."," řekl Moody s úšklebkem. "A budeme mít něco společného, přes co se budeme moct poznat, jak vždycky říká tvoje babička."
"Nauč mě zabíjet smrtijedy," opakoval Neville nadšeně.
***
"Poslouchejte," ozval se z vysílaček hlas majora Rickenbackera, když oslovil svoji letku. Ten využil svého postavení, aby si zajistil místo na prvním "zkoušebním" letu.
"Major Potter byl tak hodný, že nám dovolil zkušební let, abych mohli vyzkoušet naše zbraně." Stařík se musel usmát nadšeným výkřikům jeho mužů. "Poslal nás na jedno místo, které je, jak mi bylo řečeno, obklopeno hodně silnými štíty, které ale absolutně nic nekryjí, což z toho dělá naprosto perfektní zkušební terč. Chci, abyste tam z toho udělali jednu velikou kouřící ruinu a zabili všechny ty bastardy, ještě předtím než jim dojde, co takový Albatros* dokáže."
***
Finn se krutě usmál a vrazil smrtijedovi dýku do ledviny. Sice tohle nebyla úplně velitelova práce, ale vždycky velel odpředu a v sedmadvaceti byl až moc starý na to, aby se měnil.
"Jsou už nálože na místě?" zeptal se kapitán svého prvního seržanta.
"Na místě a připravené na výbuch," přitakal muž. "Můžeme jít?"
"Zajistili naši muži okolí?"
"Mimo nás tady není jediná živá dušička."
"Tak to nahlaste majorovi a dostaňte muže pryč."
***
Mladý Malfoy, Goyle a Crabbe byli nasazeni jako hlídači v jednom z úkrytů jejich pána. Naprosto ignorovali jejich okolí, protože by se přece nikdo neodvážil přiblížit. A i kdyby se někdo odvážil, tak by se musel dostat přes další dvě vrstvy obrany. Byli v bezpečí. Draco se otočil na Goyla, aby se ho zeptal, jaká holka se mu právě líbila, ale Goyle tam jen tak seděl a neodpovídal. Draco s ním zatřásl a Goyle přepadl na zem a odhalil tak podříznutý krk a spoustu krve. Další dvě dobře mířené rány dýkou oba chlapce umlčely, ještě předtím než stihli vykřiknout a tím na ně upozornit zbývající živé smrtijedy.
***
"Pojďme, chlapi," zakřičel kapitán Hart. "Žádní zajatci."
"Žádní zajatci," opakovali muži, načež se rozběhli na rozptýlené obránce.
"Ava…"
"Ani náhodou," řekl kapitán Hart a vrazil mu pažbou do obličeje. "Všechny je pozabíjejte."
Po několika krátkých ale krvavých minutách se Hart spokojeně rozhlížel po bojišti.
"Co teď, pane?" zeptal se jeden z velitelů čet.
"Naskládejte je do hlavní haly a polijte je benzínem," odpověděl okamžitě Hart. "Všechno tady spalte."
***
"Poppy," zakřičel Severus, když se vbelhal do Velké Síně. "Potřebuju tě."
"Severusi, co… Můj bože, co se ti to stalo?" zeptala se žena šokovaně, když si všimla, jak vypadá."
"Nevím," dostal ze sebe Snape zmateně. "Jednu chvíli bylo všechno v pořádku a najednou na nás všechno padalo."
"Rychle na jeden ze stolů."
"Viděl jsem rozpůleného Macnaira," zamumlal Snape. "Svět vybuchl… Co se stalo?"
"Jen se prospi, Severusi," řekla žena mile. "Zkus se prospat."
"Svět prostě vybouchl," dostal ze sebe Snape ještě jednou, předtím než ho konečně kouzla uspala.
***
"Tak jak to šlo, majore Eddie?" zeptal se jeden ze členů posádky staříka, co právě sešplhal dolů na ranvej.
"Svého prasete** se nevzdám," řekl s úšklebkem stařík. "Ale tady terminátor byl dobrá změna. Vsadím se, že ty šmejdi ani netušili, co se děje."
"Srovnali jste to tam celé se zemí?"
"Přesně jako za Temujina," zasmál se Rickenbacker. "Nenechali jsme tam kámen na kameni."
"Zasloužili si to, pane," řekl muž vážně. "To a ještě víc. Já… já jsem viděl ty fotky."
"Já taky, pilote," povzdychl si major Rickenbacker. "Málem mě to přinutilo jít si to tam s nimi vyřídit osobně."
----------
To je drsná kapitolka a určitě to naštve Voldyho. Petr
OdpovědětVymazat