21.Vražda nejhoršího druhu | Staří vojáci nikdy neumírají

"Harry," strčila Hermiona hlavu do dveří. "Jestli máš čas, tak by s tebou ráda mluvila madam Blakeová."

"Jasně, pošli ji dál," řekl Harry okamžitě.

"Majore."

"Madam Blakeová."

"Nevadilo by, pokud bych přizvala i slečnu Grangerovou?"

"Vůbec ne," odpověděl Harry. "Pokud tedy chceš, Hermiono."

"Samozřejmě," usmála se na Harryho Hermiona a sedla si naproti němu.

"Co pro Vás můžu udělat, madam Blakeová?"

"Chtěla bych Vás poprosit o pomoc při plánování vraždy," řekla vážně.

"Pokračujte," řekl Harry klidně.

"Přišlo za mnou několik lidí ohledně založení nové školy pro mudlorozené studenty," řekla Dafné. "Doufali jsme, že bychom mohli studentům dovolit bydlení v domovech a do školy by docházeli pomocí dveří, které nám skřeti prozíravě poskytli."

"A co rodiny mudlorozených studentů?" zeptala se Hermiona.

"Odezva byla příznivá," odpověděla Dafné. "Obzvlášť, když jsme zmínili, že škola by byla umístěná uprostřed vojenské základny. Byly tu jisté… pochybnosti o bezpečnosti Bradavic."

"Ale Bradavice jsou… oh," odmlčela se Hermiona. "To je jedno."

"Bezpečnější místo, lepší prostředí a možnost trávení více času doma."

"Jak reagují čistokrevní?

"Ještě jsme nekontaktovali nikoho se silnými pouty ke kouzelnickému světu," řekla Dafné. "Do doby než budeme plně připraveni, se to snažíme udržet v co největší tajnosti."

"Chápu." Po Harryho slovech se v místnosti rozhostilo ticho.

"Harry?" prolomila ticho Hermiona. Ten ztracený pohled v Harryho očích se jí vůbec nelíbil.

"Bradavice pro mě vždy byly symbolem naděje," řekl po chvíli Harry. "Vždy představovaly osvobození od mých… příbuzných. Vždy mi byly větším domovem, než jakým pro mě byla Zobí ulice."

"Tomu rozumím, majore, ale…"

"Udělejte to," přerušil ji Harry se zavřenýma očima. "A to rychle, chci, aby bylo hotové do…"

"Všechno už je připravené," řekla Dafné. "Jen jsme čekali na Váš souhlas."

"Sežeňte tolik čistokrevných, kolik to půjde," povzdechl si Harry. "Vybití jejich kultury nám ulehčí naše dlouhodobé plány. Dobrá práce, madam Blakeová."

"Děkuji, majore," řekla posmutněle. "Ale nemyslíte, že byste mi po tomhle všem, mohl začít říkat Dafné?"

"Ano, samozřejmě, Dafné. A říkejte mi Harry, prosím."

"Děkuji, Harry," řekla Dafné. Možná že pokud všechno půjde dobře, budeme moct opět přesídlit do Bradavic."

"Možná," řekl Harry pomalu. "Mohla byste mi ušetřit ještě pár minut svého času?"

"Samozřejmě," řekla Dafné okamžitě.

"Mohla bys použít víc kouzel na zajištění soukromí, Hermiono?" řekl Harry ke svojí kamarádce.

"Jasně." Hermiona strávila několik dalších minut sesíláním všech kouzel na zajištění soukromí a proti odposlouchávání, které znala.

"O co tady jde?" zeptala se Dafné se zvědavým výrazem.

"Madam Blakeová." Hermiona se zarazila a prosebně se zadívala na Harryho.

"Máme pro Vás návrh," řekl lehce Harry. "Takový, který doufáme, že pořádně zvážíte…"

***

"Ticho," křiknul Brumbál. "Děkuji. Promluvil jsem si s Harrym o jeho plánu postavit se na bitevním poli proti Voldemortovi."

"Dokázal jste mu to rozmluvit?" zeptala se okamžitě Molly, polykajíc slzy.

"Ne," řekl Brumbál. "Ale podařilo se mi ho umluvit k něčemu jinému. Výhra nebo prohra, život nebo smrt, tak jako tak bude Řád stát po jeho boku." Najednou byli všichni ohlušeni křikem svých společníků, jak se každý snažil, aby byl přes ostatní slyšet. "Ticho," zaburácel Brumbálův hlas. "Nevyžaduji, abyste v tomto beznadějném boji stáli po mém boku, ale přesto Vás o to požádám. Kdo bude stát při mně? Kdo bude stát při Harrym? Kdo z nás pomůže ukončit nadvládu temnoty, co v naší zemi převládá?"

"Já," postavil se jako první Artur. "Molly, chci, abys odvedla děti někam do bezpečí."

"Nemůžeš po mně chtít, abych tě opustila, Arture," naříkala žena.

"Miloval jsem tě už od našeho pátého ročníku," řekl láskyplně Artur. "A kdyby nebylo dětí, nikdy by mě ani nenapadlo, posílat tě pryč. Prosím, Molly, jestli jdu na smrt, tak mě aspoň dovol čelit mému konci s vědomím, že jste v bezpečí."

"Ano, Arture," vzlykala žena.

"Já taky," přidal se Remus. "James a Sirius by mi nikdy nedali pokoj, kdybych nešel, a to ani nemluvím o tom, co by řekla Lily, kdybych do toho poslal jejího syna samotného."

"Nemám nic lepšího na práci." Jeden po druhém, většina Řádu zvedla ruce a přidala se k Brumbálovi. Konec se blížil a byli rozhodnutí postavit se mu čelem.

***

"Volal jste mě, pane ministře?" zeptala se madam Bonesová.

"Chci, aby Vaši muži po boji mezi Potterem a Vy-Víte-Kým zatkli vítěze," řekl Popletal pevně. "Nemůžeme dovolit, aby tahle hrozba kouzelnickému světu dál pokračovala."

"Chcete, abych zatkla Pottera, pokud se mu podaří porazit Voldemorta?" zeptala se madam Bonesová bezvýrazně.

"Ano," přitakal Popletal.

"Z jakého provinění?"

"To vyřešíme později," odmávnul to Popletal jako něco nedůležitého. "Důležité je ho sem rychle dostat a udržet ho dál od tisku, dokud nebudu moct tisku předat tu správnou historku."

"Pane ministře… Vy si uvědomujete, že Potter má víc lidí jak já, že ano?"

"Cože?" vyjeknul Popletal. "Jak?"

"Nechala jsem své lidi, aby si dělali záznamy o strážích v Příčné ulici," řekla madam Bonesová. "V tuto chvíli jsme napočítali trojnásobek našich lidí."

"Sežeňte bystrozory v důchodu," štěknul Popletal.

"Už jsem začala svolávat zálohy," pokračovala Bonesová. "A ostatním jsem řekla, aby zůstali v pohotovosti."

"Tak v čem je problém?" dožadoval se Popletal.

"Dostala jsem pár nic neříkajících odpovědí, ale ostatní mě napřímo odmítli," odpověděla Amélie. "Nedávalo mi to smysl, dokud mi něco neřekla, jedna z mých bývalých bystrozorek."

"Co?" zeptal se Popletal s narůstajícím děsem.

"Řekla mi, že kouzelnický svět ji opustil; odhodil jako kus špíny," řekla chladně Amélie. "Řekla mi, že co se jí týká, můžeme klidně všichni shořet v pekle."

"Mudlorozená?"

"Společně s velkou částí mých bystrozorů," souhlasila madam Bonesová. "Řekla mi ještě něco jiného."

"Jen mluvte dál," povzdychl si Popletal

"Řekla mi, že Harry Potter ji přijal a že bude stát po jeho boku," řekla Amélie a pousmála se nad ministrovým nepohodlím. "Trochu jsem zapátrala a zjistila jsem, že skoro každý z bývalých bystrozorů, co je mudlorozený nebo polokrevný pod 60, se přidal do řad Harryho Pottera. A že se k nim přidala i velká část čistokrevných."

"Čistokrevných?" zeptal se Popletal pobledle.

"Jsme úzce spjatá skupina lidí," vysvětlovala Bonesová. "Nemůžete jen tak zapomenout na lidi, co riskovali svůj život, aby zachránili ten Váš. Bude to vše, pane ministře?"

"Ano, madam Bonesová," řekl rychle Popletal. "To bude vše."

***

"Pojďme si dát zmrzlinu, Harry," řekla najednou Hermiona. Její kamarád byl už od setkání s madam Blakeovou nezvykle potichu.

"Běž sama," zamumlal Harry."

"Radši bych nechodila sama," řekla Hermiona. "Prosím?"

"Pošlu Mundyho," řekl Harry bez toho, aby vzhlédnul. "A možná pár dalších mužů."

"Harry, prosím," žadonila Hermiona. "Co se děje?"

"Bradavice," vydechnul Harry.

"Oh."

"Nemůžu uvěřit…"

"Možná že to nakonec dopadne jinak," řekla jemně Hermiona. "Jestli půjde všechno dobře, můžeme Bradavice skřetími dveřmi propojit s tou novou školou, a studenti budou moct chodit tam a zpátky."

"Ty si opravdu myslíš, že to správní rada povolí?"

"Věřím, že pokud vše půjde podle plánu, nebudou mít na výběr," řekla pevně Hermiona. "Ne potom, co jim Popletal vnutil všechny ty vyhlášky. Pokud všechno půjde dobře, tak Bradavice nebudeme ničit, ale zachraňovat."

"Opravdu?" zeptal se Harry nadějně.

"Bradavice jsou až moc cenné, aby byly jen tak odhozeny stranou," řekla pevně Hermiona. "Jen ta knihovna by…"

"To je moje holka," smál se Harry. "Vsadím se, že sis tohle celé vymyslela, jen abys mohla zachránit knihovnu."

"Je to cenný zdroj informací," snažila se bránit Hermiona.

"Pojď." Postavil se Harry a natáhl k Hermioně ruku. "Dáme si něco k jídlu."

"A potom si zajdeme na zmrzlinu," řekla neoblomně Hermiona a chytla se jeho ruky. "Dobře?"

"Samozřejmě."

***

"Augusto," pozdravila madam Bonesová stařenku, když procházela dveřmi do Longbottomovic sídla. "Doufám, že neruším."

"Ty jsi tady vždy vítaná, Amélie," odpověděla Nevilova babička. "Co tě sem přivádí?"

"Prvně mé neteři chybí její přítel," řekla Amélie s úsměvem. "Kam jsi schovala mladého Nevila?"

"Je pryč se svým dědečkem," odpověděla Augusta. "Sbližují se."

"Konečně jsi mu to řekla, hm?"

"Už bylo dávno na čase," povzdychla si Augusta. "Z mého malého vnoučka se přes noc stal dospělý muž."

"To už tak oni dělají," přitakala s úsměvem Amélie.

"Nevil a Alastor se na večeři vrátí, pokud si s nimi chceš o něčem promluvit. Do té doby, by sis se mnou možná mohla dát šálek čaje?"

"Samozřejmě, Augusto."

"Výborně, bez mých chlapců je v domě nějak pusto."

***

"Nebezpeční, říkáte?"

"Velmi," přitakal Popletal. "Nepřekvapilo by mě, kdyby se Potter a jeho muži po dobytí kouzelnického světa zaměřili na mudly."

"Tak to tedy musíme něco udělat," řekl rychle muž v šedém obleku. "Máte mnohem více zkušeností jednání s tím… Potterem, jste říkal?"

"Ano, Potter," přitakal Popletal.

"Tedy máte mnohem více zkušeností jednání s Potterem, tak co navrhujete?"

"Myslím, že nejlepší by bylo počkat, až se vypořádá s Vy-Víte-Kým," řekl Popletal a mrknul na něj, "a potom…"

"Obávám se, že nevím," řekl najednou muž zamračeně. "Promiňte s kým?"

"Vy víte," řekl rychle Popletal. "Ten zlý čaroděj… vol… vy víte," mávnul Popletal bezmocně rukou."

"Vol…mart?"

"Tak nějak," přitakal Popletal. "Jak jsem říkal, počkáme, až si to spolu vyřídí, a potom na vítěze vytáhnete jednu z těch vašich… uh… pužek, tak nějak jim říkáte."

"Myslíte tužek?"

"Ano, to je ono."

"Nebojte se, pane ministře," řekl muž v šedém obleku. "Osobně se ujistím, že až bitva skončí Potter dostane přesně to, co mu patří."

"Výborně," zavrněl Popletal. "Víte, na rozdíl od některých mých kolegů já s mudly nemám žádný problém."

"Oh?"

"Ano, na rozdíl od většiny kouzelníků, co znám, chápu, jak nápomocní mudlové mohou být, pokud tedy víte, s kterým si musíte promluvit."

"To rád slyším, ministře," odpověděl muž v šedém obleku. "Ani nevíte, jak rád takovéhle věci slyším."

"Víte… jestli odvedete dobrou práci, tak bych o Vás mohl čirou náhodou prohodit před premiérem pár pochvalných slov."

"No tedy," řekl suše muž v šedém obleku. "Co si myslíte o…"

***

"A co chceš dělat teď?" zeptal se Harry.

"Myslím, že bychom…," přerušil Hermionu výkřik.

"HARRY."

Harry instinktivně šáhnul po pistoli a rychle se otočil. "RONE," křiknul zpátky nadšeně. "Jak ses měl?"

"Jsem rád, že jsem tě našel, kámo," řekl zadýchaně Ron. "Chodil jsem pořád sem a tam a doufal jsem, že na tebe narazím." "Ahoj, Hermiono."

"Ahoj, Rone," odpověděla dívka.

"Stojím za tebou Harry," řekl pevně Ron. "Až do konce."

"O čem to mluvíš, Rone?" zeptal se zamračeně Harry.

"Mamka na mě pořád dávala pozor," vysvětloval Ron. "Nebo bych se přišel přidat mnohem dřív. Dneska jsem se dostal pryč jen díky tomu, že je celý den pryč s taťkou. Slyšel jsem, jak se baví, a vím, jaký máš plán. Nedovolím ti jít do toho tam beze mě Harry. Jsem s tebou… až do konce."

"A co přesně si myslíš, že se stane, Rone?"

"Stáhneš Voldemorta s sebou," řekl Ron stručně. "Harry, byli jsme kamarádi už od vlaku v prváku, měli bychom být spolu až do konce."

"Rone, pojď s námi," řekla Hermiona s dlouhým utrápeným povzdechem. "Vysvětlíme ti to."

"Hermiono, co…"

"Vy kluci, musíte být vždycky tak dramatický," přerušila ho otráveně Hermiona. "Proč si myslíš, že bych Harrymu dovolila, aby se nechal jen tak zabít?"

"Nevěděl jsem, že jsi tady taky," zamumlal Ron. "Myslel jsem, že jsi v bezpečí doma."

"Takže ses chtěl nechat zabít s Harrym, ale beze mě?" řekla nebezpečně Hermiona.

"Uh… zase tak moc jsem to nepromýšlel," pípnul Ron slabě.

"To je ti podobné," zasmál se Harry. "Vymyslí si plán, ale úplně zapomene na detaily."

"Hmph," odfrkla si Hermiona, ale nemohla zakrýt úsměv, který se jí dral na tvář. "Ráda tě vidím, Rone."

"Pojďme si sednout do támhleté kavárny," navrhl Harry. "Vyřešíme to tam."

"Dobrý nápad, kámo," souhlasil Ron. "Jenom si ujasníme, že mi to nevymluvíš. Kam jdeš ty, jdeme i my." Trojice si našla stolek a objednala si.

"Zaprvé musíš vědět, že do téhle bitvy nejdu, abych Voldemorta stáhnul s sebou," řekl Harry. "Nešel bych do toho, kdybych si nemyslel, že můžu vyhrát."

"Ale Řád…"

"Ty věříš informacím od Řádu?" zeptala se Hermiona nevěřícně.

"No, mají Brumbála," zahuhlal Ron.

"Brumbál je sice dobrý, ale nemá na to, aby vyhrál válku," řekl Harry.

"Stejně chci být součástí, kámo," držel se tvrdohlavě svého Ron. Harry se podíval na Hermionu a bradou ukázal k záchodům.

"Hned budu zpátky," řekla Hermiona. "Jen si musím přepudrovat nos."

"Hermiona a já jsme se za posledních pár měsíců dost sblížili," řekl Harry Ronovi.

"To vám přeju, kámo," zazubil se Ron.

"A ta bitva není tak bezpečná, jak ji přesvědčuju," pokračoval Harry. "Nechápej mě špatně, myslím, že vyhrajeme, ale…"

"Ale bitva není nikdy bezpečné místo," řekl Ron vážně.

"Hermiona neví, že nebude stát v první linii," pokračoval Harry. "A byl bych si jistější, kdybych věděl, že je tam někdo, kdo na ní dohlédne."

"Udrží ji dál od bojování, a když se něco pokazí, tak ji ochrání," řekl Ron pomalu. "Můžeš se na mě spolehnout, kámo."

"Věděl jsem, že můžu, Rone," řekl Harry rychle.

"Pšt, už se vrací," špitnul Ron.

"Přinesli už nám pití?" zeptala se rozzářeně Hermiona.

"Ještě ne," odpověděl Harry. Trojice přátel strávila příštích pár hodin povídáním a doháněním všeho, co se stalo, od té doby, co se naposled viděli na konci školního roku.

"Musím běžet," řekl Ron při pohledu na hodiny. "Uvidíme se za týden v budově."

"Za týden," přitakal Harry.

"No?" zeptala se Hemiona, jakmile byl Ron z doslechu.

"Řekl jsem mu, že bude tvůj bodyguard," řekl Harry s úsměvem.

"Ty zatracenej bastarde," řekla šokovaně Hermiona. "Ron bude v bezpečí, pokud já budu v bezpečí, tak takhle to je?"

"To mě vůbec nenapadlo," řekl nevinně Harry. "Promiň, Hermiono, vypadá to, že tam na té bitvě přece jen nebudeš."

"Za to zaplatíš, Pottere," zavrčela Hermiona.

"Můžeš to zkusit."