25. Doktor Kdo? | Přej si něco

Harry se probudil a dezorientovaně se posadil. Po rozhlédnutí po místnosti si vzpomenul, jak se v noci spolu s Profesorem vypotácel z baru.

"Asi mi našel pokoj v hotelu," pokrčil Harry rameny a roztáhl závěsy, aby se podíval z okna. "Anebo ne…," dostal ze sebe Harry šokovaně, když uviděl, jak kolem prolétlo letadlo. "Kde to sakra jsem?"

Rychle se oblékl a vyšel z pokoje na chodbu.

"Dobré ráno," pozdravila ho rozpustile Pomocnice. "Chtěl byste něco k snídani nebo něco na kocovinu?"

"Snídani, prosím," přitakal Harry. "A nemám kocovinu."

"Dobře," přikývla nadšeně Pomocnice. "Co byste si dal?"

"Cokoliv," usmál se Harry. "Nebo si můžu něco udělat sám, jestli nemáš čas."

"Umíte vařit?" usmála se Pomocnice, "Kde jste se to naučil?"

"Neměl jsem to nejlepší dětství," pokrčil rameny Harry. "A jediné dobré, co z něj vzešlo, je to, že umím vařit."

"Dobře," nevyptávala se dál Pomocnice. "Tady máte."

"Wow," podivil se Harry, zvedl vidličku a začal jíst. "To bylo rychle."

"Vaření je jako lektvary," zasmála se Pomocnice. "Po čase se naučíte triky, jak vše urychlit… taky pomáhá, že jsem čarodějka a můžu k uspíšení používat kouzla."

"To dává smysl," přitakal Harry. "Asi s sebou nemáš žádné knížky o kouzlech v domácnosti, že?"

"Ne, s sebou ne," zakroutila hlavou Pomocnice. "Ale zkusím nějaké najít."

"Není třeba," usmíval se Harry. "Určitě něco najdu, hned jak přistaneme."

"Dobře," odvětila Pomocnice zase rozpustile.

"Asi jsi neviděla moje hodinky, viď?" promnul si Harry zápěstí. "Nenašel jsem je, když jsem se vzbudil."

"No," kousla se Pomocnice do spodního rtu, "na to byste se asi měl zeptat Profesora."

"Tak se zeptám jeho," postavil se Harry. "Chceš pomoct s nádobím?"

Na odpověď Pomocnice jen mávla hůlkou a všechno nádobí zmizelo. "Nep."

"Dobře," uchechtl se Harry. "Tak já jdu za Profesorem."

"Zatím."

Harry prošel chodbou ke dveřím, které mu Pomocnice dřív ukázala.

"Neviděl jste moje hodinky?" řekl Harry a snažil se z očí dostat ospalky. "Přísahal bych, že jsem si je dával na noční stolek."

"Cože?" vzhlédl Profesor. "Oh, ano. Jsou v tamté krabičce… tamhleté krabici a trochu je ještě na tom stole za Vámi."

"Cože?" zůstal Harry zničené zírat na droboučké součástky. "Proč jste mi rozebral hodinky?"

"S Pomocnicí jsme chtěli vědět, jak fungují," pokýval Profesor hlavou. "A okamžitě jsme si všimli několika věcí, co se daly vylepšit."

"Když jsem je kupoval, říkali, že jsou nezničitelné," civěl Harry na součástky. "Říkali, že přežijí cokoliv."

"Ano," přikývl Profesor. "Pomocnice už s nimi letaxuje o falešné reklamě."

"Co mám s tímhle teď ale dělat?" přehlušil Harryho šok nad vztekem.

"S Pomocnicí jsme Vám postavili nové hodinky," zvedl Profesor hodinky, které byly nesmírně podobné jeho starým.

"Děkuju," vyzkoušel si je Harry. "Za jak dlouho budeme v Egyptě?"

"Za pár hodin," pokrčil Profesor rameny. "Proč?"

"Bojím se, že nebudu mít dost času i na ty ostatní věci, co jsem chtěl na prázdninách podniknout."

"Máte fůru času," usmál se Profesor a ukázal na Harryho nové hodinky.

"Jak to?" potlačil Harry náhlou touhu vyskočit z nejbližšího otevřeného okna.

"Přidal jsem pár udělátek, co Vám dají čas navíc," zašklebil se Profesor. "Když zatáhnete za ten čudlík na boku, tak se čas zastaví, když s ním otočíte po směru hodinových ručiček, čas poběží zrychleně dopředu."

"Proč bych měl chtít, aby čas utíkal dopředu?" Harry se nerad ptal, ale věděl, že pokud to neudělá, bude ho ta otázka do konce života mučit.

"Uběhnou Vám rychleji všechny nudné schůzky," pokyvoval Profesor. "Jen díky tomuhle jsem přežil všechny ty soudní procesy."

"Jaké sou…" Harry se včas zarazil, tohle opravdu nepotřeboval vědět. "Chtěl jsem říct, jaká další udělátka jste tam přidali?"

"Oh, nic moc," pokrčil rameny Profesor. "Jestli tím čudlíkem otočíte proti směru hodinových ručiček, tak vrátíte čas zpátky."

"Nemyslíte, že je trochu nebezpečné si takhle zahrávat s časem a prostorem?" zeptal se Harry. "A nemyslíte, že je trochu nezodpovědné to dělat jen proto, abych měl delší dovolenou?"

"Nebezpečí životu dodává tu správnou šťávu," opáčil Profesor. "A abych odpověděl na Vaši otázku, ne, nemyslím si, že je to nezodpovědné. Jestli chcete slyšet o něčem nezodpovědném, tak Vám musím vyprávět o tom, jak v Bradavicích jedné studentce dovolily, aby si zahrávala s časem, jen proto, aby mohla chodit na víc hodin."

"Tak to nechte být," usmál se slabě Harry. "Stahuji svoje stížnosti."

"To jsem si taky myslel," přikývl Profesor. "Ty hodinky mají ještě pár dalších vlastností, tak jsem si Vám dovolil vytisknout malou brožurku."

"Děkuju," vzal si od něj Harry brožurku. "Stihnul jste už dokončit to brnění, o které jsem Vás prosil?"

"Ale ano," přikývl Profesor. "Zrovna jsem ho dodělal."

"A mohl bych se na něj podívat?" Harry už si začínal zvykat na to, jak se jeho přítel dívá na svět.

"Samozřejmě," přikývl muž a vytáhl černou třpytivou kombinézu. "Nosí se pod oblečením, tak trochu jako druhá kůže. Hlavními schopnostmi je, že dokáže udržovat příjemnou konstantní teplotu, udrží Vás čistého i bez mytí, při nárazu se zatvrdí, je odolný proti probodnutí a taky poskytuje celkem dobrou ochranu před kouzly."

"Wow," dostal ze sebe ohromeně Harry. "Ještě něco?"

"Pár dalších věcí," přikývl Profesor. "Například když si ho obléknete, nenajde Vás žádné kouzlo na odhalení lidí, a taky je samoopravující… no vždyť víte, nic extra."

"Děkuju," vzal si od něj Harry brnění. "Pokud byste mě potřeboval, tak budu ve své kajutě."

"Nezapomeňte si příručku k tomu brnění," hodil Profesor po Harrym další knížku. "Pochybuju, že bez ní byste přišel na to, jak si ho obléct nebo sundat."

"Děkuju," vzal si Harry další brožurku a odešel z místnosti.

"Ahoj," usmála se Pomocnice, když Harry vyšel z místnosti. "Jen jsem Vám chtěla poděkovat."

"Za co?"

"Že jste mě doporučil," usmála se Pomocnice. "Lidé moje lektvary nikdy nebrali vážně, vždycky si mysleli, že je zkazím."

"To není problém," usmál se Harry. "Znám jen dva lidi, co jsou dobří ve vaření lektvarů. Jeden je umaštěnej blbec, který se zaseknul na vyspělosti rozzuřeného dvouletého dítěte, a ten druhý jsi ty."

"Tak to mi opravdu zvedá sebevědomí," ušklíbla se Pomocnice.

"Možná jsem měl skončit u toho, že to není problém," uchechtl se Harry. "Jsem rád, že jsem mohl pomoct."

"Pokud budete potřebovat nějaké lektvary, stačí říct, dobře?"

"A pokud budeš potřebovat jakékoliv ingredience, tak přijdi ty za mnou," kývnul Harry. "Nebo knížky."

"Knížky?" ožila Pomocnice.

"Ano," přikývl Harry. "Mám jich pěknou sbírku. Zrovna včera jsem od jednoho staříka dostal knihu o kouzlech s počasím."

"Mohla bych je vidět?"

"Jasně," přikývl Harry. "Dám ti svůj batoh a můžeš si vzít, co chceš."

"Oh, díky," zubila se Pomocnice od ucha k uchu.

"Není zač," pokrčil rameny Harry. "K tomu jsou přátelé."

***

"Profesore," vběhla do laboratoře Pomocnice. "Podívejte se na tohle."

"Co se děje?" vzhlédnul mužík ke své asistentce. "Copak nevidíš, že pracuju na něčem důležitém?"

"Na hře solitairu?" zeptala se ho Pomocnice sarkasticky. "Ó, to je tak hrozně důležité."

"Mám na práci věci, které jsou daleko nad tvým chápáním," odpověděl Profesor samolibě. "Tak zmiz."

"Fajn," vyžívala se v tom Pomocnice. "Tak to asi nebudete chtít vidět tyhle knihy plné vzácných a zajímavých kouzel, které mi půjčil pan Black?"

"COŽE?" odvrátil se Profesor od rozehrané hry. "Přikazuji, abys mi je ukázala."

"Ne."

"Ukaž mi je."

"Ne."

"Ukaž mi je."

"Ne."

"Ukaž mi je."

"Ne."

"Ukaž mi je."

"Ne."

"Prosím?"

"Dobře," přikývla Pomocnice. "Nejlepší je asi ta o kouzlech s počasím. Je mnohem pokročilejší než cokoliv, co jsem na to téma viděla."

"Podívej na tohle," zvedl Profesor jinou knížku. "Nemůžu uvěřit, že něco takového má."

"Nepřečtete to, že ne?" zamžourala Pomocnice na knížku. "Co je to vůbec za jazyk?"

"Nevím," přiznal Profesor. "Ale podívej se na ty diagramy, musí to být nějaký druh štítů."

"Opravdu," přitakala Pomocnice. "Myslím, že tenhle by se dal vylepšit změnou úhlu asi o tři stupně."

"Chystal jsem se říct dva a půl," přikývl Profesor. "Ale v tomhle máš pravdu."

"Takže," rozhlédla se Pomocnice po laboratoři. "Máme všechno, co potřebujeme na výrobu překladatele?"

"Nevím jistě," opáčil Profesor. "Co kdybychom se zeptali pana Blacka, jestli nám nepůjčí svoje brýle?"

"To zní jako plán," zasmála se Pomocnice. "Jdeme."

Proběhli chodbou a začali zběsile bušit na Harryho dveře.

"Ano?" zamrkal překvapeně na své přátele. "Co potřebujete?"

"Říkali jsme si, jestli si nemůžeme půjčit Vaše brýle?" usmál se nevinně Profesor.

"Proč?" zeptal se Harry podezíravě, když viděl Profesorův úsměv.

"Chceme prostudovat kouzla, která na nich jsou, abychom je mohli replikovat," pokrčila rameny Pomocnice. "Potřebujeme něčím přeložit ty knížky, které jste mi půjčil."

"Oh," přitakal Harry. "Tak tedy dobrá, jen mi je nezapomeňte vrátit."

"Nezapomeneme," natáhl k němu Profesor ruku.

"Co se stalo?" zeptala se Pomocnice, když uviděla, jak se Harry najednou zatvářil.

"Já vidím?" rozhlédl se Harry překvapeně. "Nemám brýle… ale stejně vidím?"

"Hmm," zamračil se Profesor. "Tohle je spíš tvoje pole působnosti, Pomocnice."

"Prozkoumáme to později," pokrčila rameny Pomocnice. "Pochybuju, že na něco přijdu, a snažením o to, jen přijdu o drahocenný čas na výzkum."

"Pravdu díš," přitakal Profesor. "Pojď, musíme jít."

"Nezapomeňte mi přinést moje brýle, až skončíte," křiknul za nimi Harry. "Potřebuju je na čtení jazyků mimo angličtiny."

"Přineseme," zvolal Profesor přes rameno.

"Zatím," zavolala Pomocnice přes svoje rameno.

"Děkuju." Harry sledoval, jak jeho dva přátelé odbíhají pryč, a pobaveně kroutil hlavou.

***

"Pane Blacku?" zaklepala Pomocnice na dveře, čímž probudila Harryho ze spaní.

"Co se děje?" dopotácel se Harry ke dveřím.

"Tady máte svoje brýle," podala mu je Pomocnice. "A za pár minut budeme v Alexandrii."

"Děkuju," vzal si od ní Harry brýle. "Přišli jste na ty kouzla?"

"Ano," přikývla Pomocnice, "a to samé překládací kouzlo jsme použili na velký kus skla."

"Výborně," zívl Harry. "Co budeme dělat v Alexandrii?"

"Chceme navštívit zdejší knihovnu," odpověděla Pomocnice. "Měly by tam být staré návrhy různých strojů."

"Jak staré?" zeptal se zvědavě Harry.

"Tak staré, že některé z nich jsou napsané ještě starou řečtinou," usmála se Pomocnice. "Nemůžu se dočkat, až se na ně podívám."

"To jsem si neuvědomil," zasmál se Harry. "Díky, žes mi to řekla."

"Samozřejmě," přikývla Pomocnice. "Děkujeme, že jste nám půjčil ty knihy, hodně nám pomohly."

"Jak?" zazíval zase Harry.

"No," zamyslela se nad otázkou na chvíli Pomocnice. "Nejvíce nám pomohla ta s kouzly s počasím. Celkem dost nám pomůžou s letem Zeppelinu. Můžeme zařídit vítr do zad nebo pomůžou s ochranou před špatným počasím, nebo…"

"Nebo?" zeptal se nervózně Harry.

"Nebo můžeme vytvořit mraky, abychom se skryli před mudly," usmála se nervózně Pomocnice. "Žádné další zprávy o spatření UFA a taky můžeme zařídit, aby se při příletu zvedla mlha."

"UFO…," zastavil se Harry radši. "Proč chceme, aby se při příletu zvedla mlha?"

"Protože je to mazec," poskakovala Pomocnice nadšeně. "To byl můj nápad."

"Dó…bře," nadechl se Harry zhluboka na uklidnění. "Je tu místo, odkud bych mohl nejlépe sledovat přistání?"

"Jasně," přikývla Pomocnice. "Pojďte za mnou."

Pomocnice Harryho odvedla na můstek a oba zůstali očarovaně sledovat, jak se přibližují k městu.

"Je to nádhera, že?" zašeptala Pomocnice. "Ten výhled odsud."

"Ano," přikývl Harry, "to je, ale jedna věc mě trochu trápí."

"Jaká?" zašeptala Pomocnice zpátky.

"Že Profesor tuhle věc řídí," odpověděl Harry. Pomocnice se ohlédla přes rameno na Profesora, který bláznivě točil typickým lodním kormidlem.

"Oh," přikývla Pomocnice. "Toho se bát nemusíte. Předtím než jsme se začali přibližovat k městu, jsme zapli autopilota."

"Tak proč tedy točí tím kormidlem?"

"Říkal, že nemá smysl pořizovat si Zeppelin, když si s ním nemůže hrát a předstírat, že je kapitán," pokrčila rameny Pomocnice. "Mě jen štve, že si ho zabírá pro sebe a nepustí mě k tomu."

"Já...sně," přitakal rozpačitě Harry. "No, pokud nehrozí, že všichni umřeme v hrůzostrašné ohnivé nehodě, tak nevidím důvod, proč se bát."

"To je správný přístup," přikyvovala Pomocnice.

"Dorazili jsme na místo," ohlásil Profesor. "Půjdeme dolů?"

"My nebudeme přistávat?" zamračil se Harry.

"Nep," usmála se Pomocnice. "Musíme vyzkoušet náš nový vynález."

"Jaký nový vynález?" zeptal se váhavě Harry a musel si připomenout, že ho zatím žádný z jejich vynálezů nijak příšerně neporanil.

"Stojatý přenosný systém," usmál se Profesor. "Pokud zeppelin zůstane nehybný, dokáže nás bez obtíží přenést tam i zpátky."

"Co když se zeppelin pohne?" zeptal se Harry. "Když nic jiného, tak ho určitě posune vítr."

"Vítr není problém," odmávl jeho námitku Profesor.

"Tak co když se někdo přemístí dovnitř nebo tak něco?" navrhoval dál Harry. "Nemohli by tu něco provést?"

"Tomu zabrání naše štíty," usmál se Profesor. "Zvednou se hned, jak odejdeme."

"Tohle možná bude znít jako hloupá otázka," olízl si Harry nervózně rty. "Ale je Váš nový způsob přenosu schopný projít skrz štíty?"

"Ne," zakroutila hrdě hlavou Pomocnice. "Přes tyhle štíty ne, přes ně se nic nedostane."

"Tak," zamračil se zmateně Harry, "jak se ale dostaneme zpátky na zeppelin, jestliže se nemůžeme přenést zpátky?"

"My…" Profesor s Pomocnicí se na sebe dlouze zadívali. "To se zpátky nedostaneme."

"Aha," přikývl Harry. "Nebylo by tedy lepší někoho na lodi nechat, aby mohl spustit štíty, když se budeme chtít vrátit?"

"Už to tak vypadá," přikyvovala Pomocnice. "Ale já to nebudu."

"Sakra," zamračil se Profesor. "Očekávám, že se brzo vrátíš a v knihovně se vystřídáme, Pomocnice."

"A potom půjdu zeppelin ohlídat já," pokývl Harry. "Je spravedlivé, abychom se rozdělili."

"Dobře," přikývla Pomocnice. "Pojďte, ukážu Vám, jak se dostat dolů."

"Dobře," přikývl Harry. "Pojďme."

Pomocnice chodbou zavedla Harryho do malé místnosti s velkým zdobeným stříbrným kruhem na zemi.

"Tohle je Pythický Ornamentální Radiální Telurický Apodiktický Lift," usmála se hrdě Pomocnice. "Zkráceně Portál."

"Jak to funguje?" zahleděl se Harry na podivné zařízení.

"Je to podobné přenášedlu," začala s přednáškou Pomocnice. "V podstatě to vybere malý předmět, který máte u sebe, změní jej v přenášedlo, pak ho aktivuje a pošle Vás na bezpečné místo tam dole."

"A jak mě to dostane nahoru?" zamrkal překvapeně Harry.

"Dálkově aktivuje přenášedlo, které Vás vzalo dolů, a přenese Vás zpátky nahoru," odpověděla Pomocnice. "Jedním z nedostatků je, že místo, kam se přenášíte, musí být nehybné, takže žádné přenosy, když se zeppelin hýbe, a taky má omezenou vzdálenost."

"To je zajímavé," přikyvoval Harry. "Co to změní na přenášedlo?"

"Cokoliv chcete," usmála se Pomocnice. "Nepřekvapilo by mě, kdyby to dokázalo změnit Vaše vlasy, ale to jsme tedy ještě nezkoušeli."

"Vlasy?"

"Je to neživá hmota, kterou máte vždy s sebou," pokrčila rameny Pomocnice. Jak jsem říkala, ještě jsme to nezkoušeli."

"Tak co bych měl použít jako přenášedlo?" zasmál se Harry. "A jak zařídím, aby mě přeneslo zpátky?"

"Máte s sebou svoje Zippo?" zamrkala Pomocnice. "Protože to by bylo perfektní."

"Ano," přikývl Harry, "mám."

"Výborně," přikyvovala Pomocnice. "Systém jsme navrhli tak, aby spolu mohli spolupracovat a nedocházelo například k nechtěné aktivaci."

"Dobře," vytáhl Harry svoje Zippo. "Jak to funguje?"

"K návratu," začala Pomocnice a vytáhla svoje Zippo, "stačí otevřít Zippo a říct aktivační frázi."

"A co je aktivační fráze?"

"Cokoliv chcete," pokrčila rameny Pomocnice. "Co by se Vám líbilo?"

"Co takhle…," zazubil se Harry, "přenes mě nahoru*."

"Dobře," přikývla Pomocnice. "Proč zrovna tohle?"

"Tradice," pokrčil rameny Harry. "Připomeň mi, ať ti s Profesorem ukážu jeden seriál. Myslím, že byste si ho zamilovali, obzvlášť díky těm přístrojům, které tam používali."

"Seriál?" pokrčila rameny Pomocnice. "Stačí vstoupit do kruhu a můžeme jít."

"A teď co?" rozhlédl se Harry. "Mám říct aktivační frázi?"

"Až za chvilku," hrála si Pomocnice ještě chvíli s knoflíky. "Neříkejte ji, dokud nebudu v kruhu i já. Aktivační fráze je "Přenes nás dolů", dobře?"

"Dobře," přikývl Harry a počkal, dokud jeho kamarádka nestála vedle něj. "Přenes nás dolů."

Přenos byl podobný tomu s přenášedlem, jediný rozdíl byl ten, že pocit táhnutí nešel od pupíku, ale od chodidel.

Dvojice se objevila před velkou zdobenou fontánou na dlážděném nádvoří.

"No," rozhlédla se Pomocnice, "a jsme tady."

"Kde tady?" zeptal se Harry zmateně.

"U Alexandrijské knihovny," odpověděla Pomocnice.

"Neshořela náhodou před pár tisíci lety?" zamračil se Harry, když si vzpomněl na polo zapomenutou hodinu ze základní školy.

"Museli ji ukrýt, aby ji zachránili před zničením, a hold se neobtěžovali s jejím odkrýváním."

"Oh," zamrkal Harry. "To dává celkem smysl."

"Pojďme," poskakovala nadšeně Pomocnice. "Nemůžu se dočkat, až si přečtu o všech těch starobylých přístrojích."

"Dobře," vydal se Harry za svou čilou kamarádkou.

Vchod do knihovny uzavíraly obrovské dvoukřídlé bronzové dveře a když jimi prošli ocitli se pod obrovskou kupolí.

"Vítejte v knihovně," pozdravil je s úsměvem stařík v tmavé róbě. "Mohu Vám s něčím pomoci?"

"Kde jsou texty o strojírenství?" zubila se Pomocnice od ucha k uchu. "A lektvarové texty?"

"Musíte jít tudy do východního křídla," mávnul stařík rukou, aby naznačil, kudy má jít. "Je to tam označené."

"Děkuju," usmála se Pomocnice. "Sejdu se s Vámi v čítárně, pane Blacku."

"Dobře," odpověděl Harry.

"A co hledáte Vy?" otočil se stařík k Harrymu.

"Asi bojová kouzla," pokrčil rameny Harry. "Cokoliv, co by mohlo být užitečné."

"Myslím, že přesně vím, co hledáte," přikývl stařík. "Pojďte za mnou."

***

"Zdravím, příteli," došel Profesor ke stolu, u kterého seděl Harry. "Našel jste něco zajímavého?"

"Pár užitečných kouzel," přikývl Harry. "A trochu lékouzelnické magie."

"Výborně," usmál se Profesor. "Pomocnice se mi zmínila, že našla pár starověkých textů. Nevíte náhodou, kde bych je našel?"

"Mám je tady," ukázal Harry na hromádku po jeho levici. "Napadlo mě, že je budete chtít vidět, tak jsem se ujistil, aby je nevrátili do polic."

"Děkuju," zazubil se na něj Profesor. "Měl jste čas si je prohlédnout?"

"Prolistoval jsem si je," přikývl Harry. "Moc jsem tomu nerozuměl, ale přišlo mi zajímavé, že už před tak dávnou dobou zvládli takovéhle věci."

"Že ano," přitakal Profesor.

"Stihl jste na Zeppelinu na něčem pracovat?" usmál se Harry.

"Ano, podařilo se mi dokončit můj nejnovější vynález," zvedl Profesor malý přístroj. "Říkám mu Jed-mistr."

"Dó... bře," zadíval se Harry na věcičku připomínající stříbrnou tabatěrku. "A co to umí?"

"Pamatujete, jak jste mě s Pomocnicí požádal o přístroj na rozpoznání jedů?" zeptal se Profesor se šíleným úsměvem.

"Ano," přikývl váhavě Harry.

"No, tak přesně to jsme taky udělali," usmál se Profesor. "A taky jsem mu přidal pár dalších vlastností. Rozpozná štíty, má zabudovaných několik forenzních kouzel, několik diagnostických kouzel, databázi rostlin a živočichů a mnohem víc."

"Wow," dostal ze sebe Harry ohromeně. "Jak se to používá?"

"No," zvedl Profesor přístroj. "Prostě to otevřete a zadáte, co chcete, aby našel... Teď ho nastavím jen na jedy a diagnostická kouzla a..."

"Co?"

"Jste si vědom, že Vaše krev je jedna z nejjedovatějších látek na zemi?" řekl Profesor, načež se mu překvapením ještě více rozšířily oči. "A že Vám v systému kolují jak vlkodlačí sliny, tak upíří krev?"

"Hmmm," odmlčel se Harry. "Tím jedem si nejsem jistý, ale tím s upíry a vlkodlaky se zabývat nemusíte, to už je vyřešené."

"Jak myslíte," zíral Profesor dál na displej. "Je tu… Já… Hmmm."

"Promiňte?" přišla k nim pěkná mladá žena a usmála se na ně.

"Ano?" vzhlédnul k ní Harry.

"Zdravím," usmála se žena. "Nemohla jsem si pomoct a zaslechnout Váš rozhovor… mohla bych si s Vámi na chvíli promluvit?"

"Pokud chcete," pokrčil rameny Harry.

"Jsem Doktorka," usmála se opět.

"Kdo?"

"Žádná spojitost**," ušklíbla se Doktorka. "Říkala jsem si, jestli bych nemohla prozkoumat Vaši krev? Pokud je aspoň polovina věcí, o kterých Váš přítel mluvil, pravda… tak bych si mohla prokopat cestu zpátky do společnosti."

"Co tím myslíte?" zamračil se Harry.

"Školu jsem ukončila mezi deseti procenty nejlepších studentů," povzdechla si žena. "A rozhodla jsem se stát léčitelkou, tam jsem také promovala jako jedna z nejlepších."

"A?" pokrčil rameny Harry. "V tom nevidím žádný problém."

"Problémem je, že jsem chtěla být tou nejlepší možnou léčitelkou," zasmála se hořce žena. "Tak jsem se rozhodla studovat i mudlovskou medicínu. To bylo trochu těžší, ale jsem chytrá, tak ze mě za dvanáct let byla doktorka s několika specializacemi."

"Pořád v tom nevidím žádný problém," mrkal nechápavě Harry.

"Problémem je, že čistokrevná princeznička, jako jsem já, by toho o mudlech neměla tolik vědět," zamračila se. "Nikdo mě nenechal, abych je léčila, protože se báli, že je mudlovské techniky nějak pošpiní. Situaci ještě ztěžuje fakt, že nemůžu pracovat ani v mudlovském světě."

"Proč ne?"

"Tím, že jsem čistokrevná, nemám dostatečné doklady, které by obstáli při prověrce, kterou většina nemocnic vyspělého světa doktory podrobí, předtím než je přijme."

"Takže jste tady," přikyvoval Harry.

"Žiju z taťkových peněz a provádím výzkum," přitakala žena. "A doufám, že najdu něco, čím si prokopu cestu do zaměstnání, kde budu moct využít svoje schopnosti."

"A co potřebujete ode mě?" nechápal Harry.

"Vás přítel říkal, že jste byl kousnutý upírem a vlkodlakem," rozsvítili se Doktorce oči. "Taky říkal, že je Vaše krev jed a vy jste řekl, že se tím nemusí zabývat."

"Řekl jsem, že se nemusí zabývat tím s upírem a vlkodlakem," opravil ji Harry. "S tím jedem nevím, o co jde."

"Kdybyste mi dovolil prozkoumat Vaši krev a tělo, mohla bych přijít na průlom v lékouzelnictví." Doktorka nebyla daleko od toho, aby si klekla na kolena a začala žadonit. "Udělám cokoliv."

"Jak dlouho potřebujete?" ušklíbl se Harry. "Nemám moc času a ten, co mám, chci strávit cestováním."

"Pojedu s Vámi," odpověděla okamžitě Doktorka. "Za výdaje zaplatím, udělám cokoliv."

"Dobře," přikývl Harry. "Pokud mí společníci nebudou mít námitky, tak nás můžete doprovázet, slečno…"

"Říkejte mi prostě Doktorko," usmála se žena. "Už máte Profesora a Pomocnici, tak co kdyby se Vaše sbírka ještě trochu porozrostla, pane?"

"Black," usmál se nazpět Harry.

"Už chápu," zahihňala se Doktorka. "Děkuji za Vaši vstřícnost."

---------

* Samozřejmě narážka na seriál Pán času - v aj Doctor Who.

** V originálu Port me up, což je narážka na Star Trek a jejich Beam me up, Scotty. Star Trek ale moc nemusím a překlad jsem na netu nenašla, tak jsem otevřená ke všem připomínkám.