26. Tomb Raider | Přej si něco

"To je výborný nápad," vložil se do rozhovoru Profesor. "Co kdybych Doktorce ukázal Zeppelin, a potom jí s Pomocnicí můžeme zařídit laboratoř."

"Dobře," zamrkal Harry překvapeně. "Nemyslel jsem si, že budete… pokud Vám to moc nevadí."

"Ale vůbec ne," usmál se Profesor. "Pojďte se mnou, Doktorko."

"Dobře," přikývla žena. "Ačkoliv mě překvapuje, že mě hned takhle vítáte."

"Jen se dotkněte tohohle Zipu," natáhl k ní Profesor věcičku, "a aktivuju přenášedlo."

"Přenášedlo?" dotkla se žena Zipu. "Já myslela, že jste říkal Zeppelin."

"Přenes nás nahoru." Oba dva ucítili zatáhnutí za vršek hlavy. "Taky že říkal."

"Kde to jsme?"

"Pojďte se mnou," ignoroval Profesor její otázku. "Máte u sebe nějaké kouzelné artefakty?"

"Pár," přikývla Doktorka. "Proč?"

"Dejte je spolu s hůlkou do téhle krabice," ukázal Profesor na malou krabici. "Musíme se ujistit, že nezasahují do kouzelné matice a nezpůsobí pád Zeppelinu a tudíž naší smrt."

"Naší smrt?" Doktorka rychle odhodila hůlku a několik prstenů do krabice.

"Hmmm," zahleděl se Profesor do svého Jed-mistra. "Něco jste vynechala."

"Oh," přikývla žena a přihodila náušnice. "Málem bych zapomněla."

"To je v pořádku," zavřel Profesor krabici. "Pojďte za mnou."

"Kam jdeme?"

"Představím Vás moji pomocnici, Pomocnici," odpověděl se zazubením Profesor.

"Pomocnice?" zopakovala Doktorka s podivným výrazem.

"Ano?" vykoukla Pomocnice do chodby.

"Tohle je Doktorka," usmál se Profesor. "Bude studovat krev pana Blacka."

"Proč?" nakrčila nos Pomocnice.

"Je jedovatá," pokrčil rameny Profesor. "A taky obsahuje vlkodlačí sliny a upíří krev."

"To je zvláštní," přitakala Pomocnice. "Myslíte, že by mi taky dal vzorek."

"Určitě ano," přikyvoval Profesor.

"Dojdu pro smlouvy," zmizela Pomocnice zpátky do pokoje.

"Smlouvy?" shlédla Doktorka na Profesora se zmateným výrazem.

"Ano," přikývl Profesor. "V podstatě uvádějí, že jste najatá jakožto badatelka a že jakékoliv objevy patří společnosti a budou použity k tomu, aby Vám koupily akcie společnosti."

"A zisky?"

"Dostanete velké procento zisků z čehokoliv, co objevíte," přikývl Profesor. "Spolu s podílem všech dalších objevů. Také uvádí, že nikdy nezradíte nebo neprozradíte identitu nebo tajemství pana Blacka a jeho zaměstnanců."

"Identitu?" zeptala se Doktorka s pozdvihnutým obočím.

"Vaše pravé jméno není Doktorka, moje není Profesor, Pomocnice není Pomocnice a bylo mi řečeno, že pan Black má poněkud trapné křestní jméno," usmál se Profesor. "Všichni máme svá tajemství."

"A chcete je ochránit," přikývla Doktorka. "To zní rozumně… popravdě, by mě znepokojovalo, kdybyste něco podobného neměli."

"Spolu s Profesorem jsme podepsali něco podobného," pokračovala Pomocnice a podala ji smlouvu. "Jediný, kdo ne, je pan Black."

"Proč ne?" namítla Doktorka, zatímco si pročítala smlouvu.

"Ze dvou důvodů," navázal Profesor. "Zaprvé má víc tajemství a pokud si všimnete, tak je o tom ve smlouvě doložka."

"A zadruhé?"

"Je to šéf," pokrčila rameny Pomocnice. "A i když má poněkud uvolněný způsob vedení věcí, tak je to pořád šéf. Bez jeho pomoci, by nikdo z nás neměl nad čím bádat."

"To zní taky rozumně," přikývla Doktorka a podepsala smlouvu. "Co teď?"

"Teď ji složím a uložím ji do bezpečného sejfu na dokumenty," odpověděla Pomocnice.

"A my dva dojdeme pro Vaši hůlku a artefakty," usmál se Profesor. "Už je nebudete muset znova předkládat."

"Nebylo tu žádné nebezpečí, viďte?" začala se smát Doktorka. "Prostě jste mě chtěl odzbrojit."

"Pan Black možná bez jakékoliv pomoci dokáže před obědem zabít několik skupin černokněžníků," pokrčil rameny Profesor. "Ale Pomocnice a já využijeme každého triku, který by nám mohl pomoct."

"Myslím, že se mi budete oba líbit," kroutila Doktorka pobaveně hlavou. "Vůbec mě to nenapadlo, dokud mi nedošlo, že mě máte v pasti."

"Nenutili bychom Vás to podepsat," usmál se slabě Profesor. "Ale museli jsme si být jistí, že nejste jedním z nepřátel pana Blacka."

"Říkala jsem Vám, že to chápu," usmála se Doktorka. "Jak jsem řekla, znepokojovalo by mě, pokud byste něco takového neudělali. Vyrůstání v mojí rodině… no prostě řekněme, že není úplně jednoduché s mou rodinou vyjít. Naučila jsem se dát si pozor na motivy ostatních lidí, a kdybyste mě jen tak přivítali s otevřenýma rukama, tak bych asi byla celkem paranoidní."

"Omlouvám se." Profesor otevřel krabici a podal ji Doktorce. "Co potřebujete do dobré lékařské laboratoře?"

"Oh, spoustu věcí," začala si Doktorka v hlavě procházet dlouhý seznam věcí. "Zaprvé bych chtěla dobrý mikroskop."

"Asi nevíte, jak nějaký postavit, že?"

***

"Našli jsme pana Blacka, můj pane," přicupital Červíček.

"Kde je?"

"Viděli ho v Egyptě, pane," třásl se Červíček.

"Sestav tým a znič ho," přikázal Voldemort.

"Ano, můj pane," přikrčil se Červíček. "Mohl bych dostat Vaše povolení požádat o pomoc naše spojence?"

"Máš ho," přikývl Voldemort. "Je na čase, aby se zapojili."

"Děkuji, pane," políbil Červíček lem pláště Pána zla. "Děkuji."

"Nemáš zač, Červíčku," usmál se Pán zla. "CRUCIO."

***

"Promiňte," promluvil na Harryho muž s pith helmou. "Ale nejste náhodou pan Black?"
"Jsem," přitakal Harry. "Co pro Vás můžu udělat?"
"Jsem ředitel Asim," podal mu muž ruku. "Pracuju v oddělení památek."
"Pan Black," potřásl mu Harry rukou. "Rád Vás poznávám."
"Doufali jsme, že nám s něčím pomůžete," usmál se ředitel.
"Co potřebujete?"
"Máme problémy s nalezení jedné hrobky," vytáhl ředitel složku. "Nás výzkum ukázal, že by měla být v tomhle místě, ale nedaří se nám ji najít."
"Ale pořád si nejsem jistý, jak bych Vám mohl pomoct," zamračil se Harry. "Nemám ponětí, jak bych mohl najít něco, co se nedaří najít Vám.""
"No," usmál se slabě ředitel. "Doufali jsme, že využijete Vašich rozsáhlých vědomostí o štítech. Bylo mi řečeno, že jste celkem zběhlý v užívání magického vidění?"
"Oh," přikývl Harry. "To ovládám a rád pomůžu."
"Výborně," přikývl muž. "Teď už jen musíme vyřešit smlouvu."
"Jakou smlouvu?"
"No," odmlčel se muž. "Standardní smlouva, kterou používáme s Gringottovými, uvádí, že dostanete třetinu pokladů a třetinu kouzel."
"Opravdu?" Harry slyšel strýčka mluvit o vyjednávání tolikrát, že věděl, že nikdy nemá brát první nabídku. "To je zajímavé."
"Ale samozřejmě nevidím důvod, proč bychom měli používat tu samou smlouvu," povzdychl si muž. "Co tak nález rozdělit rovným dílem?"
"Co kdybych dostal všechna nalezená kouzla," navrhl Harry. "A přístup ke všem kouzlům, které jste objevili dříve?"
"Budu si o tom muset promluvit se svými nadřízenými," zaváhal muž. "Byl byste ochotný se s námi podělit o kouzla, která objevíte?"
"O všechny, která nebudou moc nebezpečná," přitakal Harry. "Bez urážky, ale mám špatné zkušenosti s ministerskými úředníky."
"Brzy se vrátím s odpovědí," přislíbil ředitel.
"Dobře," přikývl Harry, trochu překvapeně, že všechno šlo tak zlehka. "Nemusíte spěchat, ještě tu den nebo dva budu."
Harry další hodinu, než se Profesor vrátil, strávil pročítáním svojí hromádky knížek.
"Spolu s Pomocnicí jsme Doktorce zařizovali laboratoř," vysvětloval Profesor. "Nevěřil byste, jaké různé nástroje chtěla, abychom vyrobili. Tihle mudlové jsou pěkně vynalézaví, že?"
"Když nemáte magii, musíte si poradit jinak," přikyvoval Harry.
"Stalo se něco, zatímco jsem byl pryč?" natáhl se Profesor pro knížku.
"Stavil se za mnou nějaký chlapík z ministerstva, abych jim pomohl najít hrobku," odpověděl Harry. "Pak jsme chvíli vyjednávali… no vždyť víte, jak to chodí."
"Ne, nevím," odložil Profesor knihu a zvedl jinou. "Nikdy jsem se vyjednávat neučil."
"Oh," přikývl Harry. "No, nabídl mi směšně nízkou cenu, po které jsem navrhl směšně vysokou cenu a on pak odešel, aby mohl předstírat, že si jde promluvit s nadřízenými."
"Tak takhle to funguje?" zeptal se Profesor ohromeně. "To mi nikdo nedošlo."
"Jsem si celkem jistý, že to tak funguje," pokrčil rameny Harry. "Taky jsem ještě v minulosti moc nevyjednával."
"No… určitě všechno nakonec dopadne tak jak má," přikývl Profesor. "S Pomocnicí jsme se chtěli jít zítra podívat na pyramidy. Nechcete jít s námi?"

"Rád," přikývl Harry. "Zní to zajímavě."

***

"Sešel jsem se s panem Blackem," rozhlédl se Asim po svých nadřízených.

"A co říkal?" otřel si jeden z tlustších mužů čelo kapesníkem.

"Prý chce půlku pokladu, všechny kouzla, všechny kouzelné artefakty a přístup ke všemu magickému vědění, co už máme," odpověděl Asim. "Ještě dodal, že bude ochotný se s námi podělit o všechny kouzla, u kterých usoudí, že nejsou moc nebezpečné."

"To nemůže myslet vážně," rozšířily se tlouštíkovi oči. "Skřeti chtějí jen třetinu."

"Skřeti tu hrobku nemůžou najít," namítl jeden z dalších. "A podle zvěstí mohl být pan Black u toho, když byla postavena."

"Ale stejně," protestoval tlouštík. "Všechna kouzla. To si myslí, že si je může všechny jen tak vzít a dát nám jen pár těch, které podle něj budou bezpečné?"

"Hádám, že o obsahu té hrobky něco ví," navrhl muž. "Hlášení tvrdí, že je to místo odpočinku velmi silného dvorního kouzelníka… kdo ví, jaké nebezpečí se tam může ukrývat."

"Půlka je lepší než nic," promluvil Asim. "Nějaká kouzla lepší, než žádná. Pan Black je známý svou štědrostí. Evropským vládám v posledních pár týdnech pomohl více než kdokoliv v posledních pěti stoletích."

"Tak do toho jděte," přikývl tlouštík. "Řekněte mu, že přistupujeme na jeho podmínky… k jakékoliv lokalitě, kterou najde."

"Dobře, pane," přikývl ředitel Asim. "Chtěl by ještě někdo něco dodat?"

"Zeptejte se ho, jestli by nebyl ochotný nám pomoct s bandity v poušti," promluvil ředitel prosazování kouzelnických zákonů. "Nebo ještě lépe ho před nimi varujte a nechte ho, ať se postará o zbytek. Slyšel jsem, že rád předstírá, že neví o ničem, co se kolem něj děje, a je jen slušné, abychom to hráli spolu s ním."

"Dobře," přikývl Asim. "Nepochybuji, že před Vás zítra předstoupím se zprávou o úžasném pokladu. Dobrou noc, pánové."

***

Profesor se probudil už brzy ráno, ale okamžitě zase usnul; o čtyři hodiny později se probudil znovu a došel na můstek.

"Jsme zpátky," zahlásila Pomocnice rozjařeně. "A teď když jste vzhůru, tak můžete pohlídat zeppelin, zatímco se půjdeme podívat na pyramidy."

"NE," odmítl to Profesor. "Přikazuji ti hlídat zeppelin."

"Super," zajásala Pomocnice nadšeně. "Děkuju, myslela jsem, že budete chtít zůstat tady potom.... No, vždyť víte, ale jestli nechcete."

"Jak se opovažuješ snažit se mě oklamat." Profesor nebyl zrovna ranní ptáče. "Přikazuji, abys šla dolů k pyramidám."

"Pokud to po mně chcete," skrývala Pomocnice svůj úsměv a dařilo se jí to až do doby než došla k Portálu. "Blbeček."

"Kde je Profesor?" rozhlédl se Harry. "Copak on nejde s námi?"

"Rozhodl se, že mám jít dolů první," odpověděla namyšleně Pomocnice. "A jeden z nás ho pak vystřídá."

"Dobře," přikývl Harry. "A co Doktorka?"

"Už je dole," odpověděla Pomocnice. "Říkala, že si chce vyzvednout nějaké vybavení do laboratoře."

"Dobře," přikývl Harry. "Tak pojďme."

"Jej," křikla nadšeně Pomocnice, doběhla ke kruhu a oba se přenesli dolů ke Gízské nekropoli.

"Zajímá Vás s Profesorem, jak byly pyramidy postavené?" zíral Harry ohromeně na Chufuovu pyramidu.

"Tak trochu," přitakala Pomocnice. "Je zajímavé si uvědomit, jak dělali věci v minulosti."

"To je," přikyvoval Harry. "Půjdeme dovnitř?"

"Jasně," přikývla Pomocnice. "Pojďme."

Dvojice vstoupila do pyramidy a začala se ohromeně rozhlížet po krásách královy pohřební komnaty a velké galerie.

Když se ale přesunuli do královniny pohřební komnaty, zjistili, že v pyramidě nejsou sami.

"Zdravím," usmála se Pomocnice na podivného mužíčka. "Jak se máte?"

"A proč na sobě máte maskovací kouzlo?" dodal Harry a šáhnul po hůlce.

"Mám se výborně, děkuji," usmál se podivín na Pomocnici, "a protože jsem skřet."

"Oh," uklidnil se Harry. "Omlouvám se, že jsem na Vás tak vyjel, ale celkem velký počet lidí se mě snaží zabít, tak občas bývám trochu paranoidní."

"To je v naprostém pořádku," přikývl skřet. "Přišli jste se pokochat?"

"Já ano," přitakal Harry. "Tady Pomocnice tu je, aby přišla na to, jak ji postavili."

"Opravdu?" ožil hned skřet. "Nejste náhodou ta Pomocnice? Ta, co cestuje kolem světa s Profesorem a panem Blackem, že?"

"Jop," přikývla Pomocnice. "A tohle je můj přítel, pan Black."

"Rád Vás poznávám," dodal Harry.

"Rád bych na něco slyšel Váš názor, pokud byste mohla," podal skřet Pomocnici pergamen plný poznámek. "Vypadá to, že je za touto stěnou tajná komora, ale nepovedlo se mi to dokázat a ani najít vchod."

"Chápu, proč si to myslíte," pročítala se Pomocnice poznámkami. "Možná kdybychom…"

"Pane Blacku," přispěchal do komory ředitel Asim. "Jsem rád, že jsem Vás našel."

"Zdravím, řediteli Asime," přikývl na pozdrav Harry. "Jak se Vám dnes daří?"

"Výtečně," usmál se Asim. "A mám výborné zprávy."

"Jaké?"

"Vláda souhlasila s Vašimi podmínkami," odpověděl okamžitě ředitel. "Všechny magické artefakty, kouzla a polovinu jakéhokoliv pokladu, který najdete."

"A co přístup k tomu, co už máte?"

"Je pro Vás všechno kopírováno," usmál se ředitel. "Kopie obdržíte, až hrobku najdete."

"Skvěle," přikývl Harry.

"Pane Blacku," vzhlédla od pergamenu Pomocnice. "Mohl byste prosím použít svoje magické vidění?"

"Samozřejmě," odvětil Harry a rozhlédl se kolem, načež se zaměřil na jedno místo. "Co by se asi stalo, kdybych…"

Vypadalo to, jako by se jedna ze stěn zavlnila, načež se objevil nový vchod. Skupinka vešla dovnitř a začala se ohromeně rozhlížet.

"Vy jste ji našel," křiknul nadšeně skřet. "To je neuvěřitelné."

"Kde to jsme?" nemohl Asim uvěřit vlastním očím.

"Vypadá to jako sklad základních kouzel," prohlížel si Harry popisky na sklenicích. "A možná i pár lektvarů, které bychom mohli dekódovat."

"Vy přečtete ty popisky?" obrátil se na něj šokovaně Asim.

"Hmm," vzhlédl Harry. "Omlouvám se, ale neposlouchal jsem, jeden z dělníků sem napsal něco na zeď a tak jsem si to četl."

"Co tam píše?" Asim nemohl uvěřit, že se to opravdu děje.

"Je to poněkud neslušné," začervenal se Harry. "Radši bych to nečetl."

"Mám to zapsat jako společný nález pana Blacka a Gringottovic banky?" zadíval se Asim na Harryho a skřeta.

"Ne," zakroutil hlavou skřet. "Už pro Gringottovi nepracuju, dal jsem výpověď."

"Stejně si ale část zasloužíte," protestoval Harry. "Bez Vaší pomoci bychom nic nenašli."

"Říkali jste, že budete hledat i další?" zazubil se zeširoka skřet. "Rozdělíme si je rovným dílem a budeme si kvit."

"Výborně," usmál se Harry. "Stejně jsem Vás chtěl požádat o pomoc, tak tohle věci jen usnadňuje."

"Opravdu?" nemohl skřet uvěřit vlastním uším. "Proč byste stál o mojí pomoc?"

"No," začal Harry, "opravte mě, pokud se mýlím, ale copak Gringottovi neprozkoumávají hodně starých hrobek?"

"Ale ano," přikývl skřet.

"A neprozkoumával jste to tady?" usmál se Harry.

"Prozkoumával," přitakal skřet.

"A tím jste taky prokázal své schopnosti," dokončil Harry. "Rád bych Vás měl po boku, i kdybyste byl aspoň z půlky tak užitečný jako tady."

"Rozumím," přikývl skřet. "Rád pomůžu."

"Skvěle, jsem rád, že do toho s námi jdete, pane…"

"Říkejte mi Architekte," odpověděl na nevyřčenou otázku skřet. "Je to anglický překlad mého jména a mým uším to nebude vadit tak moc, jako když se vy lidé snažíte vyslovit mé pravé jméno."

"Vy jste architekt?" zamrkal Harry.

"Jsem jím vyučený," přitakal Architekt. "Ale jakožto stavební inženýr jsem se nikdy nedostal k ničemu většímu než obvyklé údržbě a pár zvětšením."

"Proč ne?"

"Nebylo to třeba," pokrčil rameny Architekt. "Všechny stavby už stály, tak proč bychom se pouštěli do velkých stavebních projektů, když nejsou třeba… Já jsem jen chtěl stavět vlastní výtvory."

"Chápu," přitakal Harry.

"Tak jsem odešel," řekl Architekt s pokrčením ramen. "Cestuju po světě a prohlížím si veliké kamenné stavby a sním o dni, kdy sám budu moct něco takového postavit."

"No," zamyslel se Harry. "To je dost podobné tomu, co děláme s mými přáteli."

"Cestujeme kolem světa za velkými objevy inženýrství," přidala se Pomocnice. "A pan Black cestuje po světě a stěžuje si, že jediné co chtěl, byla klidná dovolená, a proč pořád v těch nehodách, co se náhodou vždy stanou někde poblíž nás, umírají všichni ti smrtijedi."

"Asi jsem v minulém životě musel provést něco příšerného," stěžoval si Harry. "Jako zničit pár civilizací."

"Všichni máme občas smůlu," poplácala ho Pomocnice chápavě po rameni. "Pojďte, pane Blacku, vrátíme se na Zeppelin."

"Pořád jste ještě pro něj nevymysleli jméno, hmm?" zakroutil Harry hlavou. "Pojďme."

"Neměli bychom počkat, než sem přijde tým, který lokalitu zabezpečí?" nemohl Asim uvěřit tomu, co se před ním odehrávalo.

"Není třeba," zamžoural Harry na pár hieroglyfů. "Běžte ven."

Skupinka odešla z tajné místnosti a překvapeně pozorovala, jak se zeď zase zavřela. "Jak se dostaneme zpátky?"

"Řekněte jim, že heslo je feck-ta," odpověděl Harry. "Nechtěl by si někdo předtím ještě zajít na oběd?"