27. Rozdrcená ropucha | Přej si něco

"Bystrozore Pastorku," nakráčel si to do místnosti Popletal, následovaný svou ropuší asistentkou. "Váš tým je pod první náměstkyní nasazen na utajenou misi mimo naše hranice."

"Ano, pane," přikývl Pastorek. "Co se stane, pokud nás zadrží vláda země, do které míříme?"

"Politiku laskavě nechte na starost mně," odsekl Popletal. "Dělejte svoji práci, nebo Vás nahradím někým jiným."

"Ano… pane," dodal Pastorek bez výrazu. "Můžu se zeptat, co je to za misi… pane?"

"Budeme pronásledovat nechvalně známého zločince, pana Blacka," vložila se do rozhovoru Umbridgeová. "Je hledán pro vraždu několika významných členů britské společnosti včetně Luciuse Malfoye a my ho přivedeme před spravedlnost."

"Pana Blacka?" opakoval ohromeně Kingsley. "Vy po nás chcete, abychom šli proti jednomu z nejnebezpečnějších kouzelníků na zemi jen s pěti bystrozory?"

"Máte svoje rozkazy," otočil se Popletal k odchodu.

"Chytněte se tohohle přenášedla, nebo se rozlučte se svojí prací na Ministerstvu," přikázala Umbridgeová.

"Bystrozory prý nezabijí," snažil se Kingsley uklidnit svůj tým. "Měli bychom mít velkou šanci to ve zdraví přežít."

Bystrozorové dali na slova svého velitele, zhluboka se nadechli a dotkli se přenášedla.

***

Několik egyptských úředníků doprovázelo Harryho a jeho skupinku k pravděpodobnému umístění skryté hrobky.

"Kdy jste objevili tu hrobku támhle?" mávnul Harry směrem ke skále poblíž. "Nebo tamtu?"

"Jaké hrobky, pane Blacku?" rozhlížel se Asim zuřivě po nějaké známce hrobky.

"Tuhle," poplácal Harry zdánlivě prázdnou stěnu. "Musím přiznat, že na ni použili poněkud… složitý štít."

"Ještě jsme ji neobjevili," přiznal Asim. "Nechám muže, aby ji označili pro budoucí průzkum."

"Výborně," přikývl Harry. "A co tuhle?"

Asim si povzdychl, to hlášení, které bude muset pro šéfy sepsat, mu zabere věčnost.

O pět hodin a 43 nalezených hrobek později, Harry a skupina konečně došli na lokalitu.

"Tady jsme, pane Blacku," řekl Asim sebevědomě. Byl si jistý, že pan Black tu hrobku najde během chvilky. "Vidíte ji?"

"Nep," zakroutil Harry hlavou. "Nevypadá to, že by tady byla nějaká hrobka, mohl bych vidět Vaše záznamy?"

"Tady je kopie původního papyru a jeho překlad," řekl Asim sklesle a podal mu dané papyry. Nebyla to ztráta času, obzvlášť ne po všech těch objevech, co pan Black dnes udělal, ale stejně, po vší té námaze nenajít to, co hledali, bylo… zklamáním.

"Tak tady je problém," ukázal Harry do papyru. "Váš překladatel tady udělal chybu, tohle není umístění té hrobky."

"Není?" ožil trochu Asim.

"Ne," zakroutil hlavou Harry. "Hrobka je spolu s ostatními v Údolí kouzelníků."

"V Údolí kouzelníků?" zopakoval otupěle Asim.

"Jop," přikývl Harry, "Tak tam pojďme."

"Nejsem si jistý, kde se to Údolí kouzelníků nachází," přiznal Asim.

"Oh," shlédl Harry na papyrus a potom se rozhlédl kolem. "Pojďte za mnou. Trochu se to tady za posledních pár tisíc let změnilo, ale myslím, že to najdu."

Harry skupinku zavedl několika malými průrvami a poté pod kamenným obloukem. "Hrobka, kterou hledáte, je ta třetí nalevo," ukázal na ní Harry.

"Kde to jsme?" dostal ze sebe ohromeně Asim v úžasu nad řadami nenalezených hrobek.

"Údolí kouzelníků," odpověděl se zazíváním Harry. "Mělo by tady být kolem tří set hrobek. Můžu Vám nakreslit mapu, jestli chcete."

"To by od Vás bylo milé," odpověděl šokovaně Asim. "Co je to za písmo? Nevypadá to jako obyčejné hieroglyfy."

"Ukažte," zamžoural na nápis Harry a po chvíli si sundal brýle. "Oh, tak to mě nepřekvapuje, že to nemůžete přečíst."

"Proč ne?"

"Protože v celých dějinách neexistovalo moc lidí, co by to přečetlo," nasadil si Harry zase brýle. "Můžu Vám to přeložit, pokud chcete, ale není to tak důležité. Jsou to jen řeči, jak je ten mrtvý chlápek úžasný a všemocný."

"Aha." Asimovi skoro vypadly oči z důlků. "Jak jste…"

Zvuk padajících kamenů a velký oblak prachu přerušil cokoliv, co se muž snažil říct.

"To vypadá na sesuv půdy," zahleděl se Harry na prach. "Radši byste tam měli někoho poslat, aby to zkontroloval. Někdo se mohl zranit a byl by zločin to nezkontrolovat."

"Ano, samozřejmě. Sám tam s pár muži zajdu," nabídl se Asim, vděčný za záminku, proč odejít.

***

O pět minut dříve a o tři míle dále

"Už jste něco našli?" dožadovala se Umbridgeová. "Nemůžu ty chladící kouzla udržovat navěky."

"Myslím, že jsme mu na stopě," přemáhal Pastorek touhu se na ni zamračit. "Už by to nemělo být daleko."

"No tak si pospěšte," štěkla na ně ropucha. "Nechci už na tom sluníčku být ani o chvíli déle, než budu muset."

"Tak co kdybych se o tom poradil s naším hlavním průzkumníkem?" navrhl Pastorek. "Pak Vám budu moct dát lepší odhad."

Ropucha zabručela na souhlas a dál pohledem zabíjela bystrozory přidělené na její ochranu.

Kingsley se dlouhými kroky rychle dostal do čela výpravy a brzo byl vedle jejich hlavního průzkumníka, v tomto případě tedy průzkumnice.

"Proč nemůžu použít chladící kouzla?" zeptala se Tonksová hlasem podobným Umbridgeové. "A proč jsem nepoužila hlavu a nerezignovala, dokud jsem mohla."

"Nemůžeš používat chladící kouzla, protože si musíme uchovat magii pro případ, že by došlo k boji," odpověděl Pastorek s nuceným úsměvem. "A nerezignovala jsi, protože jsi hloupá jak poleno."

"Hele," zamračila se Tonksová. "Abys věděl, tak…"

V mluvení ji přerušil velký kámen, který ji praštil zezadu do hlavy, a bystrozorka se sesunula k zemi.

"Tonksová?" přiběhl k ní Kingsley a pokusil se svou podřízenou uchránit před dalším nebezpečím. Ucítil, jak do něj narazilo několik dalších kamenů, načež padl s výkřikem k zemi a jen silou vůle neupadl do bezvědomí.

Sesuv půdy trval jen chvíli a musel si vytřít krev z očí, aby se rozhlédl kolem po ostatních. V tu chvíli ticho protrhl příšerný řev a chvíli mu trvalo, než se mu podařilo najít jeho zdroj.

Umbridgeová ležela zavalená pod dvěmi velkými kameny. Žena podobná ropuše křičela bolestí a strachy, zatímco mohla jen sledovat, jak jí z dolní půlky těla crčí krev.

Po chvíli, aby zkontroloval, že je Tonksová naživu a není v nebezpečí, k ropuše Pastorek doběhl, aby jí zkontroloval a pokusil se jí nějak pomoct.

Zrovna když se chystal použít svoje nejsilnější kouzlo na srážení krve, se Umbridgeová podivně zajíkla a padla k zemi. První Bradavická Vrchní vyšetřovatelka byla mrtvá.

***

"Jak šla Vaše výprava, Asime?"

"Nad všechna naše očekávání," odpověděl Asim hrdě. "Black objevil skrytou komoru v Cheopsově pyramidě, našel několik neznámých hrobek po cestě na lokalitu a objevil celé údolí s hrobkami starověkých kouzelníků."

"Takže bylo dobře, že jsme Blacka požádali o pomoc," přikývla žena ve stínu. "Řekněte mi, co si o tom muži myslíte a nic nevynechejte."

"Děsí mě," přiznal Asim. "Jen tak mimochodem zmínil, že hledá odpuštění za zničení několika civilizací. Nonšalantně čte v mrtvém jazyce a nabídl se, že přeloží neznámý jazyk. Zmínil se, že se všechno za posledních pár tisíc let změnilo a že možná bude mít problém si vzpomenout, kde je Údolí kouzelníků. A ten nonšalantní způsob, jakým po cestě objevoval hrobky, mě vede k přesvědčení, že je tak moc nehledal, jako si spíš vzpomínal, kde byly."

"Chápu," přikývla žena.

"Já si nemyslím, že mě chápete," pokračoval Asim. "První hlášení naznačuje, že několik kouzelníků z údolí bylo zabito "temným čarodějem" a já věřím… věřím tomu, že ten "temný čaroděj" je ten muž, který mě vzal všechny tyhle hrobky navštívit … Nemůžeme si dovolit toho muže rozzlobit."

"A taky že ne," slíbila žena. "Uděláme všechno, co bude v našich silách, abychom s ním zůstali za dobře."

***

"Pane Blacku," přišlo k němu několik egyptských bystrozorů. "Zkontrolovali jsme ten sesuv půdy a měl jste pravdu. Opravdu jsme pod kameny našli několik lidí."

"Byl někdo zraněný?"

"Většina měla jen drobná zranění," usmál se muž. "Ale bylo tam jedno úmrtí. Podle dokumentů, které měla ta žena u sebe, to byla skupina anglických bystrozorů poslaná, aby Vás zatkla."

"Chápu," zamračil se Harry. "Víte proč?"

"Mělo to něco společného se smrtí významných čistokrevných Britů ve Švýcarsku," pokrčil muž rameny. "Ale to není náš problém. My jsme doufali, že byste si mohl projít tyhle fotografie a potvrdit, že to byli angličtí bystrozorové a ne nějací napodobitelé… ta mrtvá žena je úplně na konci."

"Tak mi je ukažte," začal se Harry probírat fotkami. "Tohle je bystrozor Kingsley Pastorek, dobrý chlap a schopný bystrozor. Tahle se jmenuje Tonksová, další dobrá bystrozorka. Je trochu citlivá na svoje křestní jméno, tak jí prostě říkejte Tonksová. U tohohle a toho si nemůžu vzpomenout na jméno." Harry došel k poslední fotce a nemohl zabránit úsměvu. "A ona se jmenuje Dolores Jane Umbridgeová. Tu v lásce zrovna nemám a nemůžu říct, že by mi bylo líto, že v téhle příšerné nehodě zemřela."

"Co chcete, abychom udělali s přeživšími bystrozory?" podívali se po sobě Egypťané.

"Řekněte jim, že oceňuji, že se mě nepokusili zatknout," usmál se Harry. "Já si sice uvědomuji, že jen dělali svoji práci, ale…"

"Rozumíme, pane." Egypťané nemohli uvěřit, jak byl na ně Black hodný.

"Nevadilo by Vám se ujistit, že mají tu nejlepší možnou lékařskou péči?" zeptal se Harry s očividnou starostí. "A naúčtujte to mně. Rozumím tomu, že jen poslouchali rozkazy pitomého politika a chci se ujistit, že o ně bude postaráno."

"Ano, pane," přikývli muži. "Ujistíme se, že je mají tu nejlepší péči."

***

"Jak Vám je, bystrozore Pastorku?" vešla dovnitř menší žena a posadila se vedle jeho postele. "Jsem z úřadu zahraničních věcí.."

"A chcete vědět, co můj tým dělal bez povolení ve Vaší zemi?" zavřel v předtuše Kingsley oči.

"Ne," zasmála se pobaveně žena. "O tom už všechno víme. Dokumenty v kapse madam Umbridgeové nám o Vaší misi řekli vše, co jsme potřebovali."

"Takže co se s mým týmem stane?" Kingsleymu začínalo být špatně od žaludku. "Pokud to pomůže, tak jsem ochotný svědčit, že neměli ani ponětí, že vpadnou na území jiného státu."

"To vůbec není třeba," usmála se žena. "Po konzultaci s panem Blackem jsme došli k řešení celé situace."

"Ano?" Kingsley se připravoval na nejhorší

"Dovolíme Vám se vrátit do Anglie s varováním a podáme oficiální stížnost na britské ministerstvo."

"To je všechno?" otevřel užasle oči Pastorek.

"To je vše," přitakala žena. "A pan Black Vám něco vzkazuje."

"Co?"

"Říkal, že jste dobří bystrozoři, obzvlášť Vy a slečna Tonksová, a že rozumí tomu, že jste jen dělali svou práci. Říkal, že by byl radši, kdybyste se ho v budoucnu nesnažili znovu zatknout, že je to otravné. Naléhal, že Vám bude dopřána nejlepší lékařská péče a také trval na tom, že ji zaplatí." Ženin výraz ztvrdnul. "Také říkal, že madam Umbridgeovou v lásce zrovna neměl a dodal, že necítí žádný smutek ohledně té příšerné nehody, která se ji přihodila."

"Chápu," zblednul Kingsley. "My jsme se mu líbili a vyvázli jsme z té šílené nehody víceméně bez zranění, kdežto Umbridgeovou "neměl zrovna v lásce" a ta umřela v příšerných bolestech…"

"Vidím, že chápete," poplácala ho žena po ruce. "Klidně se kdykoliv do Egypta zase vraťte, klidně si dál chytejte pana Blacka… ale být Vámi, tak bych nečekala, že příště bude tak chápavý."

"Rozumím," přikývl Kingsley. "Chtěla byste ještě něco dodat?"

"To je vše," postavila se žena. "Léčitelé mi řekli, že Vy a Váš tým můžete kdykoliv odejít, takže na Vás čeká přenášedlo, kterého můžete kdykoliv využít."

"Děkuju," uklidnil se pomalu Pastorek.

"Mně neděkujte," usmála se žena. "Kdyby to bylo na mně, tak byste teď hnil v cele a Váš tým by nám s pomocí séra pravdy vykládal, všechno co ví… ale samozřejmě, po mně jste nešli."

***

"Z Vašeho časného návratu," neobtěžoval se Popletal ani vzhlédnout, když Pastorek vešel, aby podal hlášení, "a nepřítomnosti mojí náměstkyně, hádám, že se Vaše mise nezdařila."

"Pan Black chtěl, abych Vám vyřídil, že pokud se ho budete dál snažit zatknout, tak by ho to možná mohlo rozzlobit," hlásil Pastorek ministrovi. "A doporučoval bych Vám, abyste se toho raději držel. Pokud se to rozhodnete ignorovat, tak… tak pochybuju, že najdete bystrozora, který by byl ochoten uposlechnout Váš rozkaz a zatknout ho."

"Co nejhoršího mi může udělat?" vybuchl Popletal.

"No… může Vás zabít," navrhl Kingsley. "A slyšel jsem, že když ho rozzlobíte, tak je potom velice… kreativní."

"Aha," srazila Popletala realita na zem. "Stáhněte rozkaz na zatčení Blacka, zapište ho jako speciálního poradce Oddělení pro prosazování kouzelnických zákonů a to spolu se vší mocí a výhodami, které k tomu patří. Dál taky přijděte na způsob, jak ho ujistit, že to vše bylo jen jedno velké nedorozumění."

"Dobrý nápad," přikývl Pastorek. "Hned se do toho dám."

"A celé hlášení dejte madam Bonesové." Pud sebezáchovy byl jednou z mála věcí, se kterými Popletal vynikal. "Spolu s rozkazem, aby Blackovi poskytla jakoukoli pomoc, kterou bude požadovat a která nevyústí ve válku."

Popletal počkal, dokud bystrozor neodešel z místnosti, a pak ze stolu vytáhl láhev, kterou si tam schovával přesně pro takovéhle příležitosti. Třesoucí rukou si nalil plnou sklenici a rozjímal o tom, jak jen o chlup unikl smrti.

***

Pastorek vyšel z ministrovy kanceláře a zamířil na Oddělení pro prosazování kouzelnických zákonů. Potom co pro svou nadřízenou sepsal hlášení o událostech celého dne, odešel najít svoji partnerku.

"Tak jak zní verdikt?" zeptala se nervózně Tonksová.

"Podařilo se mi ministra přesvědčit, že další pronásledování pana Blacka by byl hodně špatný nápad," odpověděl Kingsley. "Taky mi dal oficiální souhlas k tomu, abych Bonesové řekl, co se stalo."

"A to teď půjdeme udělat?" zvedla se pomalu Tonksová. Byla po těch zraněních celá ztuhlá.

"Už jsem Bonesové hlášení předal," nadechl se Pastorek zhluboka. "Myslím, že bychom dnes měli skončit dřív a dojít si na skleničku."

"Výborný nápad," přitakala Tonksová. "Ale já bych podle léčitelů neměla ty lektvary míchat s alkoholem."

"Tak si dáš džus," usmál se Kingsley. "Pojď."

"Dobře," přikývla Tonksová.

Dvojice bystrozorů odešla z Ministerstva a zamířili k zabezpečenému letaxovému krbu.

"Cítíš se na to?" podíval se Kingsley po partnerce ustaraně. "Nejsem si jistý, jestli je to s poraněním hlavy dobrý nápad."

"Tak se hold na druhé straně pozvracím," pokrčila rameny Tonksová. "Budu v pohodě."

"Dobře." Kingsley hodil do ohně hrst letaxu a mávnul na Tonksovou, ať jde první. "Ošklivky mají přednost před hezouny."

"Dámy první," opravila ho Tonksová a vyslovila destinaci.

Kingsley se ještě naposledy rozhlédl, nabral hrst letaxu a křiknul svoji destinaci.

"Tak když už jste vy dva dorazili," usmál se na ně dědečkovsky Brumbál, "tak se můžeme pustit do práce."

"Nejdřív pro Vás máme nějaké důležité informace," prohlásil Kingsley a sednul si na svoje místo.

"Neuvěříte, co po nás ministr chtěl," přidala se Tonksová.

"Tak nás poučte," pronesl sarkasticky Snape.

"Ministr nás poslal zatknout pana Blacka," usmál se Pastorek, "a to pod vedením jeho první náměstkyně."

"Chápu to správně, že jste neuspěli?" zeptal se Brumbál klidně.

"Black na nás poslal sesuv půdy," usmála se slabě Tonksová. "Většina zranění nebyla nic, co by léčitel za pár hodin nevyléčil."

"Rozumím," přikývl Brumbál. "Došlo k nějakým úmrtím?"

"Jednomu," přikývl Kingsley. "Dolores Umbridgeová byla rozdrcená pod kamenem a vykrvácela dřív, než jsem na ní použil kouzlo na srážení krve."

"Chápu," přikývl Brumbál. "Víte jistě, že to byla práce pana Blacka a ne jen pouhá náhoda?"

"Egypťané mi od Blacka vyřídili zprávu," olízl si Pastorek nervózně rty. "Řekl, že chápe, že jen děláme svoji práci a že já s Tonksovou jsme dobří bystrozoři. A že pokud se ho budeme dál snažit zatknout, tak by se mohl rozzlobit. Také řekl, že Umbridgeovou rád neměl a že ho její smrt v té příšerné nehodě nijak nemrzí."

"Nikdo až na Umbridgeovou nebyl vážně zraněný?" zeptal se Moody. "Co dalšího nám o tom můžete říct."

"Bavil jsem se s jedním z těch chlapíků, co nás vykopali," odpověděl Kingsley. "Řekl mi, že pan Black stál vedle něj, když se ta půda sesula. A taky dodal, že jediný důvod, proč se obtěžovali ten sesuv zkontrolovat, byl, že se pan Black zmínil, že to mohlo třeba někoho zranit a bylo by hrozné, kdyby to někdo nezkontroloval."

"Takže nechtěl, abyste umřeli," přikývl Moody. "Chtěl, aby Umbridgeová umřela a je mrtvá. Chtěl, abyste přežili, a dokonce pro jistotu poslal muže, aby Vás zachránili."

"Nemyslíte, že je možné, že by to všechno mohla být jen náhoda?" zeptal se tiše Brumbál.

"Šance, že se tým bystrozorů, který po něm jde, dostane do šílené nehody, je poměrně nízká," přikývl Moody. "To, aby jediným úmrtím byl ministerský poskok, kterého pan Black nemá rád, šanci ještě snižuje. Fakt, že zranění všech bystrozorů, které pan Black má rád, byly jen drobná, taky tu pravděpodobnost snižuje. A s tím, že pan Black pošle muže, aby tým vykopali, se ta pravděpodobnost už ani nedá brát v úvahu."

"Pan Black také u egyptské vlády zajistil, aby nám věnovali tu nejlepší péči," dodal Kingsley. "A také trval na tom, že za ní zaplatí."

"Mně řekli, že jediný důvod, proč jedeme domů a ne hnít do cely, je jen protože je pan Black požádal, aby nás pustili," polkla těžce Tonksová. "A jedna ze sester mi řekla, že u nich věří, že pan Black je bývalý pán zla."

"Opravdu?" naklonil se Brumbál zaujatě dopředu.

"Prý se to jen říká," kousala se Tonksová do rtu. "Ale věří tomu, že pan Black zničil několik civilizací a že fakt, že teď tráví čas mařením plánů pánů zla, je buď koníček nebo snaha o nápravu."

"Jeden z ošetřovatelů mi řekl, že pan Black jim ukázal několik dříve neznámých hrobek a údolí plné zapomenutých kouzel," přidal Kingsley. "Taky se zmínil, že hned v několika hrobkách bylo psáno, že jejich majitele zabil "temný čaroděj" a důrazně mi naznačoval, že tím čarodějem byl pan Black."

"Chápu," odmlčel se Brumbál, aby všechny informace zpracoval. "Zjistěte o tom muži všechno, co půjde, ale neznepřátelte si ho."

"Není divu, že Black Voldemortem tak pohrdá," zasmál se štěkavě Moody. "Black zničil celé civilizace a Voldy má problém si podmanit malou skupinku v jedné zemi."

***

"Mohl bych se Vás na něco zeptat?" shlédl Harry na svého nového přítele.

"Co byste rád věděl?" pobídl ho Architekt.

"Když jsme byli v Cheopsově pyramidě, tak jsem si všiml něčeho zvláštního."

"Ano?"

"Myslel bych si, že bude plná turistů," navázal Harry. "Ale když jsme tam byli, tak byla úplně prázdná."

"Ah," přikývl skřet. "To protože jsem používal Repelent turistů™, jen díky tomu můžu v klidu pracovat."

"Oh," přikývl Harry. "No, tím by se to vysvětlovalo."

"A už nad tím nemusíte dál přemýšlet," přikyvoval souhlasně Architekt.

***

"Můj pane," přispěchal ke svému pánovi řadový smrtijed číslo tři. "Mám pro Vás zprávy."

"Co se stalo?" zaklonil se Pán zla na trůně.

"Skupinka v Egyptě hlásila, že mají informace o panu Blackovi, které naznačují, že to byl ten nejstrašlivější Pán zla v celé historii," plazila se před ním trojka. "Říkali, že před jeho mocí se rozpadaly celé civilizace."

"Cože?" popadl Voldemort svou hůlku. "Jak se opovažuješ naznačovat, že je strašlivější než já… CRUCIO."