28. Božíčku, to jste ale opravdu unesli toho nesprávného... | Přej si něco

Harry se spolu se skupinou vrátil na Zeppelin, kde našel ustaranou Doktorku, jak v ruce žmoulá kus pergamenu.

"Stalo se něco?" zeptal se starostlivě Harry.

"Unesli Profesora," podala mu Doktorka pergamen. "A požadují, abyste se jim vzdal."

"Jak se jim podařilo poslat lístek s výkupným?" zamrkal překvapeně Harry.

"K tomu tady mám další lístek," odpověděla Doktorka. "Tady."

"Profesor píše, že ho poslal zpátky svým Zippem… a potom poslal tenhle druhý lístek, kde vysvětluje, jak se sem dostal ten první lístek a jak sem pak poslal ten druhý," přejela pohledem lístek Pomocnice. "Ačkoliv tu není, proč prostě nepoužil Zippo, aby se dostal zpátky."

"Asi byl mimo dosah nebo tak něco," pokrčil rameny Harry. "Co bylo na tom prvním lístku?"

"Tvrdí, že pokud brzo neodpovíte, tak mu začnou uřezávat prsty," shrnula lístek Pomocnice. "Je těžké připevnit zpátky prsty?"

"Velmi," přikývla Doktorka. "Pokud nám pošlou prst, tak by mohlo být moc pozdě, až Profesora najdeme."

"Mohla byste připevnit čerstvý prst, i kdyby byl od někoho jiného?" zeptal se potichu Harry.

"Ano," přikývla Doktorka. "Ale nemyslím si, že jen tak náhodou někde narazíte na čerstvé prsty."

"Jestli najdeme ty, co ho unesli," usmál se krutě Harry, "tak budu mít všechny části těla, které byste kdy mohla potřebovat."

"Já…," přikývla roztřeseně Doktorka.

"Doletím se Zeppelinem na Profesorovu polohu," dodala Pomocnice. "Nemělo by být tak těžké ho najít."

"Já si půjdu číst," křikl na odchodu Harry. "A řekněte mi, až se přiblížíme. Chtěl bych pro ně připravit překvapení."

"Já obstarám polní nemocnici," nabídla se Doktorka.

"A já… se půjdu vyspat," přikyvoval si pro sebe Architekt. "Vzbuďte mě, pokud pod námi budou zajímavé ruiny nebo tak něco."

***

"Nikdo Vás odsud nezachrání," ušklíbl se bandita na své zajatce. "A brzo Vás začnu kousek po kousku posílat Vaším rodinám a..."

"Oh, sklapněte," podíval se na něj nasupeně Profesor. "Jako by nestačilo, že jsem zavřený v tak nepohodlné kleci, Vy ještě musíte otravovat vzduch tím neustálým chvástáním?"

"Co...," zíral na něj udiveně bandita. Tohle se mu ještě nikdy nestalo.

"A ještě něco," rozčiloval se Profesor. "Myslím, že jsem dostatečně důležitý rukojmí na to, abych měl vlastní klec... Proč bych se měl o klec dělit s dalšími lidmi; sice připouštím, že mi byli dobrou společností, ale stejně mi přijde poněkud urážlivé, že jste si ani nedali práci s mou vlastní klecí, nebo mě aspoň řetězem nepřipoutali ke mřížím... Ten... Ten nedostatek respektu ke mně jakožto možné hrozbě nebude zapomenut."

"O…Huh?" odešel zmateně bandita. Mučení zajatců nebyla žádná legrace, když si zajatci začali stěžovat na to, jak mírně s nimi zachází.

"Vy… Vy jste se mu postavil?" zíral jeden ze zajatců překvapeně na Profesora. "Nikdy jsem neviděl, aby se to někdo opovážil udělat."

"Taková drzost," založil si Profesor ruce na prsou. "Člověk by si skoro myslel, že jsem neškodný. Nemůžu uvěřit, jak moc mě to uráží."

"Um… A kdo jste?" zeptala se další zajatkyně obdivně.

"Já?" usmál se Profesor. "Nikdo důležitý."

"Hrozný pirát Roberts*?" usmála se zajatkyně. "Třikrát hurá pro…"

"Nejsem Hrozný pirát Roberts," zamračil se Profesor. "Jsem…"

"Pan Black?" nadchnuli se zajatci. Pan Black je odsud určitě hned dostane.

"Nep," zakroutil hlavou Profesor. "Ten většinou dodá, že je jen chlápek na dovolené. Já jsem Profesor."

"Kdo?" propadli zajatci zase beznaději.

"Profesor, pracuji pro pana Blacka…," rozhlédl se Profesor po zmatených tvářích. "Už jste o mně určitě museli slyšet?"

"Počkat," zarazil se jeden ze zajatců. "To je ten chlapík, co pracuje s Pomocnicí."

"Vy znáte Pomocnici?" ptala se ho nadšeně zajatkyně. "Jaká je?"

"To není důležité," trucoval Profesor. "Co je důležité je fakt, že tady brzo bude pan Black a myslím, že nebude v nejlepší náladě. Takže když mi podáte tu sponku, žvýkačku, támhlety kousky dřeva a ten zelený kámen, tak nás z té klece dostanu, aby pan Black nemusel čekat, zatímco ostatní budou překonávat štíty."

***

"Blížíme se," zvolala Pomocnice.

"Výborně," ušklíbl se Harry. "Říkal jsem si, že jim s naším přistáním zařídím pěknou podívanou."

"Co chcete dělat?" zeptala se zamračeně Pomocnice.

"Na poušti je mlha neobvyklá," vysvětloval Harry, zatímco začal sesílat kouzla. "Na druhou stranu taková písečná bouře."

"V té knize byla sekce o písečných bouřích?" zeptala s pozvednutým obočím Pomocnice. "Musela jsem ji minout."

"Není," zakroutil hlavou Harry. "Ale je tam sekce o větru."

***

"Zvedá se vítr," řekl bandita jedna banditovi dvě.

"Jop," přikývl bandita dvě. "Vypadá to, že se blíží bouřka."

"A víš, co se děje při bouřkách?" zašklebil se bandita jedna. "Ztrácí se věci."

"Ta velká truhla, co šéf před všemi schovává?" navrhl bandita dvě.

"Musí stát spoustu peněz," přitakal bandita jedna. "Co kdybychom jí otevřeli a koukli se."

"Byla by škoda, kdyby nás někdo předehnal," popadl bandita dvě svoje páčidlo.

Ti dva pitomci otevřeli truhlu a našli v ní velkou železnou bednu.

"Jak to otevřem?" zamračil se bandita jedna.

"V zámku je klíč," uchechtl se bandita dvě. "Máme štěstí."

"Tak to otevři," pobízel ho bandita jedna.

Bandita dvě vzal za klíč a otevřel zámek. "Jen soška."

"Soška čeho?" snažil se dovnitř nahlédnout bandita jedna.

"Vypadá to jako spící Nundu," navrhl bandita dvě.

A v ten moment "soška" otevřela oči.

"Ehm… Já si nemyslím, že je to soška," opáčil bandita jedna. A to taky byla poslední věc, co udělal.

Nundu běsnila po celém kempu a zabíjela všechny, co jí zkřížili cestu. Během pár minut byli skoro všichni banditi v kempu roztrháni na cucky.

"Co se to tam venku děje?" zavrčel Červíček.

"Zní to, jako kdyby tu byl pan Black," prohlásil jeden z mladších smrtijedů. "Proč to nedojdeš zkontrolovat?"

"A proč ne ty?"

"Protože já už mám vytaženou hůlku, kryso," ušklíbl se mladý smrtijed.

"Fajn," podíval se na něj nevrle Červíček a vyšel ze stanu. Všechno se zdálo až podivně v klidu a zrovna, když se Červíček hodlal otočit a vrátit se do stanu, který sdílel s ostatními smrtijedy, ucítil vzadu na krku horký dech.

Pomalu se otočil a hned jakmile si uvědomil, na co přesně se dívá, začal neovladatelně křičet. Ubožák křičel dál, i když mu obrovská stvůra podobná kočce pevně sevřela ruku. Rychle se změnil v krysu a povedlo se mu utéct do stanu.

"Cos našel?" vzhlédli ostatní smrtijedi, když se jejich druh vpotácel do stanu a přeměnil se zpět do lidské podoby.

"Kde je přenášedlo?" dožadoval se Petr. "Kde je to zatracený přenášedlo?"

"Mám ho tady kolem krku," vytáhl ho jeden ze smrtijedů. "Tak klid."

Petr po muži skočil a chytil se přenášedla. "Aktivuj ho."

"Cože?"

"Okamžitě tu zatracenou věc aktivuj." Petr se podíval přes rameno a skoro strachy omdlel, když uviděl, jak Nundu strká hlavu do stanu.

"Merline," zblednul ten jízlivý smrtijed. "To nemůže být…"

Smrtijedovi se podařilo aktivovat přenášedlo zrovna ve chvíli, kdy ta příšera rozevřela tlamu. Z celého smrtijedského týmu… to byli jediní přeživší.

***

"Profesore," našel Harry klec, ve které byl jeho přítel zavřený. "Ustupte dozadu a já to otevřu."

"Není třeba," ukázal mu Profesor podivné zařízení. "Pokud byste mohl ustoupit stranou."

"Jasně," udělal pár kroků stranou Harry a šokovaně sledoval, jak se klec rozpadla na díly. "Tak co kdybychom teď našli Vaši hůlku?"

"Opět není třeba," pokrčil rameny Profesor. "Nechal jsem ji na Zeppelinu. Potřebujete tu ještě něco?"

"Ne," zakroutil hlavou Harry. "Všichni pojďte sem. Musíme se odsud dostat pokud možno co nejrychleji."

"Pročpak to?" zamrkal překvapeně Profesor.

"Někdo tady vypustil Nundu a teď běsní kolem a všechny vraždí," odpověděl mu Harry.

"To je ale zajímavá náhoda," ušklíbl se jeden ze zajatců. "Nejste náhodou pan Black?"

"To jsem," přikývl Harry. "Proč?"

"Jen tak," řekl muž a jen tak tak zadržoval smích. "Jen mě to napadlo."

Zbytku skupiny bývalých zajatců taky začala pomalu docházet spojitost s tou "náhodou" a začali se ušklíbat a potichu chichotat.

"Drží se všichni přenášedla?" rozhlédl se naposled Harry. "Přenes nás nahoru."

"Našel jste ho," křikla Pomocnice, hned po jejich objevení. "Hurá."

"A byl se spoustou dalších zajatců," přikývl Harry. "Takže by možná nebyl špatný nápad je poslat za doktorkou… a upozornit autority na tu běsnící Nundu, co jsem dole v táboře viděl."

***

"Pane," vešel jeden z předchozích zajatců do egyptského Oddělení pro prosazování kouzelnických zákonů. "Mám informace, které budete chtít slyšet."

"Khafro?" podíval se na něj velitel oddělení šokovaně. "Ty jsi naživu."

"Pan Black mě vysvobodil od banditů," usmál se slabě Khafra. "A věřím tomu, že tam všechny bandity pozabíjel."

"Můj bože, řekl nám, že kemp zničil, ale neřekl nám, že to zvládl sám," kroutil muž ohromeně hlavou. "Jak to udělal?"

"Existují dvě možnosti," usmál se Khafra. "Buď v kempu vypustil Nundu, nebo…"

"Nebo?"

"Nebo je zvěromág, co se mění do Nundu," dokončil Khafra.

"Sice nám řekl, že je v táboře vypuštěná běsnící Nundu, ale když jsme ji hledali, tak jsme po ní nemohli najít jedinou stopu," usmál se stařík. "Ale dávalo by smysl, aby nejnebezpečnější muž na světě měl podobu nejnebezpečnějšího tvora na zemi, nemyslíš?"

***

Pan Black - Bývalý pán zla nebo Ztělesnění smrti a zkázy

Napsala slečna Informace

Doslechli jsme se, že pan Black přiznal, že je příčinou zkázy několika civilizací a to vedlo k tomu, že ho někteří začali označovat jako bývalého pána zla. My, v Jinotaji, bychom rádi navrhli jinou možnost. Hned ze začátku; nemůže docházet ke stvoření bez ničení a pan Black nám kolikrát dokázal, že v ničení věcí vyniká…

Pan Black - To nemůže být člověk

Napsal Xenofilius Láskorád

Nedávno jsem měl možnost navštívit malé městečko v Bulharsku, kde jsem narazil na sochu, věnovanou panu Blackovi, jakožto místnímu hrdinovi, o kterém si lidé myslí, že je patron plodnosti…

… celou konklávu víl. Ačkoliv jsem si jistý, že je to snem mnoha mužů, tak dokážete si představit, co by to dalo, aby se…

… a všechny víly byly znavené, mohly se sotva hýbat…

… několik vílích konkláv vypsalo odměnu za polohu pana Blacka. Jedna z víl řekla: "Bavila jsem se se sestřenkami a řekly mi… o něm vše. Říkaly, že…

… otázkou zůstává, jak přesvědčíme pana Blacka, aby se s námi podělil o svoje tajemství…

… snad v blízké době v Láskorádově nakladatelství "Co jsem udělal celé konklávě víl a Jak jsem to udělal" od samotného pana Blacka.

"Myslím, že bych to mohla zjistit, taťko," vzhlédla Lenka od taťkova posledního článku.

"Zjistit co, kumquat?" shlédl podivín na svoje dítě.

"Co pan Black udělal všem těm vílám a hlavně jak," odpověděla Lenka. "Jak zní tohle… Jsem Lenka Láskorádová. Láskorádová, známá jako Lásku ráda má."

"Jdi do svého pokoje," odpověděl poklidně Xenofilius. "A nevycházej, dokud nebudu mít možnost provést všechny možné rituály cudnosti."

"Jsem si jistá, že bych ho mohla dostat sem, aby mi dělal společnost," odpověděla Lenka, zatímco poskakovala nahoru po schodech.

"Kolem domu jsou štíty," odpověděl její otec.

"Jsem si jistá, že by se přes ně dostal," ušklíbla se Lenka.

"No, v tom případě jdi do mého pokoje, zatímco já tě nahradím s mnoholičným lektvarem," přikývl Xenofilius. To byl bezchybný plán.

"Ne," vyplázla na něj Lenka jazyk. "Ty jdi do svého pokoje a já si budu dělat, co chci."

"Fajn!"

"Fajn!"

---------

* Dread Pirate Roberts - z knihy a filmu Princezna nevěsta