25.Puč | Staří vojáci nikdy neumírají

"Á, majore Pottere," řekl muž v šedém obleku s úsměvem. "Slyšel jsem, že jste uspěl?"

"Ano, přesně tak," přitakal Harry. "Chtěl jste se mnou o něčem mluvit?"

"Ujistil jste se o jeho smrti?"

"Viděl jsem tělo," řekl Harry. "Jednou se vrátil zpět, ale nemyslím si, že by to zvládl podruhé."

"To stačí," odehnal Harryho obavy. "Mám pro Vás zprávu od premiéra."

"Ano?"

"Máte očistit kouzelnickou vládu od veškeré korupce a zbylých smrtijedů, co by mohli dále přebývat na Ministerstvu," řekl pevně muž v šedém obleku. "Potom máte zaujmout funkci dočasného vojenského guvernéra a to do té doby, než bude zvolena řádná vláda."

"Děkuju," řekl Harry klidně. "Seržant-Majore."

"Ano, pane."

"Potřebuji s Vámi mluvit."

"Už běžím, pane."

"Ještě jednu věc, pane majore," řekl muž v šedém obleku s dravým výrazem.

"O co jde?"

"Chytejte," hodil mu malou taštičku. "Pro Vás."

"Tužky?"

"Slíbil jsem Popletalovi, že na vítěze použiji moje nejlepší "tužky"," vysvětlil. "A já svoje slovo vždy dodržím."

"Heh," usmál se Harry a strčil je do kapsy. "Dobře."

"Co potřebujete, pane?" zeptal se Smythe, jakmile muž v šedém obleku odešel.

"Madame Bonesová a Řád jsou pořád pod dohledem?"

"Ano, pane," odpověděl Smythe. "Chcete, abychom je dál hlídali, dokud vše nevyřídíte?"

"Chci, abyste na ně dohlédl Vy," opravil ho Harry. "Pod velením poručíka Longbottoma."

"Pane, já… ááá."

"Buď Vy, nebo McLain," řekl Harry s úsměvem. "A McLaina chci u toho s sebou."

"A chcete, aby měl Longbottom čisté ruce," povzdechl si Smythe. "Víte jistě, že Vám to nerozmluvím?"

"Víte jistě, že věříte někomu jinému, aby ohlídal Vaši sladkou pravnučku a toho mého zeleného poručíka?"

"Není tak špatný, pane."

"Je to výborný bojový velitel," přitakal Harry. "Díky jeho jednotce."

"Ale pořád zelenáč," souhlasil Smythe. "Udělám to, pane, ale nelíbí se mi to."

"Pokud Vám to pomůže, Seržant-Majore, tak mně také ne."

"Hodně štěstí, pane."

"Vykonejte své rozkazy, Seržant-Majore," řekl Harry pevným hlasem. "Brzo se uvidíme."

"Určitě mě tam nechcete s Vámi, pane?"

"Ne," řekl jasně Harry. "Potřebuju, aby byl pluk bez poskvrnky."

"Vstávejte, vy chásko líná," otočil se Smythe od mladého velitele a začal křičet na vojáky. "Řady po dvou. Vězni doprostřed." Smythe zaujal svoje místo na boku formace a naposled se ohlédl po veliteli, než s muži vpochodoval do skřetích dveří.

"McLaine."

"Ano, pane?"

"Připraven změnit svět?"

"Připraven změnit naši malou část, pane," zašklebil se McLain. "Abych pravdu řekl, po tomhle jsem toužil už hodně dlouho."

Hermiona nervózně postávala před dveřmi a napjatě očekávala Harryho návrat, když v tom uviděla, jak se vrací vojáci.

"Neville," křikla nadšeně Susan a objala svého přítele. "Tak moc jsem se bála."

"Už nemusíš," řekl Neville s úsměvem. "Je konec, je po všem."

"Tím myslíš?"

"Harry to zvládl," potvrdil Neville. "Opravdu to dokázal." Odpovědí mu bylo nadšené zapištění a vášnivý polibek.

"Bylo by možné prozkoumat tělo?" zeptal se nadějně Brumbál

"Teď ne," zavrčela na ředitele Amélie. "Copak nevidíte, že teď mají na práci něco jiného?"

"Samozřejmě," řekl Brumbál a měl aspoň tu slušnost se začervenat. "Promiňte mi."

"Myslím, že Vás neslyšeli," řekl Amélie s úsměvem směrem ke dvojici.

Poslední muži prošli branou a Hermionina nervozita narůstala. S třesoucíma rukama došla ke svému pradědečkovi.

"Ahoj, má sladká pravnučko."

"Kde je Harry?" dožadovala se nervózně Hermiona. "Kde je sakra Harry?"

"Uklidni se, děvče," řekl s úsměvem Seržant-Major Smythe. "Je v pořádku."

"Tak kde je?" nepřestávala Hermiona a byla už na pokraji slz.

"Ještě měl něco na práci," řekl klidně Smythe. "Mám rozkazy hlídat Řád a madam Bonesovou."

"Proč mě nevzal s sebou, když… to chce udělat?" začala se uklidňovat Hermiona. "Pomohla jsem mu s plánem. Copak mi nevěří?"

"Chtěl, abys měla čisté ruce," vysvětloval Smythe. "Obávám se, že tenhle poslední kousek má tendenci se zvrhnout."

"Proto je tady taky Neville, že?" povzdechla si Hermiona. "Harry, ty hlupáku."

"Musíme se postarat, aby zůstal jeden okouzlující hrdina, nad kterým se budou všichni rozplývat," řekl Smythe s úsměvem.

"A Harry nesnáší, když je středem pozornosti," řekla Hermiona, nevšímajíc si bezvýrazného obličeje svého pradědy. "Co teď?"

"Teď počkáme," odpověděl Smythe. "Poslední část by neměla být moc složitá, věř majorovi, že ví, co dělá."

"Neměli bychom se k nim přidat?" pokývla Hermiona k hloučku lidí kolem Nevilla.

"Ne, necháme jim chvilku pro sebe."

Ron postával v pozadí a pozoroval svojí svěřenkyni. Když se Harry neukázal, měl pocit jako by mu někdo šáhl do hrudníku a chytil ho za srdce. Jakmile stařík ujistil jeho kamarádku, že je Harry v pořádku, naplnila ho úleva, ale přesto… se nemohl zbavit jisté úzkosti. Proč se Harry nevrátil se svými muži? Co bylo tak důležité, že to vyžadovalo jeho osobní přítomnost hned tak brzo po válce? Co mysleli tím, že Neville má mít čisté… Ron se zarazil. Poprvé si uvědomil smrtící potenciál řady vojáků, obklopujících Brumbála a zbytek Řádu.

"A já si myslel, že to já jsem tady přeborníkem v šachách," zamumlal si pro sebe Ron. "Výborně, Harry."

"Říkal jsi něco, mladíku?" zeptal se ho Smythe s podivným výrazem na tváři.

"Já…" Ron se ještě jednou podíval na Brumbála. "Jen jsem přemýšlel o šachách," odpověděl Ron. "Myslím, že příště až budeme s Harrym hrát, tak ho už tak snadno neporazím."

"Řekneš to někomu?"

"Nep," odvětil Ron s úsměvem. "Harry je můj kamarád. Bylo by neslušné mu zkazit překvapení."

"Hodný kluk," zašeptal Smythe.

***

"Dobré odpoledne dámy a pánové," řekl s úsměvem McLain, jakmile vešel do Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. "Mohli byste mi na chvíli věnovat Vaši pozornost?"

"Co se děje?" zavrčel Kingsley Pastorek. "A proč jste v naší kanceláři?"

"Jsme tady, abychom Vás všechny zkontrolovali ohledně znamení zla," odpověděl McLain. "Bezpečnostní opatření, ostatní odbory jsme už zkontrolovali."

"A když odmítneme?"

"Přijdete o práci," odpověděl s pokrčením ramen McLain. "A hádám, že by v tom případě na Vás měli Vaši bývalí kolegové pár otázek."

"Co chcete, abychom udělali?" zeptal se jiný bystrozor.

"Jen mým přátelům předejte svoje hůlky a jakékoliv další kouzelné artefakty," odpověděl McLain. "Možná je všechny poznáte jako bývalé členy tohoto oddělení."

"Předpokládám, že už byli prověřeni?"

"Ano, byli," přitakal McLain.

"Taky už bylo na čase," řekl Kingsley s úsměvem. "Nechápejte mě špatně, není tady jediný člověk, kterému bych nevěřil."

"Ale vypadalo by špatně, kdybychom s Vámi zacházeli jinak než s ostatními," dokončil McLain s dravým výrazem.

"Stoupněte si do řady, lidi," nakázal Kingsley. "Čím dřív začneme, tím dřív to budeme mít za sebou."

McLain se ujistil, že jde všechno bez problémů a připravené na předání jejich kouzelnickým protějškům. "Jonesi," řekl ostře McLain. "Kde je major?"

"Čeká na Vás před dveřmi do Ministrovy kanceláře," odpověděl Jones.

"Má dost rozumu na to, než aby tam šel sám," řekl se spokojeným úsměvem McLain.

"Hawku."

"O co jde, McLaine?" zeptal se ho starý ex-bystrozor.

"Postaráš se o to tady? Musím jít dělat chůvu, majorovi."

"Zvládnu to, jen se jdi bavit."

"Taky že budu." McLain prošel chodbou a připojil se ke svému veliteli.

"Připravený?"

"Připravený."

"Dobře," nadechl se zhluboka Harry. "Pojďme."

"Určitě nechcete, abych to převzal?"

"Ne," řekl upřímně Harry. "Ale taky ho nechci mrtvého. S trochou štěstí se nepokusí o nic hloupého. A jestli ano, chci, aby se zaměřil na mě."

"Pane?"

"Jakkoliv nerad to přiznávám," začal s úsměvem Harry, "máte lepší reflexy."

"Rozumím, pane," zamračil se nespokojeně McLain.

"Ministře Popletale," řekl Harry, jakmile prošel dveřmi. "Jste zatčen za velezradu."

"To nemůžete," zaječel Popletal. "Stráže."

"Ti Vám nijak nepomůžou," řekl Harry s úsměvem. "Vstaňte."

"Jdi k čertu," zařval Popletal, vytáhl hůlku a seslal kouzlo Harryho směrem.

Harry ucítil bodavou bolest v obličeji a uslyšel výstřel z pistole. "Promiňte, pane," zašeptal McLain. "Vypadá to, že moje reflexy, už nejsou, co bývaly."

"Nechte to být," zalapal po dechu Harry. "Pořád jsou lepší než moje."

"Chci tu Harperovou, Bonesovou a Brumbála, přesně v tomhle pořadí."

"Postarám se o to, pane."

***

"Doktorko Harperová."

"Co se děje, desátníku?" zeptal se plukový chirurg.

"Major Potter Vás hned potřebuje," odpověděl muž pevným hlasem.

"Slečno Grangerová," zavolala doktorka.

"Ano?" ozvala se Hermiona s klidem, který nepociťovala. Všimla si pohledů, které po ní hodili vojáci, hned jak přišli.

"Pojďte se mnou," řekla doktorka Harperová. "Pojďme," vzala dívku za ruku a následovala muže zpátky na Ministerstvo.

"Harry," vykřikla Hermiona zděšeně, když uviděla stav jeho obličeje. "Bože můj."

"To je v pořádku, Hermiono," řekl klidně. "Pojď, posad se vedle mě." Hermiona mu s pláčem omotala ruce kolem pasu a začala mu vzlykat do ramene. "Doktorko, pokud byste mohla."

"Samozřejmě, pane majore," přistoupila k němu okamžitě.

Zatímco doktorka začala pracovat na jeho poničeném obličeji, Harry se snažil co nejlépe uklidnit svoji kamarádku. "Jak to vypadá, doktorko?"

"Obávám se, že Vám budu muset odstranit levé oko, majore," řekla smutně doktorka Harperová. "Je až moc poškozené."

"To je v pořádku," řekl Harry poklidně. "Pořád ještě mám to druhé… Tamto bylo stejně to horší. Děkuju Vám za Váš čas, doktorko. Kdy se můžu vrátit ke svým povinnostem?"

"Za šest měsíců."

"Dejte mi něco reálnějšího," dožadoval se Harry.

"Harry, buď potichu," vzlykala Hermiona. "Jak to můžeš brát tak v klidu?"

"Šílet můžu později," odvětil Harry. "Až budu mít čas."

"Pitomče."

"No, doktorko?"

"Za předpokladu, že se nebudete vysilovat, tak nevidím důvod, proč byste se o všechno nemohl postarat hned teď."

"Řekněte Dafné, ať se připraví," požádal Harry. "Mohla byste pak ještě zajít za McLainem, aby zařídil schůzku s madam Bonesová v Popletalově kanceláři?"

"Samozřejmě, pane majore," přitakala Harperová.

"Hermiono."

"Copak, Harry?"

"Mohla bys dojít pro profesora Brumbála?" zeptal se Harry. "Potřebuju si s ním promluvit."

"Proč nemůžeš poslat někoho jiného? Nechci tě tu takhle nechat."

"Radši bych, kdybys neviděla, co jsem udělal," řekl přímočaře Harry. "Promiň."

"To je v pořádku, Harry," řekla. "Půjdu."

***

"Ahoj, Amélie."

"Ambroži," řekla radostně Amélie. "Vidím, že ses přidal k Harryho bandě výtržníků?"

"Na tuhle práci nebudu nikdy moc starý," přitakal muž. "Major Potter by se s tebou rád setkal, pokud by to bylo možné."

"Samozřejmě," souhlasila ihned Amélie.

"Jenom…"

"Děje se něco, Ambroži?"

"Budu tě muset požádat, abys mi předala svoji hůlku," řekl pevně Ambrož. "A o nic se nepokoušej, Amélie."

"Co se to děje?" dožadovala se Amélie.

"Všechno se včas dozvíš."

"Tady máš," hodila po svém starém příteli svoji hůlku. "Ať to máme za sebou." S pevně stisknutými rty se nechala mužem odvést na Ministerstvo a do kanceláře jejího šé… jejího bývalého šéfa.

"Děkuji, že jste souhlasila s naší schůzkou, madam Bonesová," řekl Harry s úsměvem.

"Co chceš?" dožadovala se Bonesová s očima upřenýma na tělo bývalého Ministra kouzel. "Taky mě zabiješ?"

"Pokud tomu budu moct zabránit, tak ne," odpověděl klidně Harry. "Chtěla byste dál pokračovat ve svojí práci?"

"Abys mě mohl využít k tomu, aby ses zbavil jakéhokoliv odporu proti tvé nadvládě?"

"Aby vláda fungovala bez problému i potom, až odstoupím," opravil ji Harry.

"Odstoupíš?" zeptala se Bonesová šokovaně. "Tak proč jsi…," mávla rukou směrem k Popletalově tělu.

"Nechtěl jít po dobrém, tak," máchl Harry bezmocně rukama. "Jsem tady na premiérův rozkaz, abych z kouzelnické vlády odstranil všechnu korupci a zbavil ji všech smrtijedů."

"Ale… ale vždyť je to mudla," divila se Amélie.

"Ano, to je," přitakal Harry.

"Tak co se bude dít teď?"

"Budete vyslechnuta pod veritasérem, abychom potvrdili Vaši nevinu, a pokud jste nespáchala žádné zločiny, tak Vám bude dovoleno se buď vrátit na svoje místo, nebo rezignovat," vysvětloval Harry. "Nějaké otázky?"

"Jak dlouho než odstoupíš?"

"Doufám, že tu prozatímního civilního vůdce budu mít do konce týdne," odpověděl Harry. "Potom premiér vyjádřil přání, aby se kouzelnický svět sám pomocí voleb rozhodl, jestli přijme nebo odmítne jím zvoleného kandidáta."

"Chápu… jen ještě jednu věc, majore."

"Ano?"

"Věděl o něčem z toho Neville?"

"Nemyslím si," řekl Harry po chvíli přemýšlení. "Udělal jsem, co jsem mohl, abych ho udržel mimo špinavou stránku věci."

"Děkuji, majore Pottere," řekla s malým úsměvem. "Pojď, Ambroži, mám spoustu práce a nemůžu si dovolit plýtvat časem víc, než je třeba."

Harry se zhluboka nadechl, aby se připravil na další schůzku. "Zdravím, pane profesore."

"Harry."

"Mohla bys počkat venku, Hermiono?"

"Dobře, Harry," souhlasila neochotně Hermiona.

"Takže takhle to dopadlo?" zeptal se Brumbál smutně. "Nechal si, aby tě síla ovládla, tak jako mnoho jiných před tebou."

"Uklidil jsem Váš svinčík, jako už tolikrát předtím," opravil ho Harry. "Bylo to tak, jak daleko jste to nechal zajít. Naše země byla pro teroristy jak dělaná."

"Takže je v pořádku, když ze sebe uděláš diktátora?" pokračoval Brumbál. "Abys nás ochránil před tím, co by se mohlo stát?"

"Slyšel jste někdy o Georgi Washingtonovi?"

"Co?"

"George Washington," opakoval Harry. "Velící generál během vzpoury kolonií?"

"Co s ním?"

"Potom co skončila válka, se skupina důstojníků unavila tím, jak se k nim nová vláda chová, tak navrhli, že budou pochodovat na Kongres, aby si mohli osobně stěžovat," vysvětloval Harry. "Několik z nich navrhlo, aby z George Washingtona - muže, který je vedl za války - udělali vůdce jejich nového státu."

"Nechápu, kam s tím míříš."

"Odmítl," řekl Harry. "Pronesl projev, ve kterém je žádal, aby od svého plánu ustoupili. Dělal co mohl, aby ochránil civilní velení."

"A poslechli ho?"

"Neposlechli…"

"Tak proč…"

"Vytáhl dopis a nemohl ho přečíst. A tak se svým mužům omluvil," pokračoval Harry. "Řekl, že během boje o nezávislost zešedl a oslepnul."

"A teprve pak ho poslouchali," povzdychl si Brumbál.

"Ano, teprve pak ho poslouchali," přitakal Harry. "Později když byl Washington zvolen a zastával post prezidenta, udělal tu nejúžasnější věc v jeho životě. Víte, co to bylo, pane profesore?"

"Musím přiznat, že mě nic nenapadá," odpověděl Brumbál. "Pouč mě, Harry."

"Nejúžasnější věc, jakou kdy udělal, nebylo, že vedl svá vojska do bitvy, ani že získal moc. Ale to že se jí vzdal."

"Ty si tedy svou moc nehodláš nechat?"

"Ne, nehodlám," souhlasil Harry. "Chtěl bych být pryč do týdne potom, co bude Ministerstvo připravené na předání prozatímnímu Ministru kouzel, vybraného premiérem."

"A potom co?"

"Potom budou uskutečněny volby, samozřejmě ne hned teď," řekl Harry.

"Chápu… Proč ses se mnou chtěl sejít, Harry? To abys mě ujistil, že hodláš odstoupit?"

"Ne," řekl Harry. "Abych Vás poprosil o Vaši podporu."

"A proč bych měl?"

"Ze dvou důvodů."

"No?"

"Nechcete prolít víc krve než já."

"A moje spolupráce v tom pomůže," přitakal Brumbál. "A ten druhý?"

"Severus Snape," řekl chladně Harry, "je smrtijed a fakt, že byl Váš špeh, neomlouvá činy, které spáchal."

"Jsi tedy ochotný ho nechat jít?"

"Jsem ochotný ho přenechat civilní vládě, co nastoupí po mně," opravil ho Harry. "Co udělají, nebo ne nebude můj problém."

"Souhlasím," řekl Brumbál a poprvé Harry uviděl, jak starý doopravdy je. "Co se ti stalo, Harry?"

"Život."

"Chápu. Mohl bys mi říct něco o dočasné Ministryni?"

"Dafné Blakeová, donedávna byla Ministerskou představitelkou pro mudlovskou vládu."

"Ano, na slečnu Blakeovou se pamatuji," přemítal Brumbál. "Nějaká vodítka ohledně jejích zásad pro mě nemáš, Harry?"

"Myslím, že hodlá udělit vlkodlakům, skřetům a dalším… tvorům právo volit."

"Což znamená spoustu jejích voličů?"

"Ne, přidělí jim ho, jen jestli bude potvrzena jako Ministryně."

"Ááá… Harry, jakkoliv ušlechtilé její ideály jsou, je nepravděpodobné, že bude mít velkou podporu," řekl Brumbál s náznakem svého dědečkovského úsměvu. "Čistokrevní by to nikdy nedovolili a to ani světlé rodiny jako Weasleovi."

"Její znovuzvolení není můj problém," řekl Harry s chlapeckým úsměvem. Ať si na to stařík přijde sám. "Jakmile vše předám, tak už je tenhle zmatek mimo moji starost."