31. Chybí mi Thajsko | Přej si něco

„Nóó,“ natáhla slovo Doktorka, „asi bychom se měli vrátit do Zeppelinu.“
„Bohužel,“ přitakal Harry a spustil Portál.
„Vítejte zpět, příteli,“ usmál se Profesor. „Určitě jste se bavili.“
„Řekněme jen, že mě osvítilo,“ zazubil se Harry. „Bavili jste se všichni?“ „To si pište,“ přikyvoval Profesor. „Architekt odjel na ostrov, aby provedl prvotní průzkum, a kontaktovali jsme několik skřetů ohledně našeho záměru těžit titan.“
„Výborně,“ přikývl Harry. „Prostě výborně.“
„Mimochodem,“ usmál se Profesor, „nabrali jsme další dva členy posádky – Krejčího a Koželužku.“
„A jak se jmenují?“ zamrkal překvapeně Harry. Ten prodavač mu začínal jít pěkně na nervy.
„Nedokážu to vyslovit,“ pokrčil rameny Profesor. „Tak jim prostě říkáme Krejčí a Koželužka.“
„Aha, no zní to pěkně,“ přitakal Harry.
„Pojďme na můstek,“ usmál se Profesor. „Budeme moct nastavit kurz naší další destinace.“
„Dobrá,“ řekl Harry s pokrčením ramen.
Harry a Profesor došli na můstek, a jakmile prošli dveřmi, Harry vystřelil a doběhl do středu místnosti.
„Tak kam teď?“ zeptal se Profesor a ignoroval, jak Harry otáčel kormidlem Zeppelinu a dělal u toho „vzum, vzuuum“.
„Thajsko,“ usmál se Harry. „Super pláže a zajímavý chrámy.“
„Pomocnice,“ otočil se na ní Profesor. „Nastav kurz na Bangkok… a udělej to HNED.“
„Opravdu byste měl vymyslet lepší způsob zakončení,“ odpověděla Pomocnice, zatímco zadávala kurz. „Udělej to HNED, zní prostě hrozně.“
„Já vím,“ zvadnul Profesor. „Ale vždyť jste mi zamítli, abychom si najali scénáristy, kteří by nám psali mazácký repliky.“
„Tak já se vrátím do své kajuty,“ vycouval z místnosti Harry, „a nechám vás, abyste si to tady v klidu vyřešili.“
„Je pryč,“ vykouknul Profesor ze dveří, aby viděl, jak Harry odchází.
„Super,“ postavila se Pomocnice za kormidlo. „Vzum, vzuuum.“
„Pak jsem na řadě já,“ zadíval se Profesor na kormidlo. „Tak ne že ti to bude trvat.“

***
„Jsme na místě,“ usmál se Profesor na Harryho. „Spolu s Pomocnicí Vás doprovodíme dolů a pak zamíříme na pláž.“
„Tak se tam večer sejdeme,“ přikývl Harry.
„Není třeba,“ zamrkal Profesor překvapeně. „Můžeme se vrátit sami, jestli budete chtít.“
„To by asi bylo lepší,“ přikývl Harry. „Co budou dělat ostatní?“
„Doktorka chce navštívit hadí farmu, co patří Červenému kříži, Architekt začíná pracovat na stavbě Vašeho temného sídla a Krejčí s Koželužkou s námi půjdou na pláž.“
„Hadí farma?“ zamrkal překvapeně Harry.
„Říkala, že některé části jsou přístupné veřejnosti,“ oklepal se Profesor. „To není nic pro mě, pěkně děkuju.“
„Vy si užijte pláž,“ vstoupil Harry do Portálu. „Přeneste mě dolů.“
Harry se objevil před obří sochou postavenou uprostřed kruhového objezdu a chvíli jen obrovskou bronzovou sochu obdivoval. Po chvíli pokrčil rameny, došel k silnici a přivolal si taxíka.
„Ano?“ stáhnul řidič okénko.
„Prvně,“ usmál se Harry, „kde to jsem?“
„Wong Wien Yai,“ usmál se taxikář. „Kam byste chtěl jet?“
„Ta hadí farma je tady někde poblíž?“ nastoupil Harry do taxíku.
„Nedaleko,“ přitakal muž. „Kousek za mostem.“
„Tak pojedeme tam,“ přikývl Harry. „Má kamarádka tam je na návštěvě a já chci vědět, proč je kolem té farmy tolik povyku.“
Taxík zahnul z kruhového objezdu do vedlejší uličky a projel několika bloky.
„Tak co děláte v Thajsku?“ zeptal se řidič s úsměvem.
„Jsem tu jen na návštěvě,“ pokrčil rameny Harry. „Je tady pěkně.“
„A odkud jste?“ zadíval se na něj ve zpětném zrcátku řidič.
„Z Anglie,“ podíval se Harry z okénka a všimnul si, že vjíždí na most.
„Je tam pěkně?“
„Špatně tam není,“ přitakal Harry.
Taxík sjel z mostu a projel kolem velké nemocnice. „Je to ta velká budova před námi.“
„Super,“ přikývl Harry a vytáhl peněženku. „Tak mě vysaďte tady u chodníku.“
„Mějte se pěkně,“ otočil se řidič k němu a natáhl ruku.
„Tady máte,“ podíval se Harry na taxametr a podal mu asi 500 bahtů.
Harry vystoupil z taxíku a na chodníku počkal, než mu na přechodu naskočí zelená. Přeběhl přes ulici a prošel velkou bránou, načež zůstal s úžasem zírat na velkou budovu před ním.
Zaplatil vstupné, vešel do parku a rozhlédl se po velkých ohradách s hady.
„Ahoj,“ zasyčel na jednoho z velkých hadů. „Jakýpak jsi druh hada?“
„Královská kobra,“ odpověděl líně had. „Přišel ses podívat na moje představení?“
„Ano,“ syknul Harry v odpověď.
„To ale ještě chvíli potrvá,“ zvedl had hlavu.
„Díky za upozornění,“ usmál se Harry.
„To bylo neskutečně zajímavé,“ vylekal ho hlas, který se ozval za ním. „Už jsem tady dlouho někoho jako vy neviděl.“
„Někoho jako já?“ zopakoval Harry s pozvednutým obočím
„Někoho kdo mluví hadí řečí,“ odvětil muž. „Řekl Vám, jestli je tady šťastný?“
„Spíš jsme se bavili o představení,“ pokrčil rameny Harry.
„Fascinující,“ řekl mužík a na chvíli jako by byl v jiném světě. „Promiňte mi moje způsoby. Jmenuji se doktor Hanuman Kanchanaburi.“
„Pan Black,“ odpověděl mu Harry. „Co tady děláte?“
„Pracuji pro Červený kříž,“ usmál se hrdě doktor Kanchanaburi. „Používáme hadí jed k vytvoření protijedu na hadí uštknutí.“
„To zní zajímavě,“ přitakal Harry. „Kolik hadů tady máte?“
„Docela dost,“ pokrčil rameny muž. „Přesné číslo nevím, já tu pracuju jen s jedy… Mohl bych se Vás na něco zeptat?“
„Jasně,“ přikývl Harry.
„Přišla sem žena s několika úžasnými vzorky krve, které prý má od muže jménem pan Black. Nejste náhodou ten samý pan Black?“
„Pravděpodobně,“ pokrčil rameny Harry. „Mám tu kamarádku, která s sebou klidně mohla přinést vzorky krve.“
„Tak co kdybychom za ní došli a ujistili se, že nejde jen o nějaký omyl?“ usmál se doktor Kanchanaburi. „Rád bych se s jejím panem Blackem pokusil o experiment a chtěl bych se ujistit, že jste to Vy.“
„Dobrá,“ řekl Harry a na chvíli se zamyslel. „Bude to trvat dlouho? Rád bych dnes stihl ještě pár dalších věcí.“
„Ne, nebude to trvat dlouho,“ zakroutil muž hlavou, „alespoň ne hned teď. Budete mít spoustu času se vrátit na hadí představení.“
Harry šel za mužíkem do budovy a po schodech do prvního patra.
„Á, dobrý den, pane Blacku,“ usmála se na něj po jeho příchodu Doktorka. „Co tady děláte?“
„Profesor se zmínil, že sem jdete dnes na návštěvu, a říkal jsem si, že se podívám, jak to tu vypadá,“ usmál se Harry. „Už jsem si stihl promluvit s jedním z hadů a doktorem Kanchanaburim.“
„S jedním z hadů?“ zamrkala překvapeně Doktorka. „To je velmi vzácný dar.“
„To už jsem párkrát slyšel,“ odvětil suše Harry. „Doktor Kanchanaburi chtěl něco vyzkoušet.“
„Po prozkoumání vzorků krve a jedů, které mi Doktorka donesla, jsem si chtěl potvrdit, že nebudete mít problém s žádným z dalších jedů,“ vysvětloval Kanchanaburi. „Jestli s tím nebudete mít problém, tak bych rád panu Blackovi vstříkl do krve malé množství kobřího jedu.“
„Já v tom problém nevidím,“ pokrčil rameny Harry. „Doktorko?“
„Myslím, že by to mělo být v pořádku,“ přikývla Doktorka.
„Výborně,“ usmál se Kanchanaburi. „A ujišťuji Vás, že Vám nehrozí žádné nebezpečí. Máme tu pro případ jakéhokoliv problému bohaté zásoby protijedů.“
Harry si vyhrnul rukáv a natáhl k němu ruku. „Jen do toho.“
Kanchanaburi vytáhl malou jehlu a předal ji Doktorce. „Vzhledem k tomu, že jste jeho lékařka, by asi bylo nejlepší, kdybyste se o samotné vstříknutí postarala sama.“
„Dobrá.“ Doktorka dezinfikovala malý kousek kůže na Harryho paži a vpíchla mu danou injekci.
„Teď Vás budeme pár minut pozorovat, abychom viděli, jestli má jed na Vaše tělo nějaký vliv,“ usmál se Kanchanaburi. „Potom bych si rád odebral několik dalších vzorků krve na další prostudování.“
„Dobře,“ přikývl Harry. „A pak co?“
„Pak,“ ušklíbla se pobaveně Doktorka. „se ke mně připlazí na kolenou a bude mě žadonit, abych Vám vstříkla další vzorky jedů.“
„A nabídnu Vám své prvorozené dítě, abych následně mohl dostat vzorky krve a další data,“ zasmál se Kanchanaburi. „Jste ďábelská žena, když mi jen před nosem máváte touhle příležitostí studia, jako oslíkovi mrkví.“
„Ale Hanumane,“ zamrkala potěšeně řasami Doktorka, „Vy lichotníku.“
„Tohle vše závisí na tom, jestli mi povolíte v tomto studiu pokračovat,“ usmál se Kanchanaburi. „A vůbec nepřeháním, když řeknu, že by mě zničilo, kdybyste mi povolení nedal.“
„Máme mé svolení,“ řekl Harry a koutkem oka sledoval, jak si Doktorka zapisuje několik údajů. „Zjistila jste něco?“
„Něco divného,“ přitakala Doktorka.
„Co?“ ptal se dychtivě Kanchanaburi.
„Jeho krev se okamžitě v reakci na nový typ jedu přizpůsobila a jeho tělo přesměrovalo postiženou krev do místa kolem baziliščího zubu v jeho kosti,“ kroutila hlavou Doktorka. „Budu muset provést více testů.“
„Jak to myslíte „přizpůsobila“?“ zeptal se nervózně Harry.
„Myslela jsem, že jed nebude mít žádný nebo téměř žádný účinek,“ vzhlédla od svých poznámek Doktorka. „Místo toho Vaše tělo zareagovalo na přítomnost nového typu jedu a udělalo Vás vůči němu imunním… Nejsem si jistá, proč se jed přesunul do ruky.“
„Možná je to kvůli tomu zařízení, co tam mám,“ pokrčil rameny Harry. „Co se bude dít teď?“
„Teď?“ ušklíbla se Doktorka. „Teď se půjdete podívat na představení a později uvidíme, co můžeme zjistit z dat, které jsme dnes získali.“
„Děkuji, že jste mi dovolil s vámi spolupracovat,“ usmál se na něj zeširoka doktor Kanchanaburi. „Bylo mi ctí.“
„Není za co,“ zamával jim Harry na rozloučenou a odešel zpátky do venkovní části farmy, aby se podíval na představení.
Harry strávil několik dalších minut příjemným sledováním malých mužíků, jak zvedají a krmí hady, kteří byli větší než oni, a získávají jejich jed. Po skončení představení Harry odešel z farmy a přivolal si dalšího taxíka.
„Kam to bude?“ zeptal se taxikář, jakmile si Harry sednul.
„Ulice Kao Sahn,“ odpověděl okamžitě Harry. „Prý je to ideální místo, kam si vyrazit.“
„To asi jo,“ pokrčil znuděně rameny řidič. Cesta byla bezproblémová a trvalo jen pár minut, než dorazili na místo. Harry zaplatil taxikáři, vystoupil a rozhlédl se kolem. Celá ulice byla ucpaná a přeplněná turisty.
S úsměvem se Harry vmísil do davu, aby zjistil, co tu všichni dělají, ale po projití celé ulice byl akorát zklamaný. Nevypadalo to, že je tu něco jiného než levné hostely a cestovní kanceláře. S povzdechem Harry došel k jedné z modrých budov na okraji ulice a sedl si na obrubník.
„Stalo se něco?“ zastavila se u Harryho dvojice prsatých švédských turistek.
„V mém průvodci stálo, že tohle místo stojí za návštěvu, a upřímně řečeno jsem docela zklamaný,“ povzdechl si Harry.
„V noci je to tu mnohem lepší,“ usmály se dívky. „Vraťte se později a ten rozdíl Vás ohromí.“
„Díky,“ rozveselil se opět Harry. „Už jste měly snídani?“
„Chcete nás snad pozvat?“ zachichotala se děvčata.
„No, samozřejmě,“ přikývl Harry. „Kam byste rády šly?“
„Támhle v tom modrém domě dělají dobrá italská jídla,“ usmály se dívky, „nebo bychom mohly zajít do jednoho ze stánků o pár ulic dál.“
„Raději bych si dal něco thajského,“ usmál se Harry. „Nikdy mi nedávalo moc smysl, jet do cizí země a neochutnat jejich jídlo.“
„Tak to víme přesně, kam jít,“ usmála se jedna z dívek. „Mají tam skvělé jídlo a není to odsud daleko.“
Harry spolu s dívkami došel do restaurace a objednal si.
„Varujeme Vás,“ ušklíbla se pobaveně jedna z dívek, když jim přinesli jídlo. „jídlo tady mají opravdu hodně pálivé.“
„Fakt že jo,“ zakuckal se Harry hned na prvním soustě. „Ale je výtečné,“
„Potom jsme chtěly zajít do pár obchodů,“ podívaly se po sobě dívky. „Chtěl byste jít s námi?“
„Jasně,“ pokrčil rameny Harry, a jakmile dojedli, tak ho obě dívky za sebou odtáhly do malého obchůdku nedaleko, plného malých bronzových sošek a řezeb ze dřeva.
„Můžu Vám s něčím pomoci?“ usmála se na ně zeširoka mladá žena za pultem, jakmile trojice vešla dovnitř.
„Ráda bych si koupila jednu tuhle sošku,“ ukázala jedna dívka na sošku za pultem.
„A já bych chtěla nějaké řezby,“ ukázala druhá dívka na pár malých řezeb. „A mohla byste nám je zabalit?“
„Samozřejmě,“ přikyvovala žena a otočila se k Harrymu. „A co vy?“
„No…,“ rozhlédl se Harry po obchodě, aktivoval magické vidění a všiml si, že jeden předmět před ním zářil. „Já bych si vzal tenhle amulet.“
„Skvělý výběr,“ usmála se žena. „Spousta lidí si myslí, že nosí štěstí.“
„Tak to by se mohlo hodit,“ zaplatil za něj Harry.
„Nepomohl byste nám to všechno odnést do našeho hotelového pokoje?“ ukázaly dívky na svůj nákup. „Nejsou těžké, ale bez tašky se špatně nesou.“
„Jasně,“ přikývl Harry, „rád pomůžu.“
Děvčata provedla Harryho skrz jednu z mnoha uliček, prošli kolem holičství a pak skrz další ulici do jejich hotýlku.
„Je to tu pěkné,“ prohlížel si to tam Harry. Bylo to mnohem lepší než jiné hostely.
„Stojí trochu víc peněz,“ přikývla jedna z dívek, „ale je to tu čistší a pohodlnější.“
Po několika hodinách Harry z hotelu odešel a přivolal si taxíka.
„Kam chcete?“
„Sukhumvit,“ řekl Harry, zavřel oči a zaposlouchal se do rádia.

***
„No?“ zamračil se Voldemort.
„Našli jsme ho, můj pane,“ přikrčil se vystrašeně Červíček. „Je v Thajsku.“
„Vezmi si s sebou pár rekrutů a zabijte ho.“ Voldemorta už vážně přestávalo bavit tohle každých pár dní nařizovat.
„Děkuji, pane,“ přikývl Červíček. „Jak poroučíte.“
„Tohle je jen ochutnávka toho, co zakusíš, jestli mě zklameš… CRUCIO.“
Peter se chvíli svíjel v bolestech, dokud Voldemort kouzlo neukončil, pak se okamžitě zvedl, vyběhl z místnosti a šel sehnat pár rekrutů.
„Ty,“ ukázal na jednoho, „a tví dva kamarádi.“
„Co chceš?“ Mladý rekrut už slyšel o tom, co se děje smrtijedům, které s tou krysou někam šli.
„Náš pán mi přikázal, abych vás vzal na lov,“ ušklíbl se Červíček. „Pojďte za mnou.“
Daní tři smrtijedi se jen s nechutí zvedli a rozešli se za ním.
„Dotkněte se přenášedla,“ přikázal Červíček.
„Ani náhodou,“ zakroutil hlavou jeden ze statečnějších rekrutů. „Já jsem slyšel, co se děje, když se jde po Blackovi za pomoci přenášedla.“
„Ale tohle přenášedlo nás nedonese k Blackovi,“ ušklíbl se Červíček. „Přenese nás o pár bloků vedle a Black tak nebude mít šanci, aby na nás použil ty svoje triky.“
„A kam přesně nás přenese?“ snažil se rekrut co nejvíce oddálit aktivaci přenášedla… možná Black mezitím odejde někam jinam.
„Na nějakou ulici jménem Cowboy.“ Červíček už začínal ztrácet trpělivost. „A teď se už sakra chytněte toho přenášedla.“
Rekruti se po sobě naposled podívali a pak se jen s velkým zdráháním všichni dotkli přenášedla.
„Co se to děje?“ vykřikl jeden z nich, když je přenášedlo doneslo doprostřed obrovského davu, a sledoval, jak několik skromně oblečených mudlovských žen popadlo jeho kamarády a začalo je táhnout pryč.
„Nic nedělejte,“ řekl Červíček otráveně, když si ho ani jedna z žen nevšímala, „nemůžeme si dovolit přivolat na sebe pozornost… Postupujte směrem k Blackovi a až budeme mít příležitost, tak se znovu seskupíme.“
„Dobře,“ přikývl rekrut, načež ho zatáhly do jednoho z barů.
Peter se přeměnil do své krysí podoby a docupital na místo, kde by se měl podle jeho kontaktů nacházet tajemný pan Black. Několik minut strávil pozorováním muže, o kterém usoudil, že je pan Black, a nakonec se k němu přidal i celý jeho tým.
„Co vám tak trvalo?“ zavrčel Peter.
„Ty holky se nechtěly nechat odbýt,“ odpověděl nervózně jeden z rekrutů.
„A byly silnější než vypadaly,“ přitakal další. „Nechtěly mě nechat odejít.“
„To je fuk,“ ušklíbl se Červíček. „Počkáme na dobrou příležitost a pak zaútočíme.“

***
Harry vystoupil z taxíku a začal se procházet po dlouhé ulici. Mezitím co se rozhlížel po okolí a vstřebával vše, co mu Bangkok nabízí, se mu na obličeji střídal výraz šoku a rozpaků.
Po chvíli si všiml zvláštního svědění uprostřed jeho zad. Rychle se rozhlédl kolem, ale to jeho nervům nijak nepomohlo, a tak rychle uskočil do jedné z vedlejších uliček ve snaze utéct svým pronásledovatelům nebo si aspoň najít klidnější místo, kde by si to s nimi mohl vyřídit.
Po deseti minutách a několika zatáčkách se Harry ocitl v opuštěné uličce. Schoval se ve stínu jedněch dveří a čekal, až přijdou jeho stíny.
„Víme, že tu jsi, Blacku,“ zvolal Červíček nervózně. „Vyjdi ven bez svoji hůlky a my neublížíme žádným mudlům.“
„Červíček,“ zavrčel potichu Harry a zamumlal zaklínadlo, které z jeho hůlky vyvolalo ohnivý bič.
„Řekl jsem, ať zahodíš hůlku, nebo začnu zabíjet mudly.“ Červíček si byl jistý, že Black nepatří mezi ty lidi, kteří by nechali umřít nevinné lidi, a během své rekonvalescence strávil většinu času vymýšlením právě tohoto plánu.
„Chcípni!“ Harry máchl hůlkou a poslal směrem k Červíčkovi proud ohně.
Červíček zařval. Cítil, jak mu oheň upálil kus obličeje, a rukama začal zběsile šmátrat po přenášedle. To byla jeho jediná šance na útěk. Měl štěstí a podařilo se mu najít a aktivovat přenášedlo akorát chvilku předtím, než by Harryho další útok ukončil jeho mizerný život.
Šokovaní smrtijedi se skoro počůrali strachy, když se oči pana Blacka místo na jeho předchozí oběť zaměřili na ně.
„K čertu s tím,“ zařval jeden z nich. „Přemístit pryč!“
Ostatní rekruti vyděšeně přikývli a pokusili se utéct; tady neměli šanci. Přemísťování je ale nebezpečné i za normálních situací, natož když se člověk přemisťuje strachy bez sebe… no, řekněme, že jejich šance na přežití byly jen o něco málo vyšší než kdyby zůstali a bojovali.
Smrtijedi postupně zmizeli, Harry jen rozzuřeně zavrčel a v hlavě si udělal další čárku, Červíček mu už zase utekl. Pak si Harry zhluboka povzdechl… vždyť doteď byl takový krásný klid.
„Co se to tady děje?“ přiběhlo do uličky několik mužů s hůlkami.
„Zaútočili na mě smrtijedi,“ sklonil Harry pomalu hůlku, „ale všichni utekli.“
„Vaše jméno, pane?“ vytáhl muž v čele skupinky malé kouzelnické nahrávací zařízení.
„Pan Black,“ řekl Harry a nevšiml si, jak si muži vyměnili šokované pohledy. „A vypadá to, že se těm blbečkům opět podařilo pokazit mi den.“
„A-ha,“ vypnul muž zařízení a dal si ho do kapsy. „Můžete jít.“
„Děkuju,“ zastrčil Harry hůlku a odešel z uličky… Proč se mu tohle pořád dělo?
„Proč jste ho nechal jít?“ zeptal se jeden z bystrozorů, zatímco sledoval Harryho, jak odchází.
„Copak jsi neslyšel jeho jméno?“ ušklíbl se muž vepředu.
„Co je s jeho jménem?“
„Pan Black je jeden z nejnebezpečnějších mužů na světě,“ zakroutil muž hlavou. „A podle toho, co o něm vím, nedělá nic bez dobrého důvodu… navíc, co je mi do toho, když se jeden běloch rozhodne zabít spoustu dalších bělochů?“
„Pane,“ přerušil ho další z jeho mužů. „Štíty o ulici dál zachytily několik nehod při přemístění. Staly se těsně předtím, než jsme dorazili… Myslíte, že bychom to měli prověřit?“
„Proč ne?“ pokrčil muž rameny. „Mohla by být legrace vyslechnout si, co mají na srdci.“
Muži došli do dané ulice a několik minut obdivovali pulzující hromadu masa, která jednou byla týmem smrtijedských zabijáků.
„Slyšel jsem, že má rád, když všechno vypadá jako nehoda,“ přikývl muž s velkým zadostiučiněním. „Rád vidím, že jsou moje informace správné.“
„Co chcete, abychom s nimi udělali?“
„Vezměte je zpátky na ústředí a zjistěte, jestli by se nedali opravit,“ ušklíbl se muž. „Rád bych se s nimi trochu pobavil.“

***
„Co se stalo?“ zaskuhral smrtijed, jakmile otevřel oči.
„Doufal jsem, že to mi řeknete Vy.“ Smrtijed se otočil a uviděl, že vedle jeho postele stojí menší chlapík v uniformě.
„Nic Vám neřeknu,“ zavrčel smrtijed vzpurně.
„Vaši přátelé tvrdili něco podobného,“ přikývl muž. „Tak tedy dobrá… můžete jít.“
„Cože?“ rozšířily se mu úlekem oči.
„Můžete jít,“ usmál se děsivě muž v uniformě. „Co mě se týče, tak jste během svého pobytu neporušil žádné zákony, takže můžete jít.“
„To nemůžu,“ kroutil smrtijed hlavou. „Vždyť mě zabije.“
„To není můj problém,“ pokrčil rameny muž v uniformě. „Neporušil jste žádný zákon, tak Vás tady nemůžu držet, tudíž můžete jít.“
„Porušil jsem spoustu zákonů,“ rozkoktal se smrtijed. „Řeknu Vám, co budete chtít, jen mu nedovolte, aby se ke mně dostal.“
„Ano,“ přikývl muž v uniformě. „Vaši přátelé také říkali něco takového…“

***
Peter se věnoval činnosti, kterou často neprovozoval… přemýšlení. Prve si myslel, že má štěstí, když se mu povedlo uniknout ze setkání s panem Blackem. Teď… bylo třeba zvážit jinou děsivější možnost.
„Zabíjí mě kousek po kousku,“ oklepal se Peter. „Naschvál to prodlužuje, aby to bylo co nejbolestivější.“
Peter byl zbabělec, to byla jedna z mnoha věcí, které o sobě v životě zjistil. Nebyl silný, nebyl hezoun a nebyl statečný. K Voldemortovi se přidal ze strachu, své přátele zradil ze strachu a léta strávil předstíráním, že je krysou, protože měl strach.
„Až ho tahle hra unaví, tak mě zabije.“ Peter nechtěl zemřít. „Musím přijít na způsob, jak zůstat v bezpečí.“

----------

Pozn. autora: Kdyby vás zajímalo, co Harry dělal v tom hotelovém pokoji, tak hrál šachy.

Komentáře

  1. Skvělá povídka. Narazila jsem na ni náhodou a moc se mi libý. Doufám že kapitoly k ní budou přibývat častěji než doposud. Moc se těším na další kapitoly.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Díky za komentáře! Moc si toho cením :)