33. Ještě jedno pivko? | Přej si něco

Úryvek z Harryho průvodce:
Austrálie je krásná země, ve které můžeme najít jedny z nejkrásnějších pláží na světě. Jak jistě mnoho lidí ví, první osadníci Austrálie byly zločinci odsouzení za tak drobné zločiny, jako byla třeba krádež chleba. Co už ale moc lidí neví, je, že tento zákon byl zaveden neznámým a pravděpodobně přehlíženým ministerským pracovníkem, kterému byla právě zamítnuta dovolená. Sepsal proto zákon, který v podstatě stanovil, že: „každý občan, který ukradne bochník chleba, musí být deportován do Austrálie, kde bude po celý zbytek života nucen surfovat a celkově si užívat nejlepších pláží na světě“. Poté jsou historické záznamy poněkud nejasné, jelikož v momentě, kdy zákon vešel v platnost, zmiňovaný ministerský úředník ukradl bochník chleba a za tento zločin byl deportován do Austrálie… stejně jako několik jeho nástupců. Zvláštní vedlejší vliv měl tento zákon na složení ministerstva – většina talentovaných zaměstnanců totiž byla deportována do Austrálie, zatímco na ministerstvu zůstali pouze zkorumpovaní a neschopní idioti. Zajímavostí je, že následky tohoto zákona můžeme dodnes vidět na britském Ministerstvu kouzel (viz. kapitola pojednávací o zvolení nynějšího britského ministra kouzel Kornelia Popletala).

Austrálie má také svou řádku nebezpečí, přičemž každé zdejší zvíře zapadá do jedné nebo více ze tří kategorií – nebezpečné, jedovaté a ovce. Toto bylo způsobeno tím, že se na území Austrálie nachází největší koncentrace přírodní magie na světě. Výsledkem toho je australská fauna tak bohatá, že je skoro nemožné ji skrýt před nekouzelnickou veřejností. Tento problém byl vyřešen tím, že přítomnost běžných kouzelných tvorů nebyla nijak ukrývána, a proto si většina nekouzelníků dnes myslí, že zvířata jako klokan nebo koala jsou naprosto normální. Tohoto se ale nepodařilo dosáhnout u všech zvířat – viz. tasmánský vlk v příloze Theta23.

***
„Co pro mě máte, Profesore?“ zeptal se Harry mužíčka.
„Od té chvíle, co jste se zmínil, že chcete letět do Austrálie, jsem pracoval nonstop a vymyslel jsem speciální věcičku, kterou bych rád, kdybyste vyzkoušel.“ Profesor se od něj otočil a křikl: „Pomocnice, dones mi to!“
„Ano, missstře,“ přikulhala přihrbeně dovnitř Pomocnice a za sebou táhla velký kufr.
„Polož to na stůl,“ rozkázal Profesor své asistentce, „a mluv normálně. Už jsem ti to snad řekl jasně. Žádné šišlání.“
„Jen jsem chtěla navodit tu správnou atmosféru,“ zamračila se dívka na svého zaměstnavatele. „Někdo to koneckonců dělat musí, když se Vy poslední dobou odmítáte šíleně smát.“
„O tom jsme se už bavili, Pomocnice,“ ignoroval její výraz Profesor. „A já se na rozdíl od tebe nehodlám nechat zažalovat kvůli autorským právům. A teď se vrať k práci.“
„Ještě jsme neskončili,“ zamračila se na něj zase Pomocnice a pak se usmála na Harryho. „Jakmile pan Black odejde, tak se o tom pobavíme znova.“
Profesorovi sledoval, jak jeho asistentka odchází, a přeběhl mu mráz po zádech. „Ta mi to dá sežrat, co?“
„Buď to, nebo v případě, že něco chce, se Vás snaží předem rozhodit,“ pokrčil rameny Harry. „Tak jako tak Vám to asi nepomůže.“
„Nó, dobře,“ otočil se Profesor ke kufříku na stole. „Jak jistě víte, téměř všechna zvířata v Austrálii spadají minimálně do jedné ze tří kategorií a to jedovatá, nebezpečná a ovce,“ řekl a láskyplně pohladil kufr. „A proto jsem vymyslel tohohle mazlíka. Je to pomůcka, která se používá k sebeobraně v Austrálii nejčastěji, ale navíc jsem ji ještě vylepšil.“
„Wow,“ odvětil jen ohromeně Harry a otevřel kufřík. „Co to… proč vypadá jako pálka?“
„Není to jen pálka,“ řekl uraženě Profesor. „Je zpevněná uhlíkovými nanotrubicemi, vyztužená, aby působila co možná největší škody, očarovaná, aby byla lehká jako pírko a přitom měla zvýšenou setrvačnost, a navíc jí můžete přenášet v tomhle stylovém kufříku.“
„Dooo-bře,“ přikývl Harry. „A co bych s ní měl dělat?“
„Během cestování po Austrálii určitě potkáte nějaká tamější zvířata,“ začal s přednáškou menší muž, „a když k tomu dojde, tak zvíře prostě musíte praštit svým sebeobranným prostředkem, než to na Vás stihne zaútočit.“
„Tak to půjde,“ zvedl Harry pálku a pohodil si ji v ruce, aby otestoval její váhu.
„Výborně,“ přikyvoval nadšeně Profesor. „A mohl bych na Vás mít ještě jednu prosbu, než odejdete?“
„Jakou?“
„Mohl bych si půjčit Vaše Sebe-Obranné Zařízení?“ zeptal se nervózně Profesor. „Pořád si ještě budu muset promluvit s Pomocnicí,“ odmlčel se a pokusoval si spodní ret, „a až na to dojde, tak bych rád měl na svojí straně logiku, rozum a velkou pálku.“
„Tak já radši půjdu,“ vycouval Harry z místnosti a přenesl se dolů.
Harry se rozhlédl po nové zemi a vlila se do něj nová energie. Vypadalo to, že magie tady byla stejně běžná jako vzduch.

***
Peter byl nervózní. Všechno co v životě udělal, bylo poháněno jediným cílem… zůstat naživu. Klepal se strachy, ale přesto si lehnul na postel a snažil se usnout. Začínalo to vypadat, že už dlouho žít nebude. Pán zla ho za Blackem posílat nepřestane… a nemyslel si, že by ho Black vyškrtl ze svých… plánů.
„Jen kdybych věděl, kde je Harry,“ povzdechl si Čerrvíček. „Ten je dost naivní na to, aby mi uvěřil nějakou dojemnou historku o tom, jak mám špatné svědomí a chci se přidat na druhou stranu. A kdyby mě chtěl Harry naživu, tak by mě určitě Black nechal na pokoji.“
V dálce něco trochu zavrzalo a Peter se skoro počůral strachy a vyděšeně otevřel oči.
„Možná Brumbál?“ oklepal se strachy Peter. „Ten starej páprda je vždycky ochotnej všem dát druhou šanci.“
Otázkou spíš bylo, jestli by Black byl ochotný přenechat záležitosti v Brumbálových rukou. „Pravděpodobně ne.“ Peterovi začaly po tvářích téct slzy. Čím si tohle zasloužil?

***
Harry dorazil na zem a udělal to, co v nové zemi udělá spousta pocestných – šel do hospody.
„Dobrej,“ pozdravil ho jeden ze štamgastů. „Jste tu novej?“
„Zrovna jsem dorazil,“ přitakal Harry. „Zatím to tu vypadá hezky.“
„Země boží,“ přitakal muž.
„Mohl bych dostat pivo?“ usmál se Harry na pěknou servírku. „Na značce nezáleží, jakékoliv dobré.“
„Tady máte,“ položila žena před Harryho sklenici. „Na zdraví.“
Harry a skupinka jeho nových přátel strávila několik hodin popíjením, až nakonec někoho napadlo navštívit jiné vynikající restaurační zařízení. A tak se náš hrdina spolu s dvanácti nejnovějšími přáteli vyklopýtal z hospody a rozešel se dolů po ulici.
„Hele… obří myšák,“ snažil se Harry zaostřit na velkého rozzlobeného klokana, který mu stál v cestě.
„Pojď radši kus stranou, kámo,“ snažil se jeden z jeho náhle střízlivých přátel zachránit svého nového kámoše od poněkud bolestivé schůzky s místním zvířetem.
„Co?“ klopýtnul Harry a jen o kousek se tak vyhnul kopanci do velmi citlivého místa. „Tak ty se chceš prát? Fajn, tak se budem prát!“
Harryho opilá skupinka kamarádů šokovaně pozorovala, jak se jejich nový známý opile potácel a přitom se vyhnul několika dalším kopancům, až nakonec odrovnal svého soupeře jednou nešikovnou ránou pěstí.
„Tak co kdybychom už radši šli, kámo,“ popadl Harryho pod paží jeden z mužů. „O kus dál je další hospoda.“
„Nechtěl jsem se prát,“ klopýtal Harry dál po cestě. „Nikdy se nechci prát, ale vždycky se dostanu do nějakých problémů.“
„To je v pohodě, kámo,“ poplácal ho jeden z mužů po zádech. „Sám si začal a s tím hold nic nenaděláš.“
„Jen jsem chtěl mít chvílku klidu a koukej, co se stalo,“ odkrkl si hlasitě Harry. „Proč se mi tohle vždycky děje?“
„Nemám tucha, kámo,“ pokrčil muž rameny. „Ale vím určitě, že jedno pivko ti hned zlepší náladu.“
„Jo, to…,“ zarazil se Harry. „Takovej jsem vždycky chtěl.“
„Cos vždycky chtěl?“ zeptal se zmateně Harryho nový kamarád. „A-ha… no, snaž se nespadnout.“
„Co se to tady děje?“ vyšel ze stanice policejní důstojník a sledoval, jak mu po budově šplhá cizí chlap… a vypadalo to, že mu chce ukrást ceduli.
„Je to anglák*, potkali jsme ho dnes odpo, teprve dnes dorazil, tak jsme ho vzali do hospody. Je to fajn chlap, občas trošku náruživý, ale umí sakra dobře pít.“ Policista se pobaveně zasmál a vrátil si pokutový blok zpátky do kapsy. „Tak to pak dobře, dejte na něj pozor, ať se nedostane do nějakých potíží.“

***
„Moje hlava,“ zaskučel Harry a snažil se vyhrabat zpod hromady různých cedulí, aby se mohl rozhlédnout kolem. „Co jsem to včera dělal… A kde to vlastně sakra jsem?“
„Dobrej,“ objevil se nad ním opálený obličej. „Říkal jsem si, kdy se probereš.“
„Kde to jsem?“ rozhlédl se Harry po okolní poušti. „A jak jsem se sem dostal?“
„Přiletěls včera na koštěti,“ usmál se zeširoka muž. „Dáš si pivko?“
„Jasně,“ vzal si od něj Harry plechovku a snažil se vzpomenout, co se včera dělo. „Pamatuju si, že jsem se s někým popral… a něco s cedulí… a pak mám okno.“
„A není to jedno?“ pokrčil rameny muž. „Však se nic tak hroznýho nestalo.“
„To je asi fakt,“ přikývl Harry. „Kde to vůbec jsem?“
„Nikde,“ pokrčil rameny zase muž. „Nejbližší město je Coober Pedy. Říká ti to něco?“
„Ne,“ promnul si Harry oči. „Ale myslím, že momentálně by mi to nic neříkalo ani, kdybych se tam narodil. Mám hlavu jak střep.“
„Divím se, že jsi vůbec naživu po všech těch kousancích od pavouků,“ zasmál se muž. „Ale hold máš asi štěstí.“
„Pavouků?“ zamrkal překvapeně Harry.
„Jo,“ přikývl muž. „Myslel jsem, že je po tobě… neměl jsem dost času, abych ti stihl uvařit nějaký lektvar, ani jsem zrovna neměl žádný po ruce, ale ty ses stejnak vzpamatoval… i když se to samé nedá říct o těch pavoucích.“
„Ou,“ zamrkal opět zmateně Harry. „Mimochodem jsem pan Black.“
„Mně tady říkají Mechanik,“ usmál se opálený muž. „To proto, že si rád pohrávám s různými věcmi, ať už jsou kouzelné nebo ne.“
„Těší mě,“ přikývl Harry. „Nevíš, jak jsem se sem dostal?“
„Tak to taky netuším, kámo,“ pokrčil rameny Mechanik. „Připotácel ses včera večer a v ruce jsi měl koště, ale nebylo v moc dobrém stavu.“
„Fakt?“ Harryho příšerná bolest hlavy konečně začínala ustupovat. „Neznáš někoho, kdo by ho někdo uměl opravit?“
Mechanik soucitně sykl mezi zuby. „To netuším, kámo. Upřímně řečeno je na něj hrozný pohled, asi tak jako na kbelík rozmlácených krabů a ani z poloviny tak přátelský. Asi bych ho mohl opravit, ale byla by to piplačka. Nenapadlo tě, že bys radši používal něco takového?“ ukázal mu Mechanik podivné zařízení, které vypadalo, jako by ho sestavil z kusu vlnitého plechu, drátu a poloviny lepicí pásky. „Už si s tím nějakou dobu hraju a povedlo se mi z toho dostat dvakrát lepší rychlost než z Kulového blesku… ale koneckonců Kulový blesk je jen anglácký šmejd. Žádná výdrž, stačí jedna rána od raka nebo buniypa a rozpadne se…Ještě jedno pivko?“
„Jasně,“ pokrčil rameny Harry. „Nehledáš práci?“
„Co?“ hodil mu Mechanik další plechovku.
„Mám přítele, co by se s tebou rád setkal,“ vysvětloval Harry. „Vlastně jich mám několik, taky rádi vymýšlejí nové věci.“
„Nikdy jsem neřekl, že jsem vynálezce,“ zamračil se Mechanik. „Jen si rád ve volném čase pohrávám s věcičkami.“
„Ale stejně,“ pokračoval Harry, „myslím, že bys jim mohl dost pomoct. Mí přátelé jsou skvělí, ale občas jsou trochu… mimo náš svět?“
„Maj hlavu v oblacích?“ přikyvoval Mechanik.
„Bylo by fajn, kdyby u sebe měli někoho, kdo není blázen,“ uvažoval Harry. „Máš přístup k letaxu?“
„Nikdy jsem ho nepotřeboval,“ pokrčil rameny Mechanik.
„Tak co kdybych ti tu nechal mobilní letax?“ vytáhl Harry jeden z kapsy. „Pro případ, že bys změnil názor? Jestli je tahle věc aspoň z poloviny tak dobrá, jak tvrdíš, tak se o ni lidi poperou.“
„To je asi pravda,“ podrbal se Mechanik zadumaně na bradě. „Nech mě si to rozmyslet a dám ti vědět.“
„Víc po tobě ani nechci,“ přikývl Harry. „Jak tahle věc funguje?“
„Stejně jako koště,“ odpověděl Mechanik. „Předpokládám, že na koštěti umíš?“
„Jo,“ přikývl Harry. „Ale neuvidí mě, jak letím k… jak že se to město jmenuje?“
„Coober Pedy,“ usmál se Mechanik. „Buď v klidu, místní se tady starají o svoje věci a turisti nepředpokládají, že se tady budou dít divné věci.“
„Dobře,“ pokrčil rameny Harry. „Díky, nasměruje mě hůlka do Coober Pedy?“
„Nejlíp bych ti nejdřív měl ukázat pár kouzel, které tě v poušti udrží naživu,“ usmál se Mechanik. „Je to jedno z nejkrásnějších míst na zemi, ale taky jedno z nejmíň pohostinných.“
„Vždycky se rád učím nová kouzla,“ usmál se Harry. „Obzvlášť když mě pomůžou udržet naživu.“
„Už jen díky ochotě naučit se, jak tady přežít, jsi lepší než půlka turistů, co sem zabloudí,“ usmál se Mechanik. „První kouzlo je na vyhledání vody….“

***
„Opět se nám podařilo zjistit Blackovu polohu, můj pane,“ uculoval se náhodný smrtijed č. 221.
„Řekni Červíčkovi, ať si sestaví nový tým a zničí ho,“ povzdechl si Pán zla. „A řekni mu, ať to tentokrát nepokazí.“
„Děkuji, pane,“ rozbrečel se skoro před ním smrtijed, když mu nepřikázal, aby byl součástí týmu. „Jak poroučíte.“
„Crucio,“ seslal na něj trochu neochotně pán zla kouzlo… tohle začínala být nuda, měl by si najít nějaké nové mučící kouzlo.
„Děkuji, pane,“ svíjel se smrtijed v bolestech, než jeho pán ukončil kouzlo. Potom vyskočil na nohy a vyběhl z místnosti předtím, než mu jeho pán přikáže, aby byl součástí té sebevražedné mise.
„Červíčku.“ Smrtijed se zkusil ušklíbnout, ale měl na to až moc dobrou náladu. „Náš pán má pro tebe práci.“
„Jakou?“ zeptal se vyděšeně Červíček, zatímco se snažil udržet si močový měchýř pod kontrolou
„Nás pán si přeje, aby sis sestavil tým a konečně na dobro zničil Blacka,“ ušklíbl se poťouchle smrtijed. „Už jsem ti někoho poslal pro přenášedlo.“

***
„Potřebujeme další přenášedlo,“ zamračil se na obchodníka smrtijed v přestrojení. „S tolika bezpečnostními opatřeními, kolik tam jen budete moct dát.“
„Jasnačka,“ přikývl muž. „Ale bude to drahý.“
„To je fuk,“ mávl bezmyšlenkovitě rukou smrtijed. „Jen se ujistěte, že se nebudeme moct objevit desítky metrů nad zemí…. Nebo v příliš těsném prostoru… a taky aby ho nemohl ovládat někdo cizí.“
„Mám přesně něco takového,“ přikyvoval prodavač přenášedel. „Donese vás na zem a nikdo s ním nemůže manipulovat.“
„Vážně?“ zvedl smrtijed obočí,
„Jestli se vám přihodí nějaká nehoda,“ ušklíbl se prodavač,“ tak to nebude díky tomuhle přenášedlu.“
„Víte to jistě?“
„Ano.“ Prodavač už si přesně nepamatoval, kolik smrtijedů svými přenášedly pozabíjel… ne, že by to bylo důležité, ale bylo by fajn to vědět.

***
„Všichni jste připravení?“ rozhlédl se Červíček po ostatních a modlil se za výmluvu, aby mohl útok odložit.
„Jo,“ přikyvovali posmutněle smrtijedi.
„Nikdo si nemusí odskočit?“ No, tonoucí se i stébla chytá. „Všichni mají hůlky?“
„Jo,“ odpověděli smrtijedi se svěšenými rameny.
„Dobře,“ zavřel Červíček oči a natáhl k nim ruku s přenášedlem. „Tak jdeme na to.“
Jakmile dorazili na místo, tak všichni zaujali oficiální soubojové postoje a čekali… a čekali.
„Víš jistě, že tohle je Blackova poloha?“ zeptal se jeden ze smrtijedů.
„Jo,“ počůral se Červíček. „Jen čeká, až polevíme v ostražitosti.“
„Hej,“ ozval se jeden ze smrtijedů, „co je zač tahleta věc?“
Skupinka smrtijedů pohlédla daným směrem. „Vypadá to jako nějaké zvíře,“ pokrčil rameny jeden. „Zkus do toho píchnout klackem nebo tak něco.“
„Dobře.“ Smrtijedovi trvalo několik minut, než se mu podařilo přeměnit kámen na klacek. „Tak jdu na to.“
Červíčkův první náznak toho, že se něco pokazilo, přišel ve formě hlubokého zavrčení, vycházejícího ze záhadného zvířete. Červíčkovým druhým náznakem, že se něco pokazilo, byly hrůzostrašné výkřiky, které vydávali ostatní smrtijedi, zatímco je ta podivná malá příšera trhala na kusy. A Červíčkovým třetím náznakem, že se něco příšerně pokazilo, byla ohromná bolest zadku po tom, co mu ho ta malá obluda ukousla… v ten moment aktivoval přenášedlo a zmizel.
Nad tímhle vším si Harry testoval svoje nové koště a nijak si nevšímal masakru, který se odehrával pod ním… jestli Mechanik nebude stát o jeho nabídku práce, tak se aspoň bude muset vrátit pro další košťata… byly úžasný, Mechanik to myslel vážně, když tvrdil, že jsou lepší než Kulový blesk.

***
Červíček se objevil před skupinkou nadšených smrtijedů. „Byla to past… všichni jsou mrtví.“
„Jasně, to už víme,“ popoháněl ho jeden ze starších smrtijedů. „Ale jak umřeli?“
„Cože?“ Červíček se zběsile snažil zadržet krev na svém krvácejícím zadku. „Pomozte mi.“
„No jo,“ seslalo na něj pár starších smrtijedů několik kouzel na srážení krve. „Tak jak umřeli?“
„Black přivolal nějakou příšernou bestii a nechal ji na nás zaútočit,“ říkal Červíček mezi výkřiky bolesti. „Předtím než jsme stihli něco udělat, tak to všechny roztrhalo na kusy.“
„Fajn,“ rozhlédl se starší smrtijed po skupince. „Tak kdo měl „roztrháni nějakou příšernou bestií“?“
„Já,“ mával lístkem jeden z nových rekrutů. „Ha! Vyhrál jsem!“
„Gratuluju,“ pokýval na něj druhý smrtijed. „A dělá to deset tisíc galeonů… A kdo měl, že Červíček přežije, ale vrátí se bez zadku?“

***
Harry přistál vedle podivné věci, která vypadala jako UFO, jen pokrčil rameny a došel k nejbližšímu člověku.
„Promiňte,“ usmál se na něj Harry.
„Jo?“ povytáhl obočí muž.
„Mohl byste mi říct, kde je nejbližší bar?“ povzdechl si Harry. „Z nějakého důvodu mám hroznou chuť na něco, co není voda.“
„To chápu,“ přikyvoval soucitně muž. „To musíte tady po ulici nahoru a pak doleva… jo a je to pod zemí.“
„A-ha,“ zamrkal překvapeně Harry. „Tak to zní zajímavě.“
„Ať ti chutná, kámo,“ přikývl muž. „Rád bych zůstal a povídal si, ale čekají na mě opály.“
„Hodně štěstí.“ Harry vyšel nahoru po ulici a došel do baru.
„Půllitr čehokoliv dobrýho,“ zívnul si Harry.
„Tady máte,“ položil před něj barman sklenici. „Teď jste dorazil?“
„Jo, zrovna… ale, sakra,“ řekl Harry a smetl si z ruky na bar pavouka.
„Kámo,“ zbledl barman, „nevím, jak bych ti to měl říct, ale… no…“
„Co se snaží říct je, že…“ Všichni v baru ztuhli a zůstali zírat na černou vdovu, která sebou začala křečovitě škubat. „Bože… koukejte na to.“
„Chudák pavouk neměl šanci,“ zakroutil popleteně hlavou barman, potom co s sebou pavouk naposledy škubl a odebral se do věčných lovišť.
„Za to se omlouvám,“ zašklebil se Harry. „Z nějakého důvodu tohle pořád dělají… netuším proč.“
„To je v poho,“ zakroutil hlavou šokovaně muž. „Jak jste říkal, že se jmenujete?“
„Pan Black,“ povzdechl si Harry.
„Jasně,“ přikývl s úšklebkem barman, jako by to jméno všechno vysvětlovalo.
„Jasněě,“ přikyvoval i zbytek mužů.
„Chcete ještě jedno?“
„Rád,“ přikývl Harry. Začínalo se mu tady v té zemi líbit. Žádné útoky smrtijedů, přátelští lidé, no, a na ty pavouky by si taky určitě po chvíli zvykl… vždyť ani nebyly jedovatí…ne?

----------

* použit termín „Pom“ = lidé z Anglie – do češtiny většinou překládán jako „anglán“

- původně jde o zkratku slova „pomegranate“ – existují dvě možnosti vzniku

- pomegranate se rýmuje se slovem imigrant

- když přijeli neopálení Angličani do Austrálie, tak je za chvíli popálilo sluníčko a nabrali tak barvu pomegranate (granátové jablko)

- někdy mylně zaměňováno za zkratku Prisoner of Mother England (vězen matičky Anglie)

- což by ale vytvořilo zkratku POME a úplně jinak by se vyslovovalo