Pisálkovo doupě

Stáli jsme tam jako při poslední bitvě, na posledním tažení. Ale neměli jsme v rukou meče, pistole. Nic takového. Měli jsme v rukou to jediné, co nás kdysi spojovalo. Mikrofony.... Kimi ga sayonara wo tsugezuni dete itta ano hi kara Kono machi no keshiki ya nioi ga kawatta ki ga suru yo Kimi no subete ni naritakute kawashita yakusoku mo Hatasarenai mama omoide ni kawatte shimau "Je nám to líto," říkali jsme očima a v duchu jsme doufali, aby nás nezatratil. Kdo? Náš oceán, ten vášnivý rudý oceán, který stál vždy vedle nás a nikdy nás neopustil. Hitori kiri de kimi ga naita ano toki sugu ni tonde ikeba Ima mo mada kimi wa boku no yoko ni ite kureta? Dekiru naraba mou ichido iitakatta daisukitte Kimi e no omoi mo afure dashita kotoba mo ima wa todokanai "Ale teď to bude jinak," říkal rozum. "Nebude," odporovalo srdce, "jak by se mohlo něco změnit? Kimi wa doko ni ite? Dare to doko ni ite? Donna fuku wo kite? Nani shite waratterundarou? Boku wa koko ni it...

Prostě povídka do té soutěže Fantastická povídka :D

Tato povídka patří do projektu "Dopiš příběh". Seznam další děl naleznete na blogu Siwy a to ZDE . Pokud se chcete zůčastnit, pravidla naleznete ZDE.

Takže konečně jsem dopsala tu jednorázovku, co jsem vám slibovala :D

Prostě jsem si nemohla pomoct a musím přidat tenhle článek :D ...Takže bouřku snad každý znáte. :D Samotné bouřky já naprosto nesnáším, ty malé mi sice až tak moc nevadí, ale z těch velikých mám strach. Blesky křižující celou oblohu, hlasité hromy při kterých nadskočíte leknutím....nemám je ráda... Bohužel pro mě, jsou u nás v okolí teď pořád. Zrovna teď už venku půl hodinu hřmí a blýská se. Ale před chvilkou jsem vylezla na balkon a zjistila jsem, že naprosto miluju počasí těsně před bouřkou :D (Ano, opět miluju..) Možná se na celou bouřku díváme špatně, možná není celá úplně špatná. Všechno to záleží jenom na úhlu pohledu .... Vyjdete ven a tam na vás dýchne ten vzduch. Je to jako by se i vzduch připravoval na něco vyjímečného jako je bouřka. Obloha je zešedlá, ale ne tak, aby vás děsila, ale aby pouze předpověděla bouřku. Vítr pomalu vane okolím a svým teplým dechem všechny hladí po duši a říká vám, že to bude dobré. Pak se rozpálená země začne chladit velkými kapkami vody padajícím...

Původně se mělo jednat o kapitolovou povídku, ale nakonec jsem se nikdy nedostala dál, tak přesouvám do jednorázovek.

Ano, přidávám tu povídku. Ne, do sedmi jsem to nestihla :D Dopsala jsem to před chvílí. Tady je, doufám že se bude líbit.

Nová povídka, kterou jsem psala do jedné soutěže, ale jako vždy jí nestihla odeslat :D Je jenom kraťoučká a je psaná k tomuhle obrázku : Tak doufám, že se bude líbit ... a vím, ten konec je divně napsaný, ale co.. :D

Tak přidávám poslední část, doufám, že vás ten konec nezklame :D

Tak jsem se nějak rozepsala a dopsala jsem už i druhou část :D Vím, je to divný, co? No, třetí část by mohla přibýt nějak během víkendu. Komentáře jsou vítány :D

Takže, jak jsem psala, přidávám povídku, co jsem chtěla poslat do Fragmentu. Inspirací mi taky tak trochu byl můj obrázek Diamond Claire , ale hlavně knížka Dvojitý orel od Jamese Twininga. Je to rozdělený na třetiny, takže na pokračování si musíte počkat :D

Ne, úplně jednorázovka, ale Téma týdne z blogu.cz o hvězdné obloze. Tenkrát se dostalo do 11 "doporučených" článků napsaných na toto téma. No, prostě jsem si říkala, že by se sem možná hodilo.