Pisálkovo doupě

"Ahoj, Tome," zavolal Harry na pozdrav, jakmile jeho skupinka vstoupila do Děravého kotle. "Máš tady připravený stůl," uvedl Tom skupinu k velkému rohovému stolu. "Mohl bych jít k tomu stolu támhle?" zeptal se McLain a ukázal na jeden z ostatních stolů. "Bez urážky, pane, ale za chvíli má přijít Jones a my se většinou bavíme…no, řekněme, že naše konverzace není vhodná pro smíšenou společnost."

Byl to obzvlášť zamračený den a pošťák zrovna vycházel cestu, aby doručil jeden z těch ojedinělých dopisů do toho domu, který patřil jednomu z těch trochu…neobvyklých lidí na jeho pochůzce. Mužovi, jehož výstřednost soupeřila jedině s tou rodinou zrzků na jedné ze sousedních cest.

Děkuju Arwence za komentáře. Vždy potěší :)

"Je tu pár věcí, ve kterých bych potřeboval tvoji pomoc," usmál se Harry. "Mám tu několik lidí, co se mě vyptává na otázky o kouzelnickém světě. Otázky, na které neumím odpovědět." "A chceš, abych ti s tím pomohla?" uklidnila se Hermiona. V tomhle si věřila. "Taky bych potřeboval někoho, kdo se vyzná ve čistokrevných zvycích," dodal Harry.

Ano, nedá se to přehlédnout, přesto sem přidávám obrázky...k archivaci :D ...Všimněte si má nahoře záhlaví, takže na návrat na hlavní stránku stačí jenom jedno kliknutí :D ......Líně uznávám, že k tomu minulému se mi nechtělo dodělávat :D Takhle vypadá na mém monitoru: ÚPRAVA: 20.10.2014 - Změna záhlaví :)

"Oh," podívala se na něj chápavě Van der Mijer. "Hodně jste toho viděl a teď se od toho chcete dostat?" "Nikdy jsem neměl dovolenou," zíral Harry do prázdna. "Celý život jsem neměl šanci si odpočinout. Jenom chci možnost dělat věci, co jsem předtím nemohl. Myslím, že aspoň tohle málo zasloužím." "Máte pravdu, pane Blacku," řekla žena, přičemž Harry nadskočil překvapením. Úplně na ni zapomněl. "A doufám, že zbytek Vaší dovolené bude klidnější než dnešek."

"Děda je tady," křikla Hermiona na rodiče, jakmile stařík vešel do dveří. "A má na sobě…uniformu?" "Určitě nám to vysvětlí," usmála se Hermionina matka. Vždycky milovala dědečkovy návštěvy. "Jakpak se má to nejkrásnější děvče na světě?" Smythe byl oblečený v šedých kalhotách a podivné zelené bundě od uniformy s bílým lemováním a černou podšívkou. "Mám pro tebe nějaké novinky."

Harryho ruka okamžitě vystřelila k hůlce. Byl na místě. "Vítej v Amsterdamu, mladíku," pozdravil ho muž v podivné uniformě. Harry pomalu stáhl ruku z hůlky a podíval se na blonďáka v uniformě. "Zdravím." "Papíry?" Muž k němu vyčkávavě natáhl ruku.

"Ahoj, Harry," postavil se ministr, přičemž se všechny oči otočily na Chlapce-který-přežil. "Jsem tu, abychom tu vyřešili to dřívější nedorozumění a abych zjistil, co mám udělat pro to, aby ses vrátil do kouzelnického světa." "Děkuju, ministře." Harry ignoroval nabízenou ruku a bez pobízení si sednul. "I když by mě zajímalo, jak to hodláte udělat."

Na auto, co odjíždělo z King's Cross, se sneslo tíživé ticho. "Nech mě vystoupit," nařídil potichu Harry. "Co?!" začal se vztekat Vernon. "Jak si dovoluješ říkat mi, co mám dělat?!" "Dám ti na výběr," podíval se Harry na strýce ledově. "Buď mě teď necháš vystoupit, nebo řeknu mým přátelům, že se ke mně chováš špatně a že by tě měli navštívit."