Pisálkovo doupě

Generál procházel chodbou vycíděné nemocnice, aby se setkal s jedním z nejlepších mužů, se kterými kdy sloužil. "Dobré ráno, pane," ozval se muž na posteli, jakmile generál vstoupil do dveří. "Dobré ráno, seržante Mundy," odpověděl s úsměvem generál. "Sedněte si, pane," ukázal seržant Mundy na jednu ze židlí. "Jak se Vám daří, Danny?" Generál shlížel na zmrzačeného vojáka a přitom se snažil, aby mu v hlase nezazněla lítost.

Harry ztěžka oddechoval, skrytý za kamenem. Voldemort se mu vysmíval a snažil se ho odtamtud dostat řečmi jako, že by na něho byl otec určitě hrdý, kdyby viděl, jak se jeho syn schovává jako zbabělec. Neskutečně ho to štvalo, ale věděl, že by jeho otec nechtěl, aby hloupě umřel jen kvůli takovéhle pobídce. Harry se musel soustředit. To přenášedlo, co ho sem přeneslo, bylo moc daleko a Voldemort se smrtijedy stoprocentně nedovolí, aby dolétlo až k němu. Musel si udělat vlastní.

Harry a Hermiona se vrátili ze schůze a odpočívali v kanceláři, zatímco probírali příručku, kterou chtěli nechat vytisknout. "Co dalšího by tam mělo být?" mumlal si pro sebe Harry. "Máme uniformy, zbraně, techniky šermu." "Nestarej se o to," odvětila ledabyle Hermiona. "Není to tvoje práce."

"Mohl bych se podívat na Váš nůž, pane?" zeptal se zdvořile velitel týmu. "Samozřejmě," přikývl Harry a podal mu ho rukojetí napřed. "To je velice zajímavý nůž," poznamenal velitel týmu. "Nevadilo by Vám říct mi, co se tu stalo?" "Ale vůbec ne," odpověděl už celkem klidně Harry. "Byl jsem ve svém pokoji a ti tři muži sem vrazili. Chvíli bojoval s tím prvním a pak prolétl oknem. Ten druhý muž mě popadnul a bohužel jsem ho musel pořezat a ten třetí vyběhnul ze dveří."

"Takže, kdo je ten tvůj přítel v šedém obleku?" zeptala se Hermiona, zatímco trojice přicházela ke Smythovu autu. "Zajímavý chlapík," řekl Harry konverzačním tónem. "Během mrknutí oka se z nedůležitého byrokrata stane tvým nejlepším přítelem. Když jsem si toho všimnul, tak jsem si nejdřív myslel, že k tomu používá magii."

"Spojte mě s Francouzi a Dány," zakřičel Pretoriánský prefekt, jakmile vešel do místnosti. "Řekněte jim, že se chci podělit o informace o Blackovi. Pokud by to šlo, zařiďte to jako konferenční hovor." "Ano, pane," zavolalo několik hlasů a okamžitě naházeli do krbů hrsti letaxu. "Máme je, pane." "Dobře." Pretoriánský prefekt si sedl a podíval se na dva muže v plamenech. "Potřebuju nějaké informace a jsem ochotný také nějaké poskytnout."

"Chtěl jste někdy něco tak moc, že jste neohlížel na následky?" vzdychnul Harry. "O něčem jsem pořád přemýšlel a chtěl jsem s tím přestat. …byly tu spousty lepších způsobů, jak to udělat, ale hádám, že na tom už nezáleží." "Ne, hádám, že ne," přikývl Schmitt. "Děkuju, pane Blacku." "Není za co." Harry zkusil otevřít oči, ale hned měl pocit jako by mu hlavou projelo rozžhavené železo, a litoval toho. "Za chvíli se na tu knížku podívám a pak Vám odpovím."

Harry se to ráno probudil pozdě, šel do třídy, musel se vypořádat s Snapeovým arogantním přístupem, musel se vypořádat s Umbridebilkou - učitelkou obrany-, trest a do postele. Harry se to ráno probudil pozdě, šel do třídy, musel se vypořádat s Snapeovým arogantním přístupem, musel se vypořádat s Umbridebilkou - učitelkou obrany-, trest a do postele. Harry se to ráno probudil pozdě, šel do třídy, musel se vypořádat s Snapeovým arogantním přístupem, musel se vypořádat s Umbridebilkou - učitelkou obrany-, trest a do postele. Harry se to ráno probudil pozdě a zarazil se.

Na Hromnice o den více Odehrává se během páté knihy - HP a Fénixův řád Harry prožívá pořád dokola ten samý den. Překlad anglického originálu Ground Hog Day od Rorschach's Blot . Portus Odehrává se na konci čtvrté knihy - HP a Ohnivý pohár. Harry se nechá vlákat na hřbitov. Voldemort se mu se smrtijedy vysmívá. Naštěstí se naučil kouzlo, díky kterému by se mu mohlo z téhle šlamastyky podařit vyklouznout... Měl si uvědomit, že když se pokusí věci vzít do vlastních rukou, nikdy mu nic nevyjde podle představ... Překlad anglického originálu Portus od Tigerman .

Harry seděl ve svém hotelovém pokoji a zíral do zdi. Zase někoho zabil a nebyl si jistý, jak by se měl ohledně toho cítit. "Necítím se provinile," zamumlal si pro sebe Harry. "Umřel by tam buď on nebo já a já bych ještě nerad umíral. Necítím se kvůli tomu vinně, ale stejně tu už nechci zůstávat ani o chvíli déle, než budu muset."