Pisálkovo doupě

"No?" "Externí odborníci, které k nám pozval pan Black, na to přišli," odpověděla Katalin. "Nedostatek vitamínů spojený s neškodnou nemocí - dračí ekvivalent kurdějí, zatímco procházeli obyčejným nachlazením. Oboje se samo o sobě dá jednoduše vyléčit, ale dohromady byly mnohem vážnější." "Vyřešili to?" "Jsme právě v procesu řešení daného problému, ale měli jsme pár problémů." "Jakých problémů?" "No," povzdychla si Katalin. "Rádi by využili vlastního lektvarového mistra, ale chovatelé odmítají pustit toho muže k drakům."

"Pořád ještě nevíme, co se přihodilo Severusovi?" zeptal se Albus. "Ne," řekla Poppy. "Podle toho, co jsem z něho vytáhla, jen seděli kolem stolu a najednou kolem nich celý dům zkolaboval. Kdyby nebylo toho pohotovostního přenášedla…" "Děkuji, já…" "Zapněte Bezdrátovku," křikla Hestia a vrazila do místnosti. "Takhle vtrhnout…", začala se rozčilovat Molly. "Teď ne, Molly," řekl ostře Artur. "Zapněte ji." "Co se děje?" zeptal se Brumbál. "Zrovna jsem slyšela," rozdýchávala se Hestie, "že bylo zničeno několik domů. Neví se, kolik je mrtvých. Prý to všechno vysvětlí ve vysílání."

"Přípitek," řekl Smythe. "Na naše udatné spojence." "NA NAŠE UDATNÉ SPOJENCE," opakovali všichni a pozvedli skleničky ke rtům. "Na majora Pottera," oznámil kapitán Finn. "který byl tak milý, že nás všechny pozval na večírek." "ŽE NÁS VŠECHNY POZVAL NA VEČÍREK." "Teď když se všichni známe," řekl s úšklebkem Harry, "se do toho dáme." Hermiona vběhla do dveří a tím Harryho přerušila. "Harry," přišla k Harrymu Hermiona se sklíčeným výrazem. "Co se děje?" zeptal se Harry zlehka.

"Nebolí tě ruka?" zeptala se ustaraně Susan. "Je všechno v pořádku?" "Jsem v pohodě," ujistil Neville svoji milou. "Jen si na ni pořád nemůžu zvyknout." "To se vsadím," přitakala Susan. "Ukaž mi ji." "Dobře," souhlasil Neville po chvíli. "Proč?" "Jen se na ní chci podívat," zalhala Susan. "Tak jaké máš koníčky?" "Vždycky jsem měl rád bylinkářství," řekl Neville. "Co ty? "No…" Moody se usmál a dál sledoval, jak se jeho vnukovi daří. Nemohl by být na toho kluka pyšnější. Nejdřív se ukázalo, jak moc se chlapec podobá svému otci a teď tady ten malej hajzlík svádí neteř madam Bonesový.

Harry si další ráno opět přispal a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Zrovna když zase usínal, prudce otevřel oči. Kvůli jeho včerejšímu jednání, bylo víc než pravděpodobné, že právě byli na cestě do Maďarska dva členové Řádu, ba co víc dva členové Řadu, co se dobře znali s Harry Potterem.Zaklel, vyskočil z postele a začal narychlo házet věci do batohu, přičemž zoufale doufal, že ve chvíli, kdy ti dva dorazí, už bude dávno na cestě.

"Už jsem ti to řekl snad milionkrát, ale zopakuju ti to ještě jednou," zakřičel Profesor, když s Pomocnicí vycházeli z jejich hangáru. "Nebudeme náš Zeppelin barvit na růžovo." "Ale já mám růžovou ráda," zakřičela na něj Pomocnice. "A když nemůže být růžový, tak ho chci zelený." "Žádná zelená nebu…" Profesorovu tirádu utnulo odkašlání několika lidí. "Co chcete?" "Jen jsme chtěli… probrat ten fakt, že jste k pohánění Vaší vzducholodě využili Teslových turbín," začala se první osoba nebezpečně ohánět velkou trubkou. "Myslíme si, že by bylo nejlepší, kdybyste si to rozmysleli."

"Probuď se, Neville." Neville se probudil a uviděl nad sebou Susan Bonesovou. "Hoj, Susan," řekl Neville. "Co tady děláš?" "Tetička navrhla, abychom spolu s pár přáteli zašli navštívit poraněné vojáky," vysvětlovala Susan. "Dost mě překvapilo, když jsem tě tady našla." "Nevěděla jsi, že jsem narukoval, co?" zeptal se Neville. "Ne, nevěděla," přitakala Susan. "Řekla ti doktorka, kdy můžu odejít?" zeptal se Neville. "Nemůžu uvěřit, že sis uřízl vlastní ruku," řekla najednou Susan. "Mohl jsi prostě jít za léčiteli a oni by použili protikouzlo."

"Harry," křikla Tonksová, jakmile vešla do Kotle. "Právě jsem slyšela, co se stalo. Kde je Hermiona, je v pořádku?" "Je kvůli tomu, co se stalo, trošku otřesená," řekl Harry. "Teď spí." "Proč nejsi u ní?" zavrčela Tonksová. "Protože tady mám práci," odpověděl Harry klidně. "I když bych ocenil, kdybych jsi k ní šla ty. Radši bych, aby teď nebyla sama." "Fajn," odsekla Tonksová. Vlasy jí prostřídaly několik barev, načež vyběhla schody nahoru. "Z cesty," vyštěkla na muže před dveřmi.

"Ano?" vykoukla z částečně otevřených dveří podezřívavě starší žena. "Paní Longbottomová?" zeptal se muž ve formálním oblečení. "Jmenuju se Hans Schiller a jsem právní zástupce rakouského velvyslanectví a mám tady dárek pro Vás a Vašeho vnuka." "Předpokládám, že můžete dokázat, že jste ten, kdo říkáte, že jste, a že to není trik, jak zabít mého vnuka?" šáhla stařenka po svojí hůlce. "V minulé válce to bylo jen o kousíček a nedovolím, aby k tomu někdo měl další příležitost."

Harry měl v puse pachuť po špinavých ponožkách a hlava ho bolela, jako by ji celou noc používala horda kovářů místo kovadliny. Zasténal bolestí, donutil se vstát a okamžitě toho zalitoval. Pár klopýtavými kroky se dostal ke dveřím a povedlo se mu dostat z budovy, kde se probudil. Harry strávil několik dalších minut klopýtáním skrz ulice, až se nad ním nakonec zželelo jednomu řidiči taxíku a zastavil u něj. "Vypadá to, že potřebujete někam svézt," ušklíbl se řidič.